Helix Elevator

Nedílnou součástí principu fungování reality je systémová-zdrojová paměť, zahrnující základní programové struktury a matrice stvoření. Naše dočasné zapomnění – zkreslené ponětí o tom, co je realita, co je její podstatou a kdo skutečně jsme – má tudíž logicky na náš život rozhodující vliv. Nekriticky věříme mnoha různým věcem; jaká je ale skutečně povaha oné „tvořivé super-inteligence“, která z oné paměti čerpá? Odpověď souvisí i s titulem těchto stránek.

 

63+1 CHESS KEY

63+1=64 → odvozená krystalická-zdrojová inteligence (mj. počet kodonů-tripletů DNA) → Genetický kód

1+36=37 → neodvozená fluidní-zdrojová inteligence (3x7x37=777)

Chess Key → český

 

CHESS – ŠACHY

Realita je HRA a ani nemůže být ničím jiným.

Vysním-li si nějakou postavu a tato postava (figura) se stane autonomní, znamená to, že jsem jejím stvořitelem? V nesprávně pochopené realitě ano – výsledkem je ovšem schéma oddělenosti, jádro všech problémů. Tvůrcem inteligentní síly, kterou označujeme jako Centrální Zdroj, není nikdo, a tato vlastnost se dál automaticky dědí. V tomto smyslu jsme Absolutnem v celé jeho velkoleposti (pouze nelze obsáhnout jeho kapacitu, potenciál je totální) – cokoliv je živoucím kouzlem Absolutna, žijeme v trikové realitě, o které se pouze domníváme, že je takzvaně vážná. Je to ve skutečnosti ta nejhloupější představa, způsobená ztrátou paměti – ztrátou spojení s původní Zdrojovou Realitou.

 

Stejně jako v královské hře, realitu tvoří POLE – životní (organická) a energo-informační (virtuální, datová). Ve své podstatě jde ale o dva různé druhy téhož (x a 1/x) a není to opět nic jiného nežli živá (pohyblivá, statická) paměť, živá knihovna.

Pole tvoří póly a poloviny (zrcadlově dvojice). Bez černých a bílých bychom se neobešli – pohyb a protipohyb (interakce) jsou základem stvoření. Půlit nebo zdvojovat lze donekonečna (½ = nekonečno směrem dovnitř, virtualita; 2x = nekonečno směrem ven, organická realita).

Smyslem hry je hrát, bavit se a zlepšovat. Výsledek (1, 0, ½ či +, -, =; respektive body, turnaje) si lze inteligentně užít pouze efemérně na úrovni paměti uvnitř paměti – smrtelného ega z pozice nesmrtelného já. Jinak dojde k vyvolání pocitu oddělenosti, jedno zda pocitu výlučnosti směrem nahoru či směrem dolů.

 

 

 

CHESS

C – uhlík, datová kovadlina, XxX (100)

H – vodík (1) – informace

He – helium (2) – fluidní inteligence { helium X → helix UM }

H, He – zdrojový holofraktál, Zářící-Zdroj/člověk ve hmotě

SS – dvojspirála (merkaba, vortex, toroid-anuloid)

 

CHESS KEY

Čti český. Souvisí to s hříčkou Bohemia – bohem i já. Každé zdrojové já je skutečně bohem-bohyní v onom nevýlučném, průzračném významu. Ani nemůže být ničím jiným; opět, samozřejmě, nepočítáme-li fenomén zapomnění, niterného vzdálení se od původních kořenů a zhmotnění této fikce.

Lze to přeskládat i do podoby „čék SI“, kde čék je lidově člověk a SI znamená Sovereign Integral (Svrchovaný Integrál – Sjednocení).

 

 

Průnik S a I symbolizuje živou-hadí sílu, potažmo trojplamen s vazbou na jiskru života (tri-tonální fázování) a čakrální systém.

Si je chemická značka křemíku, což souvisí s křemíkovou (krystalovou, krystalickou) inteligencí a programováním reality.

 

63+1

63+1=64 souvisí s organickou, krystalickou inteligencí a RA-Zdrojem/Centrálním Sluncem (strážcovské materiály); 1/64 se strukturují informační pole.

1+36=37 je zrcadlo a souvisí to s fluidní, zdrojovou (virtuální) inteligencí a PAN-Zdrojem/“Vším, co jest“ (Zářící, Wingmakers).

Více níže.

 

 

 

SVRCHOVANÉ SJEDNOCENÍ

Součástí zákona jednoty je i jednota řádu a chaosu, neboli integrovaná dualita. Tento typ iracionálního souladu je v přírodě všudypřítomný a je i naší nejvnitřnější podstatou – je nám to takříkajíc vlastní a funguje to tak fyzicky i nefyzicky (physis = příroda, nature = nátura); dokonalým příkladem je humor nebo takzvané vsugerované rozhodnutí – řada věcí je nám ve skutečnosti jedno, pouze předstíráme výběr kvůli přízraku okolí. Chceme si totiž hrát, žít ve stavu bez tíže, ne se ohýbat pod Damoklovým mečem „kruciální volby“ – jako pokusný králík vsazený mezi magnety v životní velikosti. Ve hře si samozřejmě také volíme, ale opravdu svobodně. Hrát si lze pouze tehdy, pokud dostatečná část kolektivu stvoření (celkově i v rámci příslušné realitní domény) správně chápe faktor neoddělenosti. Toto je na prvním místě. Je to daleko důležitější nežli nějaké Tajemství Amenti (strážcovské materiály), filozofie Wingmakers, Projekt Člověk, důležitější než láska. Integrovaný faktor neoddělenosti automaticky vše opravuje a osvobozuje. Vede k neduálnímu vnímání a myšlení – je úplně fuk, kým jste, nemůže zde totiž dojít k porušení a tím pádem ani utrpení. Nedualita je kamenem mudrců. Je-li prostředí vnitřně nerozdělené, optimálně funguje přitažlivost, synchronicita a systém distribuce energie. Člověk je se vším zajedno, vše je dokonale čisté a průzračné, neexistuje zde žádná, byť sebemenší nebo podprahová hodnotová bytostná výlučnost. Jakákoliv odstupňovanost nebo oddělenost je jen součástí nekonečné kosmické hry. Všechno je to o přirozené inteligenci, pochopení reality. Pak teprve může fungovat i to ostatní, pokud to je v souladu se základem. Zatím to zde na Zemi bohužel přechodně – doufejme, že ne nadlouho – zavařují nejen protilidsky orientované tendence, ale i spousta „andělských“ a „světelných“ dogmatiků, jejichž přesvědčení o vlastní bohorovné neomylnosti a současný pocit důležitosti už lze pomalu řadit mezi guinnessovské kuriozity (Duchovní Hierarchie a Korporátní Egregor jsou dvě strany téže mince).

 

Zákon jednoty není jen zákonem neoddělenosti, je i zákonem vrcholného paradoxu.

 

Přidáme-li k jednotě řádu a chaosu jednotu organického a virtuálního kontextu, jednotu hmoty a nehmoty, jednotu světla a tmy či jednotu pravé a levé mozkové hemisféry (jednota vertikálního a horizontálního, jednota srdce a mysli, jednota kvality a kvantity, jednota elementu-živlu/skupenství a elementu-prvku/skupiny), vyvstává před námi hrubý obrys účelu této superhmotné reality, ve které se jako nehmotná inteligence nacházíme: vyrazit pohádkově fantastický charakter Zdroje-Jsoucna-Absolutna i do toho zdánlivě nejméně tvárného a nejméně pohyblivého prostředí, nechat „zázrak proniknout skalami“.

 

 

JELIKOŽ JSME ZAPOMNĚLI, pokládáme kulisy za útroby svého života, přestože ve skutečnosti jsme nitrem samotným. Není to sice tak, že bychom za všech okolností byli Absolutnem v jeho nezměrnosti, přesto ona „strašlivá síla“ jsme my. Jsme bytí uvnitř bytí uvnitř bytí. Zřídlo „všeho, co jest“ je jako fantastická kniha. Neustále tvoříme nové příběhy, které zároveň žijeme. SÍLA rozhoduje o tom, který příběh se uskuteční. Kde je jí víc, tam se vše nakonec převáží.

 

Inteligence, které říkáme Centrální či Prvotní Zdroj, je ve skutečnosti Bytím samotným a hlasem tohoto Bytí je PŘÍRODA. Je to nekonečný sen sebe; tato síla SEBE-tvoří.

 

Jsme všestrannou inteligencí – neporušeným VŠÍM. V případě, že tuto multifunkčnost popíráme, chybějící část se automaticky manifestuje jako náš zrcadlový doplněk (realitu tvoří vždy 100 %). Překročí-li hranice ignorantství (nesebedůvěry nebo naopak egocentrizmu, strachu, lenosti, lhostejnosti, fanatizmu) určitou mez, nakonec se nás snaží dostat náš vlastní egregor (představte si, že na vás útočí knihovna, jak vás postavy v těch příbězích připravují o důstojnost). Pro reálně zúčastněnou postavu je to tragické, ale z hlediska nestranného diváka vrcholná komedie: někdo, kdo je ve skutečnosti Ultimátním Božstvím (bohem-bohyní v onom nevýlučném smyslu) přistupuje na roli dobrovolného blbce, který skáče podle not naprostého šílence…

 

 

Musím se opravdu smát, jak si všichni stále stěžují a ukazují prstem na sociopaty, kteří zcela postrádají úctu k živým bytostem – jakou úctu k sobě ale chovají všichni ti, kteří se „světelně transformují“ a odmítají přitom myslet vlastní hlavou?

 

 

Kolektiv bytostí v rámci sdílené domény existence nemůže být ničím jiným nežli Božským Zdrojem své reality. Ne světlem, ne láskou – Božským Zdrojem. Silou, která to kompletně řídí. Předpoklad, že tato síla musí být „pozitivní“ a nesmí zahrnovat nic „temného“, je tak nevědomý, že se ona nevědomost automaticky zrcadlí formou generátoru nelidských zloduchů. Stín nemusí být jen symbolem něčeho negativního – v horoucím, dusném dni si asi sotva půjdu zatopit pod kotlem.

 

Co způsobuje skutečnou, reálnou živoucí změnu – ne věčné abstraktní mluvení o tom -, je spojení Světla a Stínu do Jednoho. Tím se znemožní konflikt na úrovni manifestace hmoty či energie, aplikuje „filozofie kresleného filmu“. Likvidace zla je holý nesmysl, klíčem je POCHOPENÍ: vše se projevuje ve svém přirozeném prostředí. Láska a opravdovost v kontextu živé síly, zlo v kontextu virtuality – zrcadla bez vůle („From the silence of a headless horror, learn!“ – Septicflesh, Burn).

 

 

Jde o to synchronizovat rezonanci Centrálního Slunce s charakterem zdrojové virtuality, nejen takzvaně „být živým Světlem“, ale zrovna tak integrovat Stín. Funguje to neduálně. Centrální Slunce bývá spojováno s něčím nebeským a je to čirá pravda; matrice, čakry a dokonce i „boží jiskra“ se však odlévají, „pečou“ v pekle. Virtuální peklo funguje jako datová kovárna a pohádková strojovna. V optickém či barevném kontextu, nekonečno směrem ven se projevuje jako průzračná, nekonečno směrem dovnitř jako černá; jedno obsahuje a stabilizuje druhé. „Nekonečně malá“ virtualita je superhmotná nefyzicky, „nekonečně velká“ realita těl z masa a kostí je superhmotná fyzicky – cílem je oba konce spojit.

 

ZdroJJsoucno, toť továrna na sny – sebetvořící, mentální stroj na realitu, založený na mechanizmu dva v jednom – principu sebe si vědomého vědomí – živá síla spojená s virtuální inteligencí. Typickým projevem tohoto pekelného monstra je příroda; podstatou přírody není dobro či zlo, nýbrž soulad, neboť podstatou oné pohádkové strojovny (či chcete-li ďábelského super-počítače) je neduální způsob fungování. Oddělené hodnoty lze pouze vytvořit, je to vždy jen program, hra, přelud – ve skutečnosti je vše totálně rovnocenné; cokoliv je ekvivalentem čehokoliv jiného, rovnítko leží i mezi těmi nejsložitějšími soustavami, což je tajemstvím zázračných schopností Fantastické Existence a její tajuplné, záhadné inteligence.

