)díra(

„Přirozená integrita a autonomie lidského společenství vyplývají z interakce pohnutek jednotlivců s kolektivním rozhraním druhu – inteligencí sdíleného prostoru.“

Průchod sférou vlivu galaktické hvězdné domény, což lze chápat i jako kontakt s fraktálem či elementem vyššího řádu, znamená změnu kódování zdrojového signálu (obecně jde o transfiguraci vlnové nespojitosti, v nefyzické rovině eliminaci podmínečnosti) a rozšíření počtu/upgrade vysílacích (potažmo promítacích) stanic a jejich koncových výstupů, to jest realitních polí a světů. Přecházíme na vyšší level hry.

 

WIKINA

 

Realita je akční záležitost – HRA STÍNŮ A SVĚTEL. Zkuste být dlouhodobě pasivně „duchovní“ a jednostranně emocionální a PO ČASE se nestačíte divit, jakou zrůdu jste svým „růžovým sebeklamem“ zanesli do paměťového prostoru – svého vlastního snu, do něhož se jednoho dne můžete nakrásně probudit a pak hulákat, jak jste v tom „zase“ nevinně…

Inteligentní realita (na bázi hry*) znamená, že případný konflikt protipólů je podprahově kontrolován-regulován z úrovně virtuální simulace (to, co má být jako, se nikdy nestane doopravdy, jako při humoru) – užívám si nižší vrstvu svého „já“ (ego, tělo) při současném plném uvědomění si podstaty probíhající situace. To znamená, že vím kdo jsem a neexistuje síla, která by mě přiměla status porušit. Inteligence znamená, že jsem se stal fyzikálním zákonem – příčina i následek jsem já – jakkoliv se celistvost může projevit živelně, vše zůstává spojité a neporušené, třebaže náznaky a symbolika mohou být na hraně – ostré jak stín.

 

* od té počítačové se to liší hlavně fraktalitou, fenoménem kvantové neurčitosti a tím, že jako rozhraní, terminál a herní konzole slouží nejen mysl, ale i tělo, takže účastník hru sleduje (prožívá) zevnitř herního prostoru a do hry se lze emočně natolik ponořit, že se virtuální program stává skutečnou realitou, přestože jí vlastně být nemůže ani není; prostředí pevné hmoty lze za jistých okolností pokládat za prvek nejvyšší obtížnosti – na druhou stranu ovšem, pokud se vše zvládne a globálně integruje, stává se hmota korunou stvoření

 

 

Nejde ani tak o projevený, optický aspekt věci (světlo), jako o ten neprojevený, tušený – nepopsaný list, zárodečnou prázdnotu (tmu).

 

Momentálně se zdá, že velká řada do procesu změn zainteresovaných jedinců je úplně uhranutá „slunečním exteriérem“ (False Ascension Matrix), skrytě afektovaným, patetickým, rádoby vědoucím pozitivizmem – jako kdyby úplně přicházela o rozum a nedokázala už ani rozeznat fikci od skutečnosti. Všechno co je bílé je dobré a černé je zlé. Všechno co má Velké Jméno a píše to channeling, tak je automaticky pravda (a pod textem se buďto neproduktivně „jásá“, hromadně mlčí – mně to připomíná masový hrob, nebo je znemožněno komentovat, případný kritik je okamžitě zpacifikován hejnem zaslepených srdíčkových supů – jako v nějaké světelné totalitě).

 

Takovýto nesmyslný, chorobný přístup, založený na strachu o svou pozici a na nepodložených představách, může skončit pouze jediným (že by už definitivně?) způsobem: dotyčná realitní vrstva se přeexponuje, izoluje na nestabilní, antagonické (virům podobné) části a dojde k šílené finální konfrontaci. Nejsem děda Mráz, takže klidně všechno může být jinak – pokud jsme ale vzešli z infinitivní neindividuální roviny inteligence, která se včasovala, vpohybovala a rozměnila do prostoru, tak to teoreticky lze provést i retrográdně a téměř trvale evolučně rezistentní individuality to může čekat i prakticky (jejich signatura bude restartována). Systém nedělá rozdíly a jestliže mu něco dlouhodobě „ucpává cévy“, opraví či upgraduje se bez ohledu na záměry odporujících částí.

 

ČAS 2:50 AŽ 4:10

 

 

VĚDĚNÍ JE NEJVĚTŠÍ POKLAD

Šíří se zničující požár. Ubíráte se savanou, kolem jenom tráva, holé stromy – a oheň. Zachrání vás jen zázrak…

Inspirací k popisu řešení situace mi je jeden film o Křovácích a to opravdu CHYTRÉ řešení mě totálně nadchlo.

Jádrem řešení je zkušenost – podstatou zkušenosti paměť – a paměť je součástí mysli.

Mysl také na to řešení přišla. Je to geniálně jednoduché, ale pokud to nevíte, tak na to téměř jistě nepřijdete.

 

Stane se opovrhování jisté skupiny lidí (srdíčkářů, duchovňáků, světlušek, andělů…) rozumem – hloubavým, zkoumavým myšlením, které je tvořivým bytostem přece tak vlastní – nakonec její zkázou?

 

Představte si, že prostě seberete větev, strčíte ji do ohně, patřičně popoběhnete, vytvoříte v trávě hořící kruh (dostatečně velký a s dostatečně širokým okrajem), s přáteli ho větvemi zadusíte, postavíte se dovnitř toho spáleného kruhu – a pak už jenom počkáte, až vás požár obejde. laugh Zda by vás zachránila modlitba, nevím, i to je možné – ale zda by vás zachránila láska? Je opravdu milovat, nevědět a srát na všechno (kašlat na svůj rozvoj a proměnu, jenom o tom donekonečna žvanit a číst) tak kolosálně perfektní?

 

Pokud zde oheň přirovnáme ke zlu a celé to zevšeobecníme, oheň jako potenciální možnost nikdy nezmizí, je prostě součástí všeho. Oheň je dvojsečný – temnota, zlo je dvojsečné. Můžeme ho porážet nebo ignorovat třeba až do soudného dne, utínat hydře hlavy, schovávat se… Jediná možnost, jak dosáhnout toho, aby zlo nebylo hrozbou, je použít ho – vytvořit akci sám, na nic nečekat – použít jeho autentickou polohu. Živá síla (život) je reálná, zlo (smrt, děs) je nereálné. Součástí všeho (absolutna) je i neexistence, i ten sebevětší nesmysl. I odraz v zrcadle (odraz bez předlohy) je součástí absolutna, přestože je to z praktického hlediska nemožné. Je to podobný „nesmysl“ jako imaginární čísla, a přesto to určitým způsobem existuje. A funguje to, to je na tom to „nejstrašnější“. Realita má kvantový charakter, je i není současně. Ono bezhmotné „není“ (neexistence) samo o sobě ale nemá k projevení se žádnou vlastní vůli – sílu. Ani nemá bezprostřední tendenci se projevit, prostě to jenom (ne)existuje na své dvourozměrné straně. Vlastně to ani nelze skutečně přenést či vybudit – ale může to mít vliv na nevědomou mysl. Jestliže něco nevíme, máme strach nebo si představujeme, vyplňujeme si prázdno temnoty „něčím“. Beztělé zlo potřebuje k projevu nosič, který aktivuje chorobná představivost nebo nějaký vnitřní nesoulad. A proč nás pronásledují například nějaké noční můry? Protože nepracujeme s podstatou představivosti, místo toho věříme nesmyslům. Existuje pohyb (čas) a existuje stav (prostor) – dva základní projevy inteligence, ta co prožívá a ta co projektuje struktury, které ten prožitek umožňují. Jelikož mysl je vším možným i nemožným (může, ale nemusí zaujímat pravdivou pozici; mysl = vůle = síla = energie = emoce = život… = všestranná inteligence), oba projevy jedné a téže inteligence se nekonečně vzájemně zrcadlí a jsou tedy SOBĚPODOBNÉ (proto mysl svou činností automaticky generuje fraktální mnohostruktury a bezlimitně jimi vyplňuje prostor, neustálé OPAKování soběpodobných motivů tvoří zrcadlový labyrint, paprskem vůle rozehrávaný do mnohočetných holografických útvarů či anatomií…). Nebe bez pekla je fantomem zkázy těch, kteří věří víc programům nežli samotnému nahému živému životu a už si svoji masku snad ani neuvědomují…

 

ČERNÁ JE DOBRÁ

„Absolutně černé těleso je současně ideální zářič, ze všech možných těles o stejné teplotě vysílá největší možné množství zářivé energie.“ – Absolutně černé těleso

„Slunce lze považovat za černé těleso…“ – Sluneční záření jako zdroj energie

„Nejvíce se k vlastnostem černého tělesa přibližuje žhavé plazma ve středu Slunce.“ – Černé těleso

 

Realizovat změnu (která bude skutečně fungovat, ne se tak pouze tvářit) bez systémového zázemí, tj. projekční inteligence, je zhola nemožné. A nejde tady o konfrontaci dvou světonázorů, ale o jeden, jenž je v souladu s realitou, a druhý, jenž s ní v souladu není – neboť postrádá to klíčové: opěrný bod.

 

„My dva a já“ ~ román z prostředí iluzionistů ~ autor je současně všemi postavami i vypravěčem ~ jenom předstírá, že ne ~ a sám tomu věří ~ všechno je ne?konečně! soběpodobné ~ že to není jen sen nic na věci nemění ~ nemůže to nikdy být nic jiného ~ lze pouze věřit něčemu, co není, nebo nevědět ~ pokud to ale přestala být hra, nehráče nakonec pohltí jejich vlastní přelud ~ můžeme být buďto živá smrt (vědomá existence) nebo žít mrtvý život ~ to = Xx¬(o-s-oba)

 

 

EVIL CAT

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.