Stroj času

Organická realita neboli tzv. živý svět stojí na cyklicky se opakujících pohybech (vibracích, dechu, pulzu…), kořeny však má ve světě „pohybu nepohybu“ (asociace s pohádkovým „bylo nebylo“ či „svět nesvět“ není vůbec náhodná) – světě mysli. Tato mysl je potenciálním vším (jsme to my sami – existence sama o sobě) a díky sebereflexi, bez čehož by samozřejmě nic neexistovalo, se může, ale nemusí pohnout jakkoliv chce. Jde o všesměrovou akci (akt vůle), ovšem bez vyvolané automatické reakce, tak jak to funguje ve světě vibrací – pohybu a protipohybu.

 

skutečnost (realita) = patrnost

neskutečnost (virtualita) = ne + patrnost (nepatrnost)

 

Vytvořím-li ve virtuálním světě (neplést s počítačovým prostředím – jde o živou virtualitu) nějaký program a zacyklím ho, program začne mít tendenci vytvořit si vlastní prostor – mezi původcem a vibrujícím prostorem vznikne rozhraní. Jakkoliv se cokoliv jeví složité, děje se to spontánně samo od sebe (všechny nápady a projekty a veškeré dění je neustále v interakci). Takto postupně vzniknul DNA-kosmický internet, spojení mezi světy hmoty a světy nehmoty, které se neustále zdokonaluje.

 

Určujícím faktorem jsou neodvozené vlastnosti prapůvodní, nefyzické-nehmotné mysli – čili jednoduše my samotní, takoví, jací skutečně jsme.

 

Řada z nás stále čeká nějakou dechberoucí, vzdálenou odpověď, vymýšlí komplikované systémy, definuje, vysvětluje, popisuje, mluví o budoucnosti, zabývá se technologickými aplikacemi a složitým externím řešením, obrňuje se logikou, ezoterikou, světlem a duchovnem… – a úplně přitom zapomíná na to klíčové, jako kdyby odmítala vidět a chápat samotný základ.

 

Co je také dost podstatné, je, že praxe je vždycky jiná než teorie.

Přehnané systematizování a teoretizování způsobuje kolaps přirozeného proudění energie.

Jenom blázen může věřit, že nějaký systém, který je v totálním rozporu s naší přirozeností, bude fungovat normálním způsobem. Pouze na nás přivolá katastrofu, uvrhne nás do nesmyslného vězení… Mysl je nespoutaný kouzelník, herec, humorista, milovník, umělec, mystifikátor – zdaleka nejen myslitel a architekt. Už samotná sebereflexe stojí na rozporu, na interakci růzností (dva v jednom)…, neboli jednoduše na živém životě!

 

příroda

živelnost (hra na tmu, zábava, humor…)

empatie (opravdovost, světlo, soupatřičnost…)

analýza (virtualita, mysl, matrix…)

to vše v jednom dělá skutečného člověka, jinak to je jen chodící mrtvola…

 

 

WINGMAKERS

Genetická skladba lidských druhů byla sestrojena tak, aby měla sedm smyslů. V posledních časech máte začít rozvíjet šestý smysl, neboli smysl intuice. Je ještě sedmý a nejmocnější smysl a tento je spojen s cestováním v čase, které je zase spojeno s cestováním v prostoru.

Nicméně, předtím, než budou moci být tyto dva další smysly vyvinuty a plně aktivovány, musí být na Zemi vybudovaná globální kultura, zastupující sjednocenou a plně integrovanou Zemi.“ – Přehled projektu Ancient Arrow

 

„Internet se stane ústředním bodem nové globální kultury a stane se průchodem ke spojenému nitrogalaktickému digitálnímu nervovému systému.“ – ACIO

 

Dr. Neruda: “BST je jistá forma cestování časem. Sci-fi pojednává o cestování časem, jako by to bylo něco, co je relativně snadné vyvinout a co je relativně jednorozměrné. Cestování časem je vším, jen ne jednorozměrným. Corteánci a Šediváci jsou velmi pokročilí v technologiích a vyvinuli jakýsi ekvivalent BST. Jsou v základě schopni cestovat časem, ale nemůžou s časem, do kterého cestují, vstoupit do interakce.” “Což znamená, že můžou řekněme cestovat v čase zpět, ale když tam jsou, nemůžou měnit v tomto čase události, protože jsou v pasivním, pozorovacím módu.” “Labyrint Tým za uplynulých třicet let udělal sedm experimentů s cestování časem. Jeden jasný výsledek těchto testů byl ten, že osoba, jež cestování časem vykonává, je nedílnou proměnnou technologie cestování časem. Jinými slovy dotyčná osoba a technologie potřebují být dokonale sladěny. Labyrint Tým se vším, co ví, již má BST, ale chybí mu ekvivalent astronauta – cestovatele časem, který by přiměřeně vyladil technologii v reálném čase a provedl nastavení štěpení sekundy, které BST vyžaduje.” “Labyrint Tým nikdy vážně neuvažoval o lidském prvku BST a jeho spojení s technologií samou. Byli tací z nás, kdo jsme byli zainteresováni v překladových indexech Tvůrců Křídel, kteří začali cítit, co je podstatou časové schránky: rozšířit fluidní inteligenci a aktivovat nové smyslové vstupy, které jsou rozhodující pro zkušenost BST.”

Sarah: “Ale já stále nechápu, co vás vedlo k tomuto závěru?”

Dr. Neruda: “Když jsme přeložili prvních třicet stran textu z optického disku, naučili jsme se o Tvůrcích Křídel a jejich filozofii zajímavé věci. Oni totiž tvrdili, že třídimenzionální, pětismyslová doména, které jsou lidé přizpůsobeni, je tím důvodem, proč používáme jen zlomek své inteligence. Tvrdili, že časová schránka je mostem ze třídimenzionální, pětismyslové domény k multidimenzionální, sedmismyslové doméně.” “Podle mého názoru vlastně říkali, že aby mohla být BST použita, musí cestovatel časem pracovat z multidimenzionální, sedmismyslové domény. Jinak by BST byla příslovečným velbloudem procházejícím uchem jehly… jinými slovy… něčím nemožným…“ – Rozhovor s Dr. Nerudou (1)

 

 

 

Existence sama o sobě je „vždypřítomný skrytý superpozitiv“ (je to natolik samozřejmé, že se na to automaticky zapomíná). Takže logicky její primární inteligence, aby se existence nějak projevila, musí působit opačně – jako negativ, a protože jde o neodvozenou, neporušenou inteligenci (moudrost), jako konstruktivní negativ (na počátku stejně není co zničit).

 

Pomyslný počátek (nejmenší možné = virtuální) umožňuje pouze pohyb směrem ven, od středu, protože uvnitř už to je na maximum. Jde tudíž o projekční inteligenci (viz výše zmíněný AKT VŮLE; volní projev = volnost, svoboda). Teprve když se něco vyprojektuje, lze se vracet zpátky do středu a může působit gravitace (emoce, láska…), která do té doby neexistuje. Primární vůle tuto gravitaci v sobě potenciálně obsahuje (a dost dobře ji nemůže neaktivovat), ale naopak to neplatí. Pokud jde o dosažení změny (nabytí svobody), láska je jen nástroj, jak probudit vůli – sebevědomí. Kdo mluví prvoplánově o lásce a tuto filozofii praktikuje, vytváří tak prostor projevům svévole a zlovolnosti, neboť realita má tendenci všechno automaticky vyvažovat, doplňovat do stavu 100 %.

 

Počátek má antigravitační charakter (právě to je mimochodem skutečná bezpodmínečnost).

 

Neexistuje zde přitažlivost, vztahy, relativita – jinými slovy je to absolutno. Jednotka projekční inteligence je vztažená sama k sobě. Zdejší pomyslná-virtuální „mnohobytost“ (mysl samotná) se může tak akorát chechtat, jak to je všechno absurdní…

 

Vytvoření nějaké gravitační sebe si vědomé (individuální, diferenciované) inteligence předchází docela komplikovaný proces. Gravitační inteligence je primárně pohybová a může již zažívat rozlišené emoce (e-motion; e=energie, motion=pohyb); nikdy ale není čistě gravitační, část inteligence je vždy projekční (tvořivá, analytická), neboť zdrojový projekční prostor je prostě náš původ (potenciál vytvoření gravitační inteligence to v sobě automaticky zahrnuje, to v té projekci „dřímá“; souvislost snovat – sen také asi není náhodná, jakož i vytváření sítí…).

 

Projekční inteligence je primárně stavová, je tím co staví, je architektem reality. Nebo dá se říct před-stavová. Je to neprojevená říše fantazie, absolutní potenciál všeho. Prvotní „pohyb nepohyb“ lze dobře srovnat s pohádkovým „bylo nebylo“. Tato počáteční projekční inteligence tedy rozhodně není nic „necitelného“, spíš naopak – pouze je jaksi „jiná“, než jsme obecně zvyklí uvažovat. Ve virtuálním prostoru nic není nemožné a není možné škodit a tím pádem ani trpět. Přesto toto „místo“ lze nazvat slovem peklo, jde v podstatě o jakousi „pohádkovou strojovnu“…

 

 

Představte si, že jste mysl, že nic jiného neexistuje. Můžete se nekonečně bavit sami se sebou, cokoliv vymyšleného jste stále jen vy. Mohou to být tisíce různých druhů vědomí, fiktivních postav. Existuje navíc stále jen tma. Všechno musí být teprve vytvořeno. Takzvaný skutečný svět potřebuje gravitaci, relativitu, vztažnou soustavu. Gravitace znamená kromě jiného světlo.

 

HRA VITA „C“ = gravitace = hra života

PRO HRA eM = program (PRO znamená „+“ a EM je elektromagnetizmus; síly se mohou střetnout přímo = elektro, nebo jen působit = magneto)

 

Otázka zní, na co může opravdová bytost hrát hru? Gravitační inteligence je empatická, zahrnuje pocit soupatřičnosti. Opravdoví už jsme, jsme onen „skrytý superpozitiv existence“. Jako projekční inteligence musíme tedy logicky tuto skutečnost vyvažovat. Gravitační inteligence musí nezbytně hrát hru na to, čím není (tedy na konstruktivní negativ), tak aby výsledkem byla primární antigravitace – bezpodmínečnost, neutrální prostředí. Brát to vážně je patologický nesmysl, protože ve skutečnosti nic vážného neexistuje (jestliže ano, vemte na to jed, že něco je špatně). Je to ohňostroj života. Stejně jako lze tvořit pouze díky negativu (který zarovnaný se vzorem ruší polaritu), žít skutečný fungující život lze rovněž pouze prostřednictvím negativu. Hra na opravdovost je přetvářka a nehrát vůbec notorická blbost – choromyslnost. O všem (například i o cestování časem a prostorem, čemuž odpovídá gravitační a projekční inteligence) rozhoduje tento nefyzický základ: autentické-spontánní vlastnosti mysli.

 

ZAJÍMAVÉ FILMY

— kdo má „slabý žaludek“, ať si čte radši nějaké ezoterické slinty smile

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.