Transformace, nikoliv vzestup (aneb Konec halucinací…)

Zatímco spektrální či frekvenční, dimenzionalizované struktury sdíleného prostředí lze opticky přirovnat ke stoupajícímu, zatočenému schodišti, zdrojová identita bytosti je založená na plynutí a její případná anatomie na proudění. Beztvará inteligence nikam nestoupá, už na samém počátku je VŠÍM, pouze se V RÁMCI HRY FOREM integruje do prostředí.

 

Poznámka: schodiště je ve skutečnosti dvojité ve smyslu vztahu konkávní – konvexní či oscilační – vibrační; je v souladu se zdrojovým holofraktálem, jenž plyne zrcadlově (je třeba rušit polaritu, neboť Zdroj je nepolarizovaný).

 

Každý jeden z nás jsme Ultimátním Průzračným Bytím v určité zašifrované holografické podobě; struktury existují pouze jako uživatelské rozhraní, systém podpory života (kosmický MaTriX). Nadřazením tohoto nástroje nad zdroj se realita dostává do konfliktu se sebou samou, což je přesně případ Duchovní Hierarchie – RA/sluneční-světelné inteligence v tomto vesmíru.

 

UŽ JIM Z TOHO KAPE NA KARBID

Duchovní Hierarchie má hrůzu z NICOTY (což je jen jiný pohled na VŠE, neboli PAN/zářící-ohnivou-tvořivou inteligenci) a důsledkem je nesmyslný boj s Temnou Destrukcí, kterou si svou nevědomostí sama tvoří, respektive generuje prostředí, které nabízí možnost zneužití nějakými silami namířenými proti životu. Nic jiného ovšem různí vyznavači strategií typu „světlo a láska“, „andělské kr(i)ystovské lidstvo“ nebo „biospirituální vzestup“ ani nemohou čekat – vždyť už oni sami jsou proti skutečnému životu, takovému jaký opravdu je (příroda, fantazie, volnost, nespoutanost, hra, zábava, umění, paradox, akčnost, láska, opravdovost…).

 

Určité vrstvy mé multiosobnosti prošly už nejednou procesem „vymytí mozku“, kdy jsem se zcela ztotožnil s nějakým výkladovým systémem, do kterého jsem částečně „zamrznul“. Uvědomil jsem si díky tomu jednu věc, blázni existují nezávisle na dimenzi a zvláště ti, kdo stále nepochopili, že Existence není duchovní, ale fantastická, mohou být šířením svých nekompatibilních a neadaptabilních názorů velmi nebezpeční*. Oni totiž mohou perfektně rozumět architektuře a fyzice časoprostoru a tím nás „tady dole“ snadno očarovat, přitom ale vůbec neberou v potaz nehmotnou stránku věci, Čisté Bytí samo o sobě. A tak se spíš zdá, že navzdory svým fenomenálním znalostem nás potřebují držet ve strukturách, aby nakrmili svůj egregor – použití terminus technicus v případě bezejmenných archetypů, energetických center nebo dokonce ohně a jiskry života to jen dokazuje.


* některé úžasné rady, informace a postupy z nebeských výšin jsou nám zde v prostředí pevné hmoty k totálnímu ničemu (ba mnohdy spíš ke škodě) a toto nízkofrekvenční prostředí reaguje účinně pouze na ohnivé, nikoliv světelné typy energií – kódovací světelná vlákna přenášejí informace, ale nic netransformují, to dokáže pouze oheň; už jsem psal mnohokrát, že čtyřstěn (související s kodony-triplety žebříku DNA a její „plamennou“ sekvencí, neboť prvotní zdrojové emanace jsou zářícími-ohnivými bytostmi, světlo a zvuk v jednom), hologram živlu ohně, je jako jediný z rezonančních těles duální sám se sebou – čili neduální, Absolutnu-Zdroji podobný

 

DOPORUČENÉ

 

Můžeme (si) buďto HRÁT nebo jako smyslů zbavení bojovat o rozhraní (vzestup a pád, rozděl a panuj). Naštěstí tento úpadkový přístup k realitě už je v čím dál větším rozkladu a jeho stoupenci se stávají truchlivou parodií sebe sama; stačí sledovat různé andělské, plejádské, zlatosvětelné nebo staré strážcovské infozdroje, pro které jako by se vývoj zastavil a smyslem všeho bylo dokolečka mlít totéž a neměnně kopírovat betonově pravdivý vzor bez jakékoliv spontánní přirozenosti a vlastního názoru. Rovnováha a přirozený živý objem jako kdyby jim vůbec nic neříkaly; také jako kdyby vůbec nebyly schopné poznat rozdíl mezi neškodnou nehmotnou představou a něčím škodlivým manifestovaným na úrovni hmoty a energie.

 

 

Strukturálním ekvivalentem přirozeného, volného plynutí – Průzračného Bytí – je schopnost samostatné hloubkové analýzy principu fungování reality.

Jakmile „to“ dokážeme alespoň částečně rozebrat (zanalyzovat) nebo se optimálně dostat až k prvočinitelům, dvojprvky kolektivní genetické mysli se dostanou do rezonance s trojprvky zdrojového pole a dojde k fúzi modelů (ego/RA-organická realita & zdrojová identita/PAN-virtualita) a k překlopení do nové konstelace, což znamená i nový zdrojový „rádio-signál“, přeprogramování slunečních krystalů, změnu energetiky (dynamiky, mechaniky) a architektury morfogenetických polí a vše související na makro i mikro úrovni.

 

Je třeba rozpohybovat naše kolektivní, součtové vědomí. Zajímat se o skladbu reality, rozebírat to. Nechovat se pouze jako nájemníci a uživatelé, ale především jako správci a tvůrci. Emoce jsou ekvivalentem zazipovaných, součtových jednotek – jsou to superjednotky, které bez patřičného „protitahu“ (zapojení mentální-analytické inteligence a samostatného logického, kritického myšlení) zabraňují kolektivnímu poli vědomí propojit se s těmi nejvzdálenějšími (zdrojovými) doménami. Rozložit něco až k nejmenšímu nedělitelnému znamená dostat se zároveň i k tomu největšímu, což je jádrem takzvaného VELKÉHO PORTÁLU, jenž přinese lidstvu konečné a neklamné osvobození a zprostředkuje vstup do Reality Zdroje (svobodných galaktických a vesmírných světů).

 

Kolos kolektivního vědomí napodobuje individualizované segmenty. Neznáme-li uspořádání své vlastní vnitřní knihovny (vědomí, identity), nemůžeme po realitě (inteligenci prostoru) chtít, aby se chovala fundovaně – bude nám jednoduše zrcadlit naši nevědomost, neúplnost, sebeklam, protože to koneckonců všechno jsme my sami.

 

Postupnou fúzi starého a nového modelu (hierarchického-duchovního a transformačního-fantastického) lze trefně přirovnat k situaci, kdy se „zničehonic“ objeví nový hudební styl, nová móda nebo nějaký převratný vědecký vynález, do té doby pouze z říše sci-fi, pokládaný za naprostý nesmysl – div ne svatokrádež.

Nemožné se stává možným, dochází doslova ke snoubení nebe a pekla, jak si o tom někteří troufale „dovolili“ snít… Právě toto „zakázané splynutí“ je podstatou fantastického charakteru Zřídla „všeho, co jest“.

 

WILLIAM BLAKE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.