Zázrak jako samozřejmost, aneb vítejte v kvantovém superráji

Říká se, že skutečně fungující řešení je vždy jednoduché. Vzhledem k tomu, jak je (se jeví být) realita složitá, je jasné, že v tom někde musí být ukrytý nějaký fascinující trik. Je jím kvantový paradox – něco, co zároveň je i není. Stačí pochopit a realizovat jedinou základní věc: neduální charakter inteligence absolutna (neboli ultimátní mysli).

 

ZAJÍMAVÉ

 

K tomu, abychom se už nikdy nemuseli (jakožto forma) rodit a umírat mimo rámec kontroly své bezprostřední vůle, je třeba si uvědomit, že právě vůle je klíč – a ne láska, kterou jsou mnohé infozdroje úplně posedlé. Vůle je funkcí rozumu, který byl dlouhodobě pokřiven. Byla potlačena jeho pravá („ženská“) část; tím že potlačíme jeho levou („mužskou“) a budeme samé světlo a láska, situaci ale jenom přebarvíme z modré na růžovou. Božský (integrovaný) rozum žádnou barvu nemá ani nerozděluje, zda je něco vlevo nebo vpravo, nahoře nebo dole. Nejde o to povznést dualitu, ale úplně ji znegovat.

 

 

Postoj, že bílá je dobrá a černá zlá, není už snad výrazem naivity, ale degenerace (mnozí se pouze nechají řídit nějakým převzatým nebo zasvěcovacím programem a vůbec samostatně neuvažují, pojem nahá skutečnost jako by neexistoval, všechno jsou pouze masky). Je to totéž jako tvrdit, že humor je zlý, jelikož se v něm znevažují vážné věci; přitom dech, smích a bránice jsou snad úplně nejblíž k podstatě absolutna. Takto může uvažovat jedině blázen nebo robot… Jediné, oč jde, je, zda se něco manifestuje v rámci nehmotného dvourozměrného nebo hmotného třírozměrného kontextu, přičemž samozřejmě neustále existují oba. Ve 2R nelze mechanizmus „škodit/trpět“ uplatnit, neboť nehmotu lze rozdělit pouze virtuálně, JAKO. Prostě je to jen představa a jako živá inteligence se tomu smějeme (nebo si to užíváme nějakým jiným neškodným způsobem; i třeba pochmurnost může fungovat v rámci neduálního paradigmatu, v nedualitě – sjednocené formě bytí – se s ničím bytostně neztotožňujeme, neexistuje zde žádný skutečně zlý úmysl na úrovni manifestace energie, pouze na úrovni hry nebo žertu; co je komičtějšího nežli rozzuřený kocour a přitažlivějšího nežli sexy žena v póze démona). Teprve úmysl přenést něco škodolibého do 3R a tím způsobit poruchu DOOPRAVDY, již zavání skutečným zlem. Jediné, oč jde, je, aby mechanizmus „škodit/trpět“ v rámci 3R kontextu vůbec neexistoval – ale rozhodně nejde o to, vyškrtnout z existence humor, akčnost a mystifikaci. To je pak lepší si rovnou lehnout do hrobu… Jde o to vládnout realitou a to lze pouze v případě niterného zarovnání se s neduální, kvantovou povahou absolutna, ve kterém je jakýkoliv projev destrukce na úrovni energie nemožný. To je možné pouze v nezvládnutém nebo zneužitém prostředí. A co je základem inteligence? NĚCO ZVLÁDNOUT, sladit, je to umění integrovat rozpor (kontrast je podstatou živosti života). Dualitní schémata typu světlo/tma nebo dobro/zlo nemají v rámci sebe sama řešení.

 

Podstatou kvantové reality je fakt, že proces akce a reakce vede vždy k nulovému výsledku (ve hře existuje jen hrát, nikoliv vyhrát/prohrát); vše hravě rotuje kolem nuly, tendence převážení se k pozitivnímu či negativnímu pólu zde neexistuje. ⓿ Neporušená, kvantová realita znamená jinými slovy ráj, plně integrované a komplexní, božské prostředí. Existovat v této rajské realitě lze pouze z pozice beztvaré inteligence, jejíž podstatou je neduální typ myšlení či vnímání. Pokládáme-li se bytostně za tvar, pohybový výsledek našeho projevování se je automaticky nenulový. Tvar je informace a informace jsou hra – kvantová realita je hra, pouze „geniální hologram“. Pokládat se primárně za informaci je jako dávat přednost prostředku před jeho zdrojem, stvořenému před tvořícím, formě před formotvorným. Informace (formy) si oblékáme, abychom si užili zábavu a rozvíjeli své možnosti a schopnosti.

 

MY JSME ZDROJ

 

Jsme nekonečné vědomí, nikoliv světlo. Fyzickou smrtelnost lze překonat pouze na neduální úrovni; jenže světlo má svůj opak. Pokládáme-li se za bytosti světla, manifestační vortex (torus, spirála) našeho projevu má automaticky sklon fungovat obráceně, magneto-elektricky. Jenomže primárním základem nezávislé, autonomní bytosti jsou vůle a rozum, to je to, co ji činí jedinečnou; bez lásky a empatie by sice nic uskutečnit nešlo, ale láska nás jedinečnými nedělá, ta nás spojuje. Dejme si dobrý pozor na různé zdánlivě pravdivé programy duchovní hierarchie apod., které nás ve skutečnosti podmiňují, svazují a stahují k uniformitě.

 

Podstatou fyzické nesmrtelnosti je usměrněná (antigravitační), samovytvářející se, negentropická, elektro-magnetická rotace. Magnetické se váže na elektrické, ne naopak. V perspektivě fyzického srdce, točí se to nejprve z něj, nikoliv do něj (zevnitř, nikoliv dovnitř, protože primární je akt vůle), tedy doprava – konstruktivně – negativně (pokud jde o fyzikální aspekt/náboj). Vortex slouží nejen k manifestaci, ale i k otevření brány mezi realitami; točí-li se protisměrně, kam taková brána asi povede? Reverzní brána se buďto vůbec neotevře, nebo má tendenci se chovat jako parazitní vír. Přitom z více jak 90 procent může klidně vše fungovat zcela „bez podezření“ (abychom uvedli nějakou analogii, někdo stráví celý život chozením do práce a koukáním na televizi, ví že kormidlo světa je v držení nějakých totálně divných politiků, kteří jako by ani neměli duši, ví že ve vzduchu neustále visí „cosi shnilého“ – a nepřijde mu na tom nic zvláštního).

 

Nefyzické vytvoření a aktivace interdimenzionální (zdrojové) brány spočívá v nezávislé, autonomní realizaci sebe sama jako mikrokosmické repliky projeveného makrokosmického zdroje/“všeho co jest“, což následně spouští aktivaci navazujících vrstev (atomární struktura, buněčná struktura/mitochondrie, DNA, čakrální systém – systém jemnohmotných těl, hadí síla/trojplamen – páteřní napojení…). Smrt – ve smyslu fyzického přechodu mezi realitami (demanifestace/remanifestace) – a vůle tak splynou v jedno. Nyní už si jen stačí v databance sdílené univerzální paměti („živé knihovně“) zvolit holografickou adresu nebo si vymodelovat či zvolit nový tvar sebe sama, nebo nějakou věc a vyzářit ji z prostoru svého vědomí…

 

Cililink. 🕭

 

 

Dodatek: poslední odstavec je špatně. Toto vše funguje pouze ve spojení s kódem stvoření, nebo také lze říct krystalickým kódem, ohněm či jiskrou života. Jinak jde jen o stínovou imitaci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.