Má to křídla, a anděl to není

Základem k pochopení reality v její neodvozené, nahé podobě, je přestat myslet v mezích duality. Jakmile přestaneme dělat rozdíly, zjistíme, že tvary jsou iluze. Tam, kde není tvar, není hranice a svět bez hranic – v onom NITERNÉM smyslu – automaticky znamená absenci konfliktu.

 

Bojovat mohou pouze tvary; beztvará inteligence pouze hraje HRU na tvary. Třeba i bojovou, akční, dobrodružnou hru; podobně jako v počítačové nebo deskové hře, nebo ve sportu: šílenec se pokládá za tvar (ego, tělo, pozici v hierarchii) a výsledek si vztahuje přímo ke své fiktivní identitě, moudrá bytost vnímá výsledek naprosto druhotně, jako by se ani nestal… Neznamená to, že si nemůže perfektně užít třeba iluzi titulu mistra světa nebo že se nemůže ve hře zdokonalovat, že si nemůže užít hmotu (přelud); neduální vnitřní postoj všechno současně rozpouští… Nesprávný postoj funguje jako drogová závislost: dokud máte drogu, je vám všechno jedno; bez drogy jsou umělá a živá realita nemilosrdně konfrontovány.

 

Mám nyní rozečtené Tajemství Amenti 2 (jsem zhruba na straně 75 z 264) a vypadá to na další dosti podstatný díl do skládačky. Kdo stále funguje lineárně, nejspíš je už ze všeho jelen Větrník, smile takže fungujte prosím multidimenzionálně, jakkoliv vše je zdánlivě rozporuplné…

 

Na Zdroj (vševědomí, absolutno) mám svůj názor. Zásadní mi přijdou informace na téma kreační mechanika: princip živoucí, dýchající (negentropické) geometrie, vystavěný na krystalové spirále/sekvenci – KRYST-kódu (zdrojové – jádrové energetické enkrypci), zahrnující zcela klíčový faktor bezeztrátového, autoregeneračního pohybu a tím pádem umožňující manifestaci struktur věčného života. Obecně souzním s výrazy Kryst nebo KA RA YA SA TA AA (HA) LA. Poněkud jiný pohled zastávám v otázce nefyzického aspektu; podle mé zkušenosti nepodmíněné pocity fungují pouze v případě neduálního postoje, vnímání či myšlení (projevené zlo je nemoc, porucha – ale neprojevené zlo, podobné svou podstatou humoru, jedním z klíčů k mystériu bytí; být dobrý a být úplný není totéž).

 

V textu nechybí humor, život, skutečná láska a působí to erudovaně, zdravě a přirozeně. Zejména těm, kdo se pohybují na vlnách andělské inteligence, lze text opravdu vřele doporučit – protože toto je podle mého nefalšovaný andělský pohled; jinak asi víte, že normálně „anděly“ zrovna moc nemusím. Pokud anděl je opalizující, živoucí ohnivá plazma světla, potom ve vyjádření jsem vůl jak anděl… smile Jinak ale můj názor je ten, že konceptuálně představuje andělský prototyp stvoření pouze určité stádium vývoje. Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že větší nežli malé množství andělské inteligence se zvrhlo takovým způsobem, že se ztělesněné bytosti dobra proměnily v dementní hrdlořezy? Toto je nezvratný DŮKAZ, že v dané koncepci něco chybí.

 

Je to dáno aplikovanou dualitou. Paradigma možnosti volby mezi dobrem a zlem není totiž skutečnou svobodnou vůlí, nýbrž pouze jakousi její předsíní. Vůle sama o sobě je naší neduální, indiferentní podstatou, která je současně i láskou, soucitem a rozumem, ba dokonce i fantazií. Je to univerzální síla, energie či inteligence, fungující na principu sebe si vědomého vědomí, čili obousměrně. A v tom je ten vtip. Anděl má určité věci „zakázané“ (výraz „nedoporučené, ale dovolené“ je přesně oním podivným), což nikdy nemůže skončit dobře. Přesněji řečeno, ze Zdroje emitované vědomí, zpočátku podobné nevinnému dítěti, neví o své obousměrnosti, nemá ji patřičně zakotvenou – a vlastně ani patřičně vytvořenou. Ono totiž čím déle existujete, tím hlouběji jste konfrontováni se svým paměťovým obrazem – zrcadlem. A co je zrcadlem anděla? DRAK. Jde nicméně o organický negativ, přirozený živý doplněk (nikoliv samozřejmě zlo). Je to podobné jako smích a pláč nebo zima a léto – zcela neduální. Plakat lze z čisté lásky, noc a den tvoří den s velkým D. Být dlouhodobě pouze anděl – věřit v to – je jako být neustále na denním světle a nechodit spát.

 

Jak na tomto světě přemoci projevené zlo, ignoranci, choromyslnost? Buďme dračí andělé – andělští draci a dualitní „rozděl a panuj“ ať třeba chcípne… Není ničí povinností podporovat zjevnou chorobu.

 

Dokonalá je pouze neduální (neutrální), obousměrně vyvážená, živá „fluktuující“ bytost. Zdroj je absolutno – soulad, nikoliv dobro. Je velký rozdíl mezi tím, přát všem od srdce všechno nejlepší, nebo být takzvaně dobrý. Nebo jinak – Zdroj je HODNÝ, nikoliv dobrý. Souvisí to s hodnotou, ale i s dalšími faktory (kromě jiného mým oblíbeným hodem kostkou).

 

Souvisí snad nějak čtyřstěn s pouštěním draků…?

 

Průnik živé síly (ducha, srdce, citu) a iluze mysli (pozornosti, virtuální inteligence), dvou vzájemně se reflektujících, základních projevů či zřídel vědomí, znázorňuje ve fyzickém smyslu (jako tvar) čtyřstěn a v nefyzickém STÍN, jenž je rozhraním mezi Zdrojem (světlem, ohněm) a tvarem (hmotou, tělem, přírodou). Podmíněnost či nepodmíněnost pocitů (vnímání) je přímo úměrná dualitě či nedualitě myšlení (neduální postoj projevené zlo okamžitě „zabije“, vrátí zpět do dvourozměrné perspektivy). Stín je NIC (zrcadlově „níts“) a čím je toto „nic“ jiným, nežli kouzlem?

Vím, že to pro klasicky duchovně založené lidi zřejmě působí jako černá magie… – kdo ale říká, že černá magie je zlo? To tvrdíte VY. smile Realita je fantastická, jakož i fantazie zcela reálná (zákon čtyřstěnu) – to, co autenticky působí, je automaticky i působivé. Proč myslíte, že vše původní je tak kouzelné? Květiny, koťátka, noc plná hvězd? Protože to je opravdu kouzlo. Hranice existují pouze v mysli; víme-li, že jsou iluzí, potom svět je bez hranic a ve světě bez hranic existují prostě jen čáry, kouzla, magie. Koncept dobra a zla je výplodem nevědomí – tvarů, nikoliv tvorů. Jsme průzračné víry v oceánu nekonečna… Absolutno je pohádkový stroj na skutečnost; mysl sestrojí kostru (strukturu) a vibrující pole (cit, srdce) tomu rozpustí hrany a oblékne tomu šaty zázraku (náladu, hudbu, barvy, esence). Vše je ryzí interakcí energoinformačních polí – výkladové rámce těchto polí jsou jen interpretační maska, nikoliv živá pravda.

 

 

Systém realitních polí se fyzikálně strukturuje a manifestuje na základě obrazu (povelu) nefyzického – niterného – toho nejskutečnějšího skutečného. Kouzla nepotřebují vysvětlení. A fyzika – multidimenzionální, kvantová fyzika – či kreační mechanika, jsou právě oním vysvětlením. Lidstvo je zakleté, protože přestalo věřit v kouzla, v moc pohádek a fantazie, ne proto, že zapomnělo na nějaké nauky. Netvrdím, že vše nelze vysvětlit – přesto v první řadě věřím v nevysvětlitelné…

 

Takový kůň má oči jako pohádkové studánky. Je krásný, a nesmírně elegantní. Ale když se zazubí, je to jako kdyby na nás někdo na dálku vyslal nějaký vtip. Jako by se na nás smála samotná existence a říkala nám, vy jste ale blbci, všechno je tak skvělé, můžete cokoliv… – a co děláte? Myslíte, že tak nádherné zvíře vzniklo náhodným výbuchem hmoty nebo ho vytvořil nějaký církevní pošuk? Kůň je kouzelný z jediného důvodu, je jen jediná odpověď na otázku, proč je tak kouzelný. A je jen jediná odpověď na otázku, proč lidstvo kouzelné není – a ta kouzla nevidí.

 

Fyzika je nástrojem projevu, zdrojem je zázrak – prožitek, víra a představivost.

 

 

To, pomyslné zřídlo bytí, je sebe-vnímající, inteligentní prázdnota, vše-zahrnující element nicoty, existující paralelně ve dvou vzájemně se reflektujících stavech – jako fantastická, virtuální inteligence, a jako beztvará, živá síla. „Nic“ je kouzlo – něco, co současně existuje i neexistuje.

Aby To existovalo, musí mít nějakou vlastnost, a základní vlastností onoho je patrnost. Patrnost se virtuálně projevuje jako pozornost, zrak, vědomí, a v kontextu živé síly jako láska, cit či soucit. Dohromady zázrak, dvojité zřídlo, neskutečné i skutečné, jehož sebe-interakce umožňuje proces myšlení a tvoření. Aniž by to sám chtěl, systém funguje zcela optimálně – jakmile něco spontánně, autenticky působí, je to zároveň i působivé. Existují čáry jako linie, tvořící pole a struktury, a existují čáry jako kouzla – vjemy a pocity, které tyto linie vyplňují.

 

Ani inkarnace do světa pevné hmoty není tak špatná, je-li ovšem duch zdravý a svobodný…

 

 

Existují v zásadě dvě hlavní perspektivy vnímání reality, mentální a emoční, a jejich magický – duchovní průnik. Základní jednotkou „stroje na realitu“ je jednotka živé inteligence. Mysl je svou povahou spíše elektrická a funguje na bázi skupiny (nekonečno, komunikace částí), pocity jsou svou povahou spíše magnetické a fungují na bázi skupenství (jeden, vnímání všeho naráz). Jelikož nikdy nelze jednoznačně určit, co přesně tvoří průnik myšlení a cítění – co přesně se nachází mezi horizontem posloupnosti (mozek, levá hemisféra) a vertikálou souhrnu (srdce, pravá hemisféra), realita je fantastická, jakož i fantazie zcela reálná. Z toho důvodu také existuje humor. Spojení mozku a srdce v sobě geniálně kombinuje šišinka mozková, zvaná někdy také „třetí oko“. Šišinka pracuje s obrazy a intuicí, s duchem a pocity pracuje srdeční centrum, známé též jako duchovní či energetické srdce. Šišinka je více projekční a jangová, srdce více gravitační a jinové a optimální je logicky jejich vyvážená vzájemná interakce. Určitě není náhoda, že při smíchu se otřásá naše bránice – brána k nekonečnu.

 

NOVÉ BOHATSTVÍ

 

WINGMAKERS

 

Kdo to pořád nevidí, měl by si už opravdu koupit brýle…

 

Zdroj – absolutno, toť kniha kouzel, kniha stínů, pohádkový stroj na skutečnost. Když se na to zapomene, je to jako když se vyvrhnou vnitřnosti… – obléknou si drahý oblek a strojený úsměv a začnou předstírat, že jsou takzvaná realita. Abstraktní čísla, očíslované papíry, korporace, úřady, instituce, organizace, lejstra, štemply, smlouvy, podpisy, neexistující právnické osoby, paragrafy, předpisy, nařízení, budeš dělat tohle a tohle… – svět bez duše, svět kouzla zbavený. Je rozdíl mezi Zdrojem a Strojem. Kam zařadit ascenční kosmologické/ontologické paradigma – tzv. bio-spirituální vzestup, to by mě opravdu zajímalo.

 

Rozdíl mezi čarami jako kouzly a čarami jako klecí – magií a zakletím – spočívá v postoji ke hranicím: jsou tvorové a jsou tvarové, čarodějové a černokněžníci. Nežli něco Zdroj pošle do světa, nejprve to zašifruje do speciálního, živého-vibračního módu (je to jako kouzelná létající jiskra). Vibrující tvar – v nefyzickém, niterném smyslu – splývá s celkem, taková fantastická bytost je jako vír v oceánu. Je to doslova „hra nicu“. Jednotkou pohádkového stroje je vnímající, živá inteligence. Samotná pohádka (fantazie) by byla čistě virtuální, nehmotná, a samotný stroj by byl pouhé zlo. Je třeba si uvědomit a přiznat si, že celý princip existence s archetypem zla bezprostředně souvisí, ne si místo toho hrát na nějaké láskyplné světelné duchovno nebo být přehnaně zaujatý genetikou a multidimenzionální anatomií, když naše podstata je komplexní a beztvará.

 

Podstatou projeveného zla je škodit s úmyslem způsobit utrpení (problémy, nesvobodu – zajetí, vězení), a k tomu je nezbytné vytvoření mentální klece – potlačení svobodné vůle, vytvoření do sebe uzavřeného systému: veškeré exaktně logické a striktně duchovní koncepce existují pouze v rámci sebe sama, jsou to teorie převlečené za praxi.

Vůle existuje pouze ve 3R (třírozměrné realitě), zrcadlo vůli nemá. Zlo bez vůle je jako odraz v zrcadle, který nemá předlohu. Tato eventualita je nicméně stejně tak součástí absolutna jako cokoliv jiného a popírat to znamená popírat existenci. Zlo, samo o sobě, je čirá představa, nic. Teprve když uvěříme v reálnost hranic a tedy rozdělenost a popřeme tak pohádkovost (fantastičnost) života, nabývá zlo reálných kontur. Jenomže Zdroj, a my s ním, je beztvará inteligence, která si na tvary pouze hraje. Iluze hranice je skutečná, zcela hmatatelná – hranice sama o sobě však skutečná není. Na niterné úrovni (a my ničím jiným nejsme, nežli oním niterným) hranice nejen neexistuje, ale ani existovat nemůže. Pokládáte se za tělo, za hmotu, za pana někoho? Nevíte, že jste kouzlo, které může žít věčně? Tak co potom vlastně čekáte, když se domníváte, že jste tvar? Místo toho aby stvoření pochopilo, že ve skutečnosti žádné hranice nejsou, bojuje se zlem – v podstatě se stínem sebe sama. Pokud naše srdce a naše mysl opravdu VÍ, že všechno je jen fantastická (holografická) iluze, naše vědomí vysílá odpovídající modulační signál, funguje na frekvenci rovnocennosti, soupatřičnosti a soudržnosti, jako jednotící síla, tmelící prvek, a cokoliv, co tomu neodpovídá, se automaticky buďto neutralizuje nebo transformuje. Neboť realitu tvoří naše NITRO, korespondující s energií, ale samo o sobě čistě virtuální a tudíž všemocné. Jsme láska? Jistěže ano. Ale jsme pouze láska? Pak jste právě uvěřili v hranice. Jsme kouzlo Zdroje a Zdroj samotný, fantastický – pohádkový stroj na skutečnost. Kouzlo je jenom láska? Mysl snad neexistuje? Fantazie neexistuje? Zábava a humor neexistují? Kouzlo je absolutně vším. Takzvané duchovno a takzvané světlo (a kdoví jestli ne i prostupování realitními branami na úkor onoho hravého, nefyzického) jsou jen maska, která má strach ze života (z oné fenomenální, třeskuté všemožnosti…) a neví, co si s tím počít. Není možné škodit/trpět ve světě bez hranic.

 

 

Realita má neduální, kvantový charakter – je to z principu hra, zázrak, kouzlo, holografická iluze.

Chceme-li, aby realita správně fungovala, cokoliv co používáme, musíme zároveň vracet zpět.

Divotvorné „monstrum existence“ funguje zevnitř na způsob „pohádkového počítače“, je však otázka, nakolik je dobré jeho vnitřnosti odhalovat a zabývat se jejich funkcí v tomto vnějším světě, ve kterém jde momentálně spíše o nacházení společných prvků a uplatnění jednotící síly (podstatou které je soulad vůle a lásky).

Přehnané soustředění se na popis všechno nezřídka hlavně a pouze rozšroubovává – zbavuje kouzla. Spíše nežli o popis jde o modulační signál. Optimální je frekvence nepodmíněných pocitů a neduálního myšlení.

Pokud někdo něco popisuje, jeho popis je soběpodobný, nikoliv pravdivý – v živé realitě je totiž pozorovatel součástí procesu, zatímco když ho teoreticky popisuje, tak se ho v daném smyslu neúčastní. Reálný život je úplně jiným typem interakce, nežli jak to je prezentováno. Obsahuje nelineární dynamiku, magické zakřivení…

 

Chemtrails samozřejmě neexistují, vše je „v poho“. smile Dělat celý život otroka a držet hubu… Hlavně nečíst ústavu a listinu práv a svobod, věřit vládě a médiím. Jako ten největší hlupák ve vesmíru…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.