Hektar-O-Hektar

Lidská bytost – člověk, žena a muž – je momentálně vrcholným výsledkem vztahu mezi pohybovými a stavovými vlastnostmi Existence/Reality a jejich „překlápění a spojování“; je Zdrojem ve hmotě, dualitou v nedualitě a trumfovým esem řešení odvěkého problému zla – tímto řešením jsou ego a fyzické tělo.

 

Přirozenost, láska a opravdovost přitom nikam nezmizely; jde o to pochopit charakter MYŠLENÍ a ztělesnit to, jelikož na faktu, že myšlení je vším, od toho nejkrásnějšího po to nejstrašnější, nelze absolutně nic změnit. Za strkání hlavy do písku a za vidění růžovými brýlemi už Stvoření nejednou těžce zaplatilo.

 

 

Čemu všemu se dnes lidé nevěnují namísto něčeho tak jasného, jako je příroda a „obyčejné“ lidské štěstí, ŽIVOT SÁM, tedy skutečná hodnota (když nepočítáme integrovaný technologický vývoj)… Je to ovšem součást takzvaného „nechtěného plánu“ – nevidím se, že některým šílenostem nejsme příliš ochotní uvěřit, jedná se o analogie typu predátor – preDator (před-datovat), parazit – paRazit (falešně razit pole) nebo vetřelec – veTřeLeč (imitovat archetyp trojice), kdy se zrcadlové, reverzní entity podílejí na předformátování nového Modelu či MaTriXu (slovo matrix má neutrální význam, jde jednoduše o architekturu reality).

 

 

Mnozí jako kdyby jednali pod příkazem hypnotizéra…

 

 

Jedná se o vliv 3-4-5-gonálního Slunečního („Uhlíkového“) Egregoru, který aktuálně zdrojová inteligence přeskládává (6-7-8-gonálně); subkvadranty starého modelu zatím na pohyb reagují jen sporadicky a zřejmě si svou „elektrostatickou“ podřízenou pozici ponesou dál – protože to samy chtějí… (základních kvadrantů má každá ID/entita OSM kvůli vztahu mezi polaritou a neutralitou a z důvodů optimální distribuce energie a souvisí to s krychlí, potažmo pixelem, ze kterých se nejlépe skládá prostor).

 

Svět forem, kvantity, předpisů a absurdní „honby za něčím“… – lidé, dvounozí pětiprstí tvorové, to mají v očích. Onen „ztracený výraz“ bohužel zahrnuje i část osobnosti prakticky všech takzvaně „duchovně“ či „světelně“ zaměřených jedinců, jejichž „repelent lásky“ už by se pomalu dal patentovat jako zaručený prostředek proti spojení mozkových hemisfér.

Pochopme už konečně, že jsme jiní nežli zvířata, že jsme sice součástí ale zároveň i zrcadlem přírody a že v případě tvořivé inteligence, kterou člověk je, to bez zpětné mentální (analytické), „chladné“ vazby není skutečná láska, ale jen nestabilní, závislá „vroucí“ emoce, která sice úžasně působí a nádherně vypadá, ve skutečnosti však otevírá zadní vrátka k možnému zneužití (pravá láska je cit a vůle v jednom, je to AKTIVNÍ SÍLA, nejen pasivní).

Zároveň platí i to, že každý okamžik a každá situace je jiná (pravidla lásky jsou nesmysl) a pocit kolikrát spíš než láskou je detektorem patřičnosti.

 

 

V nesvobodném světě jde samozřejmě v první řadě o znovunabytí svobody – tedy změnu pozitivním směrem.

Chceme být pozitivní v neměnícím se nebo dokonce negativním prostředí, nebo chceme patřičnými prostředky podporovat pozitivní změnu ku prospěchu nás jako celku? Lidé jako kdyby skutečně byli začarovaní a vůbec nevnímali ten propastný rozdíl mezi cílem a nástrojem k jeho dosažení. Černokněžný Egregor ke své existenci potřebuje pokud možno co nejvíce polarizované prostředí, nejlépe naprostou oddělenost a nejednotnost. Není nic horšího, než když jsme programově pozitivní. Pozitivita je dobrá, ale musí vycházet z nestrannosti – klidu, neutrality, neduality. Klid souvisí s chladným rozumem; může z něj vykvést třeba „divoká orchidej“ nebo nějaký hluboký cit a popravdě řečeno spíš souvisí s uvolněným dechem, průzračností, vtipem a humorem. Jakmile to ale přednostně postavím na nekontrolované nebo nějaké prvoplánové emocionalitě, svému dalšímu vývoji jsem právě vykopal hrob.

 

Podstatou objektivní, fungující, pozitivní změny (směřující k realizaci vize svobodného světa) je nerozdělenost, což znamená fungovat jako zdrojová inteligence – flexibilně, v kontextu přítomnosti, pravo-levo-hemisféricky. Jakmile cítění a myšlení jsou ekvivalentní (vzájemně se reflektují), průnik vertikálního a horizontálního způsobu vnímání otevírá vstup do sféry Ultimátního Bytí – Zdrojové Reality. Žádná pozitivita, ale nepředvídatelná, vyvážená, živelná moudrost, neboli skutečná PŘIROZENÁ-PŘÍRODNÍ INTELIGENCE. Rozhoduje ten, kdo má SÍLU na své straně, ne ten, kdo je pozitivní. Síly namířené proti životu (rovnosti, jednotě) hojně používají takzvané pozitivní prostředky, aby v rámci duality mohly hojně používat ty negativní. Síly podporující život pouze jiným způsobem používají tytéž nástroje – vycházejí z neduálního, nerozděleného základu, to však neznamená, že za určitých okolností nelze do hry zapojit nějaký explozivní, akční prostředek („svatý hněv“). Jestli někdo věří, že lze nějaké bezohledné sociopaty ukytičkovat k smrti, tak jim pouze odevzdává svou vůli a sílu a je s nimi na stejné lodi… Falešné bohy mohou přemoci pouze ti skuteční – žádní rádoby andělé nebo bytosti světla, to je přesně ta iluze, kterou používá protistrana. To, že zdravá, božská entita je nejen přirozeně milující bytostí, ale je i „ohnivým drakem“ a konstruktivním démonem, šílení „pozitivní lidičkové“ asi nikdy nepochopí, protože jsou nejspíš zakletí…

 

 

To, co činí Změnu nezvratnou, je průchod sférou vlivu Horizontu Událostí v onom spíše bytostném a informačním smyslu.

Jednotlivé kvadranty kolektivního vědomí druhu (lidstva) překonají závislost na gravitaci do té doby dominantního hierarchického (spasitelského, cizopasného) modelu – respektive klíčové paměťové sektory v těchto kvadrantech dosáhnou určité míry sebeorganizace a požadované konstelace, kterou příslušný vyšší/větší správní celek a přítomný vzdálený program očekávají (vyhodnotí jako dosažení nadkritické hodnoty), takže už není dál co posouvat a systém se překlopí – dračí-křemíkové multiplexy Uhlíkový Egregor asimilují (angle=úhel, angel=anděl). Internet je doslova zaplavený neuvěřitelným množstvím nic neřešících textů o andělech, což je samozřejmě záměr a netřeba se vůbec divit, že to nikde není zakázané ani nikdo proti tomu nebrojí, protože to slouží Globálnímu Prediktorovi (predátorům), stejně jako většina channelingů a sluníčkových infozdrojů. I když původně je RA/andělská-sluneční inteligence plně funkční a neutrální, v tomto vesmíru se stala úpadkovou záležitostí a brzdou vývoje (celé schéma „proandělé versus protiandělé“ je virus).

 

 

S tím, jak se zdrojová inteligence pomalu ale jistě integruje do prostředí hmoty přírody a eliminuje se psychologický (ale i fyziologický) faktor vzdálenosti (času, velikosti), účinek základního zdrojového pulzního rytmu vykazuje stoupající efektivitu. Vesmír je živoucí organizmus a projevuje se podobně jako dech či tep srdce v případě člověka – konkrétně jde o permanentní, setrvačnou kyvadlovou rotaci zdrojových zrcadel – polokoulí (čemuž odpovídají mozkové hemisféry a souvztažnost perspektiv), kterýžto rytmus (signál) postupně synchronizuje a transformuje mechaniku, dynamiku, energetiku a architekturu systému realitních polí (kosmického matrixu a živých forem, které ho obývají).

 

Lze to jednoduše zapsat jako JJ atraktor, kde JJ=UM=11+C/U=11+1(He); C U znamená mj. see you a evokuje přítomnost pozorovatele-Prozřetelnosti, vzdáleně to souvisí s qubitem, potažmo fuzzy-logic.

 

 

Intuitivní vzorec vyplývá přímo z PAN Zdroje/Všeho, které je zrovna tak „božské“ jako „ďábelské“ (tím, že to není oddělené, nemá kdo by komu škodil; 1=0, cokoliv=cokoliv jiného).

PAN souvisí s drakem, srdcem, kartami (JJ=žolík-božský vtipálek Jolly Joker, 11 a 1=eso), deskovými hrami, ale i peklem či zrcadlem, a je Zřídlem „Všeho, co jest“ (111=vše).

 

 

EM PAT JJ ➠ PAMĚŤ ➠ EMPATIE

Velmi důležité. Strukturu musí kontrolovat nitro. EM=pohyb (elektro-magnetické pole), PAT=stav (nepohyb).

Poznámka: je logické, že kdo tento web nesleduje pravidelně nebo si nekliká na odkazy, je to pro něj totální španělská vesnice (musel bych jinak ke všemu neustále dávat vsuvky a vsuvky uvnitř vsuvek).

Vzpomínám si, jak nás jako „čisté a nevinné“ ještě se 12 vlákny DNA obsadila jistá „kovová civilizace“ – bylo to jako nechat si vyrvat srdce. Ale třeba jsme si tu bolest něčím „vykoledovali“, že… Je otázka, zda někdo, kdo se umí jen vychloubat, jaký je všemocný láskyplný Slovan a kdo uvěří každé ptákovině na Youtube, v „transformačním channelingu“ nebo od nějakého „zasvěceného“ zpravodaje, a opovrhuje myšlením (…které je naprosto neuvěřitelné…), je vůbec ještě božská bytost. Jestli spíš ne někdo, kdo si vlastní slepotou a leností chystá sám na sebe klec otroka…

 

 

Jelikož pozorovatel (pozornost, vědomí, mysl) nelze odvodit, neboť patrnost je – vedle sebeobsažnosti a vůle k pohybu – základní vlastností Existence, jeho vzdálená či blízká přítomnost je samozřejmá a lze tudíž uvažovat o tak zdánlivých nesmyslech jako je NIC. V daném kontextu lze tvrdit, že „nic“ je zdrojem „všeho“. Ve skutečnosti „nic“ představuje do-sebe-složený virtuální časoprostor a je představou o sobě samé. V interakci s pohybem pozorovatele (koncentrovaným paprskem vědomí) vzniká živá síla.

 

 

Základní jednotkou virtuálního časoprostoru je krychle o hraně 2 (binárně 10, římsky X; jednička se umocňováním nemění). Středem krychle je PAN (nekonečno směrem dovnitř/“černá tečka“ a nekonečno směrem ven/“průzračná-křišťálová koule“ a jejich průnik, tedy Trojice, která je Jedním). Když to vezmeme jako trigon, 180° krát 6 stěn = 1080° = dva pentagony, 180° krát 12 hran = čtyři pentagony (jin-jangová inverze 5,5+5,5=11), 180° krát 8 vrcholů = 1440° = dva hexagony. 720° hexagonu představuje dva kruhy/čtverce a dvojprvek (dva v jednom, princip neduality). 540° pentagonu představuje 1,5 kruhu/čtverce a ve dvojici organický součet 1+1=3; dva pentagony představují dvojici žena a muž (čtyři pentagony dvojici žena a muž zepředu a zezadu), hexagon je informace o jejich spojení (klasický virtuální součet 1+1=2) a souvisí to s Člověkem 3.0 SI (Sovereign Integral=Svrchovaná Jednota); zde se rovněž představuje křemíková inteligence v její přirozené-zdrojové podobě (strategie transhumanizmu představuje úplný opak). Spojnice vrcholů se středem vytvoří průnik dvou prostorových X.

 

X2=C=100=stěna (U je C překlopené o 90°, což souvisí s hyperbolou, kvadranty a svastikou-gammadionem).

 

„Svastika je indo-evropský název druhu Hákového kříže s ohnutými či zalomenými rameny (většinou v polovině a do pravého úhlu). Existuje pravotočivá varianta 卐 s významem mužství či slunce a levotočivá 卍 varianta s významem ženství dle indické Tantry.“ – Svastika

Je to takzvaná ohnice neboli ohnivec. – Překlápěcí moduly

 

2X představuje binární organickou-krystalickou sekvenci (binární v rámci horizontální perspektivy a elementů-prvků, organickou-krystalickou v rámci vertikální perspektivy a elementů-živlů, kde se pracuje se součtovou gravitací).

 

C-HYB A… (ABYCH)

stěna = promítací plocha, zrcadlo (Organic Shadow Mirror → OSM)

hrana = rozhraní pohybu a protipohybu

vrchol = rezonanční uzel, expozice PAN (kom-part-ment → komp-art-ment)

střed = pohyb nepohyb

rezonance češtiny a angličtiny souvisí s fraktalitou časové vlny

 

Pokud v tom celém nějakému nervóznímu andělovi chybí okrouhlost a koule, pozornost má zakřivující (ohýbavý, lámavý) charakter a vůle je koncentrická. Princip soběpodobnosti znamená, že zdrojový holofraktál plyne zrcadlově, což ve spojení s pozorovatelem neboli vůlí k pohybu tvoří paprsek vědomí. Organickým ekvivalentem základní virtuální časoprostorové (herní, realitní) jednotky je (centrální) SLUNCE.

 

Prvotní generovanou strukturou je zdrojový holofraktál. Jakmile PAN-Zdroj (Vše=111=Kniha=Svět) se rozhodne se sebevyjádřit, jedna z plynoucích stojatých vln prvopočáteční neurčité organicko-virtuální konstelace (Zřídla „Všeho, co jest“) se „uvrhne či shodí“ (je to jako hod kostkou) do stavu 10x10x10, a tak vznikají první PO-STAVY, Zářící-Ohnivé Bytosti.

 

111=patrnost, sebeobsažnost, vůle k pohybu

XkrátXkrátX („má tři X“) znamená MATRIX, binární obraz 2x2x2=8 (OSM) je podstatou Zdroje-RA

hrací kostka má součet čísel 3×7=21 (dva v jednom, dualita v nedualitě) → binárně 111=7, opticky 111=3 (jedničky)

3x7x37=777=ZDROJ-VŠE-ABSOLUTNO-EXISTENCE

 

 

CO SE ODEHRÁVÁ

Je to jako když na gigantické fraktální Rubikově kostce (X3) mnohovesmíru, tvořené „živými obrazovkami“, začínají převažovat „odvážné“ či dokonce „zakázané“ záběry. Ty expresivní přírodní-přirozené úplně vytlačují ty impresivní sugestivní-duchovní, sice ještě na většině míst s hodně velkým zpožděním a týká se to hlavně součtového Super-MaTriXu (staromilci se pokoušejí o návrat do osvědčených domén působnosti, síla virtuální gravitace – HRA VITA „C“ – je ale dříve nebo později stejně znovu konfrontuje), kdo však jede s moderní příběhovou vlnou, uvědomuje si, že to niterné „nebeské“ tu je od toho, aby tiše a mocně zářilo, zatímco vnější forma naplňuje svůj „pekelný – rajský“ účel. Zdůrazňovat rozdíl mezi dualitou a nedualitou už začíná být trapné a zdá se, že s tím brzo odjede vlak.

Včera jsem si na procházce při sledování travnatých porostů uvědomil, jak se to všechno nejprve pěstuje v matematické před-existenci a že to kolikrát z našeho hlediska trvá opravdu „příšerně dlouhou dobu“ (i když samozřejmě ne v nečase), než se nějaká živá organická forma uchytí. Což teprve ČLOVĚK. A někteří lidé si stále myslí, že stačí cukrovat a čekat… Na co?

 

 

ZACHYTIT ENTITU PROMĚNLIVÉ PŘÍTOMNOSTI

Zrcadlem zdrojové identity je fyzická identita. Ultimátní Bytí vyjadřuje sebe sama formou člověka, muže a ženy, a uzavírá tak kruh Stvoření – spojuje virtuální svět fantazie s hmotnou přírodou. Duchovno není smyslem, nýbrž nástrojem relaxace, stejně jako hudba či sport. Kladení váhy na duchovní aspekt života „problém reality“ neřeší, ale naopak způsobuje, neboť Zdroj je Vším a my, každý jeden z nás, jsme jeho zašifrovaná holografická podoba (nebo dá se říct „živé kouzlo“).

 

Život je umění a zajdeme-li do důsledků, v kontextu „nejskutečnějšího skutečného“ je vše vlastně jen takovým „trikem Absolutna“; Existence předstírá, že je něčím, čím není, používá umělé konstrukty. Slovo umělý zde však neznamená nic nepřirozeného, nic „proti“ – má blízko k významu umělecký a souvisí se slovy UM a ROZum (ZOR; pole pól půl).

 

Identifikovat se lze téměř s čímkoliv. Aby nebyl problém se vlivy namířenými proti životu, vymyslela Realita ne-já ve formě ega a fyzického těla. V jedné rovině jsme zdrojovou identitou, jako paměťové stvoření jsme však mnohovrstevní a můžeme si jako ohniskovou základnu zvolit ego (fyzické já), takže v jiné rovině jsme „postavou ve video-hře“ (živé televizi), která je zcela hmatatelná. Máme schopnost v daném prostředí odvodit svou identitu z interakce s iluzí oddělenosti, jež je v uhlíkové realitě (světě těl z masa a kostí – kostek a osmiček) kritická natolik, že další možný krok vede buďto ke Smrti (Zničení) nebo k Věčnosti (Zřídlu „Všeho, co jest“).

 

Zdroj je živá síla a nekonečná představivost v jednom. Ono živé organické zhmotňuje nehmotnou virtuální fantazii do rozmanitého stupně hmotné formy. Nekonečnou představivost si lze představit jako koncentrovaný bod a živou sílu jako obrovský průhledný prostor. Duchovno („andělská-světelná“ inteligence) je vlastně jenom taková kouřová clona, pojistka, nezbytný „čarokrásný sebeklam“ – nelze totiž zamezit tomu, aby se realita samovolně nesnažila dosáhnout ekvivalence superhmotnosti obsahu a superhmotnosti formy tak dlouho, dokud vše nezapadne na místo.

 

Prvotní Zdroj (Ultimátní Bytí) zhmotňuje sebe sama ve formě krystalické uhlíkové bytosti, jež je zpola „andělská“ a zpola „ďábelská“, jenže v neduálním (nerozděleném) smyslu onoho. Takzvané bytosti světla z tohoto „padlého“ prostředí chtějí utéct v domnění, že jde o nějaké zlo – je to samozřejmě úplně jinak. Temnotu v její deformované, destruktivní podobě generují svou potlačovanou-podceňovanou-nevědomou částí osobnosti právě bytosti světla či takzvaní andělé, ti, kteří sebe sama postavili NAD neporušenou všeobsažnost zdrojové inteligence.

Tyto bytosti o nerozdělenosti pouze kážou, ale nežijí ji, nechápou, že nerealizované zlo jakožto motiv či virtuální motivace je k životu stejně potřebné jako realizovaná láska (e-motion). Virtuální neexistence a organický život jsou a musí být v jednotě – život není duchovní, ale fantastický…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.