Fiat Lux

Rozhodujícím faktorem při léčení a pomoci Zemi a lidstvu prostřednictvím vizualizací, meditací a posílání energií je vnitřní postoj k realitě. Klidné prostředí, práce s dechem či přirozený zvukový doprovod jsou v daném případě také velmi důležité – ale klíčový je náboj, který tomu svým nitrem dáváme.

 

Platí to samozřejmě i obecně.

 

ČIŠTĚNÍ, AKTIVACE

 

Nejen emocím předchází hnutí mysli, způsob myšlení (inteligence) rozhoduje i při práci s energií.

 

Je nebetyčný rozdíl mezi harmonizací celku a vysíláním pozitivních myšlenek v rámci paradigmatu „světlo proti tmě“; v druhém případě tak můžeme pouze přilévat olej do ohně. Správně by to mělo být tak, že – byť jsem si plně vědom charakteru situace a sil, které se v ní vyskytují – vnitřně je mi úplně jedno, zda je něco takové nebo makové. Posílání lásky a světla nebo nějaké pozitivní energie sice hezky vypadá, daleko podstatnější je však ODKUD a KAM – čili ZPŮSOB. Je třeba vycházet z neutrální základny (klidu, nikoliv pozitivity) a místo, kam to posíláme, vnitřně vnímat rovněž jako neutrální. Například o nějakém území mohu vědět, že se tam vyskytují nějaké zosobněné zlé síly – v takovém případě posílám léčivé světlo danému území, abych ho zbavil choroby. Vtip je v tom, že se individuálně boje vůbec neúčastním, sloužím jen jako nástroj – nestranný pozorovatel. Pokud bych jako osoba, navíc nějak bytostně zainteresovaná, adresoval přímo na nějakou negativní entitu dávku pozitivní energie, jenom by to vyvolalo nežádoucí zrcadlovou reakci. Bezohledné temné entity nikdy nemůže zlikvidovat (transformovat, neutralizovat) světelný individualista – egoista, a je vůbec otázka, zda je v dané situaci pravda na něčí straně.

 

„Započneš-li boj, už jsi prohrál.“ – Amazonskí a andskí šamani a ich učenie

 

Nemoc světa má jméno duální myšlení – virem není žádné zlo ani stín či temnota (každý se rád zbaví zodpovědnosti…), ale nepochopení reality.

Problém je, že se pokládáme za příliš důležité (nejsme důležití ani nedůležití, prostě jsme).

Ve skutečnosti absolutno hraje hru samo se sebou.

Představte si beztvarou inteligenci absolutna, jak se vymezí do nějakého vibrujícího mnohotvaru a vytvoří nezávislou živoucí repliku sebe sama. Ta má svobodu sebe sama dotvářet, vyjadřovat. Všechno je jen taková relativizovaná miniatura absolutního.

Beztvaré absolutno není živé tvarem či podobou, nýbrž tím, že má vůli se pohybovat – myslet, cítit a prožívat. Jsme transpersonální bytosti. Důležité je také dodat: neduálního charakteru. Polarizované myšlení slouží ke hře, stejně jako žena a muž nejsou protivníci, ale doplňky, živá zrcadla. Jakmile bytostně uvěříme v rozdělení, začneme se arogantně domnívat, že světlo je lepší než tma či naopak – jsme s tím automaticky konfrontováni.

 

Energie, se kterou pracujeme, by měla mít objektivní charakter. Proto je dobré používat například léčivou energii (tím se definuje, že nejde o boj, dualitu) nebo jiskřivé světlo. Jiskra souvisí s tvořivým či božským ohněm, jádrem naší bytostné podstaty – a tento zdrojový či kosmický oheň narozdíl od světla je multipolárním, všeobsažným typem energie. Oheň je univerzální, světlo většinou spíše galaktické nebo andělské; někdy (zvláště ve hmotě) je o poznání vhodnější dračí typ energie a koneckonců i živá/hadí síla je ohnivá.

 

 

A co je hlavní: ohnivá energie má neduální charakter, nerozlišuje mezi světlem a tmou (proto mimochodem také čtyřstěn, hologram živlu ohně, je jako jediný z rezonančních těles duální sám se sebou). Jiskra vydává zvuk a světlo – oheň je primární projevená zdrojová energie.

 

Z duálního hlediska lze bytosti temnot vnímat jako zakleté – bylo by však dobré si uvědomit, že ani bytosti světla nejsou plně probuzené. Nevím, zda se jedná o chybu (důsledek exploze dimenzí), experiment nebo nějaké nezvládnutí situace nebo se prostě jen něco podobného někdy muselo stát. Jakmile ale někdo sám sebe označuje jako nějakého „vzestoupeného mistra“, „archanděla“, „kristovskou bytost“, „osvícence“ nebo sám o sobě tvrdí, že „ví“ – jakmile si někdo dlouhodobě pouze „hoví ve světle blaženosti“ a dál se vlastně vůbec nevyvíjí, zákonitě musí přijít nevyhnutelné (kde je něco „kristovského“, automaticky je i něco „satanského“, neboť božství je nerozdělené a primární energií je trojmocný oheň – světlo je pouze dvojmocné; centrální slunce není ultimátní zdroj, zdrojem je absolutno).

