-elek 3X C+

Realitní membrána vyjádřená jednoduchou rovnou plochou (podstava = podstata; „plovoucí práh“) znemožňuje prostup elementu, jenž by působil rozkladně proti tendencím či vůli celku. Je to právě stín – virtuální kontext, který spojuje hmotné a nehmotné („dvojité dno“).

 

Stín je základnou živé síly – věčně zeleného.

 

 

SHADOW ☠ duální se sebou sama ☠ sám sobě antičásticí

šeď (děs)

černá ⇔ bílá

0 (+-)

W zrcadlově M (foneticky EM=elektromagnetické pole, obousměrně MEM=membrána & paměť)

V+V=vertikálně X (jin+jang=celek)

v kontextu trojice (0+-) www=horizontální síť & xxx=matrix

stín → 100n → 1:8 (0,125) → qubit → gluon (čtverec, trojúhelník) → hyperkrychle

živá síla → 1:64 (0,015625) → qubyte → tetraedr (krychle) → orb (torus)

…souvislosti jsou ještě mnohem dalekosáhlejší

 

Stín můžeme chápat všelijak – jako negativ, zrcadlo nebo neexistenci. Nikdo také neskrývá, že to souvisí s temnotou či se zlem (elementem nicoty). Základna či povrch objektu sám o sobě nicméně nedisponuje schopností samostatného pohybu, neboť nic takového jako dvourozměrná (2R) vůle neexistuje. Je třeba to propojit s třírozměrným (3R) kontextem.

Co když ale nic propojovat nebudu a prostě to jenom nechám tak, jak to je? Nelze absolutně nic změnit na faktu, že život existuje ve 3R a 2R perspektivě současně.

 

) kvantové absolutno ; inteligentní nekonečno ; neduální neindividuální infinitivní indiferentní zdrojová inteligence ; všudypřítomnost ; cokoliv = cokoliv jiného ; bezlimitní sebeobsažnost & soběpodobnost ; všechno probíhá naráz ;  žádný postoj k ničemu ; objektově orientovaný, logický, kvantový automat (systémová paměť → multiparalelní analogické & asociační algoritmy → porovnávání, přiřazování, třídění) ; postup = výsledek ; cestou k řešení je kvantová síť ; předmět řešení vnímán jako specifická nediferencovaná jednotka ; sled kroků (z lineárního hlediska) není nijak směrově, časově, prostorově ani kapacitně omezený ; mechanizmus okamžitě nalezne (nebo nenalezne) optimální spojení ; zhroucení vlnové (stavové) funkce; vibrační zacyklení ; výsledný objekt definován jako částicový (

 

Mnohokrát bylo napsáno, že jediné projevené zlo, jaké může existovat, je choromyslnost – ať už ve formě hlouposti, viru, šílenství nebo nějaké poruchy či nemoci. Ve zdravé realitě se zlo neprojevuje (reálně se ničeho nedotýká). A zdravá (původ slova „zdravá“ = jsoucí z dobrého dřeva) realita znamená neporušenou rovnost všeho.

 

Je úplně jedno, co krásného kdo napíše nebo nakreslí na papír (2R). Strom (3R) si může klidně růst v močálu a bude vždycky pravdivější…

 

Kontext a projev není totéž: status či perspektiva něčeho ještě neznamená, že se případný související obsah reálně děje. Nějaká hudební skladba (nebo nějaké umění) může zpracovávat motiv zla – něco může pouze zle vypadat – film může být velice temný a strašidelný… Ale to není skutečnost: je to neexistence. Například nějaké číslo samo o sobě také vyjadřuje pouze neexistenci; dokud není spojeno s něčím třírozměrným, je to nic… Nicota tedy existuje – bývá však špatně pochopená. Mít strach z nicoty může mít jedině oklamaná bytost; a teprve a právě tímto strachem ji lze aktivovat do polohy 3R.

