Umění žít

V minulém článku bylo vysvětleno, že to, čemu se říká „odpojení od zdroje“ (podstaty svobodné, organické/přírodní reality), spočívá v duálním myšlení. Dokud bude tvorstvo v této specifické-neobjektivní paralelní verzi vesmíru myslet polarizovaně (podmíněně), může se třeba stavět na hlavu a ke změnám bude vždy docházet jen na povrchu (bez ohledu na to, vše je neustále průběžně integrováno v nezávislé součtové-centrální verzi).

 

Božská inteligence funguje kvantově, oba póly se projevují naráz, čímž je automaticky vyloučena jakákoliv porušenost (mechanizmus škodit/trpět). Polarizované myšlení neustále hledá způsob, jak se zbavit nepřítele: je třeba se jím stát, jinak vždycky dojde jen k vítězství nad fantomem.

 

V ráji jsou nebeské a pekelné spojené do jednoty. Rozdíl mezi nebem a peklem existuje pouze v mysli, která uvěřila, že je někým jiným – že je formou mysli, namísto formotvornou/amorfní inteligencí.

 

Nezáleží na tom CO/KDO, ale JAK (protože co/kdo je forma, kdežto jak je pohyb). Na faktu, že absolutno je vším, nelze nic změnit – záleží na postoji, způsobu, jak se co použije. Problémem není negativita, ale fakt, že ke světlu a ke tmě zaujímáme odlišný postoj; realitě pak nezbývá nic jiného než tento nepoměr odzrcadlit. Za normálních okolností je tím třetím mezi světlem a tmou ZÁZRAK – ZÁHADA – NEURČITOST („bylo nebylo“). Tím, že dáme světlu či tmě vyšší/nižší hodnotu, indiferentní zázrak je vytlačen FIKCÍ – (zhmotnělou) ILUZÍ ODDĚLENOSTI. To se projevuje například jako věda & duchovno nebo logika & spiritualita, a samozřejmě i jako absurdní boj mezi deformovaným světlem (dobrem) a deformovanou temnotou (zlem).

 

Řešíce záhadu, nevidíme, že právě záhada je všeho podstatou.

 

Bezbožnou verzi reality téměř vždy poznáte podle toho, že jako příběh nemá žádnou skutečnou hodnotu. Empatie, láska a úcta k životu by měly být tou nejsamozřejmější součástí základny bytí; technickým oživením mohou být (v některých světech) například různé komunikační sítě, aplikování principů kvantové mechaniky nebo spirituální mistrovství. Kdyby to ale takto mělo zůstat, byli bychom spíš zařízení na existenci nežli vnímající bytosti. Hodně lidí se tváří, že to takto opravdu je – ve svém nitru a v soukromí jsou to přitom v podstatě úplně stejné živly jako kdokoliv jiný (jinak jde vyloženě o nemoc…). To nejživější ze všeho, co existuje, je to nedefinovatelné, mystické, které bude vždy mít něco společného s tím zdravě temným (tím, že to stvoření potlačuje, generuje ono nezdravé). Proč asi existuje nekonečná představivost nebo schopnost mysli si vymýšlet, mystifikovat?

 

„Do neštěstí vás přivádí nikoli věci, které nevíte, ale věci, které víte jistě, ale které nejsou pravda.“ – Lucius Annaeus Seneca

 

Jsme pod vlivem galaktické hvězdné spirály a měnícího se zemského magnetizmu a elektricity, dochází k transfiguraci systému realitních polí; měli bychom toho moudře využít. Stále si opakuji slova „zdraví – ráj – svoboda“, konečně normální svět… Za pár let (nebo kdy) se zase začneme vracet zpátky do údolí a energetický tobogán skončí. Nepřišli jsme sem proto, abychom vyskočili zpátky do jemnohmotných světů, nýbrž abychom integrovali dualitu a vytvořili ráj na zemi. K propojení hmotného a nehmotného dojde „postupným ohříváním“. Pasivní čekání na proměnu housenky v motýla a sledování osrdíčkovaných grafů a tabulek a ezoterických keců (…zatímco jádrem živé síly je všesměrová třírozměrná interakce), to je stejně hloupý příběh jako robotizace výrobního procesu nebo podvod s bankovnictvím. Nedokážu si představit, že by něco takového měly inteligentní gama-fotony v plánu.

 

 

LÁSKA – VŮLE – ROZUM

Myšlenka je všemu nadřazená. Je vyjádřením pohybu nepohybu – spojením dynamického a statického, například vibrace a vzoru. Individuální bytosti jsou myšlenkami absolutna. Jejich interakce s elektromagnetickým polem polarizované (duální) reality tvoří emoce, tak jak je známe. Božská láska je však neutrální, podobá se spíše dechu nežli tepu srdce. Je to neduální typ vnímání, vše akceptující a (z našeho hlediska) vše milující, s tendencí uvádět vše spontánně do stavu neporušené rovnováhy.

 

Sdílenou platformou boje světla a tmy je myšlenka boje světla a tmy – duální myšlení.

Boj je založený na strachu, strach je založený na víře v oddělenost a na pochybách o své božské totožnosti.

Řešením nesvobodného typu existence je opustit rámec duálního/polarizovaného myšlení.

Blesk svobodomyslnosti se může rozletět pouze ve tmě.

 

I když vím, že někdo slovem světlo myslí absolutno nebo jednoduše zdravý způsob projevu, a slovem temnota myslí destruktivní, zlé entity, které úmyslně škodí (nebo temnotu zapomnění), čím dál víc mi toto rozdělení nesedí. A to hlavně z toho důvodu, že ti, co se pokládají za bytosti světla, mají vždy po ruce argument, že „toto je temné“ – a ve skutečnosti jsou jen neskutečně líní myslet a na sobě pracovat (skutečným smyslem rozšiřování obzorů vědomí a pronikání do hlubin mysli je rozšiřování možností hracího pole; práce = hra).

 

ZUZI

 

PCH

 

Nemyšlení je největší zlo. Přestat dýchat, vnímat a cítit v podstatě není možné (pomineme-li nějaké šílené extrémy), ale je možné se rozhodnout (uvěřit), že myslet je zbytečné; pro řadu lidí celé „probuzení“ skončilo tím, že pochopili důležitost lásky, že jsme nesmrtelná energie a že média a vlády jsou prolhané a ovládané, jenže to je vlastně jen úplný základ – klíčové je hlavně realizovat a aktivovat stav neduálního myšlení (…a také prodýchávat a vizualizovat svobodný, zdravý svět).

Myšlení přímo souvisí s vůlí. Všimli jste si, že lásku nám nikdo neukradl, že jsme stále stejně milující – jen nás některé něco blokuje a nejsme schopní to dát najevo? Malé dítě s city problémy nemá, nemá zavirované myšlení – dospelí mají vymytý mozek…

 

V neduální realitě ve skutečnosti mít formu není možné – je to pouhá HRA na formu, jakkoliv hmatatelná a reálná. Podstatou formy je vyhranění se; niterná podstata je beztvará. Je rozdíl mezi realitou a simulakrem. Simulakrum lze v rámci hry tvoření používat, ale nelze k němu realitu vztahovat jako k základně.

 

 

MYSTÉRIUM

Záhadu bytí nelze vyřešit jinak, nežli tak, že se onou záhadou sami staneme. To je celé tajemství života. Právě snaha lineárně to pochopit z oné záhady dělá problém, mění hru v konflikt, i když původně tam žádný problém nikdy nebyl. Klíčem je neduální myšlení, a to je vše. V dalších spektrech projevu to lze nastavit i relativně dost odvážně (akčně, dobrodružně…) – vše je permanentně vztaženo k neutrální, nerozdělené základně. Proč neustále řešit nějaký idiotský problém, zda si vybrat nebeské nebo pekelné? Skutečným zlem je předstíraná, sugerovaná nezbytnost si „dobrovolně zvolit“ mezi stranami, zatímco sama mince (celek) „skrytá na očích“ nemůže být víc perfektní.

 

O všem rozhoduje vnitřní postoj. Polarita „pozitivní/negativní“ funguje buďto v rámci duálního nebo neduálního paradigmatu. Cokoliv se děje, má svůj zrcadlový – paměťový otisk; co se stalo poslední, je tím prvním (nejbližším). Negativita sama o sobě je neutrální, teprve pokud ji polarizujeme svým vnitřním postojem, stáhneme ji do schématu umělé interakce, která nemá sílu udržet ji v neporušeném stavu. A tak buďto dojde k deformaci nebo fyzickému (fyzikálnímu) rozštěpení a vzniku nefyzické dvojohniskové reality, čímž se hra mění v boj.

 

TRAGÉDIE DUÁLNÍHO MYŠLENÍ

Zaměřovat se na eliminaci následků (chybných či úmyslně škodících rozhodnutí) v kauzálním prostředí duálního myšlení je jako když ten pověstný Sisyfos valí do kopce balvan a těsně před koncem se mu pokaždé svalí zpátky. Jedním koncem virus porážíme a druhým ho zase svou nevědomostí tvoříme. Příčinou deformovaného prostředí je duální myšlení samo. Božská inteligence je neduální, nerozlišuje mezi nebeským a pekelným, světlým a temným.

 

Vzorec „něco = svůj opak“ znamená, že záhada (to třetí, neurčité) je podstatou všeho. V souladu s touto podstatou je neduální myšlení. Výsledkem tohoto postoje k realitě je kvantové prostředí, ve kterém není možná jakákoliv porušenost, neboť oba póly se vzájemně obsahují a kontrolují (tvoří společné vyvážené pole) – pohyb pozitivního a negativního probíhá naráz. V kauzálním prostředí probíhá odděleně. Prostředí (principiálně) nelze předefinovat z vnějšího prostoru, tím se zárodek viru neodstraní. Je nutné předefinovat zevnitř, změnou postoje. Duální myšlení je založené na ztotožnění se s formou, proto také s formou musíme jako hlupáci bojovat, místo abychom hráli hru. Polarita (póly) k ničemu jinému neslouží, nežli ke hře – zdroj/skutečnost vůbec polarizovat nelze. Jsme elementy všeho, beztvará inteligence. Všechno ostatní je hra, zábava, tvoření, zkoumání.

 

Jsme nicota, která je vším – živoucí smrt. Kdo se cítí být někým, místo beztvarou inteligencí, zákonitě žije mrtvý život. Některá spektra projevu se prostě zrcadlově obrátí… Idea, že je třeba něčeho dosáhnout, je ten největší blud. Je třeba existenci vnímat jako orgastický ohňostroj fantazie, lásky a extáze, to další je vždy až to druhé (možné, ale ne primární).

 

Boj je hra naruby, jako vyvržené vnitřnosti (zahalené efektní maskou)… Děje se to automaticky, ztotožnění se s formou externalizuje a deformuje projev vnitřní podstaty a vztah k ní – výsledkem jsou distorzní energetická (paměťová) pole, která generují iluzi strachu a zhmotňují ji v iluzi různých nemocí, choromyslností, sebeklamů, předsudků, pověr, přesvědčení, domněnek, stihomamů, dogmat či mikroskopických „implantátů“ a různých fyzikálních anomálií. Všechno je myšlenka a myšlenka je energie. Všechny vlnové a částicové formace jsou jen myšlenky, které zaujaly určitý tvar či pozici. Je třeba si uvědomit, kým skutečně jsme, a vše omezující se rozpustí…

(Pokud jde o základní principy, v této paralelní verzi vesmíru jako kdyby všichni neustále dávali přednost okázalým hromadám šperků, zlata a drahého kamení, a o obyčejnou hliněnou vázu nikdo nezavadí. Proč být nikým, když lze být „superněkdo“ a nesmyslně kvůli tomu trpět jak blázen…)

 

 

From the silence of a headless horror, learn!

When an answer comes in mind, more questions follow
Knowledge burns like an everlasting flame
The Promethean regime
My authority supreme

From the silence of a deadly horror…
Burn…
My disciples wear a burning halo
Burn…

An epiphany experienced in ultra violet
As the seeker finds the truth he wants to find
Purifier of thoughts, in the clarity of forms

Learn

From the silence of a headless horror, learn
Burn
Feel the hunger of the dark explorer
Burn

From the silence of a deadly horror…
Burn…
My disciples wear a burning halo
Burn…

From the silence of a headless horror, learn!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.