Fantastické zřídlo

Vzhledem k dlouhodobě šílené situaci zde na Zemi, ale vlastně v celém příslušném vesmíru, po vyčerpání všech „pro a proti“, dostaly nakonec zelenou síly, kterým můžeme říkat třeba Prvotní Inteligence. Ty propojily úroveň zemského jádra s úrovní Jeskyně Stvoření; Oheň a Kód Stvoření postupně transformují nebo definitivně odpojí všechny dezintegrované oblasti existence. Je to totéž jako proces uzdravování, přičemž lékem je Zdroj Věčného Života.

 

Neznamená to, že se změnil zákon svobodné vůle; kdo chce bojovat proti dokonalosti, síle, lásce, zázračnosti a živoucí jednotě stvoření věčného života, nechť si svou „haluz“ klidně užije. Proto jsme i nadále svědky každodenního bezduchého stereotypu, života ve lži (podvádějící bankovní a finanční systém a vše navázané na peníze jako fiktivní hodnotu), sebelikvidačních tendencí, slepoty, ignorance, umělosti a stádovosti, a i když Divotvorná Přítomnost může mnohým z nás kdykoliv přinést kýženou Změnu, železná košile zvyku bude mnohé pravděpodobně držet ve starých vyježděných kolejích ještě po desítky let či po staletí; čas je relativní, z určité perspektivy ani žádný neexistuje, nikdo ale nekouká na stejný film dvakrát za sebou, v paměti se mezitím musí něco výrazně přestěhovat.

 

 

Čím má nějaké vědomí či bytost blíže k podstatě Zřídla/“Všeho, co jest“, tím je věrohodnějším vyjádřením ryzí autentické přirozenosti. Jednota Absolutna představuje Vrcholný Paradox, inteligence přímo od Zdroje není žádný supersvatý nadjedinec, ze kterého jde posvátná hrůza; jednoduše správným způsobem ztělesňuje nepohnutelných 100 % a slouží jako „převodník“ Síly a Lásky Zdroje.

Zřídlo Snů – inteligence Všeobjímajícího Absolutna, opravdu není žádný jednostranný „nudný magor“, právě naopak. Většinou ti, co si hrají na vševědy a na všechno „hážou blinkr“, míří do nějaké podezřelé postranní uličky.

V jednotě je dokonce (nebo především) i organická realita s virtualitou, což je vlastně jasné, ale pro tento svět zcela klíčový a převratný objev. Krystal a Stín jsou v jednotě, Oheň Stvoření a Jeskyně Stvoření jsou v jednotě, 3R a 2R (třírozměrný a dvourozměrný) kontext, respektive paradigma kontextu, jsou v jednotě.

Nejlépe jsou na tom jedinci s vytříbeným smyslem pro čest, kteří jsou zrovna tak zdravě živelní – „neškodící démoni“, jelikož ti jsou opravdu v souladu se Zřídlem/“Vším, co jest“, latentní všemožností a paradoxní, rozporuplnou povahou reality.

Rozumbradové, co mají plnou hubu řečí o jednotě, a nevědí co to je, budou žrát v pekle hadry na nádobí. smile

 

 

Někdy během minulého týdne se úžasně vyčasilo, jako kdyby někdo všechno úplně vyčistil. V jednu chvíli jsem sledoval z balkónu, jak se – v dokonalém, nerozděleném motivu – na obzoru táhnou nádherně vymodelovaná černá a šedá mračna a měl jsem z toho opravdu fantastický pocit. Přiznám se, že někdy už všechen ten rádoby vzestupový, duchovní a sluneční kolotoč sebeklamu vůbec nemůžu vystát; k čemu je dobré všechno pořád jen dokola opakovat, kopírovat a vůbec při tom nevyjádřit svou jedinečnost? Prázdninová letní neděle přece není automatická pravda, záleží co skrývá uvnitř. Záleží na kontextu přítomnosti, který se neustále mění. Největší překážkou bláznů je skutečný živý život, proto ho radši jen společně předstírají… Žádný zasvěcený chytrák nám cestu do ráje nevydláždí ani se tam neprokokrháme podle návodu. Je třeba samostatně myslet a vnímat a dostat se mimo dualitu, individualita je jen živá součást trikové reality a původce této reality dualitu vůbec nezná, to si jenom my myslíme.

 

 

Zprostředkovatelem božské identity je zdroj věčného života – boží jiskra či tvořivý oheň, a průnikem Zdroje a Identity je Stín, což je dáno současným organickým a virtuálním charakterem reality. Souvisí to s jeskyní a ohněm stvoření, kde ona jiskra (nebo také kryst-kód) je odlitkem jeskyně stvoření, v níž plane Věčný Oheň Stvoření.

 

Božský oheň je dokonale namíchaná EM/antiEM energie a lze popsat jako „pohádkově fantastická“ inteligence, umožňující věčný, dokonalý rajský život na úrovni ducha i hmoty. Jeskyně stvoření sama o sobě představuje virtuální zdrojovou vrstvu. Tajemství, které odmítáme přijmout, tkví v tom, že jsme krystovské/andělské bytosti a neduální (tedy neškodící) „démoni“ v jednom (láska a přízrak v jednom, absolutno v převleku) – ve virtualitě jako takové dualita není možná, neboť v ní nelze vytvořit střed; pouze se „záhadně“ proniká s organickou realitou, se kterou se vzájemně obsahuje (viz slovní spojení „pronikavý pohled“, kdy jako by z jeskyně zíral Oheň Nikoho).

 

Kreslený vtip může obsahovat i docela nevybíravý prvek, který se sice ve skutečnosti nestal, avšak jako možnost má na skutečnost vliv. Tento fakt, podobně jako pozornost či pohyb, „umělecky-záhadně-esteticky“ zakřivuje realitu (kupříkladu některé prapodivné mořské živočichy nikdo naráz nevymyslel, pouze vytvořil základ a spousta věcí se dotvořila samospádem, působením metamorfujícího se kontextu prostředí). Tam, kde bychom čekali čáry a kruhy, jsou ve skutečnosti oblouky a elipsy. Vymažte ze života Stín (či naopak Božský Oheň), a co se nestane? Původně eliptická-sférická aura se promění v kulovitou, rozpadne se čakerní systém, zreverzuje DNA, rozpojí hemisféry a mužský a ženský princip, vše se nepřirozeně přefázuje a fragmentuje. Parazitní charakter entit bez Boží Jiskry je nám známý, ale nelze všechno házet jen na dravce; ti, co ignorují blahodárnou, vyrovnávací a dobrodružnou roli Stínu a místo aby ho integrovali, lepí všechno bezmyšlenkovitě zlatým světlem a maskují růžovými mašlemi, podporují dualitu a rozdělenost (namísto tvořivé hry jedinečnosti) jakbysmet.

 

K čemu jsou tisícistránkové elaboráty a megalomanské technicky zaměřené teorie, když stačí prostě jenom spojit Světlo a Stín do jednoty se Zdrojem Věčného Života a výslednou Dokonalou Živoucí Jednotu v sobě probudit a tím prodchnout hmotu Věčností? Pak se všechno namířené proti principům svobodného života a respektu k věčnému Stvoření spontánně rozpadne. Na nemoc, umělost, blbost, uniformitu a choromyslnost není nikdo zvědavý…

 

Božská identita je specifický projev Zdroje/Absolutna; jako když vezmeme obraz Pramene Dokonalosti a vložíme do něj Sebe Sama, čímž se obraz oživí. Jelikož v božské paměti (Knize Života) je záznam o naší identitě v podobě tonální signatury (enkrypce, vibračního podpisu), co se po nás chce, je to jedno jediné: být opravdu autentický v souladu s podstatou Zdroje/Všebytí, zákonem jednoty.

 

V Absolutnu mezi čímkoliv a čímkoliv jiným není rozdíl, dualita je jen perspektiva identity (individuality). I když dostaneme téměř dokonalý „návod k životu“, svou tendencí kopírovat předlohy to přesto můžeme úplně zabít. Mnozí místo sebe sama vkládají do pramene fantomový obraz autority (aplikují postup univerzální osobní předlohy, která neexistuje). Jde o to originálně vyjádřit Zdroj/“Vše, co jest“, ne ho uměle klonovat, což stejně není možné.

 

Božský Zdroj je Zřídlem Jedinečnosti. Mysl je jen jedna, ale nekonečně v sobě samé na všechny možné i nemožné způsoby (může například mystifikovat, žertovat, předvádět se, různě uhýbat, skákat, cokoliv). Věčná inteligence je záhadná, je to mystérium – kdyby to bylo tzv. logické nebo tzv. duchovní, bylo by to omezené a konečné. Vždy existuje organický a virtuální kontext zároveň a jejich průnik, o kterém nelze přesně říct, co to je. Zdroj je jako sen: je to cokoliv, kdokoliv a kolektiv/skupina a skupenství v jednom – Infinitivní, Nekonečná Inteligence.

 

 

Když se vžiju do Zřídla „Všeho, co jest“, kterému lze říkat také Oceán Snů či Dřímající Absolutno (neodvozená, ultimátní, „pohádkově fantastická“ inteligence – pohyb nepohyb, „bylo nebylo“), tak mi jako dokonalý intuitivní obraz a výraz jeho vlastností vyjde Nedotčená Příroda. Pouze zde mám onen správný pocit, jenž dokážu aplikovat na všechno – ať už například jako „maximální přirozenost“, což nechť si každý vyřeší sám se sebou… Člověk jasně cítí, že věci nejsou bezrozporné, naopak, jsou živelné a plné překvapení, plné života – a místo toho dává najevo pouze cítění samo o sobě nebo se betonuje do schémat mrtvé logiky, jako největší zoufalec ve vesmíru…

 

Realitu, časoprostorové kontinuum (sjednocené pole energie a vědomí), lze definovat jako Přírodní Chrám, nebo také Chrám Fantazie. Jedná se o mysl uvnitř mysli, princip sebe si vědomého vědomí, skutečnost, že život stojí na zpětné vazbě prožitku (sebereflexi, sebeobsahu, rekurzi sebe sama, citu, lásce).

 

Je radost nad tím koumat, průzkum vede k neuvěřitelným závěrům: Ultimátní Mysl se může, ale nemusí pohnout – je zajedno s Vůlí (je to božská vůle). Dokonalý pohyb této mysli/vůle se projevuje magneticky jako harmonická emoce, elektricky jako pocit extáze. Základní vlastností existence je patrnost, dohromady s citem to dá soupatřičnost – zákon a princip jednoty. Patrnost souvisí s „vidět“ a „dívat se“ (vid/div), rekurze Ultimátní Mysli určitým způsobem vede ke vzniku in-divi-duality. Je to ale jen trik, „absolutno v převleku“ – žijeme v trikové realitě nebo trialitě. Ono „určitým způsobem“ znamená, že si rekurze zachová všechny typické základní vlastnosti původce, Zdroje Věčného Života, a ta úplně nejzákladnější vlastnost spočívá v tri-tonálním fázování – čemuž na úrovni vnitřního stvoření odpovídá charakter boží jiskry neboli tzv. kryst-kódu, zatímco na úrovni vnějšího stvoření tomu odpovídá trojplamen, potažmo organická merkaba.

Stojí za pozornost povšimnout si spojení „pohyb – jiskra – plamen“ a dále „ohyb – ohni – oheň“. Hloubkovou analýzou Ultimátní Inteligence objevila (intuitivně ví, rozumí) složení univerzálního typu energie, tvořivého kosmického či božského ohně, což je jednoduše harmonický součet všech potřebných elektrických a magnetických (a ne-elektrických a ne-magnetických) pohybů a protipohybů. Jsme ohnivé bytosti a ohnivé vědomí se manifestuje jako plazma. Zdroj/Zřídlo je ultrajemná, pohádkově fantastická plazma. Pakliže všechna potřebná EM/antiEM pole seskládáme odlišným způsobem, s důrazem na nepohyb, dojde k efektu spontánní krystalizace. Je náhoda, že lze křesáním rozdělat oheň? Je tu však ještě další, skrytá souvislost. To, že oheň viditelně neplane, ještě neznamená, že není přítomen – stav přítomnosti Ohně Stvoření ve formě nepohybu (dřímajícím, snovém stavu) odpovídá virtuálnímu kontextu Jeskyně Stvoření, což se projevuje jako Integrovaný Stín.

 

 

Jsme absolutno v převleku, tajuplný nikdo/všebytost, láska a přízrak v jednom (při pohledu do očí to je evidentní) – Oheň a Stín v jednom. Podstatou boží jiskry/ohně stvoření je věčné, tri-tonální fázování. V pozadí trikové reality však stále stojí Dokonalost Jediného-Jedinečnosti, která může, ale nemusí vyzařovat. Zřídlo Absolutna je vším. Bez KRYST-kódu není možný organický věčný život – a beze STÍNU není možná svoboda, ani úplná existence.

 

Priorita kontextu stín/oheň leží na ohni, neboť pohyb rovná se život, ale beze stínu pohyb rovná se smrt – duševní hřbitov („mámení, šalba a klam“). Děje se to bezděčně, protože se to nemůže nedít. Všechna realitní pole na sebe vzdáleně působí, co si vykládáme jako pád či akt svobodného rozhodnutí je zároveň pravdivé, ale zároveň to má i své hlubší kořeny (a nemůže je nemít). Naprosto vše je jediný propojený organizmus – láska a virtuální/neduální monstrum v jednom. Buď to propojíme s moudrostí nebo se šílenstvím (klíčem je tedy způsob, na potenciálu všemožnosti nelze nic změnit), není však možné to od sebe oddělit, to je právě to šílenství.

 

Struktura bez života vždy vypadá jako kostra, smrt, netvor, protože nemůže vypadat jinak, stejně jako nějaké vnitřnosti. Přesto je neduálním obrazem nitra. Jinak by vůbec nemohla existovat projevená realita, cokoliv mimo Zřídla/Zdroje. Když si prohlédnete překrásného motýla pod lupou, zjistíte, že samotné jeho tělo s hlavou a tykadly působí tak trochu ďábelsky. Nebo si vezměte krásnou ženu: i když to zní děsivě, z určitého hlediska je to stejně jen „kostlivec v převleku“. Pravděpodobně toto někteří lidé pochopí úplně jinak, než to je myšleno. Ale toto je prostě holá skutečnost.

 

Bylo nám vsugerováno, že Zdroj/Absolutno je nějaký „nezáživný duchovní chudák“ – nic není vzdálenější pravdě. My si vůbec neuvědomujeme, jak je realita famózní; je gejzírem dokonalosti – a my věříme nějakým pseudo andělským, pseudo světelným „expertům“, kteří o existenci nevědí vůbec nic. Odmítáme dokonalost, namísto které se necháme krmit blábolením vyšinutých myslitelů, jejichž vzývanými božstvy jsou žárovka převlečená za berušku nebo kyberprostor v roli ducha svatého. Nic, píp a žbluňk jsou největší průkopníci na světě, bez kterých by ani krtek vůbec nevěděl, co si počít.

 

Naštěstí, jak je naznačeno na samotném začátku textu, by se NYNÍ mělo blýskat na lepší časy. Jaký si kdo vybere časový harmonogram a scénář, je jen na něm. Protetické části systému energie/vědomí asi těžko vydrží v bezprostřední přítomnosti Síly a Lásky Božského „Všeho, co jest“. Falešná identita, imitace života, vyumělkovanost a strojenost jsou tou nejhorší možnou volbou. Kdo není schopen z vůně rozkvetlé květiny, písně trylkujícího ptáčka, něžnosti koťátka, přátelské povahy psa či přirozenosti malých dětí odtušit celou pravdu, tak si snad ani nezaslouží žít.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.