Zrcadlová hyperbola aneb Největší podvod ve vesmíru

Kdekdo věří kdejakému výmyslu – a v mysl samotnou, která je klíčem ke všemu, nevěří. Zůstává nad tím rozum stát. Tento rozhovor to třeba změní…

 

Otázka: Je pravda, že existují dva matrixy?

 

Odpověď: Ano, ten původní-zdrojový a fázově posunutý-reverzní, kterému se říká fantomový matrix nebo hologram podvodu. Ten je postavený na duálním myšlení, boji světla proti tmě, takže i když nakonec zvítězíte, je to pořád jen klam. Ono totiž jde o to prohlédnout onen klam – nikoliv zvítězit v rámci iluze, ale dostat se z ní. Zdrojová inteligence funguje kvantově, neduálně; žádný takzvaně vážný boj zde není možný. Pouze pokud uměle převrátíte nebo upravíte některé fyzikální zákonitosti a vyvoláte kolaps (lineární přesměrování) funkce určitého konkrétního kvantového mechanizmu, hra se obrátí proti sobě a hráči zapomenou, že to je hra. Což je možné jen v oddělenosti; neduálně vnímající vědomí ale ví, že oddělenost není skutečná.

Je třeba si rovněž prozradit dvě věci. Zaprvé, co je to vůbec matrix? Matrix je systém podpory života, organizovaný komplex matric a rotujících (oscilujících, vibrujících…) silových polí, který umožňuje projev životní formy. Jsme beztvará inteligence absolutna – expandující, průzračné bytí. Abychom se mohli zažít jako forma, je k tomu nutný matrix. Druhou věcí je toto: i ten takzvaný podvodný matrix byl zkonstruován na zakázku a přestože řada jeho součástí prostě není pravdivá – není archetypální (což samozřejmě spustilo další deformující řetězové reakce), lze v určitém smyslu pokládat za „dílo boží“.

 

Otázka: Typickým pro hologram podvodu je falešný hodnotový systém. Vše se točí okolo peněz. Je vlastně neuvěřitelné, že jestliže jsme bytostmi absolutna, někdo v něco tak kolosálně nesmyslného věří a nechá ze sebe dělat otroka, hlupáka (viz všechny ty šílené prázdné úřady a instituce, povinnosti a nařízení), zatímco slunce svítí a příroda se raduje…

 

Odpověď: Samozřejmě je jasné, že jedinou skutečnou hodnotou jsme my sami. Spíš si je ale třeba položit otázku, co je příčinou existence různých svazujících, manipulačních mechanizmů – toho, že například cítící, myslící člověk slouží hromadě mrtvých čísel. Všechno vždycky začíná uvnitř, jak nahoře tak dole. Na počátku neexistuje žádná destrukce, takže příčinou temnoty je logicky světlo. Konkrétně se jedná o duchovní hierarchii. Táhne se to z jemných nebeských dimenzí směrem dolů do těch hrubých, hmotných. Tohle je pro mnohé obtížná pasáž (mnohdy si spíš řeknou, že největší manipulace je právě tento text). Jak by například Ježíš, Buddha, nanebevzatí mistři, různí úžasní guruové nebo archandělé mohli být součástí něčeho fantomového? Občas je to na hraně – za správných podmínek tyto bytosti, energie či inteligence slouží opravdu jako most zpátky do prapůvodní reality. V zásadě ale pokud nás neponoukají k aktivní práci na sobě, k nezávislosti a k vykročení nad paradigma boje světla a tmy, pokud nepoukazují na fakt, že žádná fungující externí pomoc není možná, že to my sami jsme bohyně a bohové, tak je více nežli jasné, pro který typ matrixu pracují. Dodejme, že jde o čiré konstatování, žádné obviňování někoho z něčeho.

Domnívá se snad někdo, že absolutno jako všemožnost potřebuje nějaké anděly, mistry a duchovno? Je to všechno jen konstrukt. Nekonečné vědomí si chce hrát se sebou samým, zažívat se v nekonečných podobách – je to daleko spíš o fantazii, hře tvoření. Hologram podvodu je na jednu stranu zcela průhledný – to pouze ego zuby nehty brání svoje území.

 

Otázka: Co je podstatou duchovní hierarchie a čím se liší od zdrojové inteligence?

 

Odpověď: Principy duchovní hierarchie jsou v rozporu s intencemi zdrojové inteligence a je to v první řadě zřetelně cítit; běžte do lesa a uvidíte. Zdrojová inteligence – živá síla – funguje na principu přirozené interakce světla a tmy (jin a jang, pohybu a protipohybu). Ve světelném-andělském duchovnu je živá síla překrytá různými hezky vypadajícími věcmi a povrchovými efekty, je externalizována. Podstatou hologramu podvodu, potažmo duchovní hierarchie, je reverzní hyperbola (An-U), program v matrici DNA (mysl-duch-vědomí je nicméně vždy mnohem silnější, v podstatě se jen stačí vzdát své „výsadní pozice“, která stejně neexistuje). I jinak mimořádně inteligentní a přirozený jedinec může zničehonic začít jednat jako naprogramovaná bytost, která nerozezná strukturovanou šablonu od nestrukturované síly, která ji tvoří; pokládá se za informaci, přestože jsme beztvará (formotvorná) inteligence. Některé části vědomí zástupců duchovní hierarchie podléhají poli sugesce (je to jako nějaký axiom nebo postulát – „my víme“, „prostě to tak je“); typické jsou zde uzavřené systémy, neboť nezávislý, otevřený systém může vytvořit pouze původní zdrojová inteligence. Záměrem duchovní hierarchie je „láskyplně vládnout“, nikoliv vytvořit společenství nezávislých, svobodných jedinců. To, že mocnost každé bytosti jakožto zdrojového fraktálu je omezená pouze tím, čemu sama věří, vám v prostředí duchovní hierarchie nikdo neprozradí. Duchovní hierarchie je egregor, který potřebuje věřící, odstupňovanost. Proč? Protože zaměňuje centrální slunce (zdrojový nástroj) a absolutní zdroj. Pokud nejsou světlo a tma spojené do jednoty, můžete si namlouvat třeba donekonečna, že světlo je zdroj – ve skutečnosti nikdy nejste svobodní. Záměrem duchovní hierarchie je vybudovat beztemný, utopický systém, jehož mozkem (srdcem) budou jeho čelní představitelé (evolučně-spasitelský model); rozum a vůle přítomných bytostí světla jsou nenápadně odsouvány na vedlejší kolej. Všechno je „světlo a láska“, ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti takovýto duální systém nikdy nemůže fungovat a pouze vytváří zpětnou vazbu parazitické temnotě, kterou generuje a jejímž je sám světelným vyjádřením. Jedná se de facto o důmyslně maskovanou totalitu.

Je docela pravděpodobné, že v tomto galaktickém-transformačním období někteří stoupenci evolučně-spasitelského modelu (například „Bůh-Kristus-andělé-duchovní mistři…“) zažívají kolísání mezi původní a umělou holografickou realitou. Bohužel si to ale většinou vysvětlují jako nějaký útok temné strany. Nechápou, že jejich důležitost není zdaleka taková, jak se domnívají.

 

Otázka: Jsme beztvará inteligence absolutna, takže jejich postoj je poněkud komický, ne-li tragický. Není to prostě jen ego?

 

Odpověď: Jistěže je. Jeden z jeho nejlstivějších převleků. Ego je geniální vynález, jeho smyslem je zažít se jako ne-„já“ (fyzické tělo) z pozice opravdovosti, která to všechno kontroluje. Dělat z ega něco andělsky či božsky světelného je obrovský nesmysl. Pokud se bytostně pokládáme za něco jiného nežli existenci v její úplnosti (element všeho), automaticky to spouští proces ztrátové interakce – hromadí se zbytková gravitace, ve které se rodí různé potenciální kvazimyšlenkové formy, zaměřené proti životu. Vinou rozdělení na světlo a na tmu se objevuje do té doby neexistující mechanizmus „škodit/trpět“. A to opravdu jenom kvůli tomu, že popíráme tak primitivní fakt, že jsme vším, a že odmítáme pochopit, že je úplně jedno, jakou fantazii si ztvárníme. Představa sama o sobě je pouze neškodný tvar bez vůle, nejde o to CO (=stav, forma), ale JAK (=pohyb, způsob), a existují jen dva postupy či vztahy k realitě: duální a neduální.

 

Otázka: Probíhající transformace – někdo také říká hvězdná aktivace – souvisí s nastupující érou Vodnáře…

 

Odpověď: Vodnář je o čistém, ryzím bytí – přírodě a nahé realitě samotné. Jako určitá platforma či rozhraní pro vytvoření společenství nezávislých jedinců slouží transformačně-mistrovský model. Jedinou takzvanou nejvyšší autoritou jsme si my sami.

Evolučně-spasitelský model duchovní hierarchie (zrcadlová hyperbola An-U) bude postupně integrován a s érou Ryb také končí.

Manifestační vortex reverzního matrixu (v rámci větší nebo menší části spektra vyjádření) rotuje vzhůru nohama, magneto-elektricky, podle toho lze snadno rozeznat. Brána odpovídajícího centrálního slunce (multidimenze) má některá svá zrcadla či zrcadlové čočky roztočené protisměrně, což má za následek, že se dotyčné bytosti či vědomí sebeidentifikují s neodvozeným zdrojem všebytí (cítí se být jeho prostředníkem, vyslancem, služebníkem…) a kontakt se skutečným absolutnem ignorují; některé energetické proudy lze popsat jako kontradistribuční (je to jako být zacyklený v nějaké smyčce – zaseknutý v bludné představě).

Reverze způsobila záměnu priorit. Z fazet či úhlů (prizmatu) krystalu stvoření – křišťálového květu života – se náhle stali andělé (jako součtové či větší celky archandělé), z archetypu trojice vznikla trojjediná božstva. Princip Otec-Matka-Potomek přitom souvisí se spontánním charakterem a strukturou časoprostoru vědomí, různých Buddhů a Kristů je stejně jako atomů. Duchovní hierarchie je výsledkem kvaziultimátní personifikace neindividuálního principu, asi jako když se matrici obléknou šaty a prohlásíte se za Stvořitele. Sebeobsažná, holofraktální povaha infinitivní tvořivé energie něco takového nicméně znemožňuje (půlení/zdvojování je oboustranně nekonečné).

 

Otázka: Celé to je jen fikce.

 

Odpověď: Vše je konstrukt ultimátní mysli (vševědomí). Buď to víme nebo ne. Pokud se vše pohybuje, proudí tak jak má, pak jsme takovými specifickými víry nekonečna, nemáme žádné skutečné hranice ani podobu. Všimněte si, že ti co neustále mluví jenom o lásce a o světle a o andělech, většinou nemají rádi hady, draky, rozum a mysl, a vůle jako kdyby byla něčím podružným… Proč jen to tak asi je? Protože živá-hadí síla, kosmický-dračí oheň, božský superrozum a vůle jako primární pohyb (odstředivý; výchozí stav je tím nejvíc uvnitř, takže dostředivost je nejprve třeba aktivovat, vytvořit jí prostor) jsou přesně tím, co spoluvytváří základ absolutního zdroje a jeho projevu. Bez toho žádná láska ani žádný zázrak nebo ráj není skutečný.

Cesta ven je nicméně prostá: každý v hloubi svého nitra ví, že jsme nerozdělená, beztvará inteligence a že formy jsou jen nástrojem hry tvoření. Odmítat to může jen blázen. „Nechci být vše, chci být někdo.“

 

Otázka: Co když ale duchovní hierarchie nebo takzvané bytosti světla ve skutečnosti jenom správně nechápou pojem nerozdělená realita?

 

Odpověď: Představte si, že jednou a touž tužkou nakreslíte na jeden a týž papír různé postavy. V analogii s živou realitou, jakákoliv hodnotová diferenciace zde prostě a jednoduše neexistuje; bytí nemůže být ničím jiným nežli nekonečnou hrou tvoření. Figury lze zrovna tak vygumovat – je mezi nimi nulový rozdíl.

Je nemožné transformovat vědomí, nerozlišující mezi myšlenkou a zdrojem myšlení. Daný způsob vnímání totiž nadřazuje relativní tvar (koncept, program) nad absolutní beztvarou inteligenci. Jak už bylo řečeno, v praxi se to projevuje tak, že se manifestační vortex (torus, spirála) točí přednostně na nesprávnou stranu – vzhůru nohama.

 

Otázka: Normálně tedy funguje elektro-magneticky, protože vůle je elektrická a prvotní kreativní pohyb mohl směrovat pouze ven.

 

Odpověď: Nefyzický magnetizmus (láska, přitažlivost) slouží jako jednotící síla, nefyzická elektřina (vůle, rozum) jako nástroj autonomní existence. Magnetické pole působí neustále, ale je nesmysl sjednocovat jedince, kteří nemají vlastní vůli – nemají komplexně rozvinutou svou jedinečnost. Na takovou nesamostatnou (uniformovanou) kolektivní entitu se okamžitě přisaje nějaký parazit, nebo si ho ta skupina sama vytvoří.

Někdy bychom za svou nejednotnost měli spíš poděkovat…

Vír se točí původně elektro-magneticky. Ke skutečnému sjednocení dochází až s vnitřní nezávislostí a samostatností jedinců. Falešná jednota (uniformita) duchovní hierarchie mění vír ve virus, torzní pole v distorzní. Největším kamenem úrazu bývá okolnost, že takový falešný vortex vypadá často napohled mnohem efektněji a zářivěji nežli ten pravý. Zdrojový vortex v podstatě „pouze“ správně funguje – ten reverzní se musí předvést, aby to obecenstvo spolklo.

Je dokonce otázka, zda je horší podporovat realitu falešného vortexu úmyslně nebo bezděčně; kdo to dělá záměrně, může svůj záměr změnit, ale když o tom někdo neví?

Láska, cit, empatie, ohleduplnost, úcta k životu – by měly být samozřejmé. Bez toho je rovnováha nemožná. Ale svobodu a nezávislost jedince, potažmo společenství, zajistí pouze to nespoutané, elektrické – to blahodárně (konstruktivně) „temné“. Je to jako hromy a blesky v hlubinách černé noci. Jako klikatící se, zelenooký, syčící had v neproniknutelné jeskyni…

Být živelný a čestný zároveň, plně ovládat svou elektrickou i svou magnetickou část – to je klíč k vybudování společenství nezávislých jedinců. Nikoliv vládnout komu, ale vládnout sebou (v=uvnitř, láda=ladit). Pokud sami/sebou nevládneme, funguje to automaticky duálně a naše energoinformační pole (vortex) generuje systém externí vlády. Nejen té politické, ale například i té zmiňované duchovně hierarchické.

Nevím, nakolik to kdo s tím „vítězstvím světla nad temnotou“ myslí vážně nebo upřímně – nebo s postojem, že lidstvo může docílit integrované, nezávislé existence jedině na spirituální bázi. Samozřejmě částečně to je pravda, je tu ale jedno velké ALE. Někam se jaksi vytratilo to elektrické (elektric = celek tři = aktivní zdroj; magnetizmus je pouze o působení = po s-obě; téměř každý ví, že to je o trojpodstatě/trojjedinosti sebe sama; duchovní hierarchie funguje na bázi 2+1 a pouze předstírá, že to je spojené 3).

 

Otázka: Závěrem, jak lze tedy docílit skutečně fungující změny?

 

Odpověď: Základem fungující změny (transformace) je eliminace faktoru vzdálenosti mezi fyzickým ohniskem přítomnosti a nefyzickou všudypřítomností zdrojové inteligence – fenoménu, známého jako božská prozřetelnost. Tím se definujeme jako nezávislý projev beztvaré inteligence absolutna. Jakákoliv hierarchie a dualita již zde není možná (technicky proveditelná) – realita se stává tím čím odjakživa byla, svobodnou a nikdy nekončící, fantastickou hrou polarit.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.