Informace 11. 5. 2017 – obrovský posun, ale asi jak pro koho

Ohnivé síly Zdroje stabilizují prostředí vnitřní i vnější zeměsféry a integrují se do hmoty přírody. Zdrojová plazma představuje pohybový aspekt Prázdnoty-Všeho, což koresponduje s dechem, vtipem a průzračnou identitou – v kombinaci se svěží, zpívající přírodou je to právě to, oč nyní v probíhající Transformaci hlavně jde.

 

Živel ohně je duální sám se sebou, je ztělesněním neklamné svobody. Prvotní zdrojové individualizace jsou také zářícími, ohnivými bytostmi; nelze říct, zda jsou to ďáblové nebo andělé, jsou to prostě živé plameny, živé paprsky, nerozdělená, nebesko-pekelná inteligence. Jsou to entity fantazie a jediná pomyslná mez je ona pomyslná mez samotná. Kde není oddělenost, není porušenost – a to je ten tajemný kámen mudrců a zázračný elixír…

 

Světlo a stín jedním jsou, což zde na dně Stvoření platí dvojnásob. Co činí pobyt v přírodě tak kouzelným, je právě onen tanec světel a stínů: horké rozvlněné slunce se zrcadlí na hladině rybníka, zatímco mě pod stromem halí chladivý stín…

 

Země je dnem Stvoření, toto dno je však zároveň i opačným koncem; Země je dnem i ve smyslu „Den = den a noc“. Pojí se zde hmotné s nehmotným, organické s virtuálním. Magická Transformace je precizní, alchymický proces; kódovací světelná vlákna přenášejí informace a přinášejí andělskou inspiraci… – světlo samo o sobě však v tomto „neprostupném“ prostředí postrádá schopnost transformace. Nejsme nikde v obláčkovém nebi, což by si mnozí měli uvědomit.

 

Vstupujeme do multidimenze Vesmíru Celku; klíčové je ohnisko přítomnosti, věčnost je právě zde. Zdroj – zdrojová inteligence – je ultrajemná, ohnivá plazma, která nezná překážek, na druhou stranu ovšem respektuje vůli prostředí. Necháme se dál klamat neprůraznými nebo dokonce úmyslně zavádějícími a škodlivými informacemi v rovině „světlo versus temnota“ a poslušně „držet na místě“ jejich podprahovými destabilizačními účinky?

 

* * *

 

Jakmile se Zdroj replikoval nad rámec své základní vibrace, aby zahájil průzkum Neznámého, bylo v podstatě jasné, že se dříve nebo později začne systém realitních polí chovat podobně jako buněčná struktura (bude se chtít rozdělit) a že vztah mezi organickou a virtuální polohou bude mít přirozenou tendenci se začít – alespoň sporadicky – zrcadlit významově proti sobě. Princip fraktální iterace vykazuje určité „umělecké“ zákonitosti; postupně to excitovalo „draka v zrcadle“ (Z-RCAD-LO) a Stvoření napadla myšlenka stvořit Jiný (Paralelní) Zdroj.

 

To, čemu říkáme Zdroj-Absolutno, funguje jinak než předpokládáme; nic takového, jako že nějaká „super-entita“ Anti-Zdroj (černé slunce) jednoduše „na požádání“ vymaže z Existence, se nikdy nestane; jediný, kdo může Anti-Zdroj eliminovat, jsme pouze my sami, Celek Stvoření. Anti-Zdroj je součtová inteligence a energie bytostí, které vyznávají sebe sama jako Ultimátního Vládce a Jednotu Prvotního Zdroje nerespektují. Řekl bych, že mnohé z nich na původní Zdroj už úplně zapomněly, tak jako materialista nevěří, že vůbec nějaký Zdroj (Zřídlo „všeho, co jest“) existuje.

 

Tragédií v tomto vesmíru jsou takzvané andělské či světelné bytosti, které inteligenci a sílu Temného Zdroje nepochopitelně (dalo by se říct že až pánovitě, domýšlivě) podceňují. Z vlastních zkušeností musím bohužel říct, že tito takzvané „andělé“ a „bytosti světla“ mnohdy doslova balancují na hraně příčetnosti a toho, čemu se říká soudnost a rozumné, zdravé myšlení (fanatičtí sluníčkáři jsou pro predátory neocenitelným pokladem).

