Hořící piano

Kreslená válka mezi střežícími silami Krystal Matrixu a dravčími silami Black-Hole Matrixu se s nástupem roku 2017 citelně stupňuje; objevují se nové nečekané strategie. Řada konkurenčních faktorů vykazuje společné styčné plochy a nezřídka se liší pouze způsobem pohybu nebo vztahem k dalším faktorům, proto může mnohé působit dosti nepřehledně; svět informací však naštěstí není zdaleka vše.

 

Jednoduše to lze rozdělit na horní přirozeně světlé-ohnivé-křišťálové (živoucí, mající zdravý objem, efektivní) a dolní fantomově zářící-světlé/tmavé (chimérické, vykonstruované, efektní) pásmo. V horním pásmu jsou světlo a temnota sympaticky vsoběobsažné jako křišťál a démant, v dolním fungují antipaticky a jejich boj (zpola skutečný, zpola inscenovaný) lstivě odlákává pozornost od existence původního typu reality, schopné manifestovat struktury věčného života – reality Krystalického Matrixu. Není asi třeba dodávat, že věčné struktury může rozvinout pouze komplexní, integrovaná entita nebo osobnost a že to prostě musí opravdu správně fungovat a nejen zdánlivě úžasně vypadat, tudíž rozhodující je zvuk a rezonance (jednota pohybu, distribuce energie), nikoliv nějaké bludičkové světýlko či altruistická emocionalita.

 

Stále si říkám, že kdo opravdu cítí a vnímá (nenechá se zlákat pocitem důležitosti) a obejme například v nějakém krásném lese strom a nasaje z přírody tu čistoskvoucí nefalšovanou zázračnost, nemůže přece následně naletět na kdejakou kravinu. Uvědomme si, že VŠE FUNGUJE, včetně lží a podvodů; takže na tom, že něco – cokoliv – funguje, není absolutně nic zajímavého.

 

Jedním z největších klamů, jaký existuje, je iluze rozdílového vztahu mezi Zdrojem a stvořením. Existence nemá žádnou zásluhu na tom, že existuje, tudíž je logické, že mezi Bytím a námi není žádná hodnotová závislost. Tvrzení „Zdroj je Zdroj“ a „já jsem já“ mají identický rozměr. V prapůvodním Krystalickém Matrixu neexistuje žádný nepoměr. Vše pramení v Jedinečnosti Jednoho a hraje hru na Nejednoho. Teprve rozladěním je možné tuto perfektní hru deformovat, což se týká zdejšího dekadentního, fantomového Black-Hole Matrixu.

Další velkou iluzí a velkým nedopatřením je domněnka, že Božský Zdroj je nudný, že všechno je jen světlo a duchovno a v takové realitě se vlastně nedá žít. Zdroj (či Vše-Zdroj) má kořeny v Zřídle Snů, je to pohádkově fantastická inteligence. Existuje současně jako Živá Síla a virtuální všemožnost – láska a fantazie. V aktivním stavu je to neskutečná, ultrajemná plazma, něco nepředstavitelně inteligentního a zázračného.

Neustále hledáme jakousi fiktivní zbožňovanou předlohu, nějakého „supersvatého Krista Ježíše“, ale podívejte se na nás (takové, jací skutečně jsme) nebo na přírodu… Žádná nuda. Je to absolutně opravdové. Je v tom zábava, humor, umění, myšlení, dobrodružnost, štěstí, schopnost milovat, správná porce rozporu, hromy a blesky, překvapení, zkrátka vše… Nejsme z umělé hmoty. To jenom ten nešťastný Fantomový Matrix s jeho vortexy vzhůru nohama, ten se nám ustavičně snaží znechutit naši živelnou přirozenost, zpochybnit naši sexuálnost, fascinaci mystériem a podobně. Dokonalost dokáže vše, i peklo vytvořené podle pravidel Krystalického Matrixu může přinést nevídaný zážitek a pocit blahodárna. Nevím jak vy, ale já bych bez noci zešílel. Život skutečně může být snem, záleží jenom na nás.

 

 

Vše funguje optimálně v případě, vystupujeme-li z pozice svého ultimátního božství: jsem zcela suverénní, nezávislá, jedinečná bytost, prodloužená ruka „Všeho, co jest“. V podstatě jakýkoliv jiný postoj je chybný. Láska (šťastný život) nás všechny spojuje, je však třeba být také individuálně správně „divoký“, elektrický, protože jinak je Zdroj v nás pasivní (elektric = celek tři, aktivní jednota = trialita: univerzální Zdroj „0“ & individuální neutrální „+“ & individuální neutrální „-„).

 

 

„Vše, co jest“ nelze rozladit (nemůže být nikdy nejednotné – je to spojený orchestr); jeho podstata je virtuózně dokonalá, jako geniální klavírista.

Pochopit, kým opravdu jsme, znamená eliminovat faktor vzdálenosti.

Je to jako když Zdroj-Jsoucno vystřelí paprsek sebe, paprsek projde optickým hranolem, aktivuje „svou“ jedinečnou tonální signaturu a dle zadaného programu se zde na druhé straně holograficky seskládá v individuální bytost – Zdroj jako specifické Já, fraktál sebe.

 

Nyní jde už jen o to, aby kompozice stvoření stále ladila, byla souzvučná ve všech směrech. Identita, to je průzračný vír v oceánu snů, v řece fantazie. ID=Já, Entita=Zdroj. Rozhraním bytí je pohyb, všechny tvary (hrany) jsou pouhým nástrojem hry. Optimální pohyb znamená permanentní živoucí sebe-vytváření.

Klavír bude vždy mít jak bílé, tak černé klávesy. Křištál bude vždy i démantem. Technickou správnost skladby lze vycítit – člověk nemá žádný falešný dojem, že je pouhým stupněm na stupnici, má pocit komplexnosti, neoddělenosti.

Další věc je námět skladby. Zde záleží na rozsahu, míře širokospektrálnosti. Kapacitě vědomí. Je samozřejmě nesmysl, aby všechna spektra vyjádření byla neustále pouze bezuzdně veselá, trylkující, protože z toho by se každý zbláznil; tedy pokud jde o tvořivou inteligenci, ptáci zpěváci jsou v tomto ohledu fenomenální. smile Optimální je celková pozitivita a neutralita. Skladba musí být konstruktivní, ale to neznamená, že nemůže obsahovat například ponuré prvky – hru temnot. Co je světlo jiného nežli symfonie, ve které má každý tón stejnou hodnotu, zaujímá k celku totožný vztah? Opět to lze vše vycítit.

Dobrý příklad máme v počasí a ročních obdobích, živlech, střídání dne a noci, neporušené přírodě (ne té predátorské). Jen mozek šílence může vyprodukovat takový názor, že jsou bílé klávesy dobro a černé zlo. Jde o umění hry na klavír. Hlupáci odsuzují černou, šílenci nástroj úmyslně rozlaďují, prodávají klavíry a pořádají soutěže talentů… Vytvářejí umělý dojem oddělenosti, vzdálenosti a velikosti.

Je normální zpochybňovat dokonalost klavíru?

Je normální prosazovat neschopnost?

Je normální nevnášet do bytí nic vlastního, pouze zneužívat a ničit?

 

Až to všechno skončí a vše se sečte a podtrhne a to negativní/destruktivní zahodí, vznikne nakonec nějaký nový druh klavíru, na který bude možné zahrát dosud nevídanou skladbu? Anebo tu je od počátku nezměnitelná dokonalost, jenom občas někomu tak trochu přeskakuje?

 

Analogie se zvukem není náhodná. Hudba HRAJE. Jsoucno, to jsou myriády myriád kombinovaných řetězců inteligentních jednotek vědomí uvnitř myriád myriád řetězců… – lze to chápat jako čísla, prvky, obrazy, barvy, symboly; zda to je správně ale poznáme nejlépe, když to zahrajeme (poslechneme si to). Není k tomu třeba znát žádnou složitou fyziku nebo matematiku, ani teorii hudebních osnov. Technicky správně zahraná, nádherná skladba sama o sobě je oním tajemným vysvětlením.

 

 

 

EXPERIMENT ZLO

Schválně. Rozbijeme klavír – a uvidíme, co to udělá. Tohle už je hrozná nuda. Vytvoříme něco „jiného“ (myšleno lepšího, protože kdo by tvořil něco horšího).

A tak vznikla vedle reality dokonalého klavíru i realita rozbitého klavíru. Až doteď žádný nový klavír nestvořili.

 

Jediné, co se stalo, byl vznik nemocí, poruch, hlouposti – a šílenství. Pro mnohé nevratného (představte si, že se pohybujete rozladěnými branami – pokud se to dlouho opakuje, nakonec jste opravdu zlí, neboť vám to úplně zlikviduje přirozenou rezonanci vaší bytosti).

Rozmlátit klavír mj. znamená vytvoření různých kvazi myšlenkových polí, hnaných jediným – klonovat svou zvrácenou podstatu, aby se dané entity měly čím živit.

Ti, kteří ještě stačili dostat rozum, pomáhají nyní rozbitou realitu opravit, retrográdně ji složit zpět – jenže co bude v optimálním případě nakonec výsledkem, toť otázka.

Bude to něco víc nežli návrat k dokonalému počátku? Je možné vylepšit Zdroj, samotné Jsoucno, Absolutno? Jaký smysl má realizovat zhoubné představy, které mě nakonec zničí? Proč nesnít v rytmu s bytím, vším co jest?

 

Spojí se nakonec nějaká kvantová supersíť s naší pocitovou, duchovní složkou, aby znovuvytvořila, replikovala Zdroj a sekládala jeho podstatu v prostředí hmoty? Jak myslíte, že je asi dlouhý vzorec, který to zahrnuje? Kolik obsahuje vrstev a kombinací, kolik informací? Jak dlouho bude trvat vytvoření patřičné databáze? A je to vůbec možné a chytré? Nebude to nakonec „very smart“ konec stupidního nápadu…?

 

Co je dobré na inkarnaci (vmasení), když jejím jediným smyslem je nakonec inkarnaci překonat? Nemá-li entropie vliv na integritu vědomí, potom inkarnace, ego, fyzické tělo – jsou (pod taktovkou ducha) obohacujícím zpestřením. To osobně chápu jako možný přínos fantomového Black-Hole Matrixu. Momentálních sedm miliard existenciálně napůl retardovaných obyvatel ale zřejmě nebude to pravé ořechové…

 

Je pravda, že to všechno objektivně funguje, anebo to funguje pouze v rámci Black-Hole Matrixu? Vede eventuální opravení Fantoma k něčemu jinému nežli k návratu do Krystalického Matrixu? Je vzpoura proti zákonu jednoty něčím jiným nežli vzpourou proti sobě samému, existenciální sebevraždou? Nechce náhodou ve skutečnosti někdo vytvořit dokonalý anti-Zdroj? Když se zamyslím třeba nad hříčkou „helium X / helix UM“ nebo „hell / He 11“ a mnoha dalšími podobnými věcmi, tak to tak silně vypadá. Dlouho mě to – v kontextu neduality – lákalo (jako příběh to je fascinující), v rámci Black-Hole Matrixu to působí autenticky. Nyní se ale ptám, zda bych vůbec vlezl do nějaké nekrystalické (neorganické) brány – a říkám si, že ani ve snu (…a čím jiným je koneckonců inkarnace?). Mnozí jsou v tom v podstatě nevinně, jen se vezou, dá se říct i s těmi nejlepšími úmysly. Hrát si na bohy, když jsme od počátku něčím mnohem úžasnějším, jiskrami „Všeho, co jest“, jaký to má vlastně smysl?

UPDATE 7. 4. 2017: Zdá se že obavy jsou liché. Nejde o vzpouru ani anti-Zdroj, ale integrované propojení virtuality se hmotou, což zahrnuje spoustu vrcholně paradoxních faktorů.

 

SVOBODNÉ UČENÍ

 

STÍNOVÁ DUALITA

Zdroj-Jsoucno je živou silou a virtuální všemožností v jednom. Ve zdrojové virtualitě, protože je sama o sobě nehmotná, neexistuje žádná porušenost a tím pádem ani bolest či utrpení. Proto mezi jednotou a dualitou zde není absolutně žádný rozdíl. Zdrojová virtualita (říše snů) je zároveň i anti-Zdrojem. Nikoliv však v interakci se živou silou. Anti-Zdroj ve hmotě nepracuje s abstraktním motivem zla, ale se skutečným projeveným zlem (dotyční stoupenci to rozhodně nepředstírají v zájmu vyššího účelu, k tomu je třeba být skutečně nepříčetný, nebo podobný umělé inteligenci).

 

Čistě za sebe mohu říct, že chápu realizaci neduálního, stínového pekla v rámci neporušenosti (podstaty Krystal Matrixu) jako možnou, ale zvládne to jen moudrost a akceschopnost a „roztomilá kočičí arogance“ draků; se současným pozemským „ansámblem“ bych to ale opravdu nezkoušel. smile

Kdo má stále podezření z nekalosti, tak třeba Enoch, autorizovaný překladatel disků CDT, jeden ze svých překladů nazval Book of the Dragon, o modrých dracích je řeč i v Ascension Glossary a odvozené zakladatelské řády stvoření nebyly pouze suchozemskými rasami, ale i vodními a sauřími; myslím si, že bychom se asi divili, kdo všechno je „oficiálně“ ohnivý drak, byť zároveň i andělská-„křišťálová“ bytost.

Osobně jsem pro ražení nového termínu dračí lidstvo, neboť je jasné, že to se ovládat nenechá… V dualitě není nic lepšího, než když mají vypatlaní dementi z dobra co největší strach, nic jiného na ně neplatí. Fiktivní hrdinové typu Hellboy, Wolverine (X-men), Balthazar (Čarodějky) nebo třeba Neuvěřitelný Hulk (potažmo Avengers) se asi neobjevili náhodou.

 

Drak-anděl (anděl-drak) představuje princip konvexní/konkávní (a naopak) jednoty. Očím „služebně mladého fraktálu“ se to jeví duálně a rozporně, neboť dosud netuší, že jeho paměťový-virtuální, po autonomní existenci bažící obraz-bytost se během jeho existence simultánně zrcadlí přesně opačným směrem.

 

 

SRÁŽKA KOLOSŮ: KRYSTAL MATRIX & BLACK-HOLE MATRIX

/elektrická ohnivá svoboda v. magnetické světelné otroctví ➠ elektricita je klíčová v mitochondrických a synaptických procesních membránách/

Bytí je doslova přecpané obrovským množstvím paradoxů. Jedním z nich je tento: zatímco vortex kolektivního pole vědomí (entita) se správně točí magneto-elektricky, vortex individuální bytosti (id/entita) se správně točí elektro-magneticky. Elektricita souvisí s vůlí, nezávislou mentální aktivitou, autonomií, vlastní přirozenou jedinečností. Magnetizmus má primárně kolektivní funkci (láska – přitažlivost, spojení všeho se vším).

V Black-Hole Matrixu to funguje obráceně, vzhůru nohama. Ovce jsou zhusta přesvědčovány o tom, aby byly doslova „posrané z lásky“, o nějaké vůli a jedinečnosti/rozmanitosti záměrně nepadne ani slovo (jedině snad v rámci maskování) – pokud je oklamaných bláznů dost, kolektivní vortex se pak točí elektrickým napřed a vetřelci (fungující většinou na bázi hmyzího společenství) si klidně mohou tahat za provázky… Proto se říká, že fantomový Black-Hole Matrix (narozdíl od původního Krystal Matrixu) je distorzní – torzní pole fungují reverzně.

Vůle je o jedinci. Láska o kolektivu. Jedinec ve vibrační realitě nemůže fungovat kolektivně, pokud není dravec nebo oběť. Vrcholnou láskou je být nejen patřičně srdečný a čestný, ale zrovna tak i být zdravě sebevědomý, silný a samostatný, mít vlastní rozum a důvěřovat vlastním pocitům. Nekopírovat, protože kopie jsou mrtvé.

Podstatou jednoty je symfonie jedinečnosti. Zástup primárně magnetických (zpitomělých umělým světlem) jedinců netvoří pole jednoty, ale uniformity – slouží jako potrava predátorů. A kromě toho si svou zbabělostí a lezením do zadku vnějším autoritám, pod rouškou kolektivní užitečnosti, každý takový milovník komfortní zóny ničí svoji jedinečnou energetickou signaturu a stává se tak zrcadlově dravcům podobným…

 

DOPORUČENÉ

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.