Info 25/4/2017 – Chocholoušek by měl radost

Jak to tak sleduju, tak na hlavu nejsou zdaleka jenom lidi. smile Posílat zotročenému lidstvu „na pomoc“ nějaké kódy a geometrie a totálně překombinované bláboly o multidimenzionální fyzice, když to všechno je tak jasné a jsme jednoduše neporušeným „vším“ neboli průzračnou existencí samotnou, je opravdu nesmírně užitečné. (…)

Jestliže MY JSME tím nejniternějším niterným, kam vede strategie pohodlného řešení zprostředkovaného takzvanou „povolanou“ externí autoritou? Samozřejmě do světa naruby. Jsou tu další informace o dění.

 

 

Globální egregor se stále drží stejné taktiky – od politiky, přes zdravotnictví a „průmysl pojištění, slev a zábavy“, až po takzvaný „vzestup snadno a rychle“: obrať to všechno vzhůru nohama a přihoď k tomu bonbón a mašličku…

Fantomový otisk podvodu na sobě se tak v genetické paměti druhu recykluje stále dokola; mnozí z nás opět, místo aby se komplexně vyvíjeli, spoléhali na svou jedinečnost a řídíli se VLASTNÍMI názory a pocity, míří do galaktické sluneční rezervace: jedna část sdíleného životního prostoru kódovaná „výhradně pozitivně“ (komfortní zóna lásky a světla), tak aby přes horizont nebylo vidět na tu druhou, na které dravčí entity holdují svým „rituálům černého slunce“ – satanizmu, jehož přirozenou doménou je původně neexistence a jehož projevy „stoupenci žárovkové nemoci“ svou fanatickou slepotou z prostoru bytí vybuzují.

 

Zrcadlové-virtuální-nehmotné světy dělají jenom to, co jim sami dovolíme (pro ně jsme pouhá „potravní informace“, stejně jako nám se tyto světové knihovny-bytosti jeví jako informační pole); realita automaticky všechno doplňuje do stavu 100 %, ať už v rámci protikladného nebo neprotikladného schématu. Živé knihovny (egregory) dělají co jim sami dovolíme také z toho důvodu, že koneckonců naprosto vším jsme my samotní, jen se zrovna jedna část jaksi změnila v „oni“…

 

SVOBODNÁ VŮLE

Individuální vůle je výsledkem vztahu mezi kolektivním pohybem a nepohybem, živou silou a představivostí, která zahrnuje naprosto cokoliv – neboli jinými slovy „vše“. Jelikož lze vždy vymyslet něco dalšího (jsme nekoneční), toto „vše“ lze vyjádřit jediným způsobem: jako PRÁZDNO (nebo jako „nic“, pokud tím chápeme představu o sobě samé). Nic čistšího, jasnějšího a jednoduššího nežli NIC (nebo řekněme „nula“) nemůže existovat, toto VŠE samo o sobě může tedy existovat pouze jako neporušené.

 

Není možné být ničím jiným, nežli vším – záleží pouze JAK.

 

Všezahrnující představivost zahrnuje i Představu zla, něčeho, co je namířené proti životu. Skutečná svobodná vůle je tímto faktorem přímo podmíněná. Tvrzení, že máme možnost svobodně si zvolit mezi dobrem a zlem, je prvotřídní manipulace; jediné, co si můžeme zvolit, je nekonání zla – navíc důvodem rozhodnutí musí být jednoznačné vnitřní pochopení. Rozhodneme-li se zlo ze svého života vyškrtnout i jako představu (motiv), tak jsme na nejlepší cestě ho oživit; ono totiž nemůže neexistovat a nějak, někde existovat MUSÍ. Jinak je to jako bychom věřili v limit bezlimitního – čili tímto způsobem ze sebe děláme naprosté idioty (což nám realita zrcadlí formou psychopatů).

 

Zlo je nerealizovaná porušenost, neškodící superdémon – je to virtuální archetyp, živel nicoty. Škodící, strast způsobující, svobodu potlačující „zlo“ není ve skutečnosti ničím ďábelským ani démonickým – je to jednoduše demence, debilita. Nejlépe to v daném případě vystihují ty úplně nejsprostější výrazy… Jedná se zkrátka o PORUCHU.

