Transformace 10. 11. 2016: zajatci světla a mágové absolutna

V psychologické dualitě (platforma střetu rozpojených polarit) se energeticky buďto svazuje (choroba, otroctví) nebo rozvazuje (léčení, svoboda) a je totálně jedno, jak velkolepé je ztvárnění a kvantum informací. Pravidlo „méně je někdy více“ by se v daném případě mělo vytesat na oblohu. Povrchové efekty jen odvádějí pozornost od toho skutečně podstatného, jde o vnitřní účinnost, živou sílu – živou interakci, jde o NÁS SAMOTNÉ, o to aby to DOOPRAVDY FUNGOVALO, aby to MĚNILO, ROZVÍJELO – ne jenom popisovalo.

 

Jsem rozhodně optimista, pokud jde o neutrální součtové verze kosmické reality (zde existuje paradox, že čím to je v některých paralelních verzích horší, tím přínosnější to je nakonec univerzálně – vytáhne se absolutní hodnota), v některých ohniskových vrstvách jsem ale nejspíš už přišel o iluze. Nejde o to, že probíhá transfigurace systému realitních polí a transformace našeho energetického aparátu, jde o to co s tím uděláme. NEJSME SVĚDCI, JSME ÚČINKUJÍCÍ.

 

Nejde tu primárně o žádné duchovno ani emocionalitu, ale o vystoupení z polarity. I když se to mnoha lidem nelíbí, na prvním místě je myšlení. Z inteligentního myšlení vyplývá vše (vše je propojené → láska; základ je indiferentní → rovnováha, neutralita; všechny formy jsou jen hologram, kombinace myšlenek a živé síly → hra; částicová hmota existuje pouze díky zaměřené pozornosti, programu, jinak je vše pouhým oceánem vlnění → kouzlo; čemukoliv skutečně uvěříme, je možné → zázrak), z jednotlivých výsledků to však nikdy nelze seskládat kompletně (někdo žije v domnění, že lze a vůbec si přitom nevšimne, že to všechno dělá mysl na pozadí).

 

Spousta lidí ztratila z té záplavy vysokofrekvenčních energií rozum, soudnost, schopnost normálně, zdravě uvažovat. Nemůžou za to energie – ale nedostatek vůle a mozek vymývající informační zdroje. Proč jen asi nemluví o aktivní živé síle (spojení dechu a blahodárných myšlenek), energetických centrech, práci na sobě? Proč nemluví o tom, že je v první řadě třeba spojit světlo a tmu do jednoty a dostat se nad duální (polarizované) vnímání a myšlení? Zato podružnými informacemi o pohybech v exteriéru, který je vždy až reakcí na to vnitřní, doslova srší. Klíčem je totiž naše vlastní vnitřní aktivita, energetická a mentální – člověk si vůbec nedokáže představit, čeho všeho je neomezená mysl schopná. TO MYSL JE TEN NEJVĚTŠÍ PORTÁL. Věříme v programy, konstrukty mysli, ale v programátora (beztvarou inteligenci absolutna) nevěříme. Proč se snažit pochopit, že koncepty typu „světlo a láska“ nebo „Bůh a andělé“ jsou jen programy, uvedené v život tvořivým vědomím – to bychom pak museli začít něco opravdu dělat, lepší je jen líně hnít zaživa a vyhlížet z okna čekárny…

 

Existuje jediný typ prostředí, ve kterém je mechanizmus „škodit/trpět“ nemožné uplatnit: neduální, kvantová realita (neporušená existence je tedy z podstaty čistě rajská). Vzorec je úplně banální, SVĚTLO=TMA (nebe=peklo). Mezi pozitivním a negativním není rozdíl (fyzikálně se liší pouze směrem pohybu, vše je vztaženo ke společné neutrální nefyzické základně). Absolutně vše je přirozené, konstruktivní, neporušené, nic nesvazuje, je to plně otevřený systém. V rámci svého samoodvozeného kontextu je VŠE DOBRÉ, dokonce i zlo (jehož přirozeným kontextem je neexistence, dvourozměrnost). Ryba žije ve vodě, na souši by lekla. Světlo patří do nitra, tma slouží jako nástroj hry. Jednou stranou mince je opravdovost, druhou hra na něco, čím ve skutečnosti nejsme. Zároveň ale tato hra je nepostradatelná součást naší ryzí identity a je „úhelným kamenem“ nekonečnosti (bezhraničnosti). Mysl myslí (světlo) a mysl si vymýšlí (tma). Na faktu, že mohu tvrdit, že bílá je černá, nelze nic změnit (myšlení a vůle jedním jsou). Může nám to buď sloužit, nebo my sloužíme tomu. To je veškerá alchymie – a ať nikdo netvrdí, že to není jasné nebo že to je komplikované…

 

Bytostmi světla jste (ti, kterých se to týká) pouze fyzicky – fyzikálně, protože forma projevu (informace) prostě potřebuje NOSIČ. Nefyzickou, niternou podstatu není možné polarizovat. Kdybyste byli bytostmi světla nefyzicky – niterně, neměli byste smysl pro humor, nechápali vtipy ani ironii. Humor (založený na „nesmyslném“ žonglování s pozitivním a negativním) nechápou jen entity bez přirozené vnitřní interakce, někdo kdo je buď program nebo se za něj pokládá.

 

Aby se něco projevilo, musí si to vytvořit patřičnou silovou podporu – soubor určitých matric, programů, morfických či torzních polí a podobně. Existují jisté vzdálené inteligence, které se tímto zabývají, a existuje automatika inteligence prostoru, která spontánně zpracovává impulzy a požadavky prostředí a jeho projevujících se obyvatel – podobně jako zrnka písku rozprostřená na nějaké vibrující ploše se samoorganizují do vzorů.

 

 

Největší přelud, na jaký jsem v této paralelní realitní kosmické verzi narazil, je komplementární spojování vnitřní světelnosti s aplikováním technických/spirituálních principů (principů fungování reality, kvantové mechaniky…). Místo aby se hrálo na tmu, stvoření ze sebe dělá světelné roboty…

 

 

Jsme umělci, hráči, tvůrci, milovníci… – jsme mágové, kouzelníci (a kouzla zároveň). Když se nad tím tak zamyslíme, ve skutečnosti nelze být ničím jiným, nežli čarodějem absolutna. Nebo v reverzním smyslu být zakletý, začarovaný. Nic jiného neexistuje. Zkoumání mechanizmů projevu reality je jistě v pořádku. Jenže tady nejde o to stavět pyramidy, chrámy, zakládat ezoterní školy a podobně, nebo žít jenom láskou – když fantazii se meze nekladou. Vždy jde o to spojit světlo a tmu, aby v paměťovém zrcadle nedocházelo ke kumulaci polarizované energie, aby nevznikala zbytková gravitace (ze které vzniká virus).

 

Podstatou transformace je vlastní vnitřní aktivita, jejímž epicentrem je přítomnost. Živá síla funguje účinně pouze takto. Pracujeme se živou energií, vyvíjíme mentální aktivitu, rozšiřujeme si obzory? Nebo čteme legendy o duté Zemi, neviditelných superbytostech a zíráme do tabulek, grafů a kódů? Akorát tím ztrácíme čas a mrháme energií… Nutí nás to ke konstruktivní aktivitě nebo nás to přibíjí na místo? Zajímá nás co „bude“, nebo co JE? Upíráme pozornost do vesmíru sebe sama, nebo do hmoty kolem?

 

Že se na konci cyklů potkávají spirály sebeobsažných celků je automatická záležitost.

Že dochází k čištění a stáváme se citlivější je taky automatické. Jemnější emocionalita je reakcí na zvyšující se vibrace elektromagnetických polí. Stačí být otevřený a přístupný a děje se to úplně samo.

Že reagují nižší těla/vrstvy vědomí na vyšší je samozřejmé.

Že se fyzikálně transfiguruje realita je automatické.

Jediné, co není automatické, je naše mentální aktivita – protože k tomu je potřebná vůle.

Kdybychom neměli rozum, nikdy se nedozvíme ani o duši, ani o srdci, vědomí, čakrách, ničem. Rozum znamená vlastní aktivitu. Nebýt rozumu, neexistuje internet a lidstvo by nemělo téměř žádnou šanci se posunout a osvobodit. Jenom bychom cítili, že se něco děje s energiemi. Beztvará inteligence absolutna není nic jiného nežli jakýsi „božský superrozum“. Nemyslící energie nic nevytvoří. A nemyslící bytost se změní pouze automaticky – na povrchu. Skutečným ohněm proměny neprojde. Automaticky lze jen změnit masku, tělo, projev. Možná, že i dimenzi, ale jaký typ reality to asi bude, když v něm tvůrce nemusí samostatně myslet?

Co musíme dělat pro to, aby naše duše fungovala? Abychom vnímali a cítili? V podstatě nic – jenom dýchat a být přirození. Když budeme čistí, správně budou v základu fungovat i čakry (energetická centra). Abychom se posunuli, je k tomu potřebná vůle. Myšlení a vůle přímo souvisí. Vůle, rozum, aktivita… Jedním slovem živá síla. Ta nakonec o všem rozhoduje (známe ji jako vnitřní oheň nebo hadí sílu, univerzální energii).

Živá síla (beztvará inteligence absolutna) je spojením dechu a blahodárných, léčivých myšlenek. Je nerozdělená. Ani světlá ani tmavá. Funguje vždy jen v přítomnosti – nikde jinde ke skutečné změně dojít nemůže. Věčné teoretizování, mentalizace, mluvení o lásce ani informace o vzdálených destinacích ničemu neprospějí. Jen nás odpoutají od nás samotných. Slovo planeta souvisí se slovem planout a jak známo, dvourozměrný oheň neexistuje.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.