Anti-Hry-Z

Hlásím se přímo ze Chřtánu Pekel – Zřídla „Všeho, co jest“. Jak vidno, moudrost Neduality lidi stále nepřitahuje. To, čemu říkáte Zdroj či Prvotní či Centrální Zdroj, nebo Ultimátní Bytí, je ve skutečnosti zcela nestranné – nestrannost se automaticky replikuje i v rámci porušeného schématu, ta zdrojová je nicméně ekvivalentem neporušenosti; stav bytí Zdrojem Všeho je ten nejlepší opravář.

 

Většina lidí a stvoření podobného rázu se nyní „plácá“ v rozmanitých tendenčních zdrojových emanacích, od těch „čistých“ krystalických až po ty „špinavé“ fantomové, a myslí si, že to pochází ze Zdroje-Boha-Bambule.

ZdroJJsoucno je ale jako nepopsaný list, kartička, na kterou nakreslíte nějakou nádhernou barevnou nebo hrůzostrašnou černobílou, šedou scenérii, vložíte to do stroje na realitu, ten to přechrastí do krystalů a transdukuje ve formě 3D-printu do prostředí organické reality. Pokud program zahrnuje rámec alchymie vesmíru dimenzí, všechno se to stočí do zdvojené spirálové kaskády a vytvoří různě hmotná spektra, systém rozhraní zázračných přírodních a rajských světů je pak perfektním místem pro život, plný her, dobrodružství, zkoumání, vynalézání a v neposlední řadě dalšího organického růstu, rozšiřování možností a neustálé tvorby nových modelů.

 

Bohužel, úplně se přitom mnohdy zapomíná, že všechny ty fantastické, zázračné, záhadné struktury, světy plné lásky a imaginace, včetně jejich holografických Zdrojů, nejsou onou ultimátní, prvotní či neodvozenou realitou – nejsou oním nejvnitřnějším vnitřním, nejživějším živým, nejskutečnějším skutečným. Všechno je to pouze obraz v pohybu, hra na skutečnost. „Místní“ lidé, a stvoření jim podobná, jsou jak zmagnetizované fraktály, okouzlené oním půvabným čáro-dějem namalovaným na původně čisté, bílé kartě. Jenomže „to“ je PRÁZDNO. Položení váhy na obsah hry je aktem čirého šílenství, je to úplně totéž jako věřit v relevanci kreslené postavičky, nebo dokonce kreslené neosobní struktury (třeba kredence). Každá struktura automaticky existuje i zrcadlově, jinak by ztratila spojení s tím, co ji generuje. Jakýkoliv pohyb musí být vynulován protipohybem, neboť Zdrojem je klid, ticho, nula, pohyb nepohyb (pozornost a rozum v pozadí – vůle k pohybu). Pakliže k vynulování nedochází na úrovni Absolutna, dochází k němu na úrovni Relativní Existence, buďto formou kompromisu nebo konfliktu. Může to zajít až tak daleko, že jedna ze stran ztratí o vyrovnání zájem, takže se cyklická konfrontace změní v trvalý boj. Zvláště tragikomické je pak sledovat, jak se někdo snaží opravit systémovou chybu snahou o návrat do situace před vznikem chyby, aniž by bral v potaz novou proměnnou, která celou situaci změnila. Mnohem podstatnější nežli chyba samotná je její příčina. Chyby jsou stejně neutrální jako cokoliv jiného – směruje je náš postoj. Chyby jsou hnacím motorem změn. Zkuste si schválně představit život bez chyb – Věčný Řád, kde by nebyla ani špetka chaosu, nic živelného, jako kdyby se vše rovnou dopředu vědělo (černobílá smrt). Samozřejmě zrovna tak špatný by byl Věčný Chaos; život je ve skutečnosti rovnováhou obojího. Nejde ani o řád (jednotu) ani o chaos (dualitu), nýbrž o ROVNOVÁHU (která je Svrchovanou Jednotou).

 

Zřídlo „Všeho, co jest“ je současně Moudrým Peklem. Jednak moudrost nerozděluje, takže to je opravdu možné. Jednak v konstruktivním supernegativním prostředí (přičemž Fakt Existence Bytí sám o sobě je superpozitivní) máte automaticky zaručenou negativní expozici, která stabilizuje strukturu (předlohu) – zajišťuje neporušenost (statiku konstrukce) architektury systému realitních polí (živoucích knihoven-bytostí); negativní expozicí projevená struktura nemůže neprojít.

 

Zde máte odpověď, proč kolabují takové supersystémy jako Yunasai-Komplex, původně ten nejúžasnější Ráj (Lemurie, Atlantida či starověký Egypt už jsou jen chabé deriváty, Země existuje až do 12D). Mnozí mě podezírají, že „nepracuji pro Světlo“ nebo dokonce že „jsem přímo proti“. Jenomže koncepce typu RA/sluneční-„světelná“ inteligence nebo andělské-krystovské (kristovské) lidstvo v rámci sebe sama v dlouhodobém horizontu nikdy nefungovaly a staly se v tomto směru NEOPRAVITELNÝMI. Klíčové je ono „v rámci sebe sama“. Systém totiž musí mít flexibilní limit, plovoucí okraje – měla by ho tvořit interagující soustava subsystémů, neboť živost je vždy výsledkem interference, integrace rozporu, vyváženého kontrastu.

(Na Zemi a v Urthě se potkávají oscilační a vibrační okruh vesmíru dimenzí a zrcadlí se zde „dole“ a „nahoře“, prostředí krystalického uhlíku/12 DNA umožňuje vše opět synchronizovat. Superhmotnost formy – člověk, žena a muž – je výrazem superhmotnosti obsahu – zdrojové virtuality.)

 

Jakmile je systém (pokud jde o žití života) do-sebe-uzavřený nebo takzvaně bezesporný, tak to je jako nechat se pohřbít zaživa (podstatou integrované, zdravé existence je princip či zákon jednoty, což na první pohled vypadá nudně, ale opak je pravdou – dostat do jednoty dvě zdánlivě neslučitelné věci je právě to, oč v Nekonečném Bytí jde – jde o prorážení bariér paradoxu a možností je nepočítaně). Vždycky lze vymyslet něco dalšího (to je právě na všem to famózní, toto je skutečný život), proto je neustále nutné všechno obnovovat. Proč vést například věčný boj proti ďáblu, když lze ďábla použít jako naprosto geniální a ten nejživější prvek zábavy, který dá ten nejhlubší a navíc stále se měnící, věčně neznámý smysl všemu? Napadají mě zde slova „svoboda dokořán“…

 

Nezáleží, kde je kdo v jaké dimenzi nebo co sám o sobě tvrdí, že je. KDOKOLIV se dopouští chyb a i kdyby znal tisíckrát víc nežli „obyčejný smrtelník“ a byl v 99procentním souladu s jakousi pomyslnou „základnou pravdy“, není důvod jít z toho do kolen a opouštět svou jedinečnou „vnitřní navigaci“ (intuici, VLASTNÍ názor a pocity – pocit není ani tak láska, jako spíš detektor patřičnosti).

 

Na prvním místě je vždy ŽIVOT SÁM a každá zdravá bytost podvědomě ví a cítí, co tím je myšleno (příroda, zvířátka, malé děti, štěstí, nefalšovaný pocit svobody nebo smysl pro humor jsou více než výmluvné). Někteří z nás jako by se však rozhodli ze všeho toho duchovna, ezoteriky, vzestupů, transformací, světel, lásek, andělů a kristovského/krystovského vědomí (nevím zda se konzumní materialisté a náboženští fanatici ještě počítají) se definitivně zbláznit.

 

Dochází k asimilaci starého hierarchického-vzestupového modelu, mění se mechanika systému realitních polí. Zdrojová inteligence počítá se vším, s krystalickými ráji i s dekadentními uhlíkovými světy; podstatná není forma, ale postoj jejího nositele a nakonec třeba Nebe-Peklo-Ráj může být tím nejmoudřejším místem na světě. Považte, jak fantastický může život být, vázaný tónem nepředstírané rovnosti…

 

H-VJEZD-A

RA andělská-světelná inteligence může správně fungovat pouze v módu H-RA: je třeba být i tím ohnivým drakem a neduálním, neškodícím démonem. Jeskyně Stvoření je OHEŇ a STÍN v jednom.

„Vyšumělý“ starý režim onoho „zatvrzele andělského“ čím dál víc připomíná A-RA. Nic proti pestrým papouškům, ale v čem jsou lepší než havrani? Navíc nejde ani tak o vizáž, jako odpor k inovaci, tunelové vidění, posvátnou hrůzu z autorit, neschopnost myslet vlastní hlavou a neschopnost anticipovat vývoj – to, co se skutečně děje v rovině projevitelnosti. Ona se děje spousta věcí, ale fyzické ohnisko přítomnosti je jen jedno, zato různých „kvazi sublimačních“ hladin vědomí obrovský počet (s různými emočně-informačními simulakry a konfabulacemi se doslova roztrhl pytel, jako kdyby „bytosti slunce“ měly šedý zákal a když nějaký Transylvánský Emil něco „odtajní“, je to pomalu víc, než kdyby se to opravdu stalo).

 

Proto je tak důležité zaměřit se na PAN, ať už ve smyslu Všeho/Nicoty nebo ve smyslu mentální-dračí-analytické inteligence. Lidičky, kteří věří ve věčné léto, se opravdu nejspíš pomátli na rozumu. Noční bouře je nejen stejně dobrá, ale i stejně potřebná. Nejde tu vůbec o nějaké superpravdivé koncepce či interpretace reality, nýbrž jednoduše o NAHOU REALITU. Na faktu sebeobsažnosti duálního a neduálního nelze absolutně nic změnit, pouze to lze zvládnout nebo nezvládnout, být moudrý nebo ne. Existují zástupy géniů a kromobyčejně inteligentních či vzdělaných, zasvěcených jedinců, ale skutečná moudrost jim chybí. Moudrost je na jednu stranu jednoduchá, až primitivní – a na druhou více nežli jakákoliv do sebe inklinující inteligence.

 

 

O charakteru reality rozhoduje její součtový střed. Jeho charakter je dán jednak pohybovým kontextem – souvztažností expanze (pohyb zevnitř ven) a kontrakce (pohyb z vnějšku dovnitř), jednak klidovým kontextem – souvztažností organické (světlo, oheň) a virtuální (stín, nicota) perspektivy. Bez toho je nemožné dosáhnout bodu stability a fungovat vyváženě – zdravě, takže nikdo a nic nikomu neškodí. Nelineární, flexibilní rovnováha (jednota paradoxu) zamezuje hromadění zbytkové gravitace, jež je zdrojem druhotného stvoření: to, co by mělo existovat pouze jako nehmotná představa, se stává hmatatelně skutečným. A to jenom kvůli tomu, že to jako (obecnou) představu odmítáme. Nejsme světlo ani žádný anděl ani žádná krystovská/kristovská bytost, jsme paprsková enkrypce Zdroje/Všeho. Navíc tento zašifrovaný paprsek či plamen vědomí je spíš jen tělo, forma a nosič – ve skutečnosti jsme tím nejvnitřnějším niterným, Existencí samotnou. Jsme nedotčená, neoddělená živá síla a nekonečná představivost v jednom. Jsme tím realizovaným (milovníkem, zázrakem, umělcem, hráčem, humoristou, myslitelem) i tím nerealizovaným (přízrakem, temnotou, zlem, motivem, motivací). Představivost sama o sobě je Neexistencí, neškodným zrcadlem bez vůle. Zlo se může dostat na druhou (organickou) stranu pouze prostřednictvím popření Všeobsažnosti Fantazie – mostem je tupohlavost, nesmyslnost. Prázdnota je neporušeným vším. Jakmile si opakovaně usmyslím, že „toto tam nechci“ nebo „toto tam není“, tak právě tím to animuji do hmotné reality, poněvadž je absolutně nemožné, aby cokoliv v prázdnotě (tak jak o ní uvažujeme) potenciálně neexistovalo.

Nelze být ničím jiným, nežli vším – záleží pouze jak, a vymytým kebulím zjevně není pomoci…

 

Jsme vnímající, zkoumající, pozorující aspekt Existence a Existence samotná.

 

C-OBRA (UHLÍK OBRA = EGREGOR MOCI)

Čištění záchodu pokračuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *