Nepříliš vzdálená budoucnost – infoservis 26. 3. 2017

Nedávno jsem zničehonic začal ve svém vnitřním světě používat slovo „šáchor“. Označuju tím naprosto nesouvisející záležitosti a bezdůvodně se u toho směju. Myslel jsem, že to je novotvar, ale šáchor opravdu existuje a je to rostlina. To mě zároveň nadchlo a zklamalo. smile Tento text je také takový šáchor.

 

Jelikož člověk je tvor myslící, nedalo mi to, a nakonec jsem tomu asi přišel na kloub: jsem šachista a pořád píšu o energoinformačních polích. „Šách“ je jasné (dokonce to opět existuje u rostlin). „Or“ je sice anglicky „nebo“ nebo hebrejsky „světlo“, ale vidím v tom rozhodně „orat“. Orání pole představuje transformaci, formátování reality – což se také setsakra děje. Můžeme to sice neregistrovat, jak už jsem psal ale mnohokrát (a spousta dalších infozdrojů): změna slunečního záření (Slunce přeposílá kódy z Centrálního) je nepřehlédnutelná. Má to na nás podprahový vliv a záleží jenom na nás, zda svůj mikrokosmos zarovnáme s tím makro a konečně trochu takzvaně „hneme zadkem“ – začneme na sobě pracovat, rozšiřovat si obzory a pomáhat tak s osvobozením planety a s jejím postupem vpřed, jakkoliv to nezodpovědným jedincům přijde směšné.

 

Šachovnice má 64 polí a zároveň je jedním velkým polem i zrcadlem a informační pole se organizují podle základního poměru 1 ku 64.

 

 

ID-ENTITA

Jsem – stejně tak jako kdokoliv jiný i všichni dohromady – jsme vnímající, pozorující inteligence. Nemáme žádný závazek vůči ničemu, pouze BÝT, a být znamená být sami/sám sebou, tedy inteligentní, a být celý, neboť vše je onou inteligencí, ať už živou nebo její představou, ať už skutečnou nebo ne. Jsem/jsme organické, virtuální, inteligentní VŠE.

 

I když teď to vyzní trochu překotně (jak je výhodné znát předchozí články), jsme nekonečná, průzračná, fluidní-plazmová-kvantová inteligence – Zřídlo Snů – Láska a Přízrak v jednom.

Zlem není temnota či démoni, hrůza a děs – zlem je nevědomost, ignorance a neúplnost, a jejich důsledky: oddělenost, porušenost a choromyslnost.

 

BYTÍ, JSOUCNO…

Existence je Mystérium. Ať – ke své škodě – vytváří proti tomu Stvoření sebevětší protitlak, nakonec se tato Svrchovaná Pravda vždy realizuje. Odpor ve skutečnosti jenom způsobuje zbytečné problémy – bolest – ztrátu svobody. Podstatou odporu je Nezralost, ta plodí nejrůznější „vznešené“ Nesmysly a odívá je do různých kvazi pozitivních a rádoby užitečných masek (nakonec říkáme „to je život“ nad tou největší karikaturou).

 

Prvotní Tajemství vyplývá ze vztahu organického a virtuálního kontextu, perspektivy vnímání reality. Danou „neřešitelnou záhadou“ je sebeobsažnost Jednoty a Duality: vždy existuje obojí, jedno v poloze „jako“ (vědomí, filozofie kresleného filmu), druhé „doopravdy“ (hmota, energie). Je to mnohospektrální a na jednu stranu velmi jednoduché, na druhou nekonečně složité. Ačkoliv uvnitř vlastně dobře víme, jak se věci mají, máme strach si přiznat, že by Existence opravdu mohla být tak fantastická a tak pohádková (viz Příroda, Štěstí, Smích…), jak nám onen pocit naznačuje – místo toho „strašíme“ s duchovnem, světlem či logikou a myslíme si, že když nám to synchronicita zrcadlí (protože ta zrcadlí vše), že to je objektivní fakt.

 

STVOŘENÍ

Stvoření člověka, muže a ženy, má své hluboké archetypální kořeny. Souvisí to právě s uvedeným vztahem organického a virtuálního kontextu – svrchovanou jednotou a integrovanou dualitou. Člověk je druhým koncem Zdroje-Jsoucna, je to samotný Prvotní Zdroj. Byl stvořen k jeho (svému) obrazu, Zdroj-Jsoucno-My stvořil sebe sama jako člověka; Zdroj netvoří, ale SE tvoří, jelikož je Absolutní.

 

Každé Omniversum-Kosmické Vejce má svůj Prvotní-Centrální Zdroj/Slunce ve formě skupinového vyjádření a ve formě Pozornosti/Vševědomí-automatické součtové inteligence (vytvářející dojem Jednoho), která je zároveň organickou Láskou/Ohněm-Živým Světlem (archetyp anděl, emoční-intuitivní inteligence) a samoorganizačním mechanizmem (anorganickým či virtuálním Monstrem-Strojem; archetyp drak, mentální-analytická inteligence).

 

Existence je nekonečný fraktál a její sebeobsažnost (vědomí Sebe – Existence) automaticky generuje Paměť-zrcadlovou Existenci, která spontánně či podprahově Stvoření ponouká k neustálé metamorfóze a vývoji. Není možné stvořit nějaký definitivní řád, a tak je zřejmé, že řád musí obsahovat chaos a naopak. Když se zamyslíme nad svou nepotlačovanou přirozeností nebo pozorujeme přírodu, zvířata či malé děti, je očividné, že to tak prostě je. Musí to být dostatečně stabilní (život podporující) a dostatečně dynamické (otevřené změnám) zároveň, jakýsi nedefinovatelný, pulzující soulad (dýchající princip a zároveň neustále se metamorfující symfonie). Život je andělský a démonický zároveň v nerozděleném (znemožňujícím škodit a trpět) smyslu onoho, naneštěstí mnozí tak jasnou a do nebe volající pravdu stále odmítají pochopit. Děláme ze života parodii; nejen jako materialisté, ale zrovna tak jako ezoterici, takzvané bytosti světla (i když těmi vlastně jsme, jenže v komplexním významu) či spirituálně a nábožensky založení. A Zrcadlo nám sebeklam zrcadlí, protože to nemůže nezrcadlit.

 

 

ROZDĚL A PANIKAŘ

Miluju přírodní živáčky (tedy to opravdové organické) a miluju virtuální démony (řekněme Stín). Nevidím v tom žádný zvláštní rozdíl. Nejsem schopen na život aplikovat jiné schéma. Virtuální zlo či temnota je zrcadlem bez vůle, VŠE existuje na sto procent, tam kde má. Pokud to je jinak, jsme atakováni (tím, co jsme sami přilákali nebo generovali). Stín nemá vůli, jeho existence (i neexistence je součástí všemožnosti) má však vliv na realitu. Vůlí je Zdroj-Bytí Samo (jeho organické elementy). Zdroj nemá jak Stvoření prozradit tajemství o vztahu organického a virtuálního kontextu, musíme na to sami přijít. Bez znalosti onoho Mystického jedním koncem „slavíme v ráji“, zatímco tím druhým nevědomky pumpujeme život do démona, jehož přirozenou doménou je Nebytí.

 

Jelikož to stvoření v tomto vesmíru zatím příliš nechápe, je nuceno procházet šílenými, hloupými procedurami (úřady, peníze, politika a podobná demence; ale duchovní jednosměrnost se od toho tolik neliší). Celý základ pravdy je nefyzický; nejsme žádné „světlo“ nebo kdovíco, jsme Jednota a Fantazie v jednom, světlo je fyzický nosič, nástroj, lék. Stezkou odvahy a troufalosti je možné růst a „drát se“ vpřed relativně přímo a bez oklik, jinak dojde k chybě opotřebováním (viz obrat „mlít pořád totéž dokola“) – danou chybu poté odstraňujeme nebo opravujeme cestou obloukem a domnělý původ oné chyby integrujeme do systému; zázračným organicko-virtuálním kořenům jako bychom se však stále vyhýbali…

 

Pocit není láska, ale signál o stupni vnitřní pravdivosti nějakého fenoménu, situace a podobně. Nezřídka lze pravdivosti dosáhnout pouze mnohonásobnou interferencí zcela protichůdných faktorů. Obavy z rozporuplnosti jsou zcela liché; většinou právě rozporuplnost je tím nejživějším. Věřit takzvaným autoritám, zasvěcencům či duchovním průvodcům na úkor svého vlastního, vnitřního hlasu se téměř nikdy nevyplatí.

