Ne-vše-dno

Nelze si nevšimnout, že – v souvislosti s probíhající Galaktickou Transformací – se téměř všude píše o lásce, světle, vibracích, andělech a duchovnu, a světu přitom stále z valné části vládnou do nebe volající hloupost a šílenství. Je to jednoduché: není v tom žádné „přitom“, ale PRÁVĚ PROTO.

 

WIKIPEDIE

 

Vše má původ v Prázdnotě Zdroje, neboli v Potenciálu Všeho. Zdrojový fraktál jako prvotní struktura proto také plyne obousměrně (zrcadlově); kdyby se struktura nenulovala, tak by se od Zdroje odpojila.

Hlupáci a šílenci (obecně choromyslnost) straší po světě jako zástupci deformované verze (jinak zcela neutrální a přirozené) temnoty a důvodem jsou kromě jiného všechny ty vyšinuté žvásty o světle a o lásce, o kategoriích typu archanděl nebo vzestoupený mistr a dalších kristosatanských nesmyslech ani nemluvě.

Zaprvé světlo a stín jedním jsou a zadruhé láska není jenom nějaká vznešená emoce, ale v první řadě aktivní síla. Každý kdo má v hlavě mozek a něco cítí a zajde si do lesa pro odpověď, musí přece rozeznat, co je skutečné a co si jenom někdo vymýšlí a propadl té víře natolik, že už nežije v realitě.

 

Realita automaticky řadí Celky sebe sama OPAKovaně.

Patrnost (pozornost, Prozřetelnost) neboli samotný Fakt Existence (Věčná Prázdnota) má superpozitivní charakter; nemůže existovat nic příznivějšího. Proto logicky následující celkový krok musí být negativní expozicí předchozího. Zřídlo „všeho, co jest“ je Konstruktivním-Tvořivým Peklem (PraOhněm). A tak to pokračuje dál. To, co vytvoří jako první, je LÁSKA – živé světlo. Následuje Stín atd.

 

Užívám-li výraz ZřídloPekel jako synonymum VšeZdroje, tak to není proto, že mi něco spadlo na hlavu nebo že bych chtěl někoho zblbnout, ale opět, právě naopak. Že nejsou lidé schopní (nebo spíš ochotní) myslet vlastní hlavou a vyhodit z ní všechno nekriticky převzaté, není moje vina. Uvědomme si už proboha živého, čemu všemu bezmyšlenkovitě věříme. Proč bych měl věřit například tomu, že svět řídí Bůh a andělé, jenom proto že to tvrdí nějací blázni, kteří nikdy nemysleli sami za sebe a které ve skutečnosti řídí strach? Podívejte se na svět – řídíme ho my, momentálně bohužel naše nevědomost. Opravdu už nevím, zda mám všechny ty naprogramované papoušky litovat, nebo už je lepší je rovnou sežehnout.

 

WIKIPEDIE

* * *

 

 

Boží ráno. Zatímco kohout kokrhá, ptáčci švitoří, vítr a slunce se opírají do zahrady a kočce je všechno jedno, bliju do záchodu astrální implantáty a celý se třesu hrůzou z časované chobotnice (konference o vzestupu byla úspěšná) – budu si muset rychle přečíst nějaké bláboly o lásce a pak si zajít na výstavu obrazů. Jmenuje se to Změna a je to opravdu krásně konkrétní. To mě z mé nevyléčitelné debility určitě vyléčí. Nevidím, neslyším, necítím, nevnímám, nemyslím, jako štěnice přisátý k upírskému egregoru, transformačním channelingům a šíleným informátorům, kteří nepoznají rozdíl mezi fikcí a realitou. Co tvrdili před pěti lety, tvrdí opakovaně znovu a totéž budou tvrdit za každých dalších pět let, padesát let, pět set let a pět set tisíc miliónů let. Haleluja! Modlete se k Vyvoleným… Kteří jsou víc než příroda, ticho a Zdroj dohromady.

 

To jsem zkrátka už já, vymydlené pako. Nezajímá mě, že všechno jsou jen vlastně takové živé knihovny a zároveň bytosti či entity, energo-informační pole, čarodějné grimoáry, že svět je vlastně takový Snílkov či Myšlenkov, že oddělenost je klam a že život, ten skutečný život, je fantastická, báječná hra – ne ne, CHCI, MUSÍM trpět a věřit všem těm nesmyslům až do nejdelší smrti…

 

Pozor, hlášení. Opožděný motýl z Tydýtova přistane na druhém nástupišti. Přezujte si kanady, volové.

 

„Musím důrazně dementovat všechny ty nepotvrzené zprávy, že mám v hlavě nasráno,“ reaguje podemletá Růža Modrooká. „Neexistuje snad jediný důkaz, že fetuju. Jen houšť, více zkrystalizovaných, transformovaných jedinců.“

– Jaký je váš názor na postoj Jolly Jokera: Nelze být ničím jiným, nežli vším, záleží pouze jak?

„Toho bych řezala od rána do večera.“

– Ptá se nejmenovaný posluchač: ve vašich textech je lásky jako květin na louce. Jak to děláte, že jste stále tak pozitivně naladěná?

„Převevším bych chtěla poděkovat za tuto výbornou otázku. Eh, ano, jak to dělám? Tož, inu, to já jsem už prostě taková! (upřesnit, cože? aha) Je to dar od Boha Všemohoucího pro nás pro všechny.“

To mu opravdu MOC srdečně děkujeme.

 

* * *

 

První, co Zdroj z Prázdnoty sebe sama vytvořil, byl univerzální typ energie, Oheň (pozpátku Něho evokuje něhu i z Něho). Tento mentální oheň je organicko-virtuálním strojem na realitu a zahrnuje v sobě vše potřebné k efektivnímu tvoření. Tento PraOheň je duální sám se sebou, neboli neduální (tvarově tomu odpovídá rezonanční těleso čtyřstěn). Oheň evokuje peklo a v tomto pekle se „pečou, kují a odlévají“ matrice a jiskry stvoření, vzniká zde celý systémový kosmický MaTriX projeveného světa skutečností. Oheň je světlem, zvukem a stínem v jednom. Je to PAN-energie. Prvotní zdrojové emanace jsou zářícími-ohnivými bytostmi, podobají se drakům a je jich sedm (a říká se jim jednoduše Zářící). Neoddělitelnou součástí těchto bytostí je světelné RA, které známe pod pojmem anděl nebo Centrální Slunce. Tento prapůvodní anděl je ale něco jiného nežli andělé, o kterých se dnes většinou píše. Je si vědomý své nerozlučnosti s drakem. Anděl je spíš pocitový (součtová gravitace), drak spíš mentální, ale vzájemně se v sobě zrcadlí. Drak v sobě nese archetyp či živel Nicoty – a právě tento stínový, virtuální aspekt umožňuje realitě zachovat si přirozený, zdravý objem, klid a stabilitu. Říkejte si tomu třeba zlo nebo přízrak temnot, je to jednoduše Neexistence, neprojevená součást všeho, bez které se všechno rozpadá jako domeček z karet, a je to vždy a jen nevědomost, vinou které se destrukce, choromyslnost a nesoulad projevují na nesprávné straně. A můžou za to falešní andělé – všichni ti, kdo místo aby Stín integrovali a pracovali s ním v rámci Neporušené Neoddělenosti (jako s motivem, je to koneckonců jen stín), mají věčně jenom plnou hubu světla a lásky a nechápou, že tou jednostranností způsobují zároveň přesný opak toho, než co tvrdí. A pokud je někdo upozorní na omyl, tak se hned narodil s rohy a kopyty a bude zatracený, úplně totéž co středověká inkvizice a pálení čarodějnic…

 

* * *

 

SÍLA lásky (láska síly je pitomost nejhrubšího zrna).

 

Láska nemiluje, ale mění a účinkuje. Je to SÍLA – akce, nikoliv (pouze) emoce. Miluje ten, skrz koho láska proudí. A nemusí to nikomu dokazovat, natož kdesi v prostředí internetu. Pravá láska znamená neporušenost a neoddělenost a je vždy především o činech.

 

Že jsou důležité láska a opravdovost, je snad úplně jasné – samo o sobě to ale nic nemění.

O změně rozhoduje struktura a objem identity. Je to zcela a prostě o síle: CO MÁ VĚTŠÍ VÁHU, MÁ I MOC NĚCO ZMĚNIT. Největší účinek má váha rovnoměrně rozložená, přítomná symetricky ve všech kvadrantech – takováto identita (respektive entita, pokud jde o kolektivní rovinu) je ZDROJI-podobná, a o to také jde. Fungovat jako zdrojová inteligence, jež je současně silou, láskou, rozumem, moudrostí, pozorností, vůlí i fantazií… – čili vyváženým, inteligentním VŠÍM.

 

* * *

 

„Vše, co jest“ se skládá z Existence a Neexistence. Je-li vše v rovnováze a zároveň v neustálém stavu proměnlivosti („změna je život“), projevené existuje jako projevené a neprojevené jako neprojevené. Opravdovost, či chcete-li láska, si svůj přirozený, živý objem a svou neporušenost zachovává díky existenci neexistence – přízraku temnoty, díky virtuálnímu peklu, nerealizovanému – nehmotnému zlu. Světlo a Stín jedním jsou; pokud nehmotné a hmotné nejsou v rezonanci, systém se automaticky naruší, dojde k vytvoření nesouzvučného rozhraní a to umožňuje realizaci převrácenosti: potlačení lásky na jedné a manifestaci zla na úrovni hmoty (energie) na druhé straně. To, že musíme bojovat s temnou destrukcí a nežijeme ve svobodném světě, je důsledek naší slepé jednostrannosti – nestačí jen milovat, k přirozenosti patří i HRA na temnotu. Jinak si temnota hraje s námi a ze života je parodie; děje se to zcela automaticky. Mějme se rádi, žijme v souladu s přírodou, nezapomínejme však, že je zrovna tak nezbytné být i temným umělcem. Jde o to, aby to zůstalo spojené, ne aby se to popíralo, potlačovalo nebo jakkoliv rozpojovalo. Není to boj mezi dobrem a zlem, ale mezi komplexním zdravým a neúplným chorým přístupem.

 

Tak jako nelze od ničeho odvodit například pozornost, nelze od ničeho převzít svůj vlastní pocit a svůj vlastní pohled na svět – a pravdivě lze aplikovat pouze právě toto nepřevzaté hledisko, což objektivně znamená princip NAHÉ REALITY – ČISTÉHO VŠEHO-BYTÍ – PRŮZRAČNÉ IDENTITY.

Je možné nechat se inspirovat nějakým vzorem, ale není možné ho uplatnit mechanicky, je nutné ho pochopit, zpracovat a upravit ke svému obrazu. Vždy je nutná vlastní aktivita. Navíc roli hraje faktor věčné proměny – přítomnost je v neustálém pohybu a to, co platilo včera, nemusí platit dnes. Je sice hezké mluvit o lásce (a samozřejmě žít ji), žijeme však v realitě struktur, které mají nekonečný potenciál rozvoje a pakliže necítím, že model reality se MĚNÍ, tak jak na tom vlastně s tím cítěním jsem?

 

* * *

 

Nekonečno má dvě vzájemně se pronikající podoby (tvořící ZRCADLO, rozhraní, portál, vortex, membránu): superčernou a superprůzračnou, jako výsledek pomyslného bezlimitního sbíhavého pohybu směrem dovnitř (nejmenší=virtuální, archetyp Stín) a rozbíhavého směrem ven (největší=reálný, archetyp Světlo). Lze to použít mnoha způsoby, například jako negativní a pozitivní pól, co je však to hlavní je to, že ve Zdroji (a všech jeho nepokřivených replikách, emanacích) je všechno SPOJENÉ, takže zaprvé jakýkoliv konflikt na úrovni manifestace hmoty či energie je automaticky vyloučený a zadruhé nejenže je v tomto prostředí jedno, zda je něco temné či světlé, dokonce je v zájmu přirozené, zdravé existence nezbytné používat příslušné výrazové (frekvenční, barevné, zvukové) multispektrum projevu v plném rozsahu.

 

Každý z nás jsme VŠE-EXISTENCE v určité zašifrované podobě, přičemž ono „vše“ může existovat pouze v neporušeném, čistém stavu, jelikož lze vyjádřit pouze formou PRÁZDNA (vždy lze vymyslet něco dalšího, takže z druhé strany to nejde, neboť ubíhá donekonečna).

Pokud někdo tvrdí, že je něčím jiným, nežli „vším“ – samotnou Existencí (jejím vnímajícím, zkoumajícím, pozorujícím aspektem), tak tím porušuje a rozpojuje, odděluje, tvoří dualitu (správně má dualita svou funkci v rámci HRY FOREM, ne však na úrovni beztvarého vědomí).

 

Toto vše jsou zcela jasné a jednoduché, logické úvahy – je to o NAHÉ SKUTEČNOSTI. Realita sama o sobě je naprosto fantastická, jako SEN VE HMOTĚ. Čím si to Stvoření a lidstvo nesmyslně kazí, jsou nejrůznější matoucí výkladové systémy, víry a přesvědčení, zahrnující sice nezřídka vysoké procento pravdivosti, avšak zásadně nesdělující to úplně hlavní a klíčové, co nám dává křídla a znamená nefalšovanou svobodu.

 

Svět je vlastně takový Snílkov či Myšlenkov. Kdyby všechno bylo nehmotné, nebylo by nutné nedualitou a neodděleností se zabývat, protože myšlenka je prostě jen myšlenka a sen je sen – není kdo by co komu způsobil, nemá kdo kde co oddělit. To, že se něčeho můžeme dotknout, nám mate smysly. Ale jsme smysly? Nebo jsme samotná MYSL, která sice díky pohybu existuje i ve formě indiferentní živé síly, leč sama o sobě je zcela nehmatatelná?

 

Realita je doteková, interaktivní, akční hra, kterou si lze neuvěřitelně užívat a neustále vymýšlet a tvořit něco nového. Je to hra forem, tvořená bezforemným vědomím, beztvarou inteligencí. Uvědomme si už konečně, jakým neuvěřitelným nesmyslům věříme a jak se okrádáme o dar života, jak sami sebe vyháníme z ráje, jímž Bytí je. To, že oddělenost je iluze a že ráj je nebe a peklo v jednom, by mělo být zcela samozřejmé.

 

Ti, kdo ze sebe dělají kdovíjaké duchovní, andělské a světelné, tím akorát vytvářejí most k projevení se opaku – bezduchosti, zla a destrukce, které za normálních okolností existují pouze v neprojevené formě, jako archetyp Nicoty, rovnocenný archetypu Srdce. Dotyční jedinci jsou soběNEpodobní (tudíž v rozporu s autentickým Bytím), páchají zradu na sobě a už mnohokrát se jim to vymstilo.

Vzestoupení mistři, guruové, emisaři světla a další spirituální supervševědi a jejich ponížení řiťolezci se ale beze stínu, dračích struktur, dračí moudrosti, logiky a kritického, analytického myšlení obejdou…

 

Napsat komentář