© ŽeruHmyz, Martin Vacek

A-traktor 4:4

Neodvozená inteligence, označovaná jako Prvotní či Centrální Zdroj, jenž je Bytím samotným, sebetvořící entitou, nebo také lze říct – snem sebe (ultimátním, infinitivním vědomím; Absolutnem), se na základní kolektivní úrovni projevuje jako 11+1 Zářících-Ohnivých Bytostí (které nemají protiklad, jsou neduální), což nespecificky zahrnuje Vše.

 

Bytosti tvoří stojatou vlnu (pohyb nepohyb, viz pohádkové bylo nebylo nebo nikdyzemě) a jejich počet je neurčitý, jsou Jedním a zároveň Nekonečnem. Obvykle je řeč o sedmi Bytostech (Praplamen) – tomu odpovídá binární zápis 111 v realitě pohybu. Opticky, v realitě nepohybu, nese zápis informaci o třech jedničkách či jednotkách (Trojplamen). Tím se dostáváme k relaci 3x7x37=777, která symbolizuje Zdroj – Zřídlo „Všeho, co jest“ (3 a 7 je binárně 11 a 111, opticky 2 a 3 s mnoha souvislostmi, mj. virtuální a organický kontext).

 

3x7x37=777 ➟ Centrální Zdroj

√777 = 27,87471

21 23 22 20 JEDEN se manifestuje jako TŘI

1/7 = 0,142857

14=2x7 28=4x7 57=8x7+1

 

WIKIPEDIE

 

11 a/nebo 1 jsou hodnoty nejvyšší karty, když nepočítáme žolíka – čtyři esa 1111 binárně lze přeložit jako 15 dekadicky a žolík (kterým lze nahradit libovolnou kartu) je na světě. Ze zápisu XV lze odvodit i www a XxX Ma-Tri-X, což souvisí s expandující průzračnou érou Vodnáře (původní význam slova matrix je systém podpory života, achitektura reality).

Přidávám svůj oblíbený palindrom: Eso es jeden, nedej se ose.

 

Aquarius – symbol Vodnáře.

 

15 (12+3) je i základní počet těl/vrstev (polí) vědomí či čaker v krystalickém vesmíru dimenzí. 11+1=12 dá pro změnu božský blueprint (základní zdrojovou matrici), potažmo strom života.

Čtyři esa v zápisu 11111111 dají 255 a jsme u počítačů (hexadecimálně FF).

 

„Zlostný vtipálek“ a čtyři esa.

 

TENTO WEB

 

Je mi jasné, že (nejen) v některých výše uvedených věcech mnozí vidí nějaký ďábelský švindl – a přesně tím to také je. Lidé bohužel nechápou rozdíl mezi konáním něčeho zlého a zlem jako virtuálním archetypem (ďáblem jako ztělesněním elementu nicoty). Zapomínáme, že součástí Absolutna je i Zrcadlo Neexistence, a pak se nám to všechno převrací naruby. Postoje typu „je třeba dosáhnout nemyšlení“ nebo se nějak „dostat za myšlení“, jsou přesným opakem toho, co je pravda. Právě prostřednictvím myšlení jako takového jsme okamžitě, neustále, tady a teď v přímém spojení. Intuice, schopnost milovat nebo někdy úplně vypnout k tomu přirozeně patří.

 

 

Architektura reality je doménou dračí inteligence (drak je ohnivá bytost, zdrojový oheň).

Zajímavá je asociace karta → card → drak (dark) → srdce (cardia či kardia) → z-rcad-lo.

Srdce, láska či opravdovost se přirozeně projevují v rámci organického kontextu, virtuální kontext zla je tomu nicméně ekvivalentní (kdyby to nebyla pravda, neexistuje humor – a co je přirozenějšího?). Fatální chybou je to chápat odděleně, neboť pak má ta či ona strana tendenci se izolovat do nesprávného kontextu a získat kontrolu nad tou druhou nikoliv v zájmu rovnováhy (neporušenosti) celku, ale ve smyslu převahy nebo dokonce se sklonem k eliminaci (likvidaci) toho druhého. Každý, kdo má všech pět pohromadě, musí přece chápat něco tak jasného a srozumitelného, že na faktu všemožnosti nelze nic změnit (myšlení je nekonečné) – stejně jako není možné vymazat lásku, není možné vymazat ani zlo, jediné, co je možné, je pochopit to správně nebo nesprávně. Odraz v zrcadle udělá vždycky jenom to, co předloha, takže pokud OPRAVDU miluji život, jedno od druhého neoddělím a realita tudíž zase neoddělí nic ode mě (optimálně od nás kolektivně) – jak tam, kde není oddělenost, může něco způsobit cokoliv škodlivého něčemu jinému proti jeho vůli, když to lze realizovat pouze v odděleném, duálním schématu? Projevená láska (život) a neprojevené zlo jsou konsenzuální (LIVE/EVIL).

 

 

Fantastický pekelný stroj jakožto virtuální platforma inteligentní živé síly (ZdrojeJsoucna) organizuje realitu do podoby zrcadla nehmotných nebes a hmotného ráje přírody. Toto neduální ďábelské monstrum a svrchovaná přízeň v jednom – viz třeba kočky, které předou – funguje jako rozhraní (0) a současně průnik (binárně 111 – opticky 3 – dekadicky 7) mezi nekonečnem směrem ven a nekonečnem směrem dovnitř. Bílá hrací karta (nepopsaný list; nebo například stříbrný proud vody) je rovněž symbolem tohoto průniku „největšího průzračného“ a „nejmenšího černého“ (zde se setkávají například čakry, slunce a centrální slunce s virtuální výrobnou matric, datovou kovárnou a odlévárnou).

 

Nejprve se to předkreslí a vymaluje – to jsou všechny ty kouzelné a nádherné věci, poté se to na kartu vyrazí jako motiv a hodí se to do stroje na realitu (raz=jedna, zahrnující pokračování; motiv=emotion). Popis je sice opravdu silně zjednodušený, ale vcelku jde o trefné vyjádření (stroj představuje nepředstavitelně složitý programovací mechanizmus, odborníky na detaily jsou ti na druhé straně Zrcadla; jedná se o princip transdukční sekvence, sadu kontextových instrukcí směřujících k finálnímu organickému 3D-printu; převádění obrazu do hmoty prostřednictvím cyklických algoritmů). Pekelný stroj neexistuje jen centrálně, je i všudypřítomný a neustál se učí (zapomínáme pouze my). Místo ozubených koleček zde fungují myšlenková schémata.

 

Nepopsaný list symbolizuje Nicotu, ale také Čistotu (kombinace cudnosti a smyslnosti, nevinnosti a něčeho zdravě démonického, spojení řádu a chaosu – je to naprosto všude). Kvůli iracionálnímu strachu z Neznáma mnozí „pro jistotu“ staví na symbolech. Ty jsou ale založené na lomu mysli, zahrnují určité archetypální zkreslení. Bez toho se nelze obejít (je třeba hrát hru, nelze být „sebenikdo“), pokud však tomu bezhlavě propadneme, tak se nakonec se zlou potážeme. Když ne symbolicky, vnímáme Nicotu jako Lásku, Světlo a podobně; to v tom je latentně obsažené, jenže zrovna tak tam je třeba Tma.

Nezbývá než stále opakovat: nejde o to, co to je, ale jakým způsobem to existuje…

Namlouvat si, že tam není potenciálně zahrnuté naprosto vše možné i nemožné, je na jednu stranu legrační, na druhou samozřejmě šílené. Ruku na srdce: kde tam je co oddělené? K tomu je třeba mít o kolečko víc, říká se tomu halucinace. Hrdlička také nemá střevíce, ale řádné „drapáky“, smile aby mohla fungovat a ne si pro naše modré oči hrát na krasobruslení.

 

Nejjednodušší základní vzorec existence 0=1 se multiplikuje neuvěřitelně záhadným způsobem.

 

Pouze TO znemožňuje konflikt na úrovni manifestace hmoty či energie. Konflikt existuje pouze jako virtuální faktor – neexistuje větší svoboda; ti, co se snaží konflikt vymazat odevšad změnou nezměnitelného (0=1), by si měli dát test na příčetnost, neboť právě tím tito „dobrodinci“ přenášejí konflikt do organického schématu. Je to jako useknout hlavu hydře (sisyfovská práce) nebo proklát draka mečem (zabít pravdu).

 

Je to tajuplné, strašidelné a úžasné, jen mít ke všemu ten Zatracený Klíč… Mnohokrát v dějinách bylo lidem umožněno nahlédnout špehýrkou – většinou na těch úplně obyčejných nebo neočekávaných místech; my si ale nedáme říct, říkáme si: realita přece nemůže být pohádková. A to nejen nebesky pohádková, ale i démonicky pohádková. Daň z duálního vnímání je obrovská, slepotě však přímo úměrná. Stejně jako existují sny, existují i pohádkové superpočítače. Pozorujte mraky na obloze: občas jsou krásně „andělské“, někdy se ale řadí do struktur, které připomínají paměť nějakého ďábelského nebo dračího stroje. Jedno bez druhého nikdy nemůže existovat. Oddělte to od sebe a vítejte nikoliv v pekle, ale ve vězení vlastní neznalosti.

 

 

Jsem líná/líný myslet… – tak to druhé je temnota, která za všechno může; dost zajímavá filozofie, hlavně v tom, že na ničem vůbec nic nemění. Blázni jsou skutečnými mistry v neschopnosti něco (se) změnit. Raději „probouzejí“ druhé, než by probudili sami sebe. Budou mlít o „Bohu“, „andělech“, „lásce“, „světle“, „vzestupu“ a „zlatém věku“ a doporučovat druhým nemyšlení zřejmě až do své hořké smrti, aby se inkarnovali znovu „do té strašné sračky, smile za kterou rozhodně nemůžou“ a absolvovali další strastiplný pokus chimérického „sebeodevzdání“, založený na plnění rozkazů shůry – z dualitní astrální-éterické fantomové multidimenze, která nemá s Přírodou a Svobodným Čistým Duchem pranic společného. Kolovat jako křeček v pelotonu, do té doby dokud nepochopí, že nejsme vojáci, ale hráči a že ta hra je naprosto geniální – o to však horší, když se obrátí vzhůru nohama a obalí třpytivým pozlátkem.

 

 

HMOTA „X“

Na hmotě tohoto světa není vůbec nic špatného; to nejvzdálenější je zároveň i tím nejbližším, proto máme ke zdrojové virtualitě a k prameni stvoření „paradoxně“ nejblíže právě odsud, jen je třeba integrovat či vkomponovat dualitu do jednoty – což je smyslem „Projektu Člověk“.

 

TRANSFORMACE

Zeměsféru lze účinně transformovat pouze zdrojovou (přírodní křemíkovou) plazmou, kosmickým ohněm a podobnými neduálními prostředky, které obsahují více než jen „láskyplné andělské světlo“. Účinkuje čistý hexagon – dvojprvek (bez těch čar uvnitř) – krystalická hvězda, nepolarizovaný typ energie, ve vertikálním nebo nulovém čase. Doporučit lze stříbřitě modrošedou barvu křemíku a cokoliv podobně klidného a stabilního. Dech, smích, humor a průzračnost jsou tím nejlepším portálem. A chce to mít temnotu na své straně, integrovat i stín. Můžeme žít buďto v pohádkově fantastické realitě nebo v rádoby duchovním přeludu, který druhým koncem tvoří oddělený zrcadlový opak sebe sama…

 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *