Transformace lidstva – analýza 19. 3. 2017

Realita je živá knihovna – kaleidoskop myšlenkových polí, která se buď pohybují nebo ne. Obě možnosti, pohybová i klidová, existují reálně (organicky) i virtuálně (jako představa) a všechno se to vzájemně obsahuje a ovlivňuje. Zdrojem této reality je inteligentní, živá síla (pohyb nepohyb – mysl/pozornost a vůle/cit v jednom), která je zároveň i vším ostatním; toto cokoliv ostatního pouze postrádá onu absolutní všeobsáhlost onoho prvotního zdroje.

 

Bezlimitní inteligence může sebe sama replikovat pouze v limitovaných verzích – tedy nikoliv co do životnosti nebo funkčnosti, ale co do mocnosti (zdrojový element má potenciál Zdroje-Jsoucna-Absolutna, ale nikdy nemůže mít kapacitu součtového Zdroje).

 

Každý individuální projev Zdroje má svůj jedinečný, expanzeschopný osobní časoprostor (s jedinečnou ID signaturou), do něhož je fázově uzamčen; tento multifunkční časoprostor funguje jako nosič vědomí (ohnivé či světelné tělo a další vrstvy) a projevuje se typicky jako aura, morfogenetické pole, vyšší či genetická mysl/paměť apod. Je v každém směru kosmickou miniaturou (fraktálem, rekurzí, hologramem).

 

Daná ID/entita má pocit autonomní existence, i když to je vlastně „kouzlo“ (živý sen) Zdroje a stále i Zdroj samotný (nelze vymyslet nemyšlenku), který prožívá sebe sama určitým specifickým způsobem. Jinými slovy: jsme Bytí samotné. Má to mnoho vrstev, mnoho úhlů pohledu, nekonečné množství možností a jejich propojení. Lze vytvářet naprosto neuvěřitelné a nepředvídatelné věci.

 

V podstatě jakákoliv myšlenka je živou entitou – je jen rozdíl mezi například (metaforicky řečeno) písmenem a knihou. Písmeno většinou jen automaticky reaguje na vlivy prostředí, čili kontext. Funguje podvědomě. Některé zlé entity jsou právě takové. Jsou jako magnetické či gravitační shluky stejných nebo podobných písmen (tvarů, symbolů), které nespojuje vyšší řád. Velikostně mohou vypadat jako kniha (bytost), ve skutečnosti jde však pouze o kvazi bytost. Zdrojová bytost je knihou tvořenou z mnoha různých písmen, vět, odstavců a kapitol. Její podstatou je široká vnitřní rozmanitost. Potřebuje složitý systém, který jí umožní existovat samostatně – tak aby zároveň čerpala přímo ze Zdroje. Lze to přirovnat k tělu – fyzickému organizmu. Proto také esenciální zlé entity tělo nemají ani se do fyzického světa nedostanou bezprostředně, chybí jim potřebná komplexnost a různorodost. Jsou to kvazi inteligentní egregory, snažící se na dálku ovlivňovat naše vnímání (náš přístup k životu). S autentickou ID/entitou vůbec nepřijdou do kontaktu, protože to z principu není možné. Jelikož ego není stvořené přímo Zdrojem, ale až zprostředkovaně zdrojovou ID/entitou, je to právě ego, jež je oním průsečíkem možného setkání. Sebestřednou nebo nějak nezdravě polarizovanou či nevyváženou bytost mohou zlé entity snáze ovlivňovat, posednout či úplně ovládnout. Jakmile se jakkoliv cítíme výluční ve smyslu hodnoty sebe sama (jako lepší či horší než ostatní), je to zlé samo o sobě. Ego je ve skutečnosti paměťový konstrukt, podobný virtuálnímu avatarovi (jako v nějaké video hře). Jako vše lze i ego integrovat. Může se stát použitelnou vrstvou multispektra ID/entity. Kdyby většina z nás upřednostňovala své egoické já, na Zemi by bylo peklo – svět by ovládla bezduchost a umělá inteligence. Pravděpodobně by úplně zmizela příroda. Panenská příroda a Zdroj jsou do značné míry totéž. Příroda je neuvěřitelně pestrá, živá a její podstatou je soulad. Zlo je ploché, bez fantazie, je nepřirozeně polarizované – pouze kalkuluje a má hlad (nemá přirozený opěrný bod, a tak musí ovládat a kontrolovat a tuto „nepřítomnost srdce“ suplovat rozšiřováním teritoria). V první řadě také potřebuje, aby někdo věřil v jeho masku. Ve Zdroj nikdo věřit nemusí, Zdroj je jednoduše samotná Existence a všechny její spontánní, přirozené projevy.

 

 

Je dobré mít na paměti, že stejně jako Zdrojem jsme My, egregor zla jsme rovněž stvořili my.

