Úvahy 13. 8. 2016

Geniální jednoduchost principu fungování inteligence systému bytí spočívá ve faktoru propojenosti všeho se vším, faktoru vsoběobsažnosti, neindividuální vyvažovací sebeorganizační automatice a v paradoxním charakteru výchozího stavu, jímž je pohyb nepohyb. Jsme expanzí počátku – jsme to my, kdo je prvotním hybatelem. Vše podstatné lze odpozorovat a odvodit z autentických vlastností člověka a ze způsobu, jímž se projevuje příroda.

 

EXISTENCE
  • štěstí (být součástí), láska (přitažlivost, konektivita)
  • princip sebe si vědomého vědomí (dva v jednom); může se nekonečně multiplikovat; mysl je vším
  • logika (vnější okruh & virtualita, struktura)
  • paradox (vnitřní okruh & realita, náboj)
  • všechny body se prolínají a vzájemně reflektují

 

DODATEK
  • už samotný počátek všeho si odporuje sám se sebou, což je podstatou života (musí se nezbytně kontaktovat dvě různosti)
  • první, co z existence vzešlo, byl negativ (konstruktivní peklo), jinak by existence (sama o sobě super-pozitivní) pouze zkopírovala sebe sama; tento negativ se projevuje jako zdrojová virtuální analytická inteligence (programátor a architekt reality), v kontextu reality jako hra na ne-„já“; jelikož stvoření toto momentálně z nějakého důvodu neakceptuje (neví o tom), tvoří si peklo ve formě druhotného odpadu nevědomosti – destruktivní patvar pekla
  • logika a humor (potažmo reálný život) se vzájemně vylučují
  • automatika systému nemá svobodnou vůli
 

 

To, že to někdo chce mít…
  • duchovní
  • ezoterické
  • vědecké
  • logické
  • jednoznačné
  • definitivní

…je požadavek odporující živelnému charakteru existence.

 

Jestliže změna je život, podstatou života je pohyb a jediné, co se nemění, je změna samotná, je jasné, že smyslem a stěžejním motivem „toho všeho“ je neustálé vymýšlení si něčeho, co předtím nikdo nerealizoval: prorážení bariér paradoxu, tvoření zdánlivě nemožného.

 

Bylo by zajímavé zjistit, proč se vlastně někteří lidé věnují transformaci, když vůbec nejsou ochotní se změnit, vyvíjet se, rozšířit obzory svého vědomí? S koncem roku 2017 pravděpodobně přijde nějaké bilancování; řada do věci zainteresovaných kromě „vrcholně důležitých“ tabulek s nekonečnými čísly, lemovaných blábolením o světle a provázených věčným skuhráním, jak jsou ty galaktické energie náročné, o slovo „vývoj“ zavadila leda tak v nějakém přitroublém teoretickém channelingu… Opravdu přeji lidstvu a jeho zástupcům, aby za to už konečně vzali – a překročili svůj stín.

 

* * *

 

Není-li součástí integrity systému faktor popření jeho bezrozpornosti, systém je neodvratně odsouzen k rozpadu (nebo přeměně) – tlak prostředí onen rozpor tak či onak vyvolá. Můžeme se buďto vyvíjet z vlastní vůle (podstatou autenticity je rozpor, paradox „ano = ne“ v indiferentním významu onoho), nebo zasáhne vůle celku. Ale není to žádná „vyšší vůle“, je to zpětný odraz naší vlastní nahromaděné stagnace.

 

 

ZAJÍMAVOST

 

Neindividuální sebeorganizační automatika systému bytí hranice logiky nemůže překročit, individuální entita je ale překročit nejen může, ale i musí – jinak se systém zacykluje sám v sobě a promění se v živoucí obraz nesmyslnosti (začne parazitovat sám na sobě, karikovat existenci, neboť svou představou logické uchopitelnosti neuchopitelného jsme s tím sami začali). Zpětnou vazbu automatiky systému tvoří živé (ne-automatické, svobodnou vůlí obdařené) individuality a zrovna tak jako ve skutečnosti neexistuje nic tak bizarního jako „duchovní člověk“, už vůbec neexistuje „člověk logický“. Mysl není jen myslitel, je i umělec, herec, milovník, dobrodruh a mystifikátor…

 

Buďto my vládneme realitou (aplikace otevřeného, flexibilního systému), nebo realita ovládá nás (jsme „zakletí“ v kleci uzavřeného systému a jeho rigidních pravidel). Je-li výsledek logické analýzy logický, je zákonitě nepravdivý (může být pravdivý pouze v rámci virtuálního prostředí). Je to dáno tím, že prvotním hybatelem je vůle sebe si vědomé entity a každý pohyb má i svůj protipohyb (negativ, zrcadlo) v rámci téhož působiště, takže logické a nelogické (paradoxní) počínání mají každé svou nezastupitelnou funkci. Jedna věc je chápat logiku systému jako celku a další věc je chápat, že systém se tak chová automaticky, zatímco ovšem jedinci automaty nejsou a musí funkcionalitu systému zevnitř neustále tlačit ke změně (stimulovat sebeorganizační procesy ke spontánním pohybům jiným směrem), protože jinak je ta neměnná systematičnost pohltí nebo vybudí k odporu proti systému. Toto je také největší hrozba extrémních (zacyklených, nevyvíjejících se) forem duchovna, ezoteriky, přehnané exaktní logičnosti (racionality), hnutí „světla a lásky“ (nová doba, zlatý věk), přílišného lpění na vědě (principech kvantové či multidimenzionální fyziky) či alternativních médií, zaměřených na boj s vnějším nepřítelem.

 

* * *

 

Systém fungování života spočívá v tom, že jde vždy o souběh několika podsystémů, přičemž žádný z nich nemá výsadní přednost. Tyto systémy uvnitř systému se vzájemně reflektují a ovlivňují (a tím pádem i mění a rozrůstají a prolínají), lze to přirovnat k pulzující hvězdici – systém osciluje, fluktuuje…, má „dynamické, plovoucí okraje“. Je to takto kvůli optimálnímu proudění a oběhu energie. Nikdo tedy nemusí lámat hůl nad nějakým svým oblíbeným konceptem nebo směrem, jímž se ubírá – pouze by měl tento svůj systém „nechat zapustit v prameni života“; vše musí bezpodmínečně vyrůstat z platformy nedefinovatelného „ano = ne“ (pohyb nepohyb, bylo nebylo…), jinak se to zacykluje a zasekne ve svém vlastním rámci, v rigidních definicích sebe sama. Opakem je flexibilita čili OHEBNOST (viz oheň, pohyb).
 

Je-li chybný samotný základ, veškerá další činnost je počínáním sebevraha (i kdyby byl jinak třeba nejduchovnější a nejlogičtější na světě), jenž se z posledních sil drápe na vrchol – tam ho někdo přetáhne kyjem smile a kopne ho zpátky dolů… O životě nerozhoduje ani láska ani logika, ale aktivita, průzračnost a průraznost energetických center: průzračnému živlu či ohni podobných, oscilujících shluků kvantové inteligence, což jsou v podstatě jakési „specifické miniatury všeho“, v mnoha rozmanitých podobách všudypřítomné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.