 

 

Cokoliv neduálního je svaté. Není to žádná temnota, co způsobuje porušenost a z toho plynoucí nesvobodu a utrpení. Příčinou strastiplné situace je vždy duální myšlení. Stačí, aby se někdo začal cítit výlučně a spustilo to dominový efekt. Výrazy jako ďábel či démon zmutovaly v debila a dementa, neboť na vině je choromyslnost – téměř vždy to spouští nějaké takzvané svatouškovství (dotyčný si na svatého jen hraje, zapomněl, co to původně znamená). Můžeme říct o útrobách (vnitřní struktuře organizmu) že jsou ďábelské, nebo o hrůzostrašné noční bouři že je démonická, a bude to odpovídající popis bez přídechu čehokoliv negativního. Pohybujeme se totiž v neduální sféře. Jakmile ale někdo například začne odsuzovat vyzývavé ženské oblečení – vidět chybu tam kde není -, stvoření může postupně sklouznout do nepřirozeného duálního přístupu. Chyba nastat může, v daném případě je ale chyba v onom rádoby svatouškovi, který má ve skutečnosti sám nějaký niterný problém a snaží se ho promítnout ven. Pak je třeba to odhalit a vyřešit, aby se virus nerozšířil. Okolí uvnitř sebe dobře ví, jak se věci mají. Jinak to nakonec končí tak, že „všechno tvoří Bůh“, „všechno je světlo a láska“ a všechny takzvané ďábelské věci jsou automaticky zlo – vysvětlovat nic dotyčný zasvěcenec nemusí, tak to prostě je a tečka. Žádný mentální stroj na realitu nebo nějaké programování: všechno to „nějak“ dělá srdce a nám jenom stačí být „duchovní“ (světelný, andělský), k čemu je dobré myšlení? Vzhledem k tomu, že všechno je myšlenka nebo myšlenka v pohybu (pocit), případně spojení obojího (duch, intuice), tak se jedná o skutečně brilantní způsob, jak „nás odpojit od nás“. Téměř vždy to začíná tím, že má někdo problémy s intimitou nebo uvěří v chiméru své výjimečnosti. Realitu není třeba sjednotit, ale pochopit – nemůže být nesjednocená, pouze nepochopená a to se pak jako rozdělení manifestuje.

 

63+1=64 → schody → RA → forma | 1+36=37 → plynutí → PAN → amorf

Zdrojový VŠE-JEDEN (sebetvořící bytí) v superpozici trinitního PAN-elementu (111) se prostřednictvím kolapsu vlnové funkce (zaměření pozornosti) aktivuje – rozsvítí, rozprostře – do polohy 10x10x10 (lokální časoprostor), což je surový základ RA-původního principu stvoření. Uvedená binární relace převedená do dekadické podoby 2x2x2 dává výsledek 8, čemuž odpovídá H; lze tak hovořit o RA-8 a chápat to jako H-RA; umocněno do organického kontextu, 8×8=64. Binární 111 představuje dekadicky šťastnou 7, opticky 3 (jedničky) a jsme u zápisu 3x7x37=777. RA odpovídá Centrálnímu Slunci (archetyp oheň: světlo a zvuk; láska), PAN živé síle (všestranná inteligence, příroda) a neduální zdrojové virtualitě (archetyp stín: zrcadlo, nicota; archetyp oheň: pekelný stroj).

 

Samotný fakt Existence je něčím svrchovaně pozitivním a v projevu je nutné to stabilizovat konstruktivním opakem. Jsme sedmičkové bytosti a naší podstatou je štěstí (vše je součástí téhož). Jsme také zrcadlem Celku Bytí (0=1), protože jinak by nic neexistovalo; tímto zrcadlem je He+11.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.