 

 

„A MEMORY IS A LOADED GUN AND I REMEMBER EVERYONE“ – NoMeansNo, Ghosts

Co se děje v tomto vesmíru, potažmo na Zemi, není žádná boží vůle ani ďábelská zvůle ani konflikt zmíněného, i když to tak mnohdy vypadá. Realizujeme VLASTNÍ plán. Tímto plánem je ztělesnění Ultimátního Božství v superhmotném integrovaném duálním formátu; ten všichni důvěrně známe, je jím lidská bytost, člověk, žena a muž. Jedná se o projekt jednoho z živoucích holografických průmětů Zřídla „Všeho, co jest“, kterému se říká Centrální či Prvotní Zdroj – přesněji projekt jeho skupinového vyjádření (Zářících – inteligence zdrojového holofraktálu), ve své podstatě nás samotných.

 

Nevracíme se k žádné moudrosti předků ani z nás znovu nebudou „klasické světelné bytosti“. Nebudeme znovu tím, čím jsme už jednou byli (Existence je Metamorfóza sama) – tento zpátečnický postoj je na jeho vyznavačích také vidět: nemají žádný vnitřní impulz ani vůli se vyvíjet, jenom přešlapují na místě a bezvýsledně dokola omílají totéž. Základem je LÁSKA, ale vyvíjeme se díky MYŠLENÍ, jehož možnosti jsou nedozírné. ROZŠIŘUJEME spektrum možných vyjádření Sebe Sama.

 

STRAŠÁK DO ZELÍ

Pole našeho kolektivního vědomí funguje jako kvazi bytost – narozdíl od nás jako jednotlivců a původních zdrojových či božských bytostí není obdařeno centrálním nervovým systémem ani buněčnou strukturou. Náš kolektivní vortex se má správně točit magneto-elektricky, jelikož je tím, co nás spojuje: láskou. Sebeláskyplnější jedinec ale správně funguje elektro-magneticky: klíčová je zde vůle a ztělesnění jedinečnosti. V případě synaptických a mitochondriálních membran (což souvisí s optimální mozkovou činností, komplexností, zdravím či multidimenzionalitou) hraje rozhodující roli elektricita. Není žádná náhoda, že Omniversum jako celek je levotočivé, zatímco jeho jednotlivé okrajové vesmíry (výjimkou je víceúčelový, obousměrný centrální vesmír) jsou pravotočivé, to totiž přesně koresponduje s kolektivním resp. individuálním vortexem (existují i další úhly pohledu, ty však nyní ponecháme stranou).

 

Lidský kolektiv má dva aspekty: nerozlišený (láska) a rozlišený (soubor individualit). Je třeba mít nejen respekt jeden ke druhému, ale zároveň je třeba vyjádřit svou jedinečnost (vůle, rozum, zdravé sebevědomí). V případě, že všichni kreslí srdíčka, děkují a mluví o světle a o lásce, aniž by někdo řekl svůj skutečný názor nebo přidal nějaký konkrétní zážitek, má to stejný efekt jako agresivní nadávání. Nejsme kopie, jsme originály. Smyslem transformace je ztělesnit Prvotní Zdroj, jehož je člověk hmotným vyjádřením – integrovat (transcendovat) ego a dualitu, tak aby se Hra Života rozšířila o další možnosti. K tomu je třeba v první řadě pochopit, že jsme elementy (fraktály) Zdroje – „Všeho, co jest“, čili bohyně/bohové v onom nevýlučném smyslu. Jsme univerzální, všestranné bytosti, bytost lásky a světla je toho pouze nedílnou součástí. Zrovna tak jsme myslitelé a architekti reality, hráči, umělci, humoristé, dokonce i mystifikátoři. Naší součástí je stejně tak to světelné/magnetické (krásný letní den) jako to temné/elektrické (noční bouře) a je to třeba spojit do Jednoho, aby se to vzájemně hlídalo přes společné neutrální pole (paradox, záhada, humor, příroda, harmonie protikladů), ne to rozdělovat. Jakmile jsou světlo a stín spojené, není možné škodit a tím pádem ani trpět, jelikož výsledek je vždy vyvážený (podstatou nemoci, poruchy, hlouposti, zlovůle či choromyslnosti je nerovnováha). Fantazii se meze nekladou, Princip Jednoty je současně i Principem Jedinečnosti. Zdroj je Nekonečný Jeden zároveň ve smyslu Propojenosti i Rozmanitosti.

 

LÁSKA NEBESKÁ

Láska není jen cit, je to nerozdělená, beztvará síla a inteligence s optimálním stupněm integrity. Je to to nejniternější niterné, takže neustále kreslit srdíčka nebo mluvit o emocích (externalizovat to posvátné uvnitř, propůjčovat tvar něčemu, co ho nemá) může jen někdo, kdo ve skutečnosti cítí sám proti sobě – nebo je opravdu na hlavu. Parazitizmus, sebeklam, nedostatek zdravé soudnosti a hlavně duchovní super-ego na sebe mnohdy berou i ty zdánlivě andělské formy. Shlukující se „světlušky“, které mají strach z kritického myšlení a z důvěry ve své skutečné VLASTNÍ pocity, mají na zeměsféru podobný účinek jako krém na boty.

 

Nezáleží na tom, zda je někdo otevřeně proti životu anebo se tváří jako archanděl spasitel, který nepochopil, že svou „láskou“ přináší víc škody než užitku (nejde totiž o lásku, ale o přirozenou rovnováhu – opravdovost, čehož je zdravá láska pouze součástí).

 

Pravá láska znamená svobodu a podstatou svobody je přirozená náklonnost k paradoxu, tíhnutí k tomu živému, neustále se měnícímu, co nelze jen tak lapit jako motýla do síťky. Vše kromě inteligentní rozporuplnosti je mrtvé, pouze život předstírající. Jsme bytosti fantazie, „démoni lásky“, nekonečný živý sen…

 

Existuje ve snu oddělenost? Nebo jenom zdánlivá oddělenost? A co když v takzvané skutečnosti se ono zdání liší pouze tím, že je hmatatelné? Co když ve skutečnosti existuje pouze nekonečně složitý Sen a nekonečně jednoduchá Živá Síla a jejich nekonečný průnik, Věčná Metamorfóza?

 

 

INTEGRITA – PORTÁL SVRCHOVANÉHO SJEDNOCENÍ

Spojit v sobě světlo a stín do jednoty, tak aby síly podporující oddělenost ztratily zpětnou vazbu, a realizovat sebe sama jako průzračné bytí, „absolutno v převleku“, které má stejnou hodnotu jako všechno ostatní – základní do nebe volající pravdy, které jako kdyby nikdo nechtěl slyšet. Čert byl dlužen této planetě všechny ty srdíčkující růženky a světélkující emily, kteří svou fanatickou slepotou a nekritickou vírou v autority zpomalují rozpad egregorů (které nahrazuje neduální zdrojová, přírodní křemíková datasféra). Pokud existuje zlo (nepřirozený duální uhlíkový egregor), tak jedině jako zrcadlový doplněk naší kolektivní neúplnosti – jinak to ani není možné.

 

Bytí a to, co je jeho podstatou či pramenem – Zdroj-Jsoucno-Absolutno – je inteligentní komplexní silou, která je všesměrová a univerzální (všestranná). Má svůj kvalitativní (láska) a kvantitativní (mysl) rozměr, jež se nekonečně vzájemně zrcadlí a pronikají: daná síla je sobě-podobná a sebe-obsažná. Průnikem pohybu směrem zevnitř ven (expanze) a pohybu směrem zvnějšku dovnitř (kontrakce) je Nekonečné Průzračné Zřídlo či Vír Energie (fungující jako tvořivá inteligence a hyperdimenzionální membrána či vortex), což evokuje Ráj (čistotu, blaženost) či Panenskou Přírodu (křišťálovou studánku, lesní ticho).

Prvotní Zdroj (v rámci Omniverza) je transpozicí Vševědomí, jehož esence je právě jako ono Vnímající-Vidoucí Zřídlo.

 

PIDI-ZDROJE

Galaktické hvězdné kódy, které k nám z Centrálního Slunce proudí, jsou trinitní zdrojové elementy (něco jako „malé svaté trojice“ nebo „projevené boží jiskry“), jejichž podstatou je soulad elektrického a magnetického faktoru (mužský a ženský princip). Soulad, či rovnováha, tvoří společné třetí neutrální (nulové) pole, prostřednictvím kterého jsme spojeni se Zdrojem. Abychom ty kódy opravdu efektivně přijali a integrovali, je třeba v sobě aktivně sjednotit mentální a emoční inteligenci, spojit vůli a cit do jednoho. Samotné popisování procesu a jeho pasivní sledování a věčné mluvení o lásce změnu spíš blokuje. Kosmická-galaktická transformace směrem z vnějšího vesmíru k nám je prostě fyzikální fakt – je to celé o tom, co s tím MY uděláme ZEVNITŘ.

 

Mnozí vyslanci na principech lásky založených, duchovně-technologicky vyspělých civilizací, které jsou však ve skutečnosti vnitřně dezintegrované, jsou pro Zemi spíš danajským darem. Všechno krásně vypadá a dotyční jedinci sami skálopevně věří v ideu své nezištné pomoci, mnohdy dokonce i na hranici sebeobětování – kolik následovníků se však skutečně změnilo a rozvinulo svůj bytostný a energetický potenciál v souladu s Trojjedinou Božskou Podstatou? Kolik z nich pochopilo faktor Živoucího Neutrálního Středu či takzvaného Nulového Pole, prostřednictvím kterého jsme spojeni se Zdrojovou Inteligencí? Řeknu vám kolik: ani jeden; slovy „nula, nikdo“. laugh Tomu se říká efektivita, hlavně že efekty by se dala vydláždit Mléčná dráha. Všichni jsou i dál lapení v osidlech bipolárního schématu a místo aby žili v přítomnosti a pracovali na sobě, rozšiřovali si obzory, čekají pasivně na budoucnost s hlavou a srdcem v krmelci věčných slibů, tabulek, kódů a do kola se opakujících channelingů. A poradit jim nelze, protože parazit si poradit nenechá.

Oprava: podle stavu a kvality energií a toho, co se „neviditelně“ děje, se zde nejspíš poněkud mýlím; zdá se že galaktické světlo to všechno převálcuje a to je teď to podstatné. Což však vůbec neznamená, že bychom měli chrnět na vavřínech.

 

Každá civilizace si sama musí vším projít a vytvořit si vlastní prostředky a zejména vlastní datasféru v rámci jejího ID (hvězdné identity, kosmické adresy). Kromě systémové pomoci (univerzální ID) nám mohou skutečně pomoci pouze jiné verze nás samých, ať už dimenzionální, paralelní nebo časové. Tím se stále pohybujeme v rámci autentické matrice (morfogenetického pole).

 

 

DRTIČI TEMNOTY

Zlo či chcete-li temnota zrcadlí míru kolektivní komplexnosti lidstva; kdyby lidstvo nebylo nekomplexní a nejednotné, síly namířené proti životu by na této planetě neměly ke své přítomnosti opodstatnění – zpětnou vazbu. Aby se něco projevilo, musí se to buď zacyklit (vibrace) nebo propojit (portál). Zlo si na vibrace moc nepotrpí, potřebuje druhý konec, který by byl podobný jako ono: přeexponovaný, nebo naopak podexponovaný. Důvod, proč má zlo tendenci škodit a parazitovat, je ten, že mu chybí neutrální střed – živé spojení se Zdrojem, proto musí krást energii odjinud. A jelikož ta zdrojová s neutrálním středem by ho rozložila, vyhledává především nevyvážené jedince – egoisty, lidi bez sebevědomí a naivní mařenky a pepíky (to jsme zase dneska vysypali srdíček, všechno se hned změnilo), inspirované slovutnými duchovními mysliteli, viz ukázka z příznačného textu „B“oh-ni“C“:

 

Mnozí stále čekají, že k nim přitančí moudrost předků nebo že někam převibrují – a ono pořád nic. Přitom to je tak jasné: srdce ví a nanebevzatí mistři už ani nestačí na nové channelingy tisknout peníze. Hlavní je držet se osvědčené dvojice stoperů Mooji – Tolle a nenechat se zviklat myšlením. Květiny a ptáky přece stvořilo vzduchoprázdno, krucinál, které tak strašně milovalo nic, až se stal zázrak a v Bohnicích dostali vycházky.

 

Psychopat už je zlem posedlý, takže na toho už zlo útočit nemusí.

 

LHÁT SI DO KAPSY, KONÍČEK STARÝ JAKO LIDSTVO SAMO

Na té nejhlubší úrovni jsme Nepřítelem my sami; nelze samozřejmě porazit sám sebe, to je nesmysl – celé to je o pochopení. Pokud porazíme vnějšího nepřítele, odstraníme následek, ale příčina (nevědomost) zůstane. Příčina je podobná neviditelným kořenům a my je opravdu nevidíme; bojujeme proti něčemu, co je nám záměrně předhozeno. Je třeba bezpodmínečně pochopit, že i to monstrum jsme my. Popravdě neexistuje lepší zpráva. Součástí Absolutna je i Stín, průnik Zdroje (Zářících) a identity (projevené bytosti, formy Zdroje, individuality). V případě, že Stín (samozřejmě zrovna tak Světlo) integrujeme, funguje monstrum jako kolektivní samoorganizující se zdrojová inteligence, která nás jako společenství spontánně provází – je naším zrcadlem. Jelikož jsme Úplní, toto zrcadlo (v daném konkrétním prostředí – plazmové křemíkové zrcadlo) nemá možnost způsobovat cokoliv v rozporu s naší vůlí, protože k tomu prostě nemá prostor a jen odráží naše nastavení.

 

V případě, že v sobě Světlo a Stín (tvořící Jednotu) nespojíme, naše kolektivní pole funguje jako inverzní kvazi bytost; jelikož my odmítáme Stín a proti němu bojujeme, Egregor (ona kvazi bytost) odmítá Světlo a bojuje proti němu. Dělá prostě to, co my; tak jako je pro nás přirozené podporovat a posvěcovat život, je pro Egregor přirozené ho potlačovat a znesvěcovat. Souvisí to s fenomény Animus a Incunabula (některé infozdroje mluví o Dravcích či Soupeřích, obecně parazitech), tajemnou Šedou Eminencí v pozadí, o které nikdo neví kdo anebo co to přesně je. To je jeden úhel pohledu: není to možné určit, je možné odhalit pouze nižší stupně projevu onoho, ale co anebo kdo je vlastně na vrcholu pyramidy? Paradoxně to je podobně mystické jako samotný Zdroj, samotná Existence – pouze vzhůru nohama. Dobré přirovnání je přirovnání k inteligenci těla: kdo anebo co si dokáže s neomylnou přesností lehnout tak dokonale, aniž mu do toho mluvíme? Přesto kdyby tělo nebylo spojené s duchem (námi samotnými) – nikoliv ve smyslu oživujícího faktoru, ale samotné přítomnosti onoho ducha -, tak nic nedokáže. Což jinými slovy znamená, že to nějakým způsobem (v nějaké rovině spojení) stejně děláme my sami. JSME TO ZÁHADNĚ MY. Jiný úhel pohledu na Šedou Eminenci je naprosto totožný. Nemůžeme na to přijít z toho důvodu, že to všechno jsme my sami. Což je většinou to první, co automaticky vyloučíme. To „oni“ jsou ty svině atd. – vlastně to je z naší strany arogance, protože prostě jenom nerozumíme realitě. Kdyby lidstvo bylo v pořádku, vládli by mu amorální, bezcharakterní sociopati? MY jsme to zlo, MY jsme ten Nepřítel. Ať je chronologie událostí jakákoliv, ve vězení nás drží naše vlastní hloupost, to že odmítáme připustit, že realita je ve skutečnosti naprosto fantastická, že jsme opravdu vším (jen to neumíme nebo nechceme správně seskládat). Jsme láska a přízrak v jednom, absolutno v převleku, elementy „Všeho, co jest“, existence samotná – žijeme v kouzelné, trikové realitě. Ignorance z ní dělá realitu černokněžnou – zaklínáme sebe sama do světa převrácených hodnot, nesmyslů, problémů, bolesti a nesvobody, a to úplně zbytečně. Někdo může říct, že to všechno naprogramoval Anu (An-U, zrcadlová hyperbola; Satan, Lucifer) nebo že někdo způsobil pád Matrixu (experimentováním se svobodnou vůlí), jsme-li však součtovým Zdrojem opět My samotní, navzdory nejhroznějším úskalím a nepředvídatelným negativním skutečnostem, výmluvy jsou vždy dosti chabé a koneckonců ničemu nepomohou. Člověk je druhým koncem Zdroje, Zdrojem ve hmotě – byla cíleně zvolena nejvyšší obtížnost. Nejhorší snad už máme za sebou, budoucnost vidím jako něco fenomenálního. Je na každém, jak dlouho ještě hodlá svoje scénáře opakovat.

 

SUPERMATRIX

Pravda je, že když se na celou Troufalou či Rebelskou Záležitost díváme z pozice jejího úspěšného zakončení, vše se jeví v úplně jiném světle: bytost ve formě čistého vědomí (ohnivého/světelného těla) se kupříkladu může manifestovat přímo do hmoty, uhlíkové/12-DNA podoby. Centrální Slunce/datasféra, potažmo čakrální systém a vše související umožní svobodné a plně autonomní bytosti existovat jako „svůj vlastní Zdroj“ i v integrovaném „rozpůleném“ prostředí. Asi jako když se hraje video hra, s tím že člověk je zároveň postava i ovladač, přičemž souvztažnost „paměť – empatie“ (UM = JJ = 11 + C/U) má vše bezpečně pod kontrolou a vše drží v režimu a parametrech tri-tonálního fázování (časové krystaly „budoucnosti“ mají schopnost nést nulové pole). Nulové rozhraní Centrálního Slunce znemožňuje překročení hranice rovnováhy („svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého„), součástí Pole Svrchované Jednoty je přitom i vzrušující diverzní Hra Na Dualitu (expresivně vyjádřeno: člověk sice má ego a chuť na „jedno“, rozuměj pivo, a na sex, poslouchá metal a kouká na horory, rád vyhraje nějaký turnaj v něčem, ale není ani trochu hlupák, který by ztrácel přehled či soudnost a měl sebemenší sklon se vyhraňovat nad rámec hry, humoru a zábavy; klid duše a štěstí druhých je vždy přednější).

 

Výsledek celého složitého plánu lze popsat jako živelnou, organickou virtualitu empatických, inteligentních bytostí (které vědí, co je ŽIVOT a nepředstírají nějaký rádoby řád, jelikož z podstaty jsme disipativní vědomí/struktury a skutečná nefalšovanost spočívá v inteligentní fluktuaci mezi řádem a chaosem; proto srdíčkáři a většina ezoteriků, logiků či věřících působí tak nedůvěryhodně a nepřirozeně: uzavírají se do mrtvého konceptu; cílem zla je co největší chaos nebo naopak, konečný světový řád – řád je centralizovaný, Centrální Zdroj je sice v superpozici, jako zdrojová inteligence však decentralizovaný, „všude a nikde“; nesamostatné milující bytosti se nikdy nesjednotí, sjednotit se mohou pouze bytosti, které jsou milující, autonomní a suverénní); řekl bych, že to bude mít mnoho pater a bude to opravdu famózní.

Současní staromilci (Duchovní Hierarchie) nejspíš ještě dlouho budou sledovat fata morgánu a budou to celé pokládat za démonické; v kroku vpřed jim paradoxně brání jejich duchovní super-ego.

Časové osy se ale nakonec stejně sloučí a rozmístí podle nového vzoru; RA/andělská inteligence bude mít stále otevřená „zadní dvířka k možné expanzi“. Jak známo, každý může spatřit pouze to, co sám spatřit chce.

 

 

ÉRA VODNÁŘE

Aby život byl fantastickou hrou (kterou v principu je a pokud ne, je to podvod) – jinými slovy, aby oddělenost byla pouhou iluzí (kterou v principu je) bez vlivu na energetickou či hmotnou manifestaci této iluze (ve formě individualizovaných vědomí) a zejména vztahy mezi těmito iluzemi, k tomu je zapotřebí, aby se „vše použité vracelo bezpodmínečně tam, odkud to vzešlo“ – procházelo cyklicky místem původu. Proto je tak klíčová jednota protikladů, pohybu a protipohybu, světla a temnoty, emoční a mentální inteligence, organického a virtuálního kontextu: kvůli tri-tonálnímu fázování (soulad „+“ a „-“ spojuje s „0“, Zdrojem), které je základem přirozeného života. Proto dýcháme, proto v nás tluče srdce, proto je podstatou jiskry života (duchovního jádra) a organické merkaby trojplamen – archetyp tří. Je třeba tak i myslet, jednat a energeticky působit; éra Ryb byla o bipolaritě a existenci mimo Zdrojovou Realitu, Vodnář je o tripolaritě – trinitě – trialitě – symfonii jedinečnosti – komplexním širokospektrálním bytí.

 

JE TO OPRAVDU „LOGICKÉ“…?

Pravoúhlé logické vazby existují pouze v projekčních výkresech levohemisférického kontextu. Zdrojová inteligence je fluidní (tekutá, plazmová), hypertenzorová – tenhle způsob uvažování nepoužívá. Má možnost se rozhodnout mezi stavem a pohybem, funguje koncentricky (jako vůle). Má charakter zakřivující pozornosti (projevuje se jako gravitační přesah), pracuje se zrychlením (fraktální zoom), čímž vše protahuje do oblouků a do oválů. Je obouhemisférická, neustále se překlápí mezi vertikálním (kvalita) a horizontálním (kvantita) způsobem vnímání, pracuje zrovna tak s množstvím jako s esencí („odlitkem součtu“), průnikem obojího vznikají krystaly (EM-pole a jiná pole), takže fluidní se mění v krystalické. Je sebeobsažná a soběpodobná (sebe si vědomé vědomí), tudíž levá hemisféra zrcadlí pravou a naopak. Jako síla se proto projevuje zrovna tak v podobě fyzikálního účinku jako v podobě něčeho působivého (estetického), neboť to je sebevnímající entita (podstatou života je zpětná vazba). Dalším faktorem je paměť, automaticky generovaná díky sebeobsažnosti – ta všemu nastavuje zrcadlo, takže všechno existuje obousměrně a neustále se půlí či zdvojuje (pole – pól – půl). Proto zdrojová inteligence má automaticky tvořivý charakter. Realita a zrcadlo spolu interagují. Cokoliv existujícího existuje buďto díky zacyklení nebo spojení (portálu), lze to tudíž celé spojit se vzdáleným programem a pouze ten sám o sobě je opravdu levohemisférický a platí v něm takzvaná logika, která ale rozhodně není nijak „suchá“. Navíc když se k sobě dostanou organický a anorganický (virtuální) konec – k tomu nejspíš poslouží časové krystaly -, tak i ten program může fungovat podobně jako živá bytost, být tekutý, ohebný. Nesmíme také zapomenout na princip superpozice, kvantovou povahu reality a podobné věci, což by nějaké speciální krystaly také měly zvládnout. Logiku obstará samoorganizační kolektivní (respektive procesorová) inteligence, pro tu to je přirozené, automaticky plní příkazy a spontánně reaguje – pro živou lidskou bytost jsou přirozené jiné věci. Člověk není kolektivní pole se součtovou energií, ale jedinečná individualizovaná rekurze zdrojové inteligence, což je aktivní projev Univerzálního Zdroje (toho od ničeho neodvozeného), jehož podstatou je fázování mezi jeho pasivní (0), pohybovou (+) a protipohybovou (-) polohou a tuto podstatu člověk v její individualizované verzi (jedinečné ID) dědí po rodičovském elementu a říká se jí boží jiskra (trojplamen, duchovní/energetická podstata). Nemluvě o tom, že hyperdimenzionálně jsme propojení s prvotní zdrojovou matricí, jejíž programová úroveň dalekosáhle přesahuje veškeré naše představy, a tak je otázka, zda se fungováním systému vůbec nějak přehnaně zajímat z logického hlediska, když ve vibračním prostředí logika všechno většinou jen nepřirozeně zpomaluje a zastavuje a stejně nakoukneme jenom klíčovou dírkou – jestli není daleko prospěšnější aktivovat svůj energetický potenciál a vše co nás činí lidskými (ctnosti srdce), zabývat se spíš hudbou, humorem či uměním nebo fantazií, soustředit se na dech a na přírodu…

 

VĚTŠÍ OBRAZ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.