Vodnář – éra průzračnosti a expanze

Nejsem žádný deprivant ani antikrist, jak na mě někteří lidé ukazují – viz smazané komentáře nebo anonymy skrze SMS či na FB, kde mi dokonce vyhrožovali peklem. smile Dokonce i v materiálech Tvůrců křídel stojí černé na bílém, že komplex Bůh-Duch-Duše je „uměle“ implantovaný do reality jako vývojový prvek a někde tam je mimochodem i zmínka, že Kristus slouží jako Navigátor Jednoty a je rovněž (spíše) součástí zmíněného komplexu. Můžete tedy říct o Tvůrcích křídel (Wingmakers), spojovaných s „centrální rasou“, že jsou to antikristi. Nejspíš i Prvotní Zdroj je podle toho Antikrist. Navrhuji, aby si každý nejprve zametl před svým vlastním prahem a v rámci objektivní zdravé SEBEKRITIKY připustil, že jeho pohled na svět nemusí být ten jediný správný.

 

Toto je fakt hodně vysvětlující a typické pro dnešní dobu, kdy se střídají Modely Existence:

“Otázka 20:
Jestliže Tvůrci Křídel jsou Centrální Rasou a Centrální Rasa jsou tvůrci bohové či Elohimové, pak jsou materiály RA a související „channelingy“ (přenosy) – například pana Wynn Free a dalších, kteří říkají, že zprostředkovávají přenosy od Elohimů – klamné a jsou součástí GSSC, nebo se skutečně jedná o přenosy Tvůrců Křídel a Prvotního Zdroje?

 

Jamesova odpověď 20:
Dovol, abych zodpověděl tvou otázku analogií. Řekněme, že tě vezmu do místnosti, kde je úplná tma – neexistuje zde ani jediný foton. Já však vím, že v té místnosti je číselník a ze zkušenosti vím, kde se nalézá. Jak vytáčím číslo, vyzařuje fotony světla z bodového zdroje do místnosti a já můžu přesně řídit zaměření paprsku. Když točím číselníkem, množství fotonů se zvětšuje až do té míry, že můžeš začít vidět v místnosti objekty. Nejdříve velmi matně, ale přesto můžeš vidět, že místnost není tmavou prázdnotou, nýbrž že obsahuje objekty, ačkoliv doteď nevíš, co to je za objekty.
Nyní, když zaměřím fotonový zářič na specifický objekt a dostatečně zatočím číselníkem, můžeš uvidět, že se jednalo o lidskou duši. Když ještě více zatočím číselníkem a rozptýlím fotony do širšího spektra, můžeš uvidět Komplex Bůh-Duch, jak se mísí do lidské duše a cirkuluje v ní.

Jestliže budu dále točit číselníkem a do místnosti se uvolní ještě více fotonů, uvidíš, že zde jsou další objekty vzdálené v pozadí za Komplexem Bůh-Duch-Duše a všimneš si, že tyto objekty, ačkoliv jsou jen matně osvětleny, jsou velmi tajemné ve svém vyjádření.

Objekty, které stojí v pozadí a jsou jen matně rozsvíceny, aby mohly zůstat neznámy, jsou Svrchovanou Jednotou a jejím kolektivním vyjádřením: Prvotním Zdrojem. Komplex Bůh-Duch-Duše (GSSC) je stále v místnosti a je to první objekt, který je světlem osvícen. Ve slabém světle několika tisíců fotonů se GSSC stává subjektem výkladu tisíců, ne-li miliónů duchovních výzkumníků. Nikdo z nich ho nevidí dostatečně jasně, aby ho plně popsal a proto výklady přetrvávají z jedné éry do další.

Jestliže zaměřím fotonový zářič na vzdálené objekty a vytočím číselník, pozorovatel může nyní vnímat, že Svrchovaná Jednota není spojena s Komplexem Bůh-Duch-Duše a že GSSC je vlastně něčím, co potlačovalo či zahalovalo výhled na Svrchovanou Jednotu. Je nemožné posvítit na Svrchovanou Jednotu, aniž by byl také osvícen její potlačující komplex GSSC, což ovšem neznamená, že ti, kdo šíří GSSC, jsou klamající nebo neupřímní. Jen to znamená, že v hloubce reality Svrchované Jednoty je GSSC odhalen jako forma potlačení a že není spojen žádným podstatným způsobem ani se Svrchovanou Jednotou ani s Prvotním Zdrojem.

Byly postaveny mosty z GSSC do Svrchované Jednoty, protože existují jedinci, kteří jsou si vědomi stavu Svrchované Jednoty na nevědomé úrovni a tito jedinci staví mosty z GSSC do této hlubší reality, aniž by si uvědomovali konečný cíl jejich mostu.