 

Zdroj je Neporušenost – Nedualita.

Anti-Zdroj je Porušenost – Dualita.

Oba existují jako Myšlenka, se kterou když nikdo nehýbe, tak nemůže nic dělat. Dotyčné zdroje potřebují komunikační kanál, nástroj, prostředníka. Tak jako nás Láska nemůže k ničemu přinutit proti naší vůli, nemůže totéž ani Neláska – Zlo.

Zdroj se přirozeně projevuje jako příroda, opravdovost; je jen naše blbost, že ty signály ignorujeme. To, že posloucháme hlasy megalomanů, sociopatů a hlupáků, kteří jsou prodlouženou rukou Anti-Zdroje, je rovněž jen naše blbost. Zdroj se projevuje jako nezkreslený pocit či intuice a svědomí nás stále ponouká, abychom se situací něco dělali. Říká nám: to ti to vážně přijde normální, zatímco je den jako obrázek a příroda se jen raduje, řídit se pravidly bezduchých, amorálních duševních mrzáků a každý den běhat jako motorová myš kvůli číslům, papírům a a neužitečným, nesmyslným „povinnostem“?

 

Jenže aby s tím člověk něco kolektivně udělal, musí k tomu mít velkou sílu a zdravé sebevědomí. Musí si plně uvědomit a také prakticky realizovat sebe jako Božskou Identitu – pochopit, že jsme bohyně a bohové v onom nevýlučném, existenciálním smyslu. Predátoři, narozdíl od nás, se za bohy dávno pokládají, i když v rámci falešného schématu. Predátoři nám vymývají mozky informacemi o tom, jak nic neznamenáme – jenže, co je snad ještě horší, andělská-duchovní-světelná sféra nás klame pouze jiným způsobem…

Jsme elementy „Všeho, co jest“, Existence sama v určitém zašifrovaném formátu, je absolutně nemožné být něčím jiným, pokud tomu neuvěříme a tak si nepostavíme klec; oč víc se tato klec „nádherně třpytí“ (zastírá přirozený, živý objem), o to nemožnější je z ní uniknout (kdyby byla samý krvavý hrot, tak na to pochopitelně nikdo neskočí, nejlepší mentální svěrací kazajkou je pytlík bonbónů potištěný Velkými Jmény, velkolepými sliby a nadšenými výkřiky).

 

* * *

 

Jak se zdá, tak v dlouhodobém horizontu to na Zemi směřuje k vývoji všestranného galaktického člověka a kéž by také ke „chladné, dračí stabilitě“ (ono to živé slunce tam uvnitř stále plápolá, akorát to takhle opravdu funguje a ne jen na povrchu).

 

Pakliže se v „táboře světla“ nic výrazného nezmění a dotyční nadále nebudou reagovat na „impulzy novosti“, místní nestabilní andělská-světelná inteligence změní působiště (vývojové scénáře „projektu Člověk-Ze-Mě“ vzestupový duchovní sebeklam nepodporují; realita je o příběhu, ne o tom, jaké má kniha vázání) a ve své další sluneční rezervaci – tak tomu já cynicky říkám – se pravděpodobně znovu tvrdošíjně pokusí realizovat svou „slepeckou chiméru“, zasutá touha po hierarchii a fantomový otisk ignorování faktoru přirozené rovnováhy a přirozeného objemu v morfogenetickém poli už ale bude příliš silný a zrcadlo automatické kolektivní inteligence (terminální obdoba té artificiální v počítačích a internetu) tomuto „nevinně arogantnímu“ andělstvu a šíleným sluníčkářům (opovrhujícím samostatným myšlením, svébytností a vlastně i změnou a vývojem) tentokrát už ve finální konfrontaci „zatne tipec“. Zrcadlové pole egregoru absorbuje nestabilní světlo identit ignorujících princip fraktality a dojde ke kolektivní sekundární integraci stínového archetypu, a díky tomu se tak reverzní božstvo – se získanou klíčovou informací – bude moci okružní cestou vrátit zpět ke Zdroji, což uvolní přístup k Antagonickému Zdroji a fúze neslučitelného (v projevu bílé a černé slunce) se stane reálnou možností. Může to proběhnout i jinak, v principu se to však nejspíš od uvedeného příliš lišit nebude.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.