Zrcadlo osudu

Čistá a přirozená, a zároveň vládnoucí Živou Silou, může být pouze neduální pekelná bytost – „démon na straně dobra“, v dokonalém souznění s Bytím a Duchem přírody. Toto je podle mého názoru jediný opravdu účinný nástroj nezkreslené seberealizace a prostředek k proměně světa.

 

Jak je takovýto „nesmysl“ možný? Prvním krokem z Prázdna je NEGATIV; Nicota Všeho je samotným Faktem Existence a je tedy superpozitivní (nemůže existovat nic pozitivnějšího, nežli to, že existuje ŽIVOT, to, že jsme). Platí to v konstruktivním, neutrálním smyslu – jak v případě Prázdnoty, tak v případě onoho prvotního negativu (vlastně Supernegativu).

Pozitiv je všudypřítomný a existuje jako automatická základna. Příklad: jsme ticho, vysíláme pozitivní vlny (radost ze života), je to tak všeobjímající a bezeslovné, že by jakékoliv poukázání na ono vyznělo zcela falešně. Je to natolik skutečné a natolik pravdivé, že to slovně nelze vyjádřit a nelze k tomu nic dodat. Pokud niterně skutečně miluji (jsem opravdový, přirozený, živelný), je to tak hluboké, že to prýští do všech stran – kdybych to v tu chvíli ještě „dovyjádřil“ verbálně, tak to tím celé shodím, externalizuji, a už to není všeobjímající láska…

 

Zlosyn „Six Six Six“ zvaný Mefisto (nebo Micka, to se už přesně neví) zadržen na Staroměstském náměstí.

 

Ačkoliv to zní vrcholně paradoxně a možná až absurdně, skutečně milující bytost (ztělesněná LÁSKA) – někdo, kdo je v nefalšovaném souladu s Existencí, takovou, jaká je – se nezaměřuje přímo na to nebeské, cituplné (protože tím prostě uvnitř je, je to neodvozená, implicitní, nezměnitelná, samoprůkazná skutečnost; nejlépe je to vidět na novorozencích či na zvířátkách), ale právě naopak.

To, čemu říkáme Zdroj, Nekonečno, Absolutno, Ultimátní Bytí, Zřídlo „všeho, co jest“ a podobně, má neutrální, nerozdělený, neporušený základ, takže jakmile se okázale projevujeme jako pozitivní (andělská, světelná) bytost, tak se od čisté, ryzí, nahé pravdy odpojujeme a ne jak si mnozí myslí, že svým neustále proklamovaným „světlem a láskou“ se napojují na Boha. Dokonalá Existence nepotřebuje svou dokonalost potvrzovat, naopak – potvrzováním tu dokonalost zpochybňujeme.

 

V případě, že už první krok je špatně, je to jako stavět mrakodrap bez základů – nebo přinejmenším na velice vratkých základech. Takže není divu, že se všechno neustále dokola bortí a Stvoření se topí v problémech, které mu jednak nepřísluší a které jednak způsobuje jeho nepřirozenost, nezralost a nevědomost (nesmyslná „hra“ na něco, čím nejsme). Cyklicky se opakují stále stejné nebo podobné scénáře – vyřeší se něco pouze na povrchu, zdánlivě, a časem všechno znovu zkolabuje…

 

Jakým směrem se stočí nadcházející duchovní a technologický vývoj lidstva, to vše se odvíjí právě od výše uvedeného. Realita je ve skutečnosti nepředstavitelně a doslova pohádkově fantastická. Potlačováním „ďábelské přirozenosti“ (konstruktivního svobodomyšlenkářství) se nenápadně propadáme do stále větší umělosti a stále hlubší propasti sebeklamu, uvědomují si to lidé vůbec?

 

 

Čím dál víc uvažuji o založení nějakého společenství, kde by nás prostě bylo víc pohromadě, kdo si do větší či menší míry uvědomuje, co je v sázce. Spíš než skupina to chce ale fungovat jako skupenství (živel) – musí to stát na decentralizovaném formátu řízení.

Přemýšlel jsem zatím o názvech Hell Almighty, Duch přírody, Ďáblova asociace, Satanův šachový klub, (Propast, Kladivo, Kořeny), Podzemní elita, Pekelná organizace, Jolly Joker Company, Hell Six a Pohádkový čert…

 

Jelikož NAHÁ REALITA se definuje vlastností, nejlepší je používat tomu odpovídající názvosloví a vyhnout se zavazujícím symbolům. Žijeme v dualitě a dokud existují síly namířené proti přirozenosti a svobodné existenci, vždy existuje nebezpečí, že nějaký klíčový symbol nebo jméno bude zneužito a jeho význam obrácen. Existují pak pozitivně i negativně nabitá myšlenková pole (egregory), která používají stejný nebo podobný název, což je nesmírně matoucí.

 

Slova jako duchovní nebo osvícený mi ladí pouze ve spojení s něčím přirozeně, konstruktivně démonickým; jinak se to takzvaně „tříská“ – nestojí to na reálných základech, ale na strachu a na sugesci, nemá to přirozený živý objem…

 

-vsuvka-

Esencemi, které vyváženě obsahují veškeré energetické projevy (například jemné bílé světlo, lásku, pocit štěstí, extázi či orgazmus), jsou Hadí Síla (Plazma) a superhmotný-nehmotný Černý Oheň. Tyto síly mají jako jediné (nebo jedny z mála) schopnost vyrovnat se EXISTENCI, což znamená pohyb v rovině „Ultimátního Bytí“ – RÁJE – Jednoty Zdroje Všeho.

 

Až to všechno vykrystalizuje, o úmyslu „se vším razantně konečně pohnout“ hodlám v co nejširším měřítku informovat možné zájemce.

Velmi podstatnou roli z hlediska mé pozice hraje sponzor; je opravdu smutné sledovat, jak se peníze strkají do všeho, jen ne do toho, co opravdu funguje a má perspektivu (a navíc to je vrcholně přirozené, vzrušující a zábavné)…

Nebyli by špatní překladatelé do anglického jazyka.

Kromě osvětových textů bych to viděl hlavně na zaměření se na přírodu, rytmickou či šamanskou hudbu (v mém případě metalovou) a nějaký související typ umění.

 

 

Existence tvoří z Ničeho sebe sama. Jsme to MY, kdo je Existencí. Být je Zázrak. Jakým způsobem se k tomu stavíme, je trestuhodné. Budeme dál na všechno kašlat, skákat jako poslušné loutky podle not šílenců a hlupáků a čekat, až nás milostivě někdo přijde vytáhnout z kriminálu, což se samozřejmě nikdy nestane?

 

S čím tato energie ladí?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *