Informační tůň – žblabuňk 11. 3. 2017

Příboj Času mě znovu jako chcíplého plejtváka vyplavil na pobřeží Neznáma – kvůli lepšímu efektu: Všeho, co Jest, i toho Druhého. Téměř libovolný Kontext Světa mi teď připadá jako Čistě Vykonstruovaný, Vymyšlený (kromě Ráje a Přírody). Kladení otázek jako „Proč všechny ty lži?“ a následné výbuchy smíchu a vlny rozčarování. Návrat ke Snům… Kde je líp, nežli v teple a pohodlí peřin? Nikdo a nic neexistuje, v onom Druhém smyslu. Je jen Temnota Blažené Nicoty.

 

Co dál?

Za rohem číhá zlostná kontinuita. Základní vlastnosti a principy Sebe Vnímajícího, Sebe Pozorujícího (teď tam dát to správné slovo).

Zákon Jednoty je jasný, není to žádný zázrak, je to Automatická, ze sebe vyplývající, Živoucí Záležitost.

Snění – Kolektiv – Rekurze Absolutna – Archetyp Trojice. Překlápění mezi Skupenstvím Skupiny, Odlitkem Součtu (krystalická spirála hemisfér, dechberoucí kaskáda dimenzí přírodní snové scenérie). Jeskyně a Oheň Stvoření. Virtualita a Organická Realita. Vůle a Cit. Láska a Rozum. Mysl uvnitř Mysli, Prožitek Života.

 

Inteligentní PraŽivel. Divoká (div-oká) – divá Plazma (plaz & EM, živá síla).

 

Zakřivující pozornost. Kapka. Jiskra. Vítr. Země. Duch. Protažení pohybem do Oblouků. Paměť. Zrcadlo. Přítomnost, Věčnost. Elektro-Magnetizmus. EM/antiEM-pole (tenzorika). Krystal. Stín. Matrice. Program – sada instrukcí. Mechanizmus transdukční sekvence.

Nekonečný Život. XxX Ma-Tri-X. Ráj. Příroda. Hra. Zábava. Tajemství. Fraktál. Hologram.

 

Utrpení je hrozná hloupost. Škodit je hloupost, strašná blbost. Nejhorší, co se může stát, je Vůbec Nic. Cit, Láska, Soucit – je nade vše. Je to všudypřítomný portál přímo do Pohádkových Světů Absolutna (běžte do prdele, sráči, se svými teoriemi). Integrační bod s nejvyšší hodnotou vibrace. Pravidla mají nulovou relevanci. Systémy mají nulovou relevanci. Interpretace Zdroje Zdrojů mají nulovou relevanci. Sebepravdivější, sebegeniálnější. Záleží jenom na Jediném, které otevírá to Druhé. Čím hlubší je naše opravdovost, tím širší máme možnosti projevu (my, beztvará inteligence). Vertikalita. Horizontalita. A jejich zázračný průnik: Magická Kniha Příběhů.

 

Jsem čisté pozorující Vědomí – element Všeho, co jest – fraktál Absolutna – Prostor uvnitř Času, Čas uvnitř Prostoru.

PAN uvnitř RA, a obráceně.

Nelze být ničím jiným nežli Láskou uvnitř Mysli – Myslí uvnitř Lásky – Nekonečnou Svatou Trojicí – Křišťálem i Stínem Absolutna. Pak už lze být pouze Vírou v Iluzi nebo Zapomněním, Klamem Sebe.

 

Neexistuje nic jako Absolutní Názor. Názor je vždy relativní. Existuje pouze Humor, Rozpor a Paradox, v Řece Lásky a Extáze. Jakýkoliv kvazi absolutní (bezrozporný) systém nese zárodek smrti. Je nadívaný – časovaný vetřelcem. Není-li součástí Pravdy její popření, není to pravda. Je životně důležité si vymýšlet, mystifikovat oním Druhým způsobem.

 

Pravidla Rekurze Zdroje Věčného Života (organická merkaba, jiskra věčnosti) jsou výsledkem samodefinice. Žádný systém, byť sebedokonalejší, není ničím Soudcem – maximálně tak strůjcem své vlastní zkázy. Systémy se musí rozvíjet, prolínat, podpírat a popírat. Nejsme chrámoví roboti. Jsme milovníci, hráči, umělci. Architektura reality je dobrý sluha, ale zlý pán. „Filozofie kresleného filmu“ v tom NIKDY nesmí chybět. Bez Integrovaného Stínu je to jenom oddalovaný horor.

 

Všeobjímající, Dřímající Absolutno – Zdroj Zdrojů je Zřídlem Snů. Tudíž systém, jenž pomocí explicitních pravidel klade meze Představivosti (Fantazii se meze nekladou), je jen skvěle oblečený Parazit. Je dost neuvěřitelné, čeho všeho se to konkrétně týká. Funguje zkrátka jenom NAHÁ SKUTEČNOST s jejími spontánními vlastnostmi: patrnost, sebeobsažnost, vůle k věčnému pohybu (průnikem je zmíněný PraŽivel, živelnost, patrný = div-oký, což souvisí zrovna tak i se SouCitem, soupatřičností). Dále všechny možné adekvátní vztahy Mysli uvnitř Mysli. Harmonie Jedinečnosti je Dokonalým Principem Jednoty – Zákonem Nerozdělenosti a Rovnocennosti.

 

„God – Sovereign – Free“ – jsme bohyně a bohové. Kdo nám může vymývat mozky a říkat nám, co máme dělat, když jsme Existence samotná?!

 

Není možné být něčím, čím tvrdíš, že jsi – tím si jenom stavíš klec. V další okamžik máš chuť udělat přesný opak, protože tak to prostě je. Je to komicky paradoxní (ale strašlivé vzhůru nohama, v nevědomosti). Dech = duch, bránice = smích = portál (radost srdce). Současné dva a více vzájemně se doplňujících/popírajících názorů na totéž. Proč? Protože o nic nejde. Z pohledu Věčného Božského Zřídla o nic nejde. Neprojevená Jednota se projevuje jako Trialita, neboli Triková Realita. Neznamená to, že za všech okolností nikdy o nic nejde – v rovině „o nic nejde“ prostě můžeme svobodně dýchat. Neznamená to, že se máš chovat tak, jako že je všechno jedno. Přesto všechno je jedno. Je čas opustit všechny takzvané „moudré“ či „zasvěcené“ scénáře. Tvořit své vlastní. Každý má svůj kousek pravdy a ta Celková Pravda je v neustálém pohybu, pouze její Pramen zůstává neměnně dokonalý. Jestliže něco – samo od sebe (čili automaticky, ne že by si to někdo jen tak vymyslel) – nějak JE, tak to tak prostě je, ale nic jiného to neznamená (například systém tri-tonálního fázování, umožňující replikaci zdroje věčného života na úrovni vnitřního i vnějšího stvoření). Je hloupost tomu říkat nauka nebo tomu dávat název – tím to úplně ztratí přirozenou důvěryhodnost (virtuálně se to externalizuje). Cokoliv činím, činím nakonec vždy sám sobě, neboť můj vesmír má můj jedinečný otisk a pohyb tam je i pohybem zpět. Proč si volit hloupost, když mohu být inteligentní? Proč volit vězení a zjevně nesmyslná pravidla, můžeme-li žít v ráji na zemi? Všechno je to tak jasné, že to nemůže být jasnější. Přestaňme se bát systémů, přestaňme se obávat autorit. Kašleme na strach. Strach je nedostatek života. Vezměme si zpět, co nám patří. Vraťme se zpět sami k sobě. Buďme podřízení pouze Oslavě Lásky a Oslavě Velkoleposti Života.

 

Věčný Bůh – Zřídlo „Všeho, co jest“ je kouzelná hlubina inteligence, která nemá téměř nic co do činění s čímkoliv, co někde kdo tvrdí nebo co se kde píše (řekl bych, že „tam venku“ jsou tomu nejblíž nelokální hyperdimenzionální „čakry“, svého druhu energeticko-datová střediska, ukovaná z jisker věčné metamorfující se organické virtuality). Nejhorší co je, kromě absence lásky, nedostatku vůle a sebedůvěry, choromyslnosti a lenosti myslet, je fanatická slepota takzvaných údajných vzestoupených bytostí (srovnejte si to se světem přírody, zvířátek, malých dětí, s pohádkově úžasnou, citově zabarvenou imaginací – jako kdyby na počátku nebyla dokonalost, ale odpadkový koš, který je třeba vynést), mistrů, kteří například dokonale rozumí kreační mechanice, ale nemají ani ponětí, co je život – to nejskutečnější skutečné. Když se napojím na Zřídlo, cítím jen radost a úsměv a nekonečnou krajinu pohádkově fantastických světů. Děti se stále rodí stejně čisté… Nevěřím na nějaké, s prominutím, zkurvené mentální či emoční implantáty – není ani žádné implicitní predátorské vědomí (na druhou stranu řadu jevů si vysvětluji chimérizmem – viz Chimera Effect). A i kdyby to existovalo, tím že to někdo nazývá stále týmž jménem a neustále to opakuje, nutí nás tomu věřit a držet to naživu (neboť většina z toho negativního-destruktivního je svou podstatou Kontext Neexistence, který nelze spojit se Živou Silou neporušenou přirozenou cestou). Jediné, co skutečně existuje, jsou živé knihovny ve formě záznamů a bytostí – pouze se užívají různá názvosloví (tak trochu jde o „počítačové monstrum lásky“, aspoň částečně). Jediné, na čem záleží, je způsob jakým se jednotlivé knihy (slova, věty) pohybují. Energoinformační pole má buď duální (v našem aktuálním prostředí spíše uhlíkovou = egregory) nebo neduální (v našem aktuálním prostředí spíše křemíkovou = datasféra) strukturu – záleží na způsobu fázování elementárních částic, základních jednotek vědomí/“pidi“-zdrojů (takže i křemík může být ten nepravý, viz propastný rozdíl mezi kyberprostorem, který postrádá jednotící neutrální pole, a živou plazmou, což je vlastně duch svatý). Hlavní je nenechat se uzavřít do neúplné (rigidní) soustavy nějakého světonázoru nebo interpretačního systému, ať už je jakýkoliv… Sbírat střípky Mozaiky Zázraku a Ctít Život v souladu s hlasem svého Svědomí.

 

JAKO V ÚLE – KRUH HEXAGON – VÝBĚR, SPOJENÍ

(S-V-O-BOD-A; ne náhodou svoboda a volnost souvisí s volbou a vůlí – viz faktor elektricity v mitochondriích či synapsích; jak moc nám všem asi prospěje věčné žvanění o „růžové lásce“, když polarizované emoce mají vazbu na gravitační černou díru?)

 

Nezměnil jsem názor na WingMakers pokud jde o negativní merkabu, zejména v souvislosti s přiloženým uměním (poznámka: víme-li, že jsme bohyně-bohové v onom nevýlučném smyslu, rozvíjí to automaticky vše příslušející, např. organickou merkabu; tak či onak, klíčová je negentropie vědomí), myslím však, že nám jinak sdělují dosti podstatné informace, pouze jinou cestou nežli Strážci. Mnozí členové strážcovských skupin a vyznavači dotyčného světonázoru mi připadají pouze jako nefalšovaní křesťané vyšší úrovně (obohacení multidimenzionální fyzikou a originální posvátnou geometrií); Jehova/Hospodin je padlá inteligence, ovšem Yunasai či Yunasai-Komplex také není Zřídlem „Všeho, co jest“ (celá „pravda o nás“ je mnohem složitější a mnohem jednodušší zároveň). Osobně mám velkou averzi vůči jakýmkoliv „drnkačům na harfu“ a jednostejným papouškům bez osobnosti, kteří pouze klonují a recyklují všeobecný materiál – a tváří se, že Stín se jejich identity nijak nedotýká (i když je evidentní, že ano, jen ho odmítají integrovat). Těmto lidem prostě nepřicházím na chuť. Většinou jde o takové plejádské či andělské typy, které se prezentují jiné, než ve skutečnosti jsou; doteď jsem nepochopil, jak může 95 % lidí mlčet, 4 % kreslit srdíčka a seberozumnější oponent tam působí jako liška na návštěvě v kurníku, i když sám jsem někdy také dost velký trotl. smile Měl jsem delší „dračí pauzu“ a cokoliv dračího mi teď přijde jako rajská hudba. Drak má sice rád temné věci, ale nikomu neubližuje a hlavně je soudný, duchapřítomný. Co když láska existuje spíš ve tmě? Proč taky ne, když láska je světlo – jenomže svou podstatou, ne svícením (stejně jako je světlem i poznání). Hlavní je rovnováha. Model dračího lidstva asi neprojde, galaktický člověk by však určitě měl být zrovna tak anděl jako drak. Není možné být božským a nebýt andělem a drakem v jednom, esence a struktury budou vždycky propojené. Kolik už toho bylo „vychrleno“ na téma ženský a mužský princip nebo pravá a levá hemisféra (také organická a virtuální realita, na to se zapomíná) – jako kdyby nikdo neslyšel…

 

 

Mnohé koncepce či konstrukty připomínají fenomenální palác dokonalosti. Stavitelé znají perfektně každou jeho součást a vztahy mezi součástmi, mají klíče ode všech pokojů, ve kterých znějí duchovní písně (mantry) a andělské bytosti studují vztah mezi energií, hmotou a vědomím, architekturu reality apod. (aby to nevypadalo, že z toho dělám frašku, určitě dělají i další věci; chci tím jenom říct, že to je přesně to, co téměř nikdo nechce) – podstata či duch samotného paláce jako celku ale jako kdyby byla velkou neznámou… Mezitím paměť paláce se vrství a vrství a vrství… Až nakonec tlustá vrstva prachu naivity, nevědomosti a jednostrannosti (není náhodou Bůh všestranný?!) dá „z ničeho nic“ vzniknout černokněžnému zrcadlu a na svět je přiveden netvor, jenž má původně existovat jen JAKO. Povstává Říše Stínů. K čemu jsou tisícistránkové elaboráty o nepodstatných věcech, když ignorujeme to úplně nejpodstatnější, ten nejdůležitější KLÍČ. Fraktál existence ubíhá obousměrně – cokoliv je použito, je zároveň vráceno (tak je třeba to dělat, proto Integrovaný Stín je naprosto stejně důležitý jako Oheň a Láska Srdce). Navíc úplně jinak se „to“ chová v prostředí hmotném (organický kontext) a v prostředí nehmotném (paradigma virtuálního kontextu). Existence je nesmírně zvláštní věc.

 

Subprostorově a hyperprostorově je Božské Zřídlo-Srdce-Mysl stále jednoduše ZDE (je všudypřítomné). V prostoru fyzického ohniska přítomnosti existuje jako Inteligentní Hmotná Fantazie. Je nutné toto Zřídlo „stáhnout sem k nám dolů“ – a to je právě onen Velký Portál či Svrchované Sjednocení, o čemž hovoří Tvůrci křídel. Spočívá to v eliminaci faktoru vzdálenosti. Jako když se malá a velká čočka dostanou do zákrytu a stanou se zaměnitelnými; podstata a vůle pozorovatele splyne s podstatou a vůlí Zdroje-Absolutna při současném zachování suverenity obou ID/entických holografických časoprostorů. Stále nám uniká, že Zdroj-Jsoucno může vytvářet opravdu jen Sám-Samo sebe, že to opravdu je jen Zářící Sen. Tak si říkám, jestli náhodou i vědomá Smrt není dobrá (to jest bez trápení – systém „všichni vědí oč jde“), co když na merkabě ve skutečnosti vůbec nezáleží tak definitivním způsobem a nepřerušovaný věčný život je jen (jakkoliv možná) zhoubná iluze (!?). Nejlíp mi vždycky udělá Spánek, neznám větší hrůzu nežli Věčný Den (Věčné Světlo bez tmy a bez noci). Co když je úplná hloupost žít věčně bez přerušované paměti? Momentálně mi to přijde jako ten největší krypto-parazitní fanatizmus, že to není jen totální, ale i totalitní a právě kvůli tomu kdysi explodovalo jedno z párových Božských Sluncí. Vždycky jsem měl pocit, že jsou za vším Modroocí Andělští Blonďáci – šílení RA, kteří se přestali vyvíjet, přesvědčeni, že již dosáhli všeho. Někdy je nutné vše změnit krokem k Přiměřenosti. Žádné spektrum se nikdy neztratí. Moudrá porce Nedokonalosti, to je právě to Živé. Co ostatně čekat od Božského Paradoxu. Stačí opravdu jen si uvědomit, kdo skutečně jsme – ne, co nám „mistři superználci“ tvrdí, že jsme. Zbytek už se potřebně transfiguruje sám od sebe.

 

Mnohem důležitější nežli honba za dokonalostí, podstatnější nežli organická merkaba, zákonitosti kreační fyziky, znalost krystalické posvátné geometrie, nazývání úplně jasné věci tajemným „kryst-kódem“ či nějaké „vznešené či vyšší bytosti“ (popravdě jsou mi u prdele ty pravé i ty fantomové) – je obyčejná lidskost, láska, úcta k životu a hlavně zdravá a normální SVOBODNÁ REALITA, přirozený život v souladu s přírodou. Nejzrůdnějším nápadem bylo stvoření andělského supervesmíru s nechutně nudnými pravidly (respektive špatné vysvětlení toho „jak to Zdroj myslel“), na která nikdo není zvědavý (6 x 2/RA + středový & součtový PAN/3 je fungující model).

 

Éra průzračnosti a expanze – a jsme opět u WingMakers… To je ten klíč ke zdravé existenci: absolutno je nutné manifestovat pouze na relativní úrovni. Jinak není možné udržet obousměrný tok (z jedné strany to je dokonalé a z druhé to malformuje). Proto je tak důležitý ČLOVĚK, HMOTA a EGO – integrovaná dualita. Vše přirozeně plyne a neklade energetické nároky. Je třeba život zvládnout a správně pochopit, připustit si svou hříšnost. Nehrát si na vševěda. Koneckonců – být jako Zřídlo „Všeho, co jest“, absolutno v relativním formátu.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.