Aka not to exist

Vrcholí 26000letý evoluční cyklus (kompletní kalibrace má trvat zhruba sto let; aktuálně 20+17=18+19 odpovídá diamantu duchovního srdce a růži či květu života; aktivní práce na sobě a rozšiřování obzorů jsou nyní důležité víc než kdy jindy).

 

Součtový střed systému realitních polí – samozřejmě z určitého konkrétního hlediska, v našem případě pozemského – se přesouvá na větší dimenzionální celek; vibrace sluneční soustavy se enormně zvyšují… Síla a inteligence gama-fotonů lidstvo snad konečně přesvědčí, že život není boj, ale hra. I když jak to tak sleduju, tak mnozí si ten marazmus asi chtějí zopakovat na jiné šílené planetě.

 

Všechno je to o ŽIVÉ SÍLE, jejíž podstatou je interakce pohybu a protipohybu, světla a tmy. Temnota není zlo – zlo je porušenost, zvrácenost, bytostné znesvěcování, neúcta k životu, choromyslnost, disharmonie, vědomý úmysl škodit. Zlo je distorze, nepřirozený tok energie. Za normálních okolností, uvažujeme-li soudně a zdravě, mají světlo a stín k základně totožný vztah jako strany k celku a temnota je stejně blahodárná jako láska či úcta k životu. Bouře, noc, vášeň, humor, smyslnost, dobrodružnost, tajemnost, umění, hudba… – to vše může být velmi temné a dává to sílu a smysl tomu světelnému. Obě strany jsou si vzájemně opěrným bodem, výsledkem je neurčitá, záhadná podstata: mysteriózní „bylo nebylo“, a právě toto je ryzí skutečnost… Jednoznačnost je zabijákem života, takového jaký opravdu je.

 

Je velký rozdíl vnímat skladbu primárně v kontextu lidské emocionality nebo v kontextu božského klidu…

 

Člověk je mikro kosmos, a tak jedinci s aktivními horními čakrami mohou citelně vnímat změny subatomární/buněčné struktury, mohou výrazně cítit páteř (hadí síla) a oblast srdečního centra, temene či „třetího oka“ (zvláště kyklopové mohou mít problémy). smile Přiznám se, že teoreticky těmto věcem hovno moc nerozumím, nemám k tomu přirozený vztah a odjakživa mě spíš zajímalo rozluštění toho nefyzického a kvůli tomu nejspíš také jsem na návštěvě v této zoologické zahradě. smile

 

Silně souzním s názorem, že za pár tisíc let* se člověku postupným vývojem sjednotí dolní a horní čakry (fyzické a astrální tělo), vytvoří se nový čakrální systém a člověk se bude moci vědomě projevovat jak nefyzicky, tak fyzicky, bez nutnosti se inkarnovat. Kvůli tomu také asi podstupujeme celý ten masochizmus; možnosti projevu se tím dost zásadně rozšíří – hra na ne-„já“ (hmota, tělo, ego) z té správné neutrální základny oživí realitu nebývalým způsobem…, a některým entitám třeba také dojde, že stavět na zlu je vlastně jen pomalá existenciální sebevražda.

 

* je fascinující, jak si to někdo představuje tak, že celou tu dobu stráví se zápalkami pod očními víčky a s vyvalenýma očima se bude milión let transformovat laugh

 

 

AKTIVACE VNITŘNÍHO OHNĚ

 

Nemám vlastně žádný přirozený vztah ani k pojmu transformace, vlastně úplně nesnáším nějaké duchovní techniky a podobné věci. Myslím si, že to celé je prostě jen o objektivním pochopení reality; ostatní se na to samo naváže jaksi spontánně, samospádem (přinutí to jednoho konat). Vzhledem k situaci nejen zde na Zemi však nic lepšího nežli meditace, vizualizace, práci s dechem, čištění a aktivaci energetických center nelze doporučit; ještě že živá/hadí síla jsou v jistém smyslu všechny čakry dohromady, takže se s tím člověk nemusí tak párat. smile Buďme sebevědomí, čistí a živelní. Jsme bohyně a bohové a nějací „záchodoví pavouci“ nám přece můžou políbit prdel… Opravdu nevím, co je tak těžkého na tom pochopit, máme-li všichni stejný zdroj původu, rozhlédneme-li se kolem po přírodě… Žádná emocionalizace, mentalizace ani jiné programování a vymývání mozků ničemu nepomůže – chybí tomu síla, tah, průraznost. Zamysleme se nad neporušenou, „syrovou“, nahou realitou – jen tak, bez předsudků.