 

Že to všechno je o pouhém uvědomění (a jeho praktické realizaci) – nikoliv o dělení na dobro a na zlo – také už bylo řečeno nesčíslněkrát.

 

Medvědi nic nevědí, nebo nám to jenom nechtějí říct? smile

 

Správně použitý motiv zla má na realitu vyrovnávací efekt (u světelného srdce dešifrování reality nekončí).

Může to být stejně užitečné a oživující jako humor, pouze je to snad poněkud „hard“ varianta. V kreslených filmech létají krvavé sekyry vzduchem a nevinné malé děti se u toho naprosto spontánně a nepředstíraně baví… Ono totiž skutečně jde jen o to pochopit rozdíl mezi dvourozměrným a třírozměrným kontextem a v dalším stádiu se tomu nikoliv vyhýbat nebo to stahovat do nesmyslného schématu boje světla a tmy, ale aktivně to používat.

 

0⇔1 (2R⇔3R) je neměnný výchozí stav, k němuž se vše neustále vztahuje a vrací zpět složené nebo rozložené, podle toho jaký k tomu zaujmeme postoj.

 

Každý pohyb začíná a končí stavem – dvourozměrné definuje třírozměrné a naopak. Je to neurčitá souvztažnost bytí. Sečíst dvourozměrnou a třírozměrnou perspektivu není možné; realita má z principu záhadný charakter. Existence a mystérium jedním jsou… Tvrzení, že láska v jejím vlastním, přirozeném kontextu (3R) a zlo v jeho vlastním, přirozeném kontextu (2R) – JSOU TOTÉŽ*, je obtížné pro „andělského člověka“ přijmout. Ale podívejte se komukoliv opravdu hloubavě do očí: spatříte tam zrcadlo nikoho, pouhý živý obraz, přízrak. Tajemnou bytost nebytost**, která si na někoho pouze hraje, jakkoliv ony „specifické expanze či emanace všeho“ jsou stejně skutečné jako zdroj, z něhož pochází.

 

 

* není to jen láska, ale obecně opravdovost, autentičnost, přirozenost; není to jen zlo, děs či zrcadlo neexistence, ale i symbolika smrti či proměny

** nebo lze říct také PAN bytost (pan mj. znamená vše, omni); v souladu se strukturou časoprostoru existuje 6 základních vesmírů (x+, x-, y+, y-, z+, z-), okolo centrálního (3x7x37=777), který je zároveň nezávislý, součtový i paralelní; multifunkční střed lze označit jako „hard“ (PAN – kosmický oheň, dračí síla) a sám o sobě není polarizovaný, pouze potenciál polarizace zahrnuje (trojprvek 0, +, -); okrajové vesmíry lze označit jako „soft“ (RA – živé světlo, andělský typ) a jsou polarizované (dvojprvek +, -); 2 x 6 + 3 = 15 (čakry, těla, dimenze) = XV, duálně XXX (horizontálně www); andělské a jiné (hybridní, experimentální, parazitické) síly si střed reprojektují podle svých záměrů a fungují tak v (nespojitém) režimu 13 nebo 14 (3,1415… je zajímavá shoda); mimochodem, jelikož andělský typ energií není omnipolární (všesměrový), na prostředí pevné hmoty má bez kombinace s kosmickým ohněm (univerzální živou silou) dezintegrační účinky

 

Z obrázku je více než evidentní, že něco takového není schopné existence. Není to schopné dechu ani krevního oběhu, rytmu, pulzace – spojení s projevenou realitou. Nemá to systémovou podporu, spočívající v mnohonásobné komplikované oscilaci zdrojové energie. Mohou existovat relativně vědomé, parazitické formy inteligence – ale ty jsou většinou beztělé, pouze mohou někoho ovlivňovat, když jim vytvoří zpětnou vazbu. Projevené zlo tvoří distorzní myšlenkové shluky, jako když se někde dlouho hromadí špína a najednou tam vylezou červi a různá havěť…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.