Nesvoboda v iluzi svobody

Nacházíme se v těžké době, kterou je velmi náročné zvládat a možná ještě těžší pochopit. „Svoboda člověka“ je spíše čím dál větší nesvobodou, protože mu do jeho života vstupuje stále více společenských norem, omezení, zákonů, požadavků, příkazů, zákazů, ovlivňování, cizích manipulací, závislostí na někom či něčem, manipulujících reklam, kritiky, pomlouvání… a i dokonce lidí, kteří něco požadují a vyžadují.

 

Pojem „svobodná demokracie“ se stává pouze slovním přáním, nikoliv skutečností. Jako mnoho věcí na tomto světě, i tento fenomén je pravděpodobně postavený „na hlavu“, protože místo jeho Láskyplného, pravdivého naplňování, jak se předpokládá, se v podstatě děje jeho opak, čili „někdo“ vede a tlačí lidi k obrovsky, neustále stoupající nesvobodě. Děje se tak někdy polohlasně, občas i nahlas, ale většinou asi tiše a záludně. Tyto tiché snahy, neviditelné, nepropagované a manipulativní záměry zasahují lidi hodně často bez jejich uvědomění si všeho, bez jejich pochopení a prozření těchto snah zvenčí.

Co jiného je třeba propagování „óóóbrovských“ slev v obchodech, supermarketech… nežli velkou manipulací s lidmi. Jejich cílem je přilákat co největší počet lidí na slevy zboží, které někdy v obchodě ani není k nalezení nebo se fiktivně napíše vyšší původní cena, aby obrovská sleva zpracovala lidi k nákupu. Slevová cena tak může být téměř původní cenou, aniž by si to spotřebitel předem uvědomil nebo ověřil.

Lidé navštíví obchod, projdou regály a v jejich nákupním vozíku se samozřejmě, automaticky objeví i to, co původně nezamýšleli zakoupit. Dovolili zvenčí zpracovat své vědomí a podvědomí nabídkou slevy, se slovem „sleva“ bez pochopení přijali do svého vědomí energie cílů, programů a plánů určitých ziskuchtivých prodejců, kteří si přáli nalákat lidi do obchodu na slevy, aby pak nakoupili mnohem více, když už tam jednou jsou… Lidé přijatou cizí vizi (vlastně program) v obchodě plní, i kdyby žádné slevy nebyly.

Protože mnozí z nás mají v sobě vědomé či podvědomě skryté snahy druhé ovlivnit a dostat je tam, kde je třeba aniž by si to přiznali, stávají se tak sami obdařeni podobnými manipulacemi zvenčí, které se velmi lehce dostanou do aury člověka. Vstupní branou pro ně je stejnost nebo podobnost programů, principů a energií v nás, které je svými vibracemi a frekvencemi přitáhnou a stávají se tak i klíčem, který odemkne bránu naší aury, aniž bychom si to přáli nebo to vědomě dovolili. Dovolení je dáno automaticky na základě podobnosti.

Ochranou před těmito manipulacemi zvenčí je tedy snaha dosáhnout co nejvyššího stupně osobní čistoty a svobody od příčinných (přitahujících) programů…, abychom tím odstranili vlastní anténu, automatické klíče a také i důsledky, které to přináší v lidském životě. Je to cesta vyhnutí se nepříznivým, nepříjemným událostem a zážitkům prostřednictvím pochopení a vysvobození sebe sama.

Máme-li v sobě tedy nějaké negativní programy, principy, vzorce…, tyto se stávají příčinou, proč jejich podstatu zkouší někdo na nás zvenčí a také proč je tento pokus vždy úspěšný…

Člověk, který je prost těchto záležitostí, na tyto lákadla většinou nereaguje, cítí v nich podvod a lest na dálku nebo přijde na místo, kde je sleva v jeho prospěch, míněná upřímně a co nejvíce bezelstně. Nakoupí jenom to, co potřebuje, dokonce dostane kvalitní zboží, které uleví jeho peněžence a spokojeně, bez tlačících se davů, mačkání, šlapání a ublížení na zdraví odejde domů. Nezažívá stresy, strach, obavu, jestli se i jemu dostane zlevněné zboží nebo nepohodlnost či nepřízeň počasí při několikahodinovém vyčkávání před obchodem.

Veškeré zmíněné nesnáze si člověk způsobuje vlastně sám, aniž by si pořádně, důkladně, plně uvědomil a přiznal obsah sebe sama, který se odráží ve vnějším světě a přitahuje nepříjemnosti. Napohled svoboda nákupu se tak stává popravdě nesvobodou, protože se necháváme ovládat cizími cíli a záměry. Svoboda se stává iluzí, kterou si člověk vyrábí sám a dobrovolně do ní upadá.

Stovky, tisíce vládou přijatých nařízení, opatření, zákazů, příkazů, zákonů slouží pouze jejich cíli ovládat, řídit a hlavně manipulovat, čili člověk se den co den stává nesvobodnějším a svázanějším. Daň za svou vlastní aktivní pracovní činnost, za svůj vlastní dům, pozemek i jeho prodej druhému, daň z úroků, za starání se o pejska ve vlastní zahradě, daň za vodu z vlastní studny, za nákup životu potřebných věcí (potravin, oblečení, léků…)… není ničím jiným než obrovskou nesvobodou člověka v této společnosti jako důsledek uchovávání, neřešení a posilování osobní nesvobody vůči sobě samému.

Nemoct nechat uveřejnit v novinách a časopisech své názory kvůli nesouhlasu jejich šéfů, poplatných svým chlebodárcům, sledujících cíl udržovat lidi v nevědomosti a ve vlastních moci- a ziskuchtivých manipulacích, je také obrovskou nesvobodou. A nemoct veřejně vystoupit s novodobým názorem na změnu celého přístupu k životu, novou pomůckou, přístrojem či lékem, které by přinesly svobodu, radost, štěstí, Lásku, zdraví… za nízkou cenu bez obavy ze zesměšnění, zostuzení, potupení, ponížení, potrestání a označení jako „nesmysl“ či možná někdy i bez obavy ze zbavení svéprávnosti a umístění v některém zařízení z důvodu nepohodlnosti, umlčení, je politováníhodnou nesvobodou.

Navenek se hlásá svoboda, ale proti její realizaci mnohdy vyjde do boje celý regiment útočníků na obranu manipulativních, mocichtivých jedinců či kartelů…, kteří se snaží nepohodlného zbavit, aby se mohl realizovat ziskový cíl. Svobodou se ohání nejvíce ti, kteří se ji dožadují od druhých místo toho, aby pracovali na vlastní svobodě a dali si ji sami, pak ti, kteří chtějí mít svobodu manipulování s druhými, nejméně však o svobodě přemýšlí ti, kteří si ji nechali vzít a zatlačit se do podřízené role.

Z uvědomění si všech možných souvislostí ohledně nemožnosti udělat něco správného, životu prospěšného, svobodně dýchat a žít vychází jediný závěr – NESVOBODA ŽITÍ A BYTÍ, kam se člověk podívá. Takto popravdě vypadá svobodná demokracie, kterou se dnešní společnost dokonce až chlubí.

Nebyla by tak úplně, kdybychom to nedovolili i my sami. Jednou z mnoha stránek dovolení je i obsah naší bytosti, tedy souhrn těch programů, principů, vzorců, názorů, přesvědčení, závislostí, vazeb, pout…, kterými svazujeme především sebe samých. To, co je venku, je odrazem stavu našeho vlastního vědomí, podvědomí…, našeho vztahu k sobě samým. Jakmile máme nesvobodu sami v sobě, vůči sobě a ve vztahu k druhým, dáváme svolení jiným ji vůči nám realizovat, a také je v tom nevědomě posilujeme a podporujeme.

Zbytečně si budeme stěžovat na svého šéfa, který nám nepodepsal dovolenou, i když sobě samému si ji dopřál dva týdny, když sami sebe zavíráme v práci, za pracovním stolem, nosíme si ji i domů a o volno jsme měli strach požádat už možná skoro dva roky. Vězníme sebe samých v práci, hrajeme roli nesvobodného člověka, ale od šéfa naopak požadujeme kousek svobody. Nejdříve si ji musíme dát sami sobě, až potom ji můžeme pro sebe žádat od druhého. On reagoval na to, co jsme vyzařovali ze sebe a podle toho i jednal. Když vězníme sami sebe, on zase vězní nás…

Dosažení vlastní svobody znamená postupné oslabování, nevyživovaní nesvobody, až jednoho dne bude muset zaniknout. Nedokáže se bez našich vyživovacích energií uživit. Čím více v sobě propracujeme čistou svobodu, tím více nás postupně druzí nechají na pokoji. Dokonalá vnitřní svoboda přinese i odezvu okolí, projeví se odrazem v okolním světě – světu postupně nebude dovoleno z nás dělat nesvobodné otroky. Jeho energie nesvobody se k nám nebudou dostávat.

Dosáhne-li v sobě čistou svobodu 75 lidí ze 100, 5 manipulujících, vládnoucích bude muset časem ustoupit, nebude moci realizovat své plány. Bude-li však svobodných ze 100 lidí jenom 5, 5 manipulátorů se lehce uživí, protože dostanou „zelenou“ a energie 90-ti nesvobodných, kteří se nechají a nechali zatlačit do nesvobody a přinutit se živit je svými energiemi, je budou podporovat a držet. Znamená to, že kdyby se nad 50 procent lidí důkladně vysvobodilo z nesvobody, tvůrci nesvobody by časem museli ustoupit, až se jednoho dne jejich království manipulací zhroutí. Nesvobodu a svobodu máme ve svých rukou.

Začít se zbavovat nesvobody je tedy potřeba nejdříve u sebe přesným pojmenováním programů…, které se svobodou na všech úrovních našeho bytí a ve všech oblastech našeho působení a života jakkoliv souvisí. Tyto je třeba záhy, do nejmenšího zbytku, dostat ze všech svých úrovní, životů a vztahů pryč společně s plným pochopením, poučením, mentálním odpuštěním druhým, sobě i mentální prosbou o odpuštění za své provinění, abychom se mohli naplnit místo toho Bezpodmínečnou Láskou.
Programy nesvobody souvisí s různými oblastmi života: pracovní, vztahové, osobní, rodinné, společenské… Jakmile projevíme zájem je pojmenovat a poznat, vyvstanou nám před očima jako životopis.

 

 

Výběr z programů:

