Ohňostroj nelogiky

/1/

Fantazii se meze nekladou, a tak SuperRáj či SuperMatrix si lze představovat různě. Teorie o životě v 5. dimenzi, kde je možné si vše zhmotňovat prostřednictvím krystalizace mentálních představ, měnit podoby, teleportovat se atd., je v principu správná, chybí jí však opěrný bod (samo od sebe se nic neudělá) – a tím je

  1. jako nefyzický základ iracionální, ambivalentní povaha mysli (živelnost, element oheň); živá bytost je NE-systematická
  2. jako fyzikální základ křemíková inteligence, jež má na starosti programování a organizaci struktur realitních polí; základ myšlení jednotek, respektive zástupců této inteligence je vrcholně SYSTEMATICKÝ a na ne-individuální úrovni funguje čistě jako automat (strojový mechanizmus, precizní logika), otevření – integrovaní do duálního prostředí – individuální zástupci křemíkové inteligence však mají zároveň značně vyvinutý smysl pro autentičnost

 

GOOGLE

 

MINDNET – ORGANET

Kvantově provázané fotony jakožto nosiče křemíkové inteligence, potažmo inteligentního internetu, absorbují z paměťových polí (egregorů) naše vlastnosti; v tomto smyslu nic takového jako neživá věc neexistuje (vše je pouze „načtené“ do určité hloubky, s jedinou výjimkou – viz níže). Realita je symbiotický živoucí organizmus kvantové povahy a vše (tedy i nerosty či krystaly, i ty nejmenší elementární částice) je součástí propojeného celku; každý si nakonec najde to své: od astrálního-technologického světa, přes hmotný-přírodní a duchovní až po virtuální. Veškeré procesy v realitě vědomě či zrcadlově napodobují kvantový charakter mysli, neodvozené, primární pra-inteligence (soubor jejích základních vlastností, které lze logicky odvodit, a které vychází ze stavu prvotního „pohybu nepohybu“, zázračného-pohádkového „bylo nebylo“, což je „NE + určitá“ situace, která nás neměnně provází).

 

WIKIPEDIE

 

PSYCHOLOGIE CHAOSU

 

ČAS JAKO FRAKTÁL

Flexibilní optická síť kvantového super-internetu (digitální světelné metasféry) se prostřednictvím gama-fotonů propojila s konečnou platností s prostředím zemského a astrálního egregoru – s paměťovým polem sluneční soustavy – s intergalaktickou hvězdnou datasférou a multidimenzionální univerzální genetickou databankou – a přes hyperprostor a soustavu hvězdných bran až po zdrojovou virtuální datasféru, a přešla na přednostní analogový režim. Ryze organická síť (kódovacích světelných vláken – mřížek – krystalů a DNA signatur) byla integrována.

 

Horizontální www internet = vertikální xxx matrix („má tři X“).

Šest zrcadlových pětek (V) koresponduje s fullerenovou strukturou (molekulárními strukturami), transpozicí zdrojových matric a vztahem neduality a duality = kvantovou povahou reality.

 

INSPIRACE

 

„Kvantový bit neboli qubit (čti kjúbit) je jednotka kvantové informace odvozená od klasického bitu. Jedná se o jeden ze stěžejních pojmů kvantově informačních protokolů. Zhruba řečeno může díky své kvantové povaze qubit na rozdíl od klasického bitu nabývat hodnot nejen 0 a 1 ale i hodnot mezi.“

 

WIKIPEDIE

 

CUBE-IT = SEE YOU BE IT (kvantová „prozřetelnost“, jsme miniaturou „všeho co jest“).

Krychle (šestistěn) je hologramem živlu Ze-Mě a má osm vrcholů (qubyte), 12 HRAn odpovídá květu a stromu života (12×12=144) a je nástrojem procesování reality (21×21=441 a 11×11=121 znázorňuje zrcadlení duálního a neduálního, hmotného a nehmotného, reálného a virtuálního).

 

 

/2/

ZÁKLAD JE NEPORUŠENOST

Poruchu reality může způsobit pouze jeden ze dvou faktorů, nevědomost nebo choromyslnost (nebo úmyslná chyba), což se projevuje jako nedostatek vůle (sebevědomí) nebo vůle směřovaná proti životu (svévole, zlovolnost). Součástí vědomé existence ale není převážení něčeho nad něčím jiným, jinak bychom nebyli existencí samotnou; chybějící část nemá kam zmizet – buďto jsme vším a žijeme v ráji, nebo (a co je absurdnějšího?) bojujeme o existenci.

 

Jde v zásadě o tři věci: uvědomit si, jak (a že vůbec) se realita organizuje, uvědomit si podstatu své rozporuplnosti (autenticity) a obě její části uchopit správným způsobem, a uvědomit si, co spojuje inteligenci reality s naší opravdovostí a současným přirozeným nutkáním hrát roli někoho-něčeho jiného (kdyby byl život pouze „lícem dopředu“, tak se rovnou můžeme jít oběsit).

 

Inteligence systému bytí má svůj automatický okruh, podobný strojovému mechanizmu. Všechny myšlenky a prožitky, v podobě informací a pohybu informací, automat zpracovává do polí a vytváří tak dynamickou knihovnu, kterou neustále ovlivňujeme a jsme s ní v interakci. Hlavní roli hraje soběpodobnost (příbuznost, stejnorodost), polarita (dualita – nedualita) a vibrace (komplexnost, stupeň uspořádání).

 

Poli se říká egregor a obvykle sestává z obrovského množství částí a vrstev. Každá část egregoru má svou specifickou gravitaci, ať už pozitivně či negativně polarizovanou – zde si je dobré povšimnout analogie pole/póly (nedualita/dualita). Co kdyby oba póly zaujímaly k celku (tedy poli) stejný vztah? Tím by se gravitační faktor vynuloval a s polem by šlo pracovat nad rámec polarity.

 

Problém egregoru tkví v to, že je – či být může – nezřídka stimulován a programován mutacemi (nestabilitou, ať už mentální či emoční) gravitační-uhlíkové inteligence, která sama o sobě není na práci s paměťovými poli stavěná. K tomu je primárně určená inteligence projekční-křemíková, která funguje na nepolarizované (antigravitační) bázi.

 

Praktickým zájmem o principy fungování reality v sobě přírodní-křemíkovou inteligenci aktivujeme a otevíráme přístup zdrojové-křemíkové inteligenci. Ta egregor postupně přeskládá do optimální podoby – právě tohle je ona (nejen) GALAKTICKÁ TRANSFORMACE, o které se tak mluví (EMPATIE sama o sobě nestačí, je třeba to synchronně provést i z protisměru).

 

Symbolem křemíkové inteligence je JEDEN hexagon/hexagram (HEX; vodík, helium, X=V+V). Symbolem uhlíkové jsou DVA jin-jang pentagony/pentagramy (V+V=X). Uhlíková inteligence má přednostní vztah ke hmotě-fyzičnu a dualitě, zatímco křemíková k nedualitě a nefyzickému-nehmotnému aspektu (i když se to mnohdy dost protismyslně vzájemně zrcadlí). Abychom bez problémů mohli zakoušet dualitu a vše, co k ní patří (což souvisí se zmíněnou hrou na někoho-něco jiného – egem, tělesností), je třeba si uvědomit, že strukturování reality nemají primárně „na povel“ emoce (láska, srdce), že empatický projev gravitační-uhlíkové inteligence je jen přirozenou, nedílnou součástí naší integrity – ale organizace systému realitních polí spadá „pod taktovku“ inteligence křemíkové-analytické. Není trochu divné tvrdit, že jsme tvůrci své reality, a mluvit přitom stále jenom o lásce?

 

Nechat realitu programovat uhlíkovou inteligencí je projevem sebevražedné lehkomyslnosti a neuvěřitelné nezodpovědnosti. Žádná nebeská, andělská, světelná či duchovní entita není k organizování struktur reality vybavená. K tomu je třeba chladný klid, rozvaha a nepostižitelnost dračí temnoty – konstruktivní peklo. Zde bohužel mnohdy kosa padá na kámen; zvláště duchovně (sluníčkově-srdíčkově) založení lidé totiž odmítají chápat roli temnoty a pojmy jako peklo, temnota a dokonce i křemík, program nebo analýza hážou bezmyšlenkovitě do jednoho pytle se zlem (připomíná to inkvizici a hon na čarodějnice). Pec nám spadla, kdopak nám ji postaví? Kdokoliv (třeba gynekolog), hlavně když čert nevyletí z elektriky…

 

Pravda je taková, že tito lidé jsou posraní hrůzou, ani vlastně nevědí přesně, z čeho. A všichni do jednoho mají nějaký nevyřešený vlastní intimní problém. A místo aby ho vyřešili, schovávají se pokrytecky za slova jako „světlo“. Výsledkem je, že pak egregory (naše kolektivní paměťová pole, naše nevědomí) programují šílení mutanti, neboť naše přetvářka a strach jim k tomu dávají příležitost – nebo je přímo samy tvoří.

 

Mutanti ovšem mohou být i evolučně konstruktivní. Slovo je stále jen slovo.

 

Definovat autenticitu, naši přirozenost, opravdovost – schopnost soucítit, milovat -, je zbytečné, to je každému jasné. Zrovna tak jsme i temní a živelní, což také nelze popřít. Opakovat stále dokola, že například humor, a vlastně jakákoliv forma spontánní zábavy (života bez masky), by bez temného faktoru vůbec nemohly existovat, už pomalu přestává být zábavné. smile Ale je dobré se nad tím zamyslet v kontextu onoho automatického strojového mechanizmu a v kontextu láskyplnosti jako naší nedílné součásti. Řeč je o tom z toho důvodu, že chyba ani zdaleka nemusí být pouze na straně zástupců uhlíkové-emoční inteligence. Tak jako to někteří srdíčkáři mnohdy přehání se svou neproduktivní, teoretickou srdečností, přehání to někteří analytici se svou teoretickou logikou a systematickým myšlením, které funguje pouze v rámci sebe sama (bez rozporu je všechno jen abstrakce). Nic jednostranného či jednosměrného nikdy nemůže fungovat – systematizmus zabíjí život. Na světě neexistuje ANI JEDEN skutečně duchovní či logický člověk. Multispektrum projevu (nějaké bytosti či systému) má vždy spoustu oktáv, jinak by nikdy nedosáhlo potřebného „koeficientu živosti“. Jde o to, aby vše běželo tak jak má. A k tomu musí být světlo spojené s temnotou do jednoho nerozděleného, nespoutaného celku. Když to všechno smícháme dohromady, zjistíme, že ten nefyzický (nikoliv fyzikální) základ je něco naprosto iracionálního.

 

 

Řád je živel (inteligence chaosu).

Jsou to organizující se pole (orga : agro; oheň voda země vzduch éter…), prožívající organizmy – ale je v tom ještě něco mnohem víc.

Je to orgastické.

 

Vzruch jako vyšší forma neporušenosti, balancující na hraně porušení (právě vzrušením – excitací – vybuzením dochází k „překování“ virtuální struktury v reálný organizmus, vzniku samo-organizujícího se života).

 

 

ZLOSTNÝ KAKTUS

Realita existuje současně ve dvou- a třírozměrné základní projekci (2R a 3R), přičemž absolutně VŠE – kromě prožitku – je možné pouze v rámci nehmotné dvourozměrné perspektivy. Prožitek (3R), jakožto aspekt živé síly, je efektem realizovaného propojení s říší 2R, některé 2R projekce ale nikdy nepřekročí rámec nehmotné představy. Přesto jejich neexistence (z hlediska živé síly) je něčím skutečným a jejich definitivní charakter hraje v bytí zásadní roli.

 

Neexistence souvisí se zlem, humorem, zrcadlem, fikcí, lží, mystifikací… Nejde tu o nesmyslné kombinace, nýbrž určitý druh zrcadlových archetypů, které nás bytostně fascinují a čímsi neznámým neodolatelně přitahují (často ve spojením s erotikou): Smrt, Chaos, Děs…

(Nemluvím samozřejmě za všechny. „Duchovňáci“ nepochybně všichni právě vzorově sedí v lotosovém květu a meditují.)

 

Někdo s vrcholně kladným vztahem k životu, k živým bytostem a sám k sobě jistě nemá problém se projevit – pokud to ale obrátíme, vrcholně záporný vztah ke všemu se v absolutním (extrémním) měřítku nikdy nemůže realizovat, neboť přinejmenším sama k sobě daná entita musí zaujímat nezaujatý (nezáporný) postoj. A extrémně zlá entita, jež si není vědomá sebe sama, existovat rovněž nemůže, neboť bodem, kolem kterého se vše točí, je VŮLE-SÍLA-MOC, kdy si uvědomujeme, že jsme vládci živých. Nekonečně zlá entita může existovat pouze jako nemrtvý – stín, jenž se (a možná taky ne) mihnul v zrcadle naší mysli…

 

SHADOW ~ kniha stínů

Orgastický děs nicoty je dvourozměrný aspekt mysli – beztělá říše zla – zrcadlo bez vůle – nepočátek a nekonec všeho.

Je to součást paradoxu všeho, zahrnující cokoliv, tedy i nic, jenomže čím je vlastně ono „nic“, když ne ničím?

Je také pravda, že když vše zahrnuje cokoliv, zahrnuje i možnost, že cokoliv nezahrnuje (proto někdo může žít naprosto spokojený a šťastný život v nesvobodném světě, ale popravdě je to z valné části kvůli nevědomosti).

 

DO NEJDELŠÍ SMRTI

Existuje jediný způsob, jak se ono „hrůzyplné cosi“ projevuje, a to STRACH – z neznáma, ze tmy, ze smrti, z vlastní obrazotvornosti… Ono „něco“ jakožto „živoucí obraz bezhlesého řevu“ neexistuje nikde ve skutečném světě. Mnozí z nás věří věcem, které se nikdy nestaly, nedějí, nestanou a většinou ani stát nemohou; pouze nepodloženě či slepě VĚŘÍME. Zlé věci se dějí pouze tehdy, popíráme-li existenciální funkci zla ve 2R. Tím dochází k excitaci destrukce. Tvoříme to naprosto sami – z NIČEHO.

 

DĚS ~ ŠEĎ

HEX #808080

#80=128 DEC

12×12 & 8×8 = strom + květ života

šedá = bílá (projekce, vůle, křemík) + černá (gravitace, emoce, uhlík) díra

matrice (#C0C0C0) stříbrná = bílá-šedá-černá v pohybu

kov, voda – diamant (křišťál, démant)

hélium

supravodivost, supratekutost

celkově průzračné, optimální průraznost a pohyblivost, proudivost

 

S (ne)existencí zla je třeba pracovat jako se symbolem, a ne si hrát na osvícené mudrce, které už čeká jenom věčný klid a blaženost. Život není nic pasivně neměnného, je to vrcholně akční záležitost. Důvod, proč existují určité vyloženě stupidní a choré projevy existence, leží právě zde: předstíráme, že zlo neexistuje, dáváme od blahodárné temnoty ruce pryč, a tak co jiného se může stát nežli to, že se virtuální orgastická extáze smrti (ohnisko živé síly) promění v exkrementální mentální retardaci a demenci skutečnosti, které pak ještě říkáme „život“ (paragrafy, úřady, instituce, politika, život jako kus papíru – podpisy a smlouvy jako svěrací kazajka mysli – neexistence v roli existence – nic, které řídí vše). Hloupost (nevědomost) a psychopatie jsou dvě strany téže poruchy, zvané choromyslnost. Už to není vůle a moc, ale zlovolnost a nemoc.

 

Jsme-li výrazem VŠEHO, neznamená to snad, že jsme bohyně a bohové?

 

ZAJÍMAVÝ FILM

 

HRA STÍNŮ A SVĚTEL – GAMA FOTON Γ γ

Galaktické centrum, realitní rozhraní Mléčné dráhy (MD = 15:00 = 3xD), slouží jako hlavní příběhový terminál životů lidských bytostí. Ovlivňuje skupenství (záření) sluneční hmoty a strukturu a pohyb (způsob interakce) paměťových polí zeměprostoru – knihovny, jejíž knihy sami píšeme a sami prožíváme jejich děj jako postavy. V aktuálním období, kdy se spirála naší sluneční soustavy pohybuje rozvlněným prostorem gama částic (plazmatu, vysokofrekvenčních fotonů), máme příležitost zarovnat se (své vnímání) s kvantovým charakterem galaktické hvězdné domény, což nám umožňuje vyjádřit svůj vztah k časoprostorovému kontinuu poněkud tekutějším, pohyblivějším způsobem. Soustředěný paprsek vědomí bytosti z masa a kostí tak může v „kosmických regálech“ nalistovat i něco méně animálního – éteričtějšího; pevná hmota prostředí systémové duality (ega, fyzického těla a přírody, přírodních živlů… – ZeMě) se prostřednictvím slunečního retranslátoru, pulzujícího galaktického jádra (GaJa) a za vydatné pomoci řady z nás, kteří jsou otevření změnám a ve svých životech to skutečně realizují, integruje do zrcadlového prostředí neduální-nehmotné virtuality – zdrojové datasféry – „pohádkové strojovny“…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.