Hadí síla

Existují „páky“, které hýbou realitou – v její nahé podobě. Jedná se o mechanizmy ultimátního paradoxu, které ztělesňuje HAD. Had (serpent → present), typické hadí „S“ v sobě fenomenálně snoubí pohyb s nepohybem*; jako kdyby had byl pohyb (život) sám, v poloze symbolu zla (virtuality, neexistence) přitom ztělesňuje pravý opak: viz symetrie LIVE/EVIL.

 


* pohyb nepohyb je ZDROJ sám, viz pohádkové bylo nebylo, nikdyzemě apod. – jde o neodvozenou inteligenci, pozornost s vůlí k pohybu

 

Ne náhodou má takzvané andělské či světelné duchovno (inscenovaný princip jednoty namísto toho autentického, vyplývajícího z holografické povahy zdrojové identity) hrůzu z hadí síly a děsí se své skutečné přirozenosti, kterou ukrývá pod maskou „zářivého“ světla; ona i ta „elektrická“ noční bouře a „ďábelsky“ vášnivá smyslnost je naší součástí – bez integrovaného archetypu temnoty to končí u mletí nesmyslů o motýlech a jelikož to nemá žádné stabilní těžiště a tématická hmotnost je nevyváženě rozložená, automatika inteligence prostoru to musí někde silově dohnat odpovídající oddělenou protiváhou; člověk může těm náměsíčníkům říkat něco o neutrální základně, obousměrnosti či „jednotě stínu a světla“ třeba až do soudného dne – oni „jednoduše vědí“ (proto se v krajním případě realita, které to je úplně jedno, nakonec transfiguruje masakrem, neboť komu není rady, tomu není pomoci).

Pochopte prosím, že tím jak otevřeně mluvím o zlu a neskrývám svou fascinaci motivem zla, tak jsem na nejlepší cestě eliminovat porušenost v kauzálním prostředí; v tom virtuálním princip akce a reakce neexistuje – pekelnou temnotu je třeba vědomě a moudře používat (třebas jen v neškodném humoru nebo umělecky zpracovanou), jinak ona používá nás proti nám (je to do očí bijící fakt).

 

Hadí síla koresponduje s trojplamenem (trojpaprskem) a trinitními zdrojovými elementy, tedy bezprostředně se Zdrojem, od jehož komplexní podstaty celá ta andělská maškaráda ODPOJUJE a otevírá prostor silám opačným, se kterými pak jako nějaký „fialový dement“, opovrhující zdravým rozumem, musí „vševědoucí“ andělstvo bojovat.* Ten, kdo nechápe, že zdrojová inteligence je pravo-levo-hemisférická a klíčové pro stabilitu reality forem je fyzické ohnisko přítomnosti, je nakonec vlastní vinou za idiota a končí jako prasátkující pošuk v sebeobelhávající duchovní travesti show, kde se honí za chimérou vzestupu nebo nějakými podobnými fanfárami, jako onen pověstný oslík, kterému před čumák zavěsili mrkev – všichni ostatní mají samozřejmě nízké vibrace a jsou zaostalí, jenom mistři světa jsou zkrátka předurčení k tomu nás všechny poučit a povznést a pak nám všem „skromně vládnout“… I tištěný spoj má v současnosti vyšší evoluční hodnotu nežli zdejší zpátečnická, nevidomá andělská inteligence (která nejspíš rozdíl mezi konkrétní živou silou a prací s abstraktním symbolem nepochopí ani za eón věků).


* existují nepochybně i původní čisté andělské formy (zejména v přírodě), které však nepoužívají princip hierarchie ani žádná Velká Jména a nehrají si na žádné rádoby duchovno; jde jednoduše o archetypy (živly, elementy) srdce a fantazie, imaginace – viz třeba nahaté nemluvně a jeho energie, nebo kytičky na louce, zpívající ptáčci…

 

 

V prostředí mechanizmů ultimátního paradoxu je nemožné uplatnit cokoliv na bázi energetické duality (něco jiného je dualita jako neškodná akční hra); i když (nebo právě proto?) některé věci a jevy VYPADAJÍ pekelně či démonicky, pouze a právě toto je nefalšovaná, nepředstíraná rovnost a jednota. Je to přesně ten případ, kdy to tak prostě JE. Má-li prostředí přirozený, živý objem, Svrchované Jedno je automatický stav. Jednota je skutečná pouze tehdy, když se ty dva největší možné extrémy mají vzájemně pod kontrolou: co udělá jeden, udělá zároveň (zrcadlově) i ten druhý, takže polarita se ruší a vše se děje v rámci Zdrojové Reality, ve které je jakékoliv poškození nebo porušenost principiálně nemožná. Zdroj není ani světelný ani andělský, je fantastický a pohádkový; kdo to nevidí na přírodě, malých dětech a zvířátkách, tak je nejspíš úplně slepý. Největším a v podstatě jediným skutečným dobrem je SOULAD protikladů; to je to jediné, co prostě SPRÁVNĚ FUNGUJE.

 

Základním realitním rozhraním je rozhraní vlnové funkce. Vlna symbolizuje pohyb a vypadá jako had – rozvlněné rozhraní souvisí s ohnivou plazmou (archetyp drak) a živým světlem (archetyp srdce).

 

Virtuální černý had s jeho rozeklaným jazykem (2v1) a případně i se zrcadlovým hexagonovým vzorem (zdrojový fraktál, nedualita → ŽERU/RŮŽE; princip samoorganizace → HMYZ) představuje PAN-archetyp (Pan=Vše); zároveň jde o živel stínu a nicoty a archetyp zla v rovině neexistence. Zdrojový had také souvisí s anuloidem (torus, toroid).

 

Proč se tento web jmenuje 63+1 CHESS KEY je vysvětlené v textu Helix Elevator a kromě jiného 63+1=64 souvisí se strukturou zdrojového MaTriXu (binární-krystalická sekvence, energo-informační pole) a 1+36=37 přímo se Zdrojem-Vším (3x7x37=777).

Prvotní zdrojové emanace jsou obousměrné, ambivalentní inteligence. Pochopit to však lze pouze z pozice zdrojové identity, jež má holografický charakter (nezkreslená, čistá, nahá skutečnost); odvozená identita má charakter hierarchický a součástí odstupňované reality je ZEĎ ODDĚLENOSTI. V oddělenosti existuje porušenost a světlo a tma stojí proti sobě, v neoddělenosti ale žádná porušenost neexistuje a světlo a tma jsou výrazem téhož.

 

2R (dvourozměrným) symbolem neduality je hexagon, který známe například i u včelích pláství. Hexagon je typický pro organizační křemíkovou inteligenci a je to dvojprvek (2v1) – součet vnitřních úhlů 720° odpovídá dvěma kruhům/čtvercům.

 

3R (třírozměrným) symbolem neduality je pravidelný čtyřstěn – tetraedr, hologram živlu ohně. Souvisí bezprostředně se Zdrojem (3x7x37=777 → více ZDE).

7x7x7=343 → čtyři trojúhelníky obousměrně (duální se čtyřstěnem je opět čtyřstěn, což je jediné rezonanční/platónské těleso, u něhož to platí). Zajímavá je optická souvislost s papírovým drakem…

 

 

 

Největším blokem a brzdou vstupu planety Země do Reality Svobodných Světů jsou nejen zrcadlové světy (astrální, fantomová realita), ale bohužel dlouhodobě hlavně samolibost falešných andělů – dotyční si myslí, že mají patent na poznání, a přitom vůbec neplynou s Osou Vývoje.

 

Natrefil jsem zejména v prostředí internetu už na řadu údajných světelných či kristovských bytostí, Kristů či archandělů a větší stupeň sebeklamu jsem v životě neviděl. Vysvětlení je ale celkem jednoduché. Přirozeným pohybem energo-informačního (morfického) pole je TORZE, podmínkou je přitom vnímat se primárně jako to, čím opravdu jsem – zdrojová identita (vnímající, zkoumající, pozorující aspekt Existence). Jakmile se příliš soustředím na nějakou masku (odvozenou identitu – v daném případě duchovní super-ego), systém distribuce energie a informací mezi mnou a Zdrojem se vychýlí a výsledkem je DISTORZE. Postupně se obrazně řečeno začnou přesýpat zrnka písku mezi zdrojovou a odvozenou identitou, až se přesýpací hodiny mé identity nakonec převrátí a sám sebe tak zarámuji do fantomového obrazu (je to jako nechat se zaklít).

 

 

Co s tím? Kdo je opravdu čestný a upřímný, jednoduše všechno smaže (uspořádá si potřebné) a začne od nuly – jako čisté bytí, jímž jsme (uznávám, že se to lehce řekne, věří-li někdo v něco desítky let). Zásluhu na tom bude mít pouze a jedině on sám. Zdá se však, že u mnohých už jde o tak silnou autosugesci, že si svůj omyl nikdy nepřipustí.

 

V éře Vodnáře, ve které jde zejména o průzračnost a expanzi nového modelu Existence, tvrdošíjné bazírování na sobě jako odvozené identitě (masce) samozřejmě nemůže ten tlak vydržet; je to jako vynakládat všechnu sílu na to, aby se v zrcadle odrazilo něco jiného nežli předloha – čiré šílenství (jako umíněné děcko: „já chci, já chci, já chci“)… Přitom jenom stačí všechno na moment vyhodit z hlavy a s čistým srdcem a otevřenou myslí se podívat na svět – realita je prostě TAKOVÁ, JAKÁ JE, čistá a průzračná (živá kniha příběhů), nic andělského ani kristovského (buddhovského, alláhovského, krišnovského, strážcovského…) tam NENÍ.

 

* * *

 

Ultimátní Mysl (konstruktivní oheň NICOTY, nekonečná prázdnota VŠEHO, která funguje postupně-levohemisféricky, ale i součtově-pravohemisféricky, tudíž je zároveň i Srdcem a průnikem obojího: Věčným Mystériem) signuje a šifruje prvočástice sebe sama, ze kterých skládá realitu – jako pixelový obraz a jako sebeobsažný fraktál. Jelikož zvukové (specifické vlnové) rozhraní převádí nehmotnou projekci do hmoty, realita funguje na bázi interakce oddělených jednotlivostí; z pohledu ZDROJE ale žádná oddělenost neexistuje a to je také to hlavní, co jako společenství musíme pochopit a realizovat.

 

Koncentrický spirálový všesměrový zoom-charakter holografické (plastické) reality – neustálé zarovnávání soběpodobných celků a fragmentů a portály, které to otevírá, a v neposlední řadě rovněž kosmická lázeň, ve které se Země koupe, očišťuje a „převléká si šaty“ (místo, kde je RA/andělský pohled pravdivý), vstup do Reality Zdroje (Průzračného Bytí) maximálně podporuje. Integrujeme PAN-dimenzi do prostředí hmoty přírody, světa těl z masa a kostí.

 

* * *

 

Každý mnohovesmír má svůj holografický, energetický Zdroj, jenž je součtovou inteligencí, pamětí a vědomím Stvoření a neustále si rozšiřuje svou výrazovou základnu. V závislosti na úhlu pohledu lze tento Zdroj, jenže je SEBE-tvořící existencí, popsat jako nekonečnou mysl, ohnivou plazmu, živé světlo, vševědomou pozornost či fluidní inteligenci, přičemž zpětná vazba individualizované entity může daný Zdroj vnímat jako něco zázračného nebo mystického, extatického, pohádkově fantastického, jako pocit štěstí nebo lásku, ale také jako obrovskou sílu, vůli či gravitaci, zářič, projektor či rádio-stanici. Je to jednoduše VŠE, fungující určitým optimálním způsobem.

 

Dochází k neustálé myšlenkové a živlové cirkulaci a interakci mezi Zdrojem a jeho realitními poli – světy a jejich knihovnami. Zdroj kromě jiného funguje jako univerzální zvukové rozhraní, převádějící nehmotný obraz do organické, hmotné podoby. V případě člověka jako zdrojové identity toto rozhraní známe jako jazyk – mluvené a psané slovo (rovněž jako hudbu a různé multimediální formy umění a komunikace).

 

Zásadní pro vývoj civilizace je aplikace neduálního vnímání a myšlení. Když si odmyslíme názvy (jazykovou vrstvu), zbyde jednolitý, nerozdělený obraz, sen, vyražený do prostředí hmoty – možná tak ještě nějaký pozorovatel. Co z toho plyne? Život je umění, žádná dualita (rozdělenost) ve skutečnosti neexistuje, určitě ne z hlediska Zdroje. Existuje pouze v myšlenkách a naší nevědomosti. Oddělenost vnímaná nad rámec neškodné hry existuje pouze v realitě nezralých bytostí – jedni to buďto nechápou nebo chápat nechtějí nebo nemohou (jsou dlouhodobě programovaní vírou v něco), a druzí tuto „vážnou“ dualitu chtějí, protože jsou proti Jednotě Zdroje Všeho a chtějí hierarchii, založenou na odvozené identitě. Věřit „seriózně“ v odstupňovanost a v oddělenost je ale totéž, jako věřit, že postavička v kresleném filmu je skutečná – člověk musí být buďto zlý, nemocný nebo slepý, hloupý a šílený… Realitou Zdroje je RÁJ, protože to prostě nemůže být jinak; proč myslíte, že všude kolem existuje tak zázračná příroda? Realitou choromyslných je VĚZENÍ.

 

Jakmile si jako lidstvo kolektivně uvědomíme holografický charakter Projeveného, mříže automaticky spadnou – už je nebude mít co držet; jako kdyby však pokrytci převlečení za dobro na tom neměli zájem… Věčné sliby „zářné budoucnosti“ a chvástání se „triumfem světla“ přirozený tok vývoje tak akorát cíleně ucpává. Cesta ven z uvěznění vede skrze všestrannou inteligenci – jednoduše skrze pochopení reality. Proto také „duchovní zasvěcenci“ dokola jen melou o vibracích a o pocitech a že se máme dostat za myšlení. Jistě, nejlepší je asi být úplně vypatlaný debil – aby znovu ta tupá hovada mohla „spravedlivě vládnout“ z trůnu své nehynoucí skromnosti, zaprodávat se a potápět kontinenty a rozvracet dimenze… Naštěstí v nadcházejících dekádách se s nimi zemský prostor rozloučí a kdesi jinde v galaktických dálavách „vyfasují“ svůj poslední staniolový okrsek, než se jim rozzuřená knihovna nebes naposledy utrhne na hlavu. A může za to něco tak nicotného jako utkvělá představa o vlastní velikosti.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.