 

„Prohlásí-li se někdo veřejně za šamana, je to totéž jako kdyby se prohlásil za blba.“ – Amazonskí a andskí šamani a ich učenie

 

Bytostné ztotožnění se s formou „bytost světla“ neodvratně vždy stvoří formu „bytost temnoty“. A pokud světlo porazí tmu (odstraní následek) a neodhalí příčinu, proč ona destruktivní tma vznikla, nebude to skutečné vítězství.

 

Další věc je ovšem také to, že když už ona „partie mezi bílými a černými“ existuje, bylo by nejmoudřejší svědomitě pracovat na jejím ukončení. Je to na každém z nás…

 

{ 10. 11. 2016 – pasáž s odkazem dodatečně smazána }

 

Žijeme ve světě duální hmotné přírody. Propojení s její podstatou, se sluncem a s podstatou živlů, práce s dechem a představivostí – léčivými, blahodárnými myšlenkami (živou silou absolutna), to vše na dostatečné kolektivní úrovni může lidstvo okamžitě katapultovat do mnohem vyšších vrstev kosmického vědomí. Všetvořící, vnitřní oheň (který je všudypřítomným zdrojem), to je to oč tu jde. Božský oheň je multipolární energie, beztvará inteligence všebytí; uzavírá kruh hmota & nehmota, světlo & tma. Tím se integruje hmotná dualita a dostáváme se nad rámec polarizovaného myšlení.

 

Jedinou cestou ze šíleného bojiště zpátky do ráje je neduální myšlení a vše co z toho spontánně vyplyne. Je krásná tvář světlo a zadnice temnota, nebo je zlé – hloupé, choromyslné – to od sebe oddělit?

 

 

V průběhu života se mi často opakovaly jisté sny. Mezi ně patřil i sen (jde o poměrně zasutou minulost), jak planetu obsazuje jistá levohemisférická predátorská inteligence s potlačeným emočním okruhem. Byl to strašný pocit – jak když vám někdo srdce a mozek promění ve studny s jedem… Přirovnal bych ty vetřelce ke kovovým upírům.

Vždycky jsem si hlavně říkal, co anebo kdo je na Zemi pustilo? Protože integrované prostředí planetu chrání a je pro podobné typy bytostí frekvenčně mimo dosah (planeta je vlastně neviditelná).

Integrované prostředí znamená, že jsou světlo a tma v rovnováze. Když tak sleduju situaci, někteří „světlometi“ se nepoučí snad nikdy… I TY VELKÉ HLAVY stále nechápou, že svým polarizovaným myšlením tvoří uzurpátorům zpětnou vazbu. Lidé jsou neskutečně líní myslet vlastní hlavou a jen kopírují a papouškují… Kdyby někdo začal uctívat indiánského šamana, tak ho šaman zbije a udělá ze sebe třeba něco nechutného, jen aby dotyčného odpudil… PROTOŽE ZDROJEM JE JEDINEČNOST. Právě uniformita je ta zpětná vazba zla – predátoři fungují jako vojsko. Podobné přitahuje podobné a když to je polarizované (místo neutrální – neduální – neprotikladné), realita automaticky doplní protipól. Je rozdíl mezi zdravým světlem a tmou, a deformovaným světlem a tmou. Ale světlo bez tmy, to je stejná blbost jako tvrzení, že pohyb v rámci nějaké dráhy je možný pouze jedním směrem – místo radostné hry tvoření pak zákonitě vypukne absurdní boj mezi nemocnými a nevědomými… Inteligence nemá s válčením nic společného.

 

Poznámka: některé zdroje slovem světlo v podstatě mají na mysli neduální, zdravý přístup k realitě, a slovem temnota myslí porušenost, zapomnění, choromyslnost. Dost dobře to někdy nelze jinak popsat.

Dodatek: To to stvoření dopracovalo, když musí nestvůry pomáhat světlonošům. smile Taky by mě zajímalo, kdy se strana světla konečně přizná k chybě, přestane si hrát na neomylné božstvo a nebude jen věčně mlžit a vymýšlet si hloupé historky, kterým dnes už nevěří ani zfetovaná opice. Prolomilo by to ledy a rázem by šlo všechno mnohem snáz. Existují určité fyzikální zákony, z nikoho už blbce neuděláte. Zbývající možnost už je pouze ta, že žijeme opravdu mezi debily, a pak se nelze temnotě vůbec divit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.