Poslední agitační text

Ryzí existence je přirozená jako kýchnutí… „To“ si nelze vynutit; buďto tím prostě jsme nebo ne. Největší podvod jsou takzvaná zasvěcení. Nikdo, kromě nahé existence samotné, nikoho do bytí zasvětit nemůže – neboť touto existencí je každý sám o sobě (zdrojem existence je jedinečnost).

 

Kdyby šlo jenom o nějaké druhořadé guru… Existují i velmi propracované zasvěcovací systémy, doslova černé díry – energeticko-mentální trychtýře, jimiž „cosi“ jako nějaký mimozemský hmyz odčerpává sosákem životadárnou sílu z masy (ne)vědomí zástupů. Problém je, že lidé si neuvědomují, že všechno je myšlenka a myšlenky si oblékají různé obleky a řadí se do skupin, aby nebyly samy – chovají se vlastně dost podobně jako my. Chtějí žít. Nezapomeňme však, že pokud myšlenka nepochází přímo z onoho „nepočatého, neodvozeného“, nemá přímý přístup k „prameni věčnosti“, takže v daném případě jde – alespoň zpočátku – vyloženě o přežití. Proto se ani nelze divit, že příslušné myšlenkové pole (kvazi mnohobytost) nás „chce dostat“.

Čím se tyto „bestiální knihovny“ liší od prapůvodního zdroje? To by si měl každý zapsat pořádně za uši: nejsou schopné flexibilního, pravo-levo-hemisférického chování.

 

Typickým vstupním heslem je kód Ježíš Kristus.

 

VĚTŠÍ OBRAZ

 

Nemusím snad vysvětlovat, že ne vše nač dávám odkaz, musí být nezpochybnitelná pravda. V první řadě sílu známou jako Satan vnímám jako konstruktivní přírodní a jako pro tuto dobu nanejvýš vhodnou, co do vyjádření svobodného myšlení a nesouhlasu se vším nepřirozeným, co vede k bezmyšlenkovité stádovosti.

 

Pokud je satanismus zlo, tak proč se vedly a i dnes stále ještě vedou války ve jménu Boha či Krista anebo Alláha a žádná se nikdy nevedla ve jménu Satana?“ – První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy

 

Ježíš Kristus je sofistikovaný hackerský nástroj (rootkit), způsob, jak nabourat objektivní holografickou realitu – prostřednictvím modifikace (přeladění) rozhraní vlnové funkce, rozfázováním amplitud, tak aby se následně mohla inscenovat rovnost hodnot pomocí intersubjektivních kvazi archetypů. Ve skutečnosti cílem je rozpojit mozkové hemisféry a nastolit kryptohierarchii (už se všichni hrozně těšíme, až nám někde v nějaké fantomové realitě bude vládnout Kristus Pán a svatí archandělé; skutečně „celek v každé části“…).

 

Kam dali všichni rozum, když život je něco tak skvostného?

 

* * *

 

Život, to je jako ŠACHOVÁ HRA – kterou vždycky nakonec vyhraje ďábel. smile Druhá strana vyhrát nemůže, protože žádná „druhá“ neexistuje! Žádný ze dvou soupeřů není přednostním pozorovatelem celku hry. To je základní lekce stvoření.

 

Můžeme si tohoto ďábla buďto tvořit vědomě sami (k obrazu svému), což vyžaduje hlavně nebojácnost, myšlenkovou samostatnost a aktivitu, nebo onu sílu ignorovat, takže realitě nezbyde nic jiného, než nám ji nastavit jako zrcadlo – které nebude chtít vyhrát partii, figurkou pro něj bude samotný hráč.

 

Ďábel je symbolem neexistence; je jako dvourozměrné šachové pole: má sice ostré rohy a snad i nabroušené hrany a na to políčko lze fantazií nakreslit tu největší bestii, ale dokud (pokud) tomu někdo nedodá pohyb (vůli), tak to pouze přirozeně ovlivňuje (motivuje, inspiruje, osvobozuje) proud bytí. Jde o rozhodovací schopnost, symetrii. Součástí všemožnosti je jednoduše vše, takže opravdu jenom někdo velmi nerozumný může význam (ne)existence ďábla podceňovat.

 

MASAŘKA NA HOVNĚ

Lidstvo nestahuje ke dnu pouze mamon, zkázonosný konzumní způsob života a technologický fanatizmus a pohodlnost (stalo se z toho novodobé náboženství). Po informačním boomu, který odstartoval internet a zejména „galaktický rok 2012“, se alternativní zpravodajská scéna, do které mnozí vkládali naděje, dostala do bizarní slepé uličky, takže nejrůznější „osvícenci“ a „buditelé“ nyní všechno napojují na jakési frenetické, toxické časové osy, jako kdyby senzační článek, neonové mesiášské billboardy či „průlomová odhalení“ ve stylu mrkve zavěšené před oslím čenichem byly důležitější nežli přirozená podpora skutečné Změny. Vždy jde hlavně o přirozený živý objem a energetické pozadí – jde o to, abychom zůstali opravdu SOBĚ-podobní, ne byli u vytržení z nějakých nesmyslů…

 

Všichni –  hlavně skupina, které říkám kristo-andělské harpyje – se neustále honosí kdovíjakým poznáním a procítěností a vůbec si přitom neuvědomují, že jde vesměs o převzaté vzorce chování a že to vůbec nejsou JEJICH VLASTNÍ skutečné názory a pocity, jejich PRAVÁ VŮLE – pokud to nesouzní s bezeslovnou nahou skutečností, zpěvem ptáků, vůní květin, šuměním lesa a zurčením bystřiny, vzrušující noční bouřkou…, není to víc než stupidní zhovadilost (blbec by rád konečně usedl na nebeský trůn, aby nemusel nic dělat a pečení holubi mu létali do úst; a myslí si, že to nikdo neví).