Takže teď ke tvé konkrétní otázce. Ti, kteří zprostředkovávají „channeling“ (přenosy), si nejsou vědomi přesného zdroje, ze kterého jejich informace vycházejí. „Channeling“ je vložen do Systému Lidské Mysli a jeho původní zdroj může zůstat neznámý, neodhalený, nebo mylně autorizovaný.
Nevychází ze stavu Svrchované Jednoty ani z Prvotního Zdroje, protože kdyby tomu tak bylo, informace by nebyly přenositelné slovy nebo obrazy. Kdykoliv vidíš slova a obrazy, můžeš si být jistý, že pocházejí z HMS (Systému Lidské Mysli), jež tato slova obsahuje.
Ti, kteří se pokoušejí postavit mosty z HMS do stavu Svrchované Jednoty, nemají na výběr – musí použít slova, zvuky, techniky, technologie či obrazy, aby inspirovali lidské bytosti k zahrnutí se do nové éry průzračnosti a expanze. Protože tyto „mosty“ jsou vyjádřeny prostřednictvím nástrojů HMS, tak dokonce i tehdy, když se pokoušejí odhalit „temnější objekty v místnosti“, jsou schopni odhalit jen obecné tvary a obrys. To je vše součástí přechodového procesu, ale jak vždy říkám, buď připraven opustit své víry – dívej se na ně jako na jednorázově použitelné – neboť ony nejsou dodatky Svrchované Jednoty, protože víry pocházejí z mysli a jsou tvořeny jen myslí.“ – Viz ZDE.

 

O Anuově podvodné realitě jste také možná slyšelil. Přestože se domnívám, že jde z valné části o metaforu a jedná se spíš o systémovou záležitost, doporučuji 5. rozhovor s Dr. Nerudou.

 

Připadám si přesně jak v té situaci, jak pravil Morpheus: „Mnozí z nich jsou tak naprosto na systému závislí, že budou ochotni ho bránit.“

 

Chápu, že se nechcete vzdát svých pozic – jenže zdrojová identita je zcela beztvará a průzračná a o tom je éra Vodnáře a celé 21. století. Model vyjádření „Všeho, co jest“ se mění a rozšiřuje, nejspíš po dlouhých miliardách let, takže reakce jsou pochopitelné.

Některým lidem nevymluvíte, že Bohem je Yunasai, Krišna, Alláh, Hospodin nebo že Ježíš je syn boží a světu vládne Kristus a archandělé. Přesto se jedná o odvozené (nebo úplně vymyšlené) koncepce. Aby Zdroj rozšířil svůj rádius, musí pracovat s něčím, co neexistuje – respektive co existuje pouze na úrovni odvozené identity.

 

Buďme opravdu upřímní sami k sobě: vnímáte SKUTEČNĚ v přírodě, cítění a myšlení něco kristovského, anebo to je jen program, filtr, něco převzatého a ve skutečnosti je realita zcela NAHÁ, ČISTÁ a PRŮZRAČNÁ? Ona totiž na tom stojí samostatnost a nezávislost lidstva a každá zdrojová identita (bytost) sama o sobě je bohyně-bůh v onom nevýlučném smyslu. Dokud budeme v programy věřit víc než v programátora, stále něco/někdo v pozadí bude jednat za nás, proti nám…

 

 

Když se změní housenka v motýla, nebo na větvi zazpívá ptáček, vypadá to jak kouzlo… – Jsoucno je zrcadlící se pravo-levo-hemisférickou inteligencí, a tak co je působící, je zároveň i působivé. Nejsou to jen čáry jako síly, je to opravdu čáro-dějné: zúčastněné elementy fungují současně jako jednotky-skupiny-množiny (prvky s oddělenou gravitací – horizontalita, rozum, myšlení) a současně jako živly-skupenství-esence (faktor součtové gravitace – vertikalita, srdce, cit), což se nekonečně vzájemně obsahuje, ovlivňuje, překlápí, sčítá a proniká a má jako celek neurčitou, mystickou povahu. Realita je z podstaty zázračná, uniká sama před sebou, přesahuje sebe sama, aniž by to nějak blokovalo její současné logické či fyzikální vlastnosti. Estetický a matematický rozměr „Všeho, co jest“ se na první pohled vylučují, to by ale realita musela být čistě virtuální, jenže ona je virtuální a organická naráz, podobně jako má naráz optický a pohybový (vibrační, cyklický, poměrový) charakter – viz princip sebe si vědomého vědomí (zpětná vazba prožitku života, mysl přemýšlející o sobě samé).

 

Všechny procesy v projeveném světě skutečností mají precizní matematické pozadí, ale zároveň síla, která je generuje, pramení v Hluboce Inteligentním, Moudrém PraZřídle, jehož charakter lze popsat jako pohádkově fantastický*. Toto zřídlo je zrovna tak Srdcem jako Vůlí, Rozumem i Pozorností. Tajemnou, neodvozenou podstatu Všeho dokonale ilustruje příroda a přírodní živly, ale například i schopnost žertovat, žasnout či myslet.


* technicky jde o infinitivní potenciálně rekurzivní-fraktální sebeobsažnou superpozici objektivně stojatých, opticky vlnících se vln, pohyb nepohyb, což dobře vystihuje pohádkové bylo nebylo, nikdyzemě apod., přičemž ono od ničeho neodvozené v sobě kombinuje tři základní vlastnosti Existence: patrnost, sebeobsažnost (sebereflexi) a vůli k pohybu

 

 

Na počátku všeho je NAHÁ SKUTEČNOST. Jedná se o paradoxní, záhadnou, moudrou entitu (sílu, inteligenci) nerozděleného, neporušeného charakteru. Můžeme jí říkat VšeZdroj nebo PraZřídlo a je to fantazie („temnota“ jako neutrální archetyp) a láska („světlo“ jako neutrální archetyp) v jednom – což se vzájemně reflektuje a jde tudíž o SOUZVUK, rezonanci, „minci“ jako CELEK, nikoliv její strany. Toto Ultimátní Bytí je sebetvořící existencí; je to jako když sníme sen a zároveň ho zakoušíme jako postavy. Velice dobře to lze přirovnat k sebe si vědomé, živé knize. Vše, co jest – v nějaké projevené formě – je pouhým Trikem Absolutna. Je to stále onen VšeZdroj v určité zašifrované podobě. Jsme-li neporušenému Zdroji-Všemu podobní, jsme moudří a inteligentní a realita je HRA, cokoliv duálního existuje pouze v rovině naší „prodloužené“ či „zástupné“ identity (ego, tělo, nebo nějaká druhotná vrstva vědomí – v podstatě paměťová bytost, kterou primárně netvoří Zdroj, ale jeho fraktální element).

 

To, čemu vzletně říkáme Galaktická Transformace, je opět jen součást Věčné Proměny a Rozšiřování Obzorů. Stvoření je Zdroji-podobný, holografický čaroděj a momentálně je cílem jeho Netušené Možnosti projevit v tom aktuálně nejpomalejším prostředí; paradoxně co je ale nejdál od Zdroje, se mu druhým koncem maximálně přibližuje. Vždy existuje současně „soft“ verze a „hard“ verze Reality – nelze začít rovnou jako strom, nejprve je třeba dozrát jako ovoce a ve fázi ovoce vidíme, vnímáme a chápeme prostě něco jiného nežli ve fázi stromu. Některá ovoce se mají rovnou za stromy a vinou toho vznikají šílené situace, neboť vztažnou základnou je SEBEKLAM a ten dokáže opravdu hrozné věci…

 

Zapomeňme na nějaké duchovno, ezoteriku, světelné emisary, zasvěcence (zasvěcení) nebo různé výkladové světové systémy, které předstírají že znají budoucnost, tvrdí, že je to tak a tak a to a to je pro všechny nejlepší. I to je součást všeho a každý má svůj kousek pravdy – REALITA SAMA ale určí, co je optimální, pro ni jako pro celek (součtový, středový vesmír), eventuálně i jako pro určité specifické vrstvy (paralelní vesmíry a jejich destinace). Realitou je zde myšlen neviditelný, kolektivní součtový vypravěč – inteligence prostoru Všeho, které všichni děláme zpětnou vazbu.

 

Nejpřirozenější pocitovou představou je představa, že lidstvo táhne za jeden provaz.

 

OSHO

 

STRUKTURA JE ZALOŽENÁ NA POMĚRU, IDENTITA JE HOLOGRAFICKÁ (celek v každé části)

Každý z nás jsme průzračnou Existencí v určité zašifrované podobě – jedinečným paprskem Zdroje-Všeho. Narozdíl od hierarchického charakteru neosobních struktur, naše bytostná identita má holografický charakter; není odstupňovaná, stejně jako kapka není oddělená od moře, od něhož se liší pouze kapacitou, potenciál má však zcela totožný. Záměnou charakteru struktur a charakteru identity vzniká iluzivní sebe-identifikace – MASKA. Tato fikce funguje jako čočka, lámající časoprostorové kontinuum, z něhož excituje PROTIVNÍKA. Je to automatická reakce. Je to podobné, jako když tvoří zdrojová inteligence, která rovněž používá určitý refrakční mechanizmus (jako když krystal láme světlo), Zdroj však tvoří čisté repliky, rekurze sebe sama – je SEBE-tvořícím Bytím, narozdíl od masky, která vytváří soběNEpodobné (proces obsahuje zkreslenou informaci). Zdroj je neduální, já a ne-já v daném případě jsou jedno a totéž, není to oddělené, podobně jako když přemýšlíme, kdy spolu komunikují odlišné části naší osobnosti (ale oddělenost je jen virtuální). Maska je duální a jelikož realita je vždy neutrálních 100 procent, tato přetvářka či sebeklam (bytostné ztotožnění se s fantomovou rolí – něco jiného je rovina hry) z nás činí vykonstruovaného nepřítele Zdroje „Všeho, co jest“ (Přirozeného, Svobodného Bytí), nepřítele vlastní autenticity, což má tendenci se reálně manifestovat. Pouze tehdy, je-li naší identitou „neporušené VŠE“, žádný protivník nemá kde existovat, neboť jednoduše pokrýváme 100 procent reality. Není nic úžasnějšího, než být tímto fantastickým „trikem Absolutna“ – a nic šílenějšího, než se pokládat za něco, co existuje pouze v rovině sebeklamu (potom to je takové panoptikum a realita nás paroduje, dělá z nás loutky)…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.