Blízko svým počínáním mají ke zmíněným „kategoriím“ (vulgarizmům) nejen bytosti „temné“, ale zrovna tak i bytosti „světelné“. Jelikož dobře vím, že jsme elementy „všeho“ (jeho holografické části, obrazy sebetvořícího bytí), že jsme čistá existence samotná a že je nemožné být čímkoliv jiným, pokud tomu neuvěříme, z různých „polonázorů“ už fakt „vidím rudě“. Všechny struktury mají původ v prázdnu a proto automaticky existují i zrcadlově, buďto v rámci neduality (jsem „vším“) nebo v rámci duality – a tudíž chybějící část „vzhůru nohama“ si mě vyhledá (nemůže si mě nevyhledat) a dojde neodvratně ke konfrontaci. Neexistuje žádná válka mezi světlem a temnotou – existuje pouze válka mezi nevědomostí a šílenstvím. Jakmile sami sebe kolektivně realizujeme jako „vše“, nebude mít kdo s kým, co s čím bojovat. Lze to vyřešit pouze z úrovně NITRA – jednoty všeho. Přechodné řešení z vnější úrovně zanechá fantomový otisk, jenž se později znovu aktivuje – jakmile k tomu dostane podnět, a to může trvat i skutečně „hodně dlouho“… Otisku se pochopitelně lze kdykoliv zbavit, jenže k tomu je třeba se vydat cestou čistého sebe, což ale nemá vůbec nic co do činění s nějakou takzvanou andělsko-lidskou kulturou nebo „bytostmi světla“. Kdo je vůbec ochoten se právě teď touto cestou svrchované integrity vydat, když je všude kolem taková spousta „krmelců lásky a slev“ a „pozitivní civilizace“ se nás chystají každým okamžikem „zachránit“?

 

 

Tvrzení, že jsme VŠÍM, neboli existencí samotnou, automaticky znamená, že jsme nerozdělení – neporušení. Na úrovni toho, kým opravdu jsme, jsme skutečně vším, od toho nejsvětlejšího až po to nejtemnější. Porušenost (rozdělenost) si lze představit nebo použít jako herní motiv (viz umění – třeba nějaký film nebo hudba), pokud však skutečně VÍME, kým jsme, tak ji nikdy nerealizujeme (je tu rovněž faktor sdílené intimity – erotické, smyslné hry nebo hry s egem); jsme ze samé podstaty bytosti, které neškodí.

 

Existence v její nahotě je opravdu takto fantasticky jednoduchá a fenomenální. Bohužel blázen holt potřebuje šatečky a oblečky (ať žije retardovaná duchovní travesti show namísto úžasného dobrodružství) – přítomnost sebe jako „čistého všeho“ je pro něj zřejmě nesnesitelná.

 

Pouze v pozici „všeho“ se zarovnáváme s charakterem zdrojové reality. Cílem je ji do našeho světa „stáhnout“ a oba konce propojit. Tak se sami stáváme „překlenujícím vědomím všeho“, eliminujeme faktor vzdálenosti, času a velikosti a vstupujeme do multidimenzionální galaktické a kosmické příběhové sféry. Prostupuje nás zdrojová inteligence. Hierarchický vzestup je v rozporu s přirozeností a průzračností bytí – expandujeme, transformujeme starý a integrujeme nový model reality, rozšiřujeme systém realitních polí o nové možnosti (integrovaná dualita, ego jako „video-hráč“ a „vrcholný prvek zábavy“). Samozřejmě, že cit a empatie jsou vrcholně důležité a hrají jednu z klíčových rolí, samostatné myšlení je však důležité úplně stejně.

 

VŠE generuje HRU – prázdno generuje struktury. Položení váhy na strukturu deformuje hru v nesmysl – motiv se mění v pohyb a naopak (původně live=pohyb, evil=motiv). Existujeme pohybově a opticky, jsme „vše v převleku“ – láska a přízrak v jednom, organické a virtuální v jednom. Přízrak souvisí se zlem, neláskou, kterážto okolnost je stejně tak důležitá jako schopnost milovat, být opravdový. Přirozeným kontextem lásky je organická realita, přirozeným kontextem zla realita virtuální (vtip je v tom, že se to vzájemně kontroluje, takže jedno existuje jako realizované a druhé jako nerealizované – zlo se vyskytuje například v humoru).

 

Jelikož tím nejskutečnějším skutečným je pouze „vše“ jako takové, jsme zároveň VŠÍM a zároveň NEEXISTENCÍ, v závislosti na úhlu pohledu. Jsme živoucí představou „všeho“, živým zrcadlem, snem sebe…

 

Co se děje v některých facebookových skupinách a blozích či webech zaměřených na transformaci lidstva, to už pomalu hraničí s nesvéprávností. A téměř všude tam, kde by aktivita byla žádoucí, se toxicky mlčí.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.