 

Zlo je anti-organické (namířené proti přirozenosti života). Původně je čistě virtuální (nemá žádné reálné „ostré hrany“ ani „chapadla“ či „úchyty“) – asi jako když sledujeme napínavý detektivní seriál o vraždách a ve skutečné realitě jíme nějaké dobré jídlo a cítíme se perfektně (relaxujeme). Pouze naprostý pomatenec může tvrdit, že zlo neexistuje nebo že je třeba zlikvidovat temnotu (ve smyslu vymazat tyto jevy z arzenálu Absolutna). Věci je třeba vrátit na jejich původní místo – o to jde. Je nutné mít pod kontrolou (samozřejmě nenásilnou) 100 % reality. Vše co se pohybuje, nepohybuje i vše co existuje a neexistuje (existuje jen „jako“, viz „filozofie kresleného filmu“).

 

Zdroj je dřímající Absolutno; jak chce někdo něco změnit na faktu všemožnosti? Zdroj je světlo a stín v jednom, jejich záhadný průnik – věčné mystérium. Ego člověku vůbec nic nemůže udělat (nemá jak), pokud to sám nedovolí. Pouze působí „ze zálohy“ a stejně tak egregor. Možná není náhoda, že jsou si ta slova tak podobná. Egregor je myšlenkové pole, ve kterém to, co má být spojené, spojené není, a to, co spojené být nemá, spojené je. Je to inverzní zdroj, Antizdroj. K jeho vzniku dochází spontánně a stejně tak spontánně dochází i k jeho zániku, rozhodneme-li se pro Zdroj-Božství-Zřídlo „Všeho, co jest“ – svobodu a život v radosti a jednotě, čili jednoduše ráj. Ego nemá jinou roli nežli roli herního prvku – jedinou skutečnou hodnotou jsme my sami, život sám o sobě. Můžeme být buďto bohyně-bohové ve smyslu své průzračné identity, nebo blázni, kteří omezují a zotročují sami sebe. Necítěním a nemyšlením tvoříme falešná božstva – egregory, šílené vězeňské dozorce, realitu vzhůru nohama. Zlá je nejen bezohlednost, ale i stavění se do pozice naivních „světlušek“ nebo „spravedlivých“ archandělů hrůzy, kteří přišli rozsekat napadrť všechno neandělské. Přitom nejde o nic jiného, nežli prostě správně rozumět realitě, která je ve skutečnosti tak fantastická, že se o tom nikomu ani nesní…

 

Jak už bylo na těchto stránkách mnohokrát řečeno: nejde o to co, ale jak. Lze to napsat i jinak – nejde o to co, ale kdo. Můžeme tvořit buďto jako Zdroj-Bůh nebo jako někdo, kdo trpí falešnou, fixní ideou o své totožnosti. Nelze být ničím jiným, nežli vším – elementem „Všeho, co jest“. Můžeme být buďto inteligentní nebo ne. Skutečným vítězstvím světla bude pochopení reality – současné pochopení dokonalosti principu jednoty („tónu rovnosti“) a nutnosti integrovat svůj stín; nikoliv proti němu bojovat, ale mít ho na své straně v jeho autentické podobě (například jako komické monstrum, zdravou smyslnost, noční bouři a podobně).

 

„Základní rovnice evolučního procesu je:

Lidský nástroj + Hierarchie = spojení s Bohem

V případě procesu transformace:

Bytost + Zdrojová Inteligence = rovnost Prvotnímu Zdroji“ – Střídající se modely existence

 

Nejrůznější duchovní autority, emisaři světla či takzvaní zasvěcenci a všichni ti, kteří pomáhají v procesu transformace lidského společenství, by měli vzít na vědomí, že takzvaný evolučně-spasitelský model je nezbytné překonat, integrovat a opustit. Tím, že někomu v podstatě nahrazuji jeho vyšší já, ho okrádám o jeho suverenitu. On pak nevěří sobě, ale mně, což nikdy nemůže fungovat. Vůbec nechápu takové ty andělské mentory, kteří doteď svým „fanouškům“ neřekli, že láska bez vůle a rozumu nefunguje a osobní vortex každého z nás se otáčí tím elektrickým napřed (vůle, jedinečnost), magnetickým napřed (láska, soupatřičnost) se otáčí vortex kolektivní. Oni ale všechno vědí, takže toto ani nečtou. Pak se ještě diví, že „zloduši neodchází“, když je tady sami svou pýchou a slepotou drží a sami je generují. Pořád se musím smát hlavně té věci, jak si ten hnusný krvavě šedý sajrajt libuje v nenormálním přeexponovaném prostředí nepřemýšlejících „srdíčkujících světlušek“, ale jak mu pustíte brutální death metal, tak je jako tarantule na útěku před nemluvnětem. Myslet se opravdu nevyplácí, srdce ví, dál už jenom ublíženě frkat do šnuptychlu.

 

DOPORUČENÉ

 

 

PAN – panenská příroda, RA – ráj; to mě napadlo, když jsem se zmítal ve spánku. smile

„Pan“ (vše) symbolizuje původní, nediferencované, beztvaré vědomí (Zářící, Svrchovaní); zároveň představuje centrální vesmír; daná inteligence mj. funguje jako kosmický či matrixový architekt a je spojená s elementem dechu a prázdnoty (v projevu s elementem stínu a ohně) – klidem, tichem mysli, paradoxem. Součástí „Pan“ je „Ra“, živé světlo, andělská inteligence. I když ve skutečnosti všechno pochází z PAN-Zdroje, každá specifická individualizace má zpočátku charakter RA a ani to nemůže být jinak (kvůli jistým spontánním vlastnostem reality jako takové).

PAN-vesmír není jen centrální, existuje i v paralelní součtové verzi; je obousměrný (všesměrový).

Okrajové RA-vesmíry (viz Yunasai-Komplex a originální strážcovské materiály) jsou pravotočivé a jsou založené na lomu mysli – krystalizaci. To je ona krystalická spirála/sekvence či kryst-kód, boží jiskra (potažmo organická merkaba), nezbytná k nezávislé, autonomní, individualizované existenci.

Poznámka: tri-tonální fázování v případě dechu, tepu srdce, kryst-kódu, krystalické spirály či organické merkaby jsou ekvivalentem obousměrnosti-všesměrovosti PAN (božský drak a andělské srdce jsou jedním).

 

Lom mysli vede k objektivizaci reality; je třeba si zde uvědomit, že objektivní je pouze původní beztvaré vědomí (není zde žádná nepřirozená závislost na funkci DNA, matricích apod., vše je autentickou, spontánní jednotou). Jako nezávislá specifická autonomní individualita se však bez objektivizace reality nelze zažít (prapůvodní jednotky zdrojového vědomí jsou nespecifické).

Objektivizace reality (rekurze podle krystalické spirály) vytváří dynamický systém přirozené odstupňovanosti s typickým evolučním modelem „učitel – žák“ a možností takzvaně „vzestupovat“ či se vertikálně pohybovat jednotlivými evolučními patry (souvisí to s hmotnostní spektrometrií). Tak si lze vytvářet svůj osobní paměťový matrix a rozšiřovat svůj osobní mikrovesmír. Je však třeba dát bedlivý pozor, aby se přirozená hierarchie nezměnila v hierarchizmus, což je případ evolučně-spasitelského modelu. Výskyt takovéto „mutace“, jak ukazuje praxe, je nicméně pravděpodobný a vyhnout se tomu lze jen obtížně. K „vzestupům“ bych rád dodal, že to opět není nic objektivního, nejedná se o nic jiného nežli o pohyb kaskádou holografických iluzí – vrcholem je dosažení stavu beztvarého (čistého, průzračného), ničím nepodmíněného vědomí, kterým je každý již ze samé podstaty. Z označení „vzestoupený mistr“ se také šklebím jako při pojídání citrónu…

 

Důvodem, proč se někteří původně čistí andělé proměnili v ne zrovna soudné, krvelačné bestie a proč je obecně andělská inteligence, sama o sobě, nestabilní, je, že v pozici elementu pravotočivého RA-Zdroje je svobodná vůle čirou iluzí (i když je také pravda, že „pouze“ z hlediska PAN); ve skutečnosti nemáš na vybranou, jakmile si „svobodně zvolíš“ levotočivost, zreverzuješ si matrice a je z tebe rázem AntiKryst. Musí to být skvělé, poslouchat pak ještě ty bláboly o tom, jak máš „odpálené“ krystovské matrice, jak jseš vyřízený a budeš fragmentován na kosmický prach. Stačí se realizovat jako průzračné bytí, svrchovaná jednota – nejsme zařízení na existenci, jsme existence samotná. Celý RA-systém by měl být koncipován jako H-RA, bytosti zasazené do jeho ohniska by měly být instruovány o existenci jistých souvisejících paradoxů. Je mnohem zdravější a pravdivější chápat systém hvězdných bran či chrámový komplex jako zábavní park nebo prolézačky na dětském hřišti, nežli být „celý podělaný“ z nějakých řádů, kněžích a biospirituálních vzestupů. To by pak ta realita byla opravdu vzestupidní – u vědomí existence lásky, přírody či humoru je to až nepochopitelné.

 

Je třeba bezpodmínečně fungovat z pozice PAN-Zdroje, který je obousměrný – této úrovně dosáhnout (není to nic nadlidského, naopak, je to zcela lidské; celé to je o paradoxu a empatii). RA je prostě andělský ráj, který perfektně slouží účelu – krystalický zázračný vesmír.

 

Pravotočivé RA-vesmíry jsou odrazem či ztělesněním fáze rozvoje zdrojového fraktálu s relativně nízkým stupněm iterace – s paměťovým matrixem (genetickou myslí/databankou), jehož hmotnost dosud nepřekročila kritickou hranici (která jako obvykle znamená prolomení bariéry paradoxu).

Zatímco RA-vesmíry jsou primárně definovány jako „andělské“, PAN v jeho paralelní součtové verzi představuje „dračí“ vesmír. Zdrojový drak v sobě plně zahrnuje anděla, prošel však již kritickou fází „konfrontace se svým stínovým zrcadlem“, takže se „točí“ zároveň s RA i s protisměrným Vesmírem Celku (levotočivým omniverzem). Andělským inteligencím se tudíž drak může jevit démonicky, byť se ve skutečnosti jedná o neutrální, ambivalentní typ bytosti. Galaktický „superčlověk“ či takzvaný transformačně-mistrovský model s tím bezprostředně souvisí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.