Ďábelsky krásná příroda a vábení kybernautů

Ve světě s kolektivním fyzickým rozhraním (což je v našem případě ZEMĚ), průnikem Světla a Tvaru – Neprojeveného a Projeveného – je Stín.

Něco jiného je situace, kdy existujeme jako součást Světla, nediferencované (neindividuální) vědomí. My jsme ale – každý jeden z nás – vědomí diferencované (individuální); každý je jedinečným holografickým projevem Všeho.

Stín je průnikem obou možností, nediferencovaného i diferencovaného.

 

Existence je trváním tvarů, asynchronním nebo synchronním (TRVAT → TVAR „T“). Kdyby všechno bylo neustále jen synchronní, dříve nebo později by přetlak v systému realitních polí vyvolal neřízenou explozi – ve skutečnosti tu totiž nejde o soulad ve smyslu řád (největší omyl, jaký existuje), ale o soulad řádu a chaosu, iracionální logiku. To je přesně to, co je přírodě i nám bytostně vlastní.

 

Mám takovou narážku pro všechny ty, co se věnují tématu „galaktická transformace“. Je to, co pouštíte do éteru, v souladu s tímto obrázkem – s atmosférou nedotčené přírody?

 

Pokud lze hovořit o nějakém nepříteli života (projeveném zlu), je to systematizmus, který vede k mechanizaci a robotizaci vědomí. Nejde tu ani zdaleka jen o systematizmus na poli racionálním, technologickém nebo sociálním – daleko záludnější je duchovní prostředí. Největší pastí (do které, jak jsem si všiml, padají snad všichni, kdo se zde pohybují) je kybernetické duchovno. Mnohdy jde o téměř bezchybnou pohybovou i obsahovou simulaci originálu a chybí tam už jen ta pověstná „kapka života“, ono nejživější živé, takže i po velmi dlouhou dobu je prakticky nemožné to zaznamenat. I když na druhou stranu, ona umělost (obvykle skrytá pod nánosem třpytivého světla nebo interpretačního sebeuspokojení) je do nebe volající. Autentické duchovno lze zcela jasně a jednoduše popsat jako „vnitřní přírodu“; je to zrovna tak o lásce a opravdovosti jako živelnosti a paradoxu, pravé duchovno je ambivalentní, je světlem a temnotou v jednom, je zrovna tak logické jako totálně nelogické – hravé a nespoutané. Anděl bez ďábla (nebo logik bez umělce) je poslem duchovní smrti, je kyberduchovnem par excellence. Robot, to nejsou jen dráty a programy, může to být i specifická silová konstelace spektra vědomí – buď jsme takzvaně „sežrali veškerou moudrost“ (rozumíme naprosto detailně určitému oboru, který funguje pouze v rámci sebe, nikoliv v rámci života) nebo jsme typicky „sluníčkář srdíčkář“ (temnotu a stín automaticky vytlačujeme ze svého životního pole, „hadi, draci a satani“, to všechno je strašlivé zlo – je třeba jen šířit světlo a úplně se odpálit a přeexponovat…; ZLO vám děkuje za skvělou asistenci).

 

Bojte se ďábla, Lucifera, Satana, stínu a temnoty a buďte pěkně poslušně světelní a racionální, buďto mimořádní andělé a analytici, je třeba se chovat organizovaně… – aby co? Aby zvítězila totální organizovanost (centralizace, egocentrizmus), neboli STROJ. Ale ne ten přírodní (decentralizovaný) mechanizmus, ten umělý. Za „anděly“ a „geniální myslitele“ se to perfektně schová.

 

Úspěšné imitace nelokálního, decentralizovaného (neduálního) způsobu řízení lze dosáhnout pouze tak, že ona imitace přeroste v autentický způsob chování. Kdo opovrhuje ďáblem, stínem, živlem, nicotou, nemůže se chovat jinak než jako robot. Místo aby žil v přítomnosti a tvořil ráj na zemi, bude nekonečně vzestupovat do neexistující Blahoslávie. To opravdu nikoho jiného, nežli robota, nemůže napadnout (kristoboti, světloboti a láskoboti všech zemí, spojte se a všechno proletujte).

 

 

Můžeme tvrdit, že Zdroj (sebetvořící Existence) je potenciálem všeho, což také je, a že je zrovna tak neprojevenou Nicotou jako silovým Ohniskem – Světlem, Ohněm. Co je ale tím „principem“ („archetypem“), který zahrnuje opravdu Vše? Jak už bylo řečeno, je jím STÍN.

 

STÍN je pozpátku NIC (i s tou čárkou jako stínem, který lze chápat v holografickém, fraktálním smyslu – evokuje sebeobsažnost), symbolizuje VIRTUALITU – nekonečno směrem dovnitř (nejčernější černá, z opačného pohledu nejprůzračnější průzračná). Virtualita sama o sobě je Neprojevená (říše snů, svět fantazie), stačí však přidat pohybový faktor (Světlo, Zvuk, Oheň), zorganizovat Předlohu do hmoty, a na světě je REALITA (nekonečno směrem ven).

Poznámka: zde je třeba opravdu CÍTIT i ty nejnepatrnější nuance, neboť vše se neustále vzájemně reflektuje a Neprojevenost může mít pohybový i nepohybový (stavový) význam.

 

Samotný FAKT EXISTENCE je tím nejzazším (nejzjevnějším i nejskrytějším) Superpozitivem, který je neustále neviditelně přítomný a všepronikající. Bytí se může nějak rozlišeně projevit či individualizovat pouze prostřednictvím spojení s konstruktivním Supernegativem. Tímto negativem je opět všeobsažný Stín. Stín souvisí s číslem 100, což je binárně 4, čtverec 10krát10 (XxX), binárně 2krát2, 4 rovněž evokuje čtyřstěn, hologram živlu Ohně (který je duální sám se sebou).

 

4=neaktivní pohyb (=trojice aktivní pohyb & protipohyb & průnik obojího) nepohyb, přičemž vše se stále vzájemně zrcadlí a existuje synchronně i ve formě součtového středu → přidáme-li k tomu skutečnost, že oním Neprojeveným je pozornost s vůlí k pohybu a vše je sebeobsažné a funguje naráz, pochopíme, proč je „nemožné možným“.

Poznámka: důležité je mít na zřeteli, že většinou je popisován pouze jeden z MNOHA oscilačních okruhů systému fungování reality a tímto popisem je vyňat z celkového kontextu. Okruh sám nesmí být NIKDY situován do pozice vztažné základny, kterou NENÍ. Jinak je zabita přirozenost a vše hraje do karet Zdroji-Stroji, nikoliv Zdroji-Přírodě.

 

Stín odkazuje nejen na Virtualitu, ale i na neduální Realitu – je Ohněm v dvourozměrné rovině a Oheň zahrnuje Vše. Stín je mentální a duchovní vnitřní oheň, virtualita v kontextu všepohybu. Představuje nejjednodušší způsob vyjádření Života v Absolutnu. Je to samotný ŽIVOTNÍ PRINCIP. Je v něm zrovna tak to nejzářivější Světlo jako ta nejvzrušivější a nejzábavnější – konstruktivně démonická – Temnota (síly v prostoru na sebe buď vzdáleně působí nebo sebou přímo procházejí, na sebe narážejí – to tvoří základní dva silové projevy, magnetický a elektrický; jeden je spíše světelný, druhý spíše ohnivý, přičemž ten ohnivý zahrnuje i přirozenou temnou stránku). Neexistuje zde žádná oddělenost, vnitřní rozdvojení. Je to dokonalé jako Nedotčená Příroda.

 

Život je umělecká mystifikace. Jinak je téměř jisté, že to, co žijeme, není skutečný život, ale vyumělkované simulakrum – strach, lenost, lhostejnost, nesmyslnost a povýšenost jsou zde nadřazeny úplně obyčejnému, lidskému štěstí…

 

Co či kdo je oním Stínem? Schválně hádejte. A jak asi vypadá život bez něj? Život vzhůru nohama? Rozhlédněte se kolem. Je tohle ta pekelně dobrá Existence? Největší lež, jakou kdy svět slyšel, je tvrzení, že všechno to bezduché počítání, číslování a systematizace nějak souvisí s nějakými ďábelskými mocnostmi. Právě naopak. Tohle vězení má na svědomí ROBOT – robotický typ vědomí, nikoliv ďábelský. I věřící (v nějakou oddělenou autoritu) nejsou nic jiného nežli duchovní roboti, kteří věčně čekají na něco, co se nikdy nestane. Protože přítomnost je úplně jiná (realita je holografická) a Zdroj-Absolutno je sebetvořící Existencí. Lze přirovnat ke královské hře. STÍN je životní princip. Působí nerušeně, je v něm příjemně, svým způsobem ani neexistuje… Existence hraje věčnou hru na ne-já, jako celek je nevyjádřitelná. Tímto ne-já je ďábel neexistence, SATAN (i když to lze pochopitelně nazvat i jinak), přízrak nikoho, tělo, ego, prvotní a konečný „smysl hry“. Božský vtipálek Jolly Joker, nepolapitelný paradox.

 

Roboti nesní. Roboti plánují, organizují, předpokládají, hromadí, opakují, kradou, napodobují. Všimli jste si někdy, že by nějaký hierarchický anděl nebo spasitel byl snílek? Nebo nějaký ultralogik byl snílek? Jsou to naprogramovaní roboti, jejichž cílem je vymazat stín ze světa a všechno zesystematizovat. Říká se, že ďábel nikdy nespí – on je totiž snem (principem) sám o sobě…

Zeptejte se malého děcka, pokud mu už nestačili vymýt mozek, co mu připadá zajímavější? Blbé světelné duchovno nikoho normálního nepřitahuje. Bohužel je zde furt ten pitomý problém, že lidi nechápou nedualitu a rozdíl mezi abstraktním motivem a konkrétní interakcí.

Někdo mluví o zlu a lidi vnitřně osvobozuje, a někdo mluví o lásce a vítězství světla a vyrábí z lidí robotické trosky bez vůle, které nežijí v realitě.

 

Opravdovost, kromě toho že je opravdová, hraje hru na negativ – faleš, kromě toho že je falešná, hraje hru na opravdovost.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.