Velký návrat

Každý vesmír má svou trinitní holografickou repliku zdroje věčného života („svatou trojici“), která udržuje v chodu kosmickou merkabu – živý organický systém, sloužící jako centrální matrixová inteligence. Překročí-li míra nesouladu mezi lokálním zdrojovým jádrem a distorzním merkabickým štítem kritickou dvoutřetinovou hranici (66,66 % – Zero Point Kryst Tolerance), je – jako pojistka – samočinně spuštěn proces Velké Očisty a Obnovy a vše se vrací zpět k původnímu dokonalému charakteru stvoření.

 

V našem vesmíru se to, z pozemského časového hlediska, stalo poprvé za dobu 250 miliard let historie. Řada bytostí natolik ztratila povědomí o své skutečné podstatě, že si původ a smysl života vykládá úplně zmateně a DOKONALOST těmto bytostem připadá jako nějaký utopický výmysl. Je to přesně naopak: výchozím bodem je vždy právě dokonalá existence; v určitém typu reality je nicméně možné „postavit si svou hlavu“. Dokonalost totiž není ani kdovíjak logická ani nijak striktně duchovní – je paradoxní a plná rozporu, skutečná tím nejoptimálnějším způsobem. Některé zákonitosti nemůže sdělit vůbec nikdo, musíme je objevit sami.

 

 

KEYLONTIC DICTIONARY

 

ENERGETIC SYNTHESIS

 

63+1 CHESS KEY

 

VIMEO

 

Dokonalost stojí na principu jednoty – nerozdělenosti. Jednota není jednostejnost, ale současný soulad s Božským i se sebou samým – s univerzální a osobní podstatou zároveň. Zdroj-Oheň je Nekonečný Jeden, každý jeho plamen (individualizace) má však jiný tón, jinou barvu, jiný odstín světelného spektra.

V jednotě s bytím jsme tehdy, jsme-li originální – stejností to naopak popíráme. Každá jednotlivost je jedinečná a zároveň má, ve vztahu ke Zdroji, totožnou hodnotu. To je právě ta jednota – nikdo není hodnotově výlučný. Jsme jedineční svou neopakovatelností, nejsme však jedineční svou větší nebo menší hodnotou. Z perspektivy našeho původu (zdroje věčného života) je naše hodnota indiferentní (nerozlišená) – co má skutečnou cenu je naše božská autentičnost a vědomí, že ten druhý je stejně tak cenný. My sami jsme tou hodnotou.

 

 

Toto vše platí za předpokladu, že Božským Zdrojem je Absolutno, čili Dokonalost – zřídlo věčného života. Jiný, odvozený zdroj (zdroj síly, života a energie) automaticky podléhá zákonům relativity, potažmo zákonům entropie – je to nedokonalý derivát a ve spojení s takovýmto druhotným zdrojem není realizace principů jednoty (nefalšované svobody) možná; rovnocennost v daném případě není opravdová, stojí na vratké půdě – dochází k podprahové hierarchizaci a nenápadně ke vzniku duality (způsobené srovnáváním a hodnocením). To, co má – určitým způsobem – existovat pouze v rámci virtuality (hry abstrakce), se přesouvá do oblasti organické reality: jako když se nějaký výborný vtip stane krutou skutečností. Hodnotit a srovnávat samozřejmě můžeme a musíme, ale musí to být vztaženo ke společné stabilní, dokonalé neutrální základně, kterou relativní zdroj nemůže poskytnout.

 

Pojem absolutní jednota, obrazně řečeno, znamená tu nejnádhernější symfonickou skladbu. Je třeba si uvědomit, že jde o vrcholně paradoxní skutečnost – není to nic takzvaně duchovního nebo takzvaně logického. Je to to nejživější živé, dokonalý život – panenská příroda, ráj…

 

Dokonalá jednota umožňuje manifestaci (materializaci) zdroje věčného života na úrovni vnitřního i vnějšího stvoření (vědomí i formy). Zdroj-Absolutno je touto dokonalou jednotou už ze samé podstaty – nemůže tím nebýt. Myslet si, že životem v jednotě o něco přijdu a že je třeba to zrelativizovat, je fatální omyl. Mnozí, než by se ji snažili pochopit, dokonalost raději popřou; rozhodnou se vytvořit něco „svého“. Jenomže dokonalost je opravdu taková, jaká je: absolutní, dokonalá. Nelze být sice ani lepší ani horší než ostatní, nelze překročit ničí svobodnou vůli, lze však zažít stejné dobrodružství či extázi jako v dualitě – dokonce mnohem větší, a všechno to je jenom o přirozené inteligenci. Tajemství „jak na to“ ale nelze prozradit, neboť každý z nás je jedinečný a je sám součástí jeho alchymie.

 

 

Stavová i pohybová architektura matric stvoření, jež jsou v souladu s podstatou zdroje věčného života, je zcela jednotná a dokonalá. Není možné vzít univerzální morfogenetické pole a začít se v tom jen tak přehrabovat. Experiment „zkřížení opičáka s neandrtálským zlatokopem“ mi připadá jako to nejnesmyslnější, co se kdy v něčí tupé hlavě mohlo vylíhnout. Nakonec z té „plácaniny“ vylezl odosobněný úředník, pro něhož tím životně nejdůležitějším je vyplněný formulář a bezmyšlenkovité dodržování všeho, co řekne kybernetický parazit zvaný právnická osoba… Hlavně že všechno je relativní.

Vězení a nesvoboda jsou skutečně „relativní“, ráj a svoboda jsou ale absolutní. Panenská příroda je dokonalá, vše namířené proti životu, proti přírodě a přirozenosti je jen neskutečně směšné, trapné a hloupé a bohužel často i nesmyslně bolestné…

 

Představte si, že by někdo tvrdil, že boží jiskra (kód stvoření věčného života) a živá organická merkaba jsou relativní a je na čase to konečně všechno „trochu poupravit a vylepšit“. Uvědomujete si, jak neuvěřitelně šílený to je nápad? A toto všechno se jistým nejmenovaným bláznům „podařilo“.

 

 

Rekurze zdroje (jiskry, podstaty) věčného života, replikace jeho bytostných struktur – je možná pouze díky souladu se zákonem jednoty, tomu fyzikálnímu i tomu nefyzickému. Znamená to dokonalou sebeobsažnost. Jednotná matrice stvoření se fázově uzamkne a zacykluje do specifického vibračního vzorce, a zázrak je na světě. Něco, co trvá nepřetržitě, nemůže být nikdy relativní, ani prostředek, který ono trvání umožňuje. Nekonečný Jeden je vždy absolutní.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.