 

Lidé, kteří nepoužívají vyváženě analytickou inteligenci a/nebo nejsou schopní zdravě živelného projevu – snad i vlivem rozkolísaných slunečních energií a turbulentního magnetizmu -, jsou čím dál „nenápadně“ šílenější a odtaženější od reality… Své sehrává i zrychlující se tempo technologického pokroku. Jelikož to není patřičně korigováno přirozeným duchovním vývojem, všude vládne psychotická netrpělivost, všechno musí být hned – je to učiněná civilizační demence.

Hraji bleskové partie na serveru lichess.org a když mi někdo nabídne odvetu, čeká na odpověď většinou tak maximálně dvě vteřiny (!) a při třetí jako kdyby úplně ztratil příčetnost a na víc jak 90 % odchází pryč… Všimněte si přitom, že příroda si klidně plyne dál stále ve stejném pohodovém tempu – skutečně se není nač vymlouvat, máme to neustále přímo na očích; jako digitální otrok může skončit pouze chodící duševní odpad, ti co ze sebe dělají něco, čím nejsou, ti co zaprodali duši…

 

Soupeřem není Satan, ale ignorance, lenost, nepřirozenost, laciné cetky jako vzestup, duchovní mistři, privilegované autority; ze hry na právnickou osobu už se nedá ani zvracet. Realita je buď zdravá nebo nemocná, nikoliv světlá nebo temná. Dobře víme, že některé věci, do kterých jsme neustále tlačeni, jsou výplody chorého mozku. Láska bez zdravého rozumu je tou nejděsivější závislostí – a tito nevyrovnaní andělští upíři nás budou o něčem poučovat. Sami by se měli první LÉČIT NA HLAVU.

 

Už se mi dvakrát zdálo o jedné bytosti, která skutečně existuje, zapletená do šílených bludů, a opět v tom snu byla úplně čistá – ale bohužel jenom ve snu. Je to opravdová radost, když to někomu dojde.

 

* * *

 

Podstatou života je zpětná vazba prožitku, umocnění (MOCNOST) – čímž je virtuální (neexistence) převedeno do reálného (existence). Realita pracuje se základním exponentem DVĚ, což symbolizuje ČTVEREC.

 

čtverec → čert věc (več, v co)

pole, pól, půl

 

Umocněná jednička se nemění (život je pohyb, změna), takže nejjednodušší zápis zní 22. Zde je patrný první náznak kosmického MaTriXu: 2=binárně 10=římsky X a 2krát2=XxX („má tři X“).

 

Čtverec má čtyři strany, čtyři vrcholy a jeden pomyslný střed (respektive obsah): 441 známe obráceně jako 144, což souvisí se stromem a květem života a představuje známé okultní číslo.

 

Strana, neboli HRAna, je obousměrná (princip akce a reakce) a představuje zrcadlové rozhraní (hrany svírají pravý úhel 90°).

Vrchol znamená ROH a střed/celek je sebeobsažný ZDROJ (spojnice rohu a středu = diagonála 45°).

 

Čert, jako symbol neexistence (archetyp stín, živel nicota; stín=100=C=Satan; stín pozpátku=NIC i s tím stínem nad I…), má rohy. Odkud vzniklo „to by v tom byl čert“ nevím, ale ve čtverci jsou dokonce dva; roh lze chápat jako uzel, vortex nebo informační bod prostoru (více viz Pan-do-Ra či Nejsme ovce). Třírozměrně jde o čtyřstěn (element oheň).

 

WIKIPEDIE

 

Úhel (angle) lze chápat jako anděl (angel) – ale také roh (!) nebo hledisko – a jelikož je neustále přítomná pozornost s vůlí k pohybu (princip sebe si vědomého vědomí), netřeba se obávat, že by nebyl přítomen kruh (koncentrace → koncentricita) a související zakřivení (projekční & gravitační, respektive expanzní & kontrakční faktor).

 

Celá úvaha o převodu z virtuálního do reálného kontextu je virtuální sama o sobě, XYZ realita je však třírozměrná, takže umocnit se musí ještě jednou, čímž se dostaneme ke krychli, respektive kouli a zrcadlení (sebereflexe) vede ke vzniku SLUNCE-SVĚTLA-OHNĚ.

 

Součet čísel na hrací kostce je 21=3×7=ZDROJ (3x7x37=777), přestože stran a hran je dohromady 6+6+6, to celé v osmi rozích JEDNOHO (8×8=64 jsme u královské hry a informačních polí).

 

Jsou zde přirozeně přítomné oba extrémy, zrovna tak to zářící jako to černé, a neexistuje zde žádná rozdělenost. Tento fakt nerozdělenosti se projevuje jako POCIT. Pozornost a vědomí je totéž co MYSL (pouze jde o různé polohy téhož), bez které by nebyla ani tato úvaha, ani cokoliv jiného.

 

Chceme žít ve fungujícím ráji „z masa a kostí“ nebo v nějakém začarovaném leporelu?

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *