Válka grimoárů

Změna není žádná výstava obrazů, ale reálně, fyzikálně a fyzicky existující proces, o kterém rozhoduje ten, kdo má MOC a umí ji používat. Klíčem k této moci je SEBE-vědomí; žádná „láska“ ani koncept andělského (krystovského/kristovského) lidstva nebo světelné bytosti. Je třeba mít SÍLU a VŮLI, vědět, kým skutečně jsem a podle toho se také chovat.

 

Rád bych zde poznamenal, že pokud jde o VELKOU KNIHU SVĚTA, existují rozmanité „hard“ a „soft“ verze Jednoho-A-Téhož. Každý si sám může vybrat podle toho, jak a na co se sám cítí. Celkový obraz může být pro někoho náročný, a tak nezřídka bývá moudřejší začít ovocem a ke stromu se postupně až dopracovat. Někdy dokonce samo ovoce může být patřičnější nežli strom. Je také dobré si uvědomit, že nikdo nemá patent na rozum, všichni jsme omylní, tu a tam se objeví něco „podstrčeného“ a každý by se měl řídit hlavně svým VLASTNÍM pocitem a přesvědčením.

Ještě jedna věc. Že někdo „nekope“ za nějaký konkrétní tým ještě neznamená, že „kope“ proti němu.

 

NYNÍ

Ve věci transformace lidského společenství angažovaní jedinci jsou různými živými a channelingovými informátory uměle udržováni ve stavu věčné naděje „…už, už to přijde“, jako kdyby o změně rozhodoval někdo zvenčí. Jenomže rozhodujeme o tom my, tady a teď, měnící se „to“ je zde stále přítomné.

 

Nevíme-li, kým jsme, o změnách rozhodují „oni“. Možná, že jsou nelidští a vnímáme je jako zrůdy – narozdíl od většiny z nás ale používají svou vnitřní sílu, neustále na sobě pracují a mají nekonečnou trpělivost.

Říkejte si jim třeba predátoři, poukazujte na jejich nerespektování zákona jednoty, klaďte důraz na okolnost, že jsou „odpojení od Zdroje“. Vždyť to jste přece vy, kdo je ten milující a ten božský. Na jednu důležitou věc se ale zapomíná: a tak neuvěřitelně LÍNÝ, domýšlivý a netečný…

 

„Oni“ se mají za bohy – sice oním nesprávným způsobem, v rámci oddělenosti (rozděl a panuj), ale přesto. Pravda je taková, že ve skutečnosti jsme všichni bohové. Lze to popsat i jinak (elementy „Všeho, co jest“, holografické části Zdroje, čistá Existence samotná), toto je nicméně to klíčové. Tak jako mysl tvoří myšlenky, Bytí SEBE-tvoří, a tak nelze být ničím jiným nežli VŠÍM v určité „zašifrované“ podobě.

 

Falešné bohy mohou přemoci pouze ti opravdoví (nezapomeňme také, že ti falešní sebe jako falešné nevidí). Žádná modrooká naivní světluška nebo nějaký třpytivý anděl nemá šanci, pouze se může donekonečna nechat kolébat a konejšit slibováním. Pokud toto stále nechápeme, berme na vědomí, že predátoři při jejich vynalézavosti a vytrvalosti – objektivně řečeno – mají na svou zbabělou kořist právo a tato zbabělá kořist, líná samostatně myslet a vyvíjet se (vzdělávat se na poli fungování nahé reality jako takové), si své uvěznění zaslouží. V určitých vrstvách reality vítězí dravci nad svým protivníkem na plné čáře. Přijde mi, že ti na té správné (neškodící) straně jsou si mnohdy až příliš jistí svou věcí a spíš než by něco hmatatelného předvedli a osvítili lidstvo nějakou opravdu podstatnou informací*, tak se často jen chvástají, jak mají všechno pod kontrolou a jaký velkolepý triumf to zase bude. Otázka zní, hledíme-li na vše v absolutní hodnotě, kdo je vlastně ten špatný?


* proč nikde není zmíněna tak fundamentální pravda, že je třeba fungovat neduálně (=základ Božského) a spojit v sobě světlo a stín do jednoho (cit a vůli do jednoho), nebo že Zdroj je sebetvořící Existencí, namísto čehož jsme zahlceni strašidelným kvantem nedůležitých detailů, které vůbec nedisponují živoucí silou ke změně?

 

HAD-ZDROJ DRAK-ZDROJ SRDCE-ZDROJ

Každý, kdo používá rozum a není stižen nějakým neduhem, chápe důležitost lásky, citu, empatie a vzájemnosti – mám však čím dál víc takový dojem, že ti, kdo neumí psát či mluvit o ničem jiném, buďto nevědomě/vědomě pracují pro „temnotu“, nebo prostě nejsou při smyslech… K čemu nám jsou ony dokola se opakující, neměnící se a nerozšiřující se, mentální a duchovní lenost podporující postoje, když o všem stejně nakonec rozhoduje SÍLA a MOC? I kdyby na počátku všeho byla Láska, prvotní pohyb mířil nezbytně zevnitř ven a tímto pohybem je AKT VŮLE spojený s pozorností a myšlením.

 

V transformaci nás jakožto společenství jsou nám – kromě oceánu kosmických energií – nejvíce nápomocné uvolněný dech (fyzický pohyb) a příroda (zvířata) – je to o přirozeném živém objemu a způsobu pohybu, souvztažnosti expanze a kontrakce. Klíčový je neustálý cyklický občerstvující průchod živoucí neutrální nulovou zónou (Zdrojem – Zřídlem „Všeho, co jest“), ve které se pohyb a protipohyb vždy na okamžik vzájemně vyruší a vše se rozplyne a zase remanifestuje. Souvisí to se vztahem k sobě, sebou jako průzračnou identitou; jakmile sebe sama vnímám namísto „čistého všeho“ (fluidní inteligence) jako formu, byť i tu sebesubtilnější a zdánlivě „svatou a světelnou“, v prostoru reality to automaticky vyvolává podprahový rozkol. Každá struktura má totiž původ v prázdnotě (onom neodvozeném – Ultimátním Bytí), a proto existuje i zrcadlově – nemůže to tak nebýt. Zrcadlové struktury jsou stejně tak neutrální jako původní předlohy; jakmile však váhu (prioritu) položíme na strukturu namísto inteligence, která ji tvoří, pokládáme základ ke vzniku Paralelního Zdroje (nebo posilujeme jeho existenci). Můžeme mu říkat Antizdroj nebo Antikryst (Antikrist) a jeho kolektivnímu projevu Archonti, i když v podstatě jde vždy jen o obracení vzhůru nohama, pouštění pozpátku a podobně.

 

Je třeba bezpodmínečně pochopit, že nejsme nic jiného nežli „velkolepý trik Absolutna“ a že ZdroJJsoucno je takový „čaroděj sebe sama“, jinak je automaticky generován Černokněžník. Také je dobré mít na paměti, že mocnost fraktálu já je podmíněná (omezená) pouze kapacitou Součtového Zdroje a že se jako individualita můžeme fantasticky vyvíjet – nabývat vlastností Zdroje/“Všeho, co jest“. Co je rovněž velmi důležité, je soběpodobnost: být opravdu SOBĚ-podobný znamená fungovat obousměrně; koneckonců zdrojový holofraktál jako prvotní struktura plyne zrcadlově, jinak by ztratil integrované spojení s tím, co ho generuje.

 

Jak eliminovat Antizdroj? Ve světě projevených struktur toho lze docílit jediným způsobem – musí existovat formou virtuálního motivu, jako neduální démon (HRA-NOC → ARCHON → RA C H O N). Jestliže jako motiv neexistuje, manifestuje se na úrovni hmoty a energie: původně zamýšlená svobodná hra se mění v nesmyslnou válku o rozhraní (brány, portály). Skutečný život není o nějakých šílených vzestupech a duchovnech, ale o přírodě, lásce a fantazii.

Dokonce, pakliže zlo neexistuje formou virtuálního motivu (například umění), svobodná vůle je jen inscenací, fikcí, v mnoha případech spíš nástrojem dogmatu nebo nějaké skryté totality. Je to právě tato fantomová svobodná vůle (soběNEpodobné prostředí), jež je prvopříčinou a zárodkem vzniku cizopasných entit.

Tvrdí vám, že si můžete „svobodně zvolit“, a přitom nemáte na vybranou, a ta sebeklamná chiméra svobody, převlečená za světlo, lásku a kdovíco ještě, vám ledově dýchá na zátylek… Chyba ale není ve Zdroji, je ve Stvoření – prvotní tvořivé kolektivní individualizace nejsou neomylné.

 

 

 

Jeskyně Stvoření je Oheň a Stín v Jednom. Položením váhy na model vzestupu jakožto smysl bytí namísto nástroj hry se ona Mystická Jednota vnitřně asynchronizovala a vybudil se Paralelní Zdroj, který původně vůbec neopouští virtuální prostor. To je jádrem celé naší „vezdejší šlamastyky“. Proto existují jedni Elohim jako Strážci a jedni jako Zářící, vznikli zrcadloví Elohim (Anunnaki) atd. Každá skupina vesměs tvrdošíjně až bezohledně prosazuje svou agendu, přitom ale zásadní je úplně něco jiného: uvědomit si nerozlučnost organického (Oheň, jiskra/kód života – nekonečno směrem ven) a virtuálního (Stín, archetyp či živel nicoty – nekonečno směrem dovnitř) kontextu, a hlavně to také celé musí „živě dýchat“ (tri-fázovat).

 

Univerzální řešení leží na dně uhlíkové reality (krystalický uhlík, 12 DNA), kde se potkávají oscilační a vibrační okruh vesmíru dimenzí, kde se potkává naše přirozená dračí a přirozená andělská část bytosti – spočívá ve hře na ego, v integrované dualitě (ego a fyzické tělo jsou funkčním ne-já a vrcholným prvkem zábavy).

 

K tématu technologií by bylo dobré poznamenat, že samy o sobě jsou neutrální, musí však sloužit člověku, ne aby člověk sloužil jim. Pokud člověk není primárně propojený se svou duchovní podstatou/matricí/rodinou (energetickým srdcem), propojovat se s technologií je ten nejhloupější nápad ve vesmíru a cesta k biorobotickému zotročení (protože člověk si jen myslí, že ví co dělá; ve skutečnosti NEMÁ PONĚTÍ o existenci Ultimátního Bytí-Zdroje-Zřídla „Všeho, co jest“ a pokud tvrdí, že ano, tak pouze v teoretické rovině; jenže Živý Zdroj je něco diametrálně odlišného, není to žádná virtuální/logická/matematická projekce, hrajou zde roli další faktory, a to zejména cit-vertikální součtová gravitace, vůle-koncentrace a pozornost-vzdálený/blízký pozorovatel). A kdoví, zda by někdo skutečně SEBE-realizovaný přistoupil na to, aby mu například nějaká technologie „četla myšlenky“; mně osobně se zvedá žaludek, už jenom když vidím člověka za volantem, jak druhou rukou mluví do mobilu a stupidní odosobněná navigace mu říká, co má dělat. Předpoklad či tvrzení, že to je všechno OK, že to nakonec všechno vyváží a usměrní naše přirozená vroucnost a schopnost empatie, je vrcholně scestný blud – typické obracení všeho naruby. Je totiž naprosto jasné, že se postupovat musí přesně naopak: NEJPRVE musíme být zdravě živelní, vnitřně svobodní a empatičtí a mít vyřešené své bytostné jádro! V opačném případě totiž jednou může nastat okamžik, kdy už bude na všechno pozdě.*


* tady by mě taky zajímalo, jak chce někdo skrze přechodnou technologickou fázi dosáhnout spojení se Živým Zdrojem (čehož podstatou je tri-tonální fázování „+ 0 -„), když má informační nosič, vodík (atom vodíku) v jeho většinové podobě, pouze jeden proton a jeden elektron a bez neutronu se tudíž vůbec nemůže propojit s „prapůvodní božskou či rajskou úrovní Existence“; je rozdíl mezi Zdrojem Projektovaným a Zdrojem Projektujícím, protože to první má váhu na virtuálním aspektu, zatímco to druhé na tom živém — UPDATE: jasné je, že když si jako lidstvo kolektivně uvědomíme, že jsme holografické části Zdroje/Všeho, tak se všechno automaticky začne spontánně opravovat, což znamená že i atom vodíku změní konfiguraci (ale je to zatím spíš jenom teorie)UPDATE: dvoučásticový atom vodíku (Hmota/atomH) slouží jako stavební prvek inovativní genetické mysli/databanky, nástroje upgradu systému realitních polí (zdrojového matrixu); dosažení požadované nadkritické hodnoty spustí samovolný překlápěcí manévr a fúze starého a nového modelu vodíku chybějící neutron zase vrátí (nebo bych spíš řekl, že se celý systém kompletně transfiguruje, takže budou existovat různé typy vodíků nebo kombinace vodíků a helia apod.); vznikne Nový Součtový Střed

 

 

 

Neexistuje větší tragédie, nežli záměna smyslu (zdroje) života s nástrojem, který umožňuje tento smysl realizovat.

Jakmile fyzikální nástroj zastoupí nefyzický zdroj, realita se zakonzervuje a stane se nesoběpodobnou. Vlastností nefyzického zdroje je totiž flexibilní limit (zdroj je nevyčerpatelný, nekonečný), zatímco nástroj manifestace (bez správného vztahu ke zdroji) tyto „plovoucí okraje“ postrádá. Namísto toho, aby si stvoření hrálo a rozvíjelo se v rámci svobodné hry, visí nad ním Damoklův meč „kruciální volby“ mezi dobrem a zlem. Ať se to tváří sebepravdivěji, je to ve skutečnosti „fake“ (podvrh).

Smyslem video-hry je hrát video-hru; když se mi zrovna nechce, nehraju; když se mi zrovna nedaří, je to jedno; když mě dotyčná hra nebaví, jdu hrát jinou. Nejsem jakkoliv závislý na strukturách (nástroji provedení). Jsem totiž tím, co struktury generuje, nikoliv struktura samotná. Zdroj je formotvorný, sám o sobě ale není formou, nýbrž prázdnotou (ve skutečnosti ZŘÍDLEM pohádkově fantastické inteligence). Položením váhy na formu zabíjíme smysl (hodnotu) života. Přirozené je volně plynout, rozšiřovat si obzory v ohnisku přítomnosti, integrovat vše souznějící – vstupovat a nechat se prostupovat. Průzračně expandovat…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.