  • nesvobodné rozhodování
  • – nechávám se ovlivňovat názory druhých manipuluji druhými, vnucuji jim své názory a svá rozhodnutí
  • podléhám názorům druhých, své vlastní potlačuji
  • – nutím druhé potlačovat své názory a přijmout ty mé
  • nechávám se vtlačit do něčeho a podléhám, podřizuji se
  • – vtlačují druhé do něčeho a nutím je podřídit se
  • ponižuji sebe sama, necítím sebehodnotu, cenu sebe sama
  • – ponižuji druhé, a snižuji jejich hodnotu na veřejnosti
  • svazuji sebe sama a řídím se pravidly, zákony, příkazy, zákazy, tradicemi, které mě poškozují
  • – nutím druhé se řídit mými zákony, příkazy, zákazy, které s nimi manipulují
  • žiji vázanou poslušností k druhým, čímž potlačuji sebe sama
  • – nutím druhé k poslušnosti, manipuluji s nimi
  • nechávám se zastrašit a donutit k tomu, co chtějí druzí
  • – zastrašuji druhé a nutím je vykonat něco dle mého rozhodnutí
  • strach se za sebe postavit, ozvat a pronést svůj názor, nápad, plán
  • – svou energií válcuji druhé a nedovoluji jim vyslovit svůj názor, abych si zabezpečil převahu
  • vymlouvám se na druhé místo toho, abych pochopil sebe sama
  • – druhé označuji za viníky svého vlastního problému
  • mínění druhých je pro mě kritériem vlastního sebehodnocení místo toho, abych dokázal ohodnotit sebe sama bez vlivu druhých
  • – vnucuji druhým svá vlastní kritéria místo toho, abych jim umožnil být sebou samými
  • strach z realizace sebe sama
  • – zastrašuji druhé, aby mě jejich vlastní seberealizací nepředběhli a neohrozili
  • ze strachu, dobrovolně nechávám místo sebe mluvit druhé
  • – mám potřebu mluvit za druhé, abych byl „prvním“, viditelným a předvedl sebe sama
  • mám strach z vlastního ponížení, potupení, výsměchu a tak se raději stahuji do pozadí
  • – zesměšňuji druhé, abych získal převahu
  • nechávám si vnutit cizí plány, které pak realizuji, své vlastní ani netvořím, nesnažím se o to
  • – nutím druhé plnit mé plány, ty jejich neberu vážně, podceňuji je
  • odevzdal jsem ze slabosti (energeticky a vnitřním souhlasem) právo rozhodování o mém životě do rukou druhých
  • – beru druhým právo rozhodování o nich a přisvojuji si ho z titulu moci
  • nechávám nad sebou zvítězit druhé a přijímám roli poraženého, utíkám z boje
  • – utlačím, rozmačkám, rozmašíruji druhé za každou cenu, musím být vždy vítěz
  • závislostí a lpěním na někom mu upírám svobodu
  • – nechávám se vtáhnout do závislosti druhého a vzít si svobodu
  • nechávám sebou manipulovat, omezovat se
  • – manipuluji druhými a omezuji je
  • nechávám se obelhat, podvést, okrást
  • – obelhávám, podvádím a okrádám druhé pro svůj prospěch
  • hraji roli poraženého, potopeného, neschopného
  • – nutím druhé do role poražených, dávám jim punc neschopných
  • popírám vlastní dobro, preferuji prospěšnost pro druhého
  • – řídím se vlastní prospěšností, nikoliv dobrem všech zúčastněných
  • dovoluji druhým vstupovat do mého života a řídit ho dle jejich představy
  • – vstupuji druhým do jejich života a snažím se ho řídit dle svého
  • a další…

 

Svoboda se stává nahlas proklamovaným heslem, cílem, cestou, avšak mnohdy výsledkem bývá manipulování s druhými, se sebou samým nebo upadnutí do nesvobody (svoboda na principech podmínečné lásky).
Splnění svých životních přání si někteří lidé realizují hlavně prostřednictvím donucení druhého – aby je splnil on místo toho, abychom si je velmi snadno splnili sami, jako výsledek vlastní svobody, čistoty a života prostřednictvím Bezpodmínečné Lásky.

Žijeme v době iluze svobody, ač bychom si přáli, aby tomu tak nebylo. Iluzivně předpokládáme a myslíme si, že můžeme dělat co si jenom zažádáme, společnost nás podpoří, že dokážeme udělat co potřebujeme, protože jsme uvnitř sebe svobodní. Stačí se jenom podívat přes kouzelné oko Pravdy a veškerá iluze se v něm zbarví do hnědo šedého odstínu, přes který možná občas neuvidíme ani sebe samých, jestli máme na sobě modrou či žlutou košili. Budeme-li chtít se přes něj podívat na sebe a svět, závisí od vlastního rozhodnutí, ochoty znát Pravdu a snahy sebe sama vysvobozovat.

Žijeme v době, ve které se stalo zákonem: KDO Z KOHO? KDO VEDE A VLÁDNE? Neosvobodím-li sebe sama, zůstanu uvězněn v otroctví druhých. „Já skutečně jsem?“ nebo jsem popravdě otrokem, čili za tímto výrokem je skrytý dovětek? Žiji Bezpodmínečnou Láskou, její Moudrostí a poznáním nebo v podřízení se a v manipulacích?

 

Přeji všem tolik čiré svobody, kolik si sami zaslouží svým pochopením, poznáním a proměnou sebe samých.

 

Zdroj: Zuzi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.