 

S filozofií harmonie (rovnováhy) prakticky každý souhlasí; že jde o zvládnuté spojení dvou protichůdností a že se realita SKLÁDÁ (jedině tak je také kladná) už ale z nějakého nepochopitelného důvodu mnozí nechtějí slyšet. Co když i ta klikatá čára na hadovi symbolizuje koherenci – interferenci světla a tmy? Co když had je symbolem průchodu do jiné dimenze, bránou, spojením? Co když smrt (třeba křišťálová lebka) není symbolem zla, jenom někdo chce, abychom tomu věřili? Vyplňovali si nicotu představami, přestože tam ve skutečnosti žádné nejsou? Nekonečno existuje dvěma způsoby: směrem dovnitř (archetyp černá – živá virtualita, perspektiva, status a projekce 2R, bod/plocha, multi/dvourozměrnost) a směrem ven (archetyp průzračná – živá realita, perspektiva, status a projekce 3R, bod/objekt, multi/třírozměrnost). Podstatou tvoření (bytí v projevení) je bezlimitní vzájemné zrcadlení a kombinování obojího. Černý had a křišťálová koule jsou jedno a totéž a vše mezi tím je vibrující, zpívající, nekonečný pestrobarevný, světélkující zázrak, ohňostroj a tanec života… Jediné zlo, jaké existuje, je nevědomost a choromyslnost.

 

Jak se dostat zpod vlivu zla a jakékoliv choromyslnosti? Zdrojová inteligence nebojuje, platí pro ni „světlo=tma“, jedná se jednoduše o interakci pohybu a protipohybu, neboli o hru. Funguje to kvantově, takže nic systémově/bytostně polarizovaného (uzavřeného) se do daného prostředí vůbec nedostane, neboť jeho podstatou je neurčitost. Antizdroj si nehraje, ale bojuje (vše je smrtelně vážné), jeho vzorcem je „světlo≠tma“. Tím se realita zvrátí, zvrhne do distorze. Za normálních okolností se totiž pohyb a protipohyb liší pouze směrově ve vztahu k individuálnímu pozorovateli, jinak mají k celku naprosto identický vztah (například přirozený pláč je stejně dobrý jako přirozený smích), čímž se vše neutralizuje a je znemožněna jakákoliv porušenost.

Samozřejmě, v tak deviantním prostředí jako je to eko-psycho-sociální na této planetě, nástroje zdrojové inteligence nebudou jen tak nečinně přihlížet a choroba se jednoduše musí vyléčit… Což ale neznamená, že ji musím nenávidět a klást jí vše za vinu. Kdyby lidé MYSLELI, žádná choroba tady nebude.

 

Ultimátní (božská, nekonečná) mysl je indiferentní živá síla, vztažená sama k sobě – k celku bytí. V rámci hry lze vytvářet umělé vztažné body a tak nekonečně tvořit či experimentovat. Jsme z podstaty hráči, tvůrci, umělci a život je ráj a ani to nemůže být jinak. Co se ale stane, budeme-li vše vztahovat přednostně k umělým základnám? Budeme-li absolutní, infinitivní mysl jako ultimátní zdroj ignorovat a dosazovat na její pozici fikci? Stanou se z nás nevyhnutelně paraziti. Odněkud totiž musíme čerpat sílu, život, energii. Absolutní mysl tvoří (spontánně i interaktivně) rozmanité projevené centrální zdroje (limitované repliky sebe sama), obvykle ve formě živého světla nebo tvořivého ohně. Tyto zdroje pohání naši projevenou formu. Samotná naše bytostná podstata nicméně pramení ve „zřídle absolutní mysli“ (popsat úplně adekvátně to nikdy nelze) – někdo by řekl vševědomí či duchovním prasvětle. Nejsme žádné bytosti světla ani bytosti centrálního slunce, jsme elementy všeho – bytosti absolutna (svoje vlastní fantazie). Existuje výborná analogie: tak jako láska by byla k ničemu, kdybychom přestali dýchat, je k ničemu i upřednostňování projeveného zdroje před tím neprojeveným. Láska je zajisté vrcholně důležitá, ale funguje pouze v případě, je-li vztažena k neutrální základně, kterou je v tomto případě dech. Je to nerozlučná dvojice, s prioritou položenou nikoliv na lásce, ale na dechu. Je náhoda, že dech souvisí s bránicí (bránou), smíchem a humorem? To, že láska a světlo samy o sobě něco vyřeší, je ten největší přelud. Odpojujeme se tím od zdroje zdrojů a měníme se „nenápadně“ ve světelný virus… A v přítomnosti této choroby se automaticky líhne její temný protipól. Světelní paraziti ignorují ultimátní zdroj – temní paraziti ignorují všechny přímé projevy tohoto zdroje a tvoří si vlastní (základem antizdroje je energie zvrácenosti a utrpení, hierarchizmus, cokoliv nenormálního, mrtvý život, rozděl a panuj). Absolutní mysl, nekonečný zdroj všebytí, je zřídlem průzračné, čiré harmonie; antizdroj představuje pravý opak. Cokoliv nečistého a zvrhlého, zlovolného. Temní paraziti však mohou existovat pouze z přítomnosti těch světelných (respektive z energie choromyslnosti a utrpení, kterou si generují); „vysávat“ ultimátní božství/suverénní kolektiv bytostí není možné.

 

Jsme zvyklí žít automaticky a líní přemýšlet o existenci vlastní hlavou. Aby se někdo rozhodl stát se stoupencem zla, musel k tomu mít podmínky – musela existovat určitá rezonance či tlak prostředí, jinak by ten nápad vůbec nemohl vzniknout. Co tím básník chce říct není až tak těžké si domyslet. Neustále jen nadáváme, jak nás šedá eminence manipuluje, ovládá a jaká to je zrůda. Pokládáme-li se však za cokoliv jiného, nežli absolutno, dříve nebo později situace, kdy nás bezohledně napadne vlastní egregor (jako hejno supů, kroužící nad mršinou…), musí nastat. Absolutno nehraje na pozitivní a negativní, absolutno je láska, absolutno je věčná záhada. Absolutno je pozornost, vědomí, mysl. Světelného parazita poznáte jednoduše: odmítá myslet. Ultimátní, infinitivní, všestranná/univerzální, nerozdělená mysl je pro něj stejný nepřítel jako pro temné parazity.

 

 

Minulost neexistuje. KDYKOLIV lze začít znovu od začátku, změnit pohled. Dokonce ani samo jsoucno neví vše na vědomé úrovni, pouze na té automatické, neindividuální. Mysl je nekonečná. Vždy je co zkoumat, měnit, rozvíjet. A když už se zdá, že ne – vymýšlet. Většina zeměkoulanů, i těch nejduchovnějších, věří v programy. Zvláště je-li program založený na lásce a působí obláčkově nadpozemsky, v tomto světě plném bezbožných tendencí je téměř nemožné program opustit (dostat se nad něj). Jde tu ale o jedinou věc: aby to opravdu fungovalo a vedlo ke změně (změně světa). Existuje určitý základní soubor mechanizmů, sloužících k projevení – zhmotnění nehmotného (snového). Naše představa o existenci se buďto vůbec nemusí naplnit, a může se naplnit pokřiveně… Co dělat, aby k pokřivení nedocházelo?

 

V prapůvodní (boží, rajské) verzi všebytí se realita organizuje na kvantové (nelineární) úrovni. Podstatou života a jádrem živé síly je přirozená interakce pohybu a protipohybu – světla a tmy. Ne náhodou se živé síle říká HADÍ. Had je nejen symbolem proudění energie, jeho rozeklaný jazyk symbolizuje samotný základní princip existence, „dva v jednom“ (podstatou života je prožitek, zpětná vazba, sebereflexe, sebezrcadlení; mysl přemýšlí o sobě samé; mechanizmus sebe si vědomého vědomí – pozorování sebe, sebeobsažnost, soběpodobnost, sebeuvědomění, sebevyjádření, seberealizace…). Had souvisí s pohádkou (svět nesvět, bylo nebylo, ani jeden ze dvou – žádný z obou) i s dobrodružnou nahodilostí, jak se život nezbytně jeví individuálnímu vědomí.

 

 

Temné parazity – hybridní myšlenkové formy generuje zbytková gravitace, způsobená vírou v oddělenost světla a tmy (což je pouze zhmotnělá fikce). Tyto jemnohmotné dravce lze popsat jako temnotu s temným jádrem – potřebují k životu umělou interakci. Přirozená interakce (podstata živé síly) spočívá v sebeobsažnosti světla a tmy, kde jedno zrcadlí druhé a výsledkem je neurčité „ohnisko záhady“, které je úplně mimo lineární, logické (klasické) uvažování. Temní paraziti fungují logicky (racionálně) a lineárně. Polarizované vědomí, „šířící světlo“, na ně nedosáhne (jak by bylo potřeba). Je třeba být neurčitý. Živé světlo (tvořivý oheň) je NEUTRÁLNÍ (má kvantový charakter), mimo polaritu. Zahrnuje i blahodárnou temnotu – tmu se světelným jádrem. Zlo může porazit pouze oboustrannost.

 

V kosmickém měřítku neexistuje větší hloupost nežli popírání základního vzorce všebytí „světlo=tma“. Vše autentické je k tomu automaticky vztaženo; vidíme to každý den na přírodě, počasí, malých dětech či našich domácích mazlíčcích. Pro ně polarita neexistuje – přirozeně rozporuplný život je stejně spontánní jako tep či dech. Realita má kvantový (neurčitý) charakter, je to z podstaty HRA – to teprve blázni (nezávisle na tzv. dimenzích) udělali ze jsoucna sekanou a umění žít a hrát si zesystematizovali do krabic s duchovnem, teoretickou logikou a dokonce i diplomatickou srdečností…

 

Místo abychom se konečně rozhodli pochopit, že mezi světlem a tmou ve skutečnosti není rozdíl (a slepili to zpátky dohromady), jsme ochotní podstoupit i to největší sebemrskačství a podniknout třeba cestu do říše fekální demence. Život si pouze namlouváme – jsme jak opraváři rozbitého bytí…

 

Není možné, aby existovalo světlo bez tmy, stejně jako není možné, aby se cokoliv projevilo bez přítomnosti síly, která si to uvědomuje (vlna se mění v částici zaměřením pozornosti, výběrem možnosti z pole všemožnosti, jinak realita zůstává indiferentní). Transformace znamená integraci kompatibilních prvků; zda jsou tzv. pozitivní či tzv. negativní, to vůbec není podstatné. Jestliže výchozí bod, neutrální nula, zahrnuje potenciálně oba protipóly, potom nezbytně světlo zahrnuje tmu a naopak – jinak by ona nula (absolutno, dřímající vše) byla mrtvá. Víra v nějaký striktně andělský nebo logický (systematický) systém je z principu totální nesmysl; nikdy to nebude andělské ani logické, vždy to bude neurčité a iracionální. Nikdy nedokážu pochopit, jak je možné, že to někdo necítí. Kočka prostě nikdy nebude extrovert a bez jejího legračního flegmatizmu a ignorování okolí by to nebyla kočka (která ovšem jistě sama vnímá a vidí něco zcela odlišného). Jsem si čím dál jistější, že kdyby došlo na věc, život za nás daleko spíš položí nějaký zdánlivě „temný drsňák“ nežli světélkující poloimbecil, který celé dny tráví civěním do blahoslavených keců z astrální slibotechny a do osrdíčkovaných tabulek: kdy těm lidem proboha už dojde, že je třeba makat na svém nitru a klíčová je naše vlastní akce a pohyb?

 

 

Nekonečno směrem dovnitř je nekonečně černé a virtuálně absolutně hmotné – nekonečno směrem ven je průzračné až neviditelné a étericky bezhmotné, jako sen… Mezi tím se nachází vše. V daném kontextu mezi nebesky průzračnou a pekelně černočernou není rozdíl, jsou vyjádřením téhož. Pouze tyto dva absolutní extrémy mohou stvořit živý zázrak. A není to tak, že by si to někdo vymyslel. Mysl má prostě určité základní vlastnosti. Z těchto vlastností vyplývají určité základní mechanizmy a ty jsou v kvantové interakci. Pro člověka je nepředstavitelné, aby něco v projekci 2R nějaká inteligence dokázala automaticky převést do projekce 3R. Realita je fantastická, mnohem fantastičtější než si myslíme. Záležitosti jako duchovno, ezoterika, exaktní logika nebo nějaké techniky a nadlidské schopnosti jsou všechny sice moc hezké, otázka však zní: OPRAVDU ŽIJEME? Já mám pocit, že jsem naživu, pouze jako temný přízrak se světelným srdcem, jako příšera či démon lásky. A pokud je to pravda a hluboce se to zakoření – promění se to v ticho, tajemství, a nikdo se už nic nikdy nedozví… Můžeme přeludům buďto podléhat nebo jimi sami být, oním inteligentním, moudrým způsobem. Proč je asi příroda tak plná fantazie, celé je to o souladu a polarita zde vůbec nehraje roli?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.