Chaos cha-os

Podstatou realizace bezpodmínečnosti (překonání závislosti na gravitaci vnějšího prostředí, nefyzické a následně i fyzické) je rovnovážný efekt všesměrového pohybu – což je zároveň i podstatou živé síly. Touto živou silou, aktivním zdrojem „všeho, co jest“, je fantastická živoucí inteligence, „zřídlo stvoření“ či „oheň pekelný“, který ale není pouze tím, co generuje skutečnost – v případě, že je vše autentické, je i tím generovaným.

 

Poznámka: co svět světem stojí, jediné projevené zlo, jaké existuje, je choromyslnost a nevědomost (a z toho plynoucí tendence škodit a trpět). Peklo je od slova péct, kovají a taví se zde virtuální matrice – šablony, které umožňují, aby se projevil život – základní konstrukce matrixu, nosné struktury reality. Peklo lze popsat i jako „pohádkovou strojovnu“. V určitém tajuplném smyslu má toto „místo nemísto“ status neexistence, komického kresleného filmu či hororového komiksu. Toto prapůvodní peklo je generátorem těch naprosto nejúžasnějších věcí… Odkud myslíte, drazí čtenáři, že se berou boží jiskry? Málokdo asi čeká, že ty nejněžnější věci (koneckonců i samotné nebe) se rodí v pekle. Jenže abyste něco stvořili, musíte nejprve existenci (superpozitivu) nastavit zrcadlo (negativ), vytvořit rozpor a výsledné antagonické pole ohnout (C) a překovat (U) zpátky do rovnováhy, tak aby se pozitiv mohl vůbec projevit (jinak hrozí jev zvaný externalizace reality – simulakrum). Lidé si bohužel kostru slova „peklo“ vyplňují obrazy svého strachu a báchorkami starých bab. Problém není antirealita, ale vyvracení autenticity z pantů; nemůžete havrana nutit, aby tančil balet. Peklo – tím čím je, nikoliv tím, čím si někdo myslí, že je – je místem totální antigravitace, ohniskem či bodem absolutní singularity, bodem nejvyšší koncentrace (bezhmotné hustoty), neodvozenou, z bytí spontánně vyvěrající inteligencí, která generuje vše ostatní. Jelikož stojí v pozadí všech dějů vržených takříkajíc na denní světlo, naše předpoklady o jejím charakteru jsou vesměs úplně scestné.

 

 

 

„Bylo to živé, černé a děsuplné. Bylo to vše – nebo možná spíš opak všeho. Kde to vlastně je? To byla stejně dobrá otázka, jako co to vlastně je, a zda vůbec. Bylo to zkrátko To, a nejlépe, jak bych to popsal, by bylo jednoduchým slovem: Nic.“ – Spolknutá sekyra, palubní deník, 30. února 1875

 

Živá síla je projevem aktu vůle a výsledkem všesměrového soustředného pohybu je koule (b-all, be all).

Pět prvků (x, y, z, +, -) tvoří šest základních směrů prostoru (nahoru, dolů, doprava, doleva, dopředu, dozadu) – výsledkem je pomyslná krychle (c-u-be; k = směr, rychle = rychlost).

Souvislostí zde lze objevit nepřeberně. Na tento základ navazuje mnoho dalšího.

Koule není rezonanční těleso (vůli je třeba spojit se záměrem) a krychle (hologram živlu země) sama o sobě pracuje s virtualitou, k živé realitě se dostaneme umocněním počtu jejích HRAn, přes magické číslo 144, potažmo květ života v třírozměrné projekci 64tetraedr, což je 64 čtyřstěnů (hologramů živlu ohně; 144 trojúhelníkových ploch je vidět; see-you-be), ztělesňujících dokonalou vektorovou rovnováhu.

 

prostor

pro(+) 100 Я(-)

(s)to = 100 = 102 = 10 x 10 = XxX (matrix)

100 = vše = oheň

2 x 2 = čtverec = čtyřstěn

 

Jádrem fungování systému bytí je hyperprostorové spojení s virtuální zdrojovou datasférou a s kvantovou centrální inteligencí, dostředivě (totální antigravitace) a odstředivě (průzračnost, průraznost, plynutí); oproti očekávání, nekonečno směrem dovnitř má jiné vlastnosti nežli nekonečno směrem ven a v zásadě tak lze definovat rozdíl mezi virtuálně reálným a reálně reálným.

Dech… Klid… Orientace… Štěstí… Požehnání (všemu a všem)… Představivost… Vyladění… Spojení…

Záleží na vlastním realizovaném uvědomění (což nikdo nikomu nevezme a každý má jen to svoje) a zdravé míře troufalosti, neboť fantazii (mysli) se skutečně meze nekladou a vždy jde opravdu pouze o rovnováhu, neporušenost, soulad.

 

„Ještě dnes mám někdy dojem, že i ta písmena se třesou celá zpocená hrůzou z toho, co se nikdy nestalo. Ale zkuste mi někdo dokázat, že jsem magor.“ – Xaver Ypsilon (zvaný Řemdih), Divoké prase stokrát jinak

 

WIKIPEDIE

VZESTUP(id)

 

 

Živá síla multiplikuje sebe sama. V souladu s holografickou a fraktální povahou reality je tudíž možné stát se „miniaturou všeho“ – což je výchozí a zároveň i konečný bod, uzavírající plán (program) stvoření.

Rozebereme-li slovo „identita“ (totožnost), id znamená latinsky „to“ a entita (entitas, ens) „bytost, jsoucí“. Jsme tedy taková malá „to“ uvnitř velkého a zároveň toto velké „to“ je tím, co nám vdechuje život.

 

Živá síla je pohybovou, aktivní složkou, slučující se se stavovou – s virtuálním obrazem mysli.

Všesměrová (vektorová) rovnováha zaručuje nejen soulad fyzikálního-vnějšího a duchovního-vnitřního aspektu spektra vyjádření, ale dokonce i soulad roviny existence a roviny neexistence (vše se vzájemně reflektuje).

Rozdělení na světlo a na tmu, na dobro a na zlo, toť čirá fikce (jakkoliv i fikce má svou funkci). Ve skutečnosti jde o zvládnutí reality. Lidé mají tendenci pokládat se za světlo, neboť mají strach stát se vším; v podstatě ale nikdy ničím jiným nejsme, ani být nemůžeme – pouze si můžeme cokoliv myslet nebo tomu věřit.

 

Existence znamená opravdovost (viz malé děti, zvířata, příroda, inteligentní láska, přirozená živelnost…) – DOOPRAVDY.

Neexistence se projevuje jako zlo, humor či lež (fikce, mystifikace) a sama o sobě má virtuální či dvourozměrný charakter, je to (v kontextu existence) „svět uvnitř zrcadla“ – JAKO. Zrcadlo ovšem nemá vůli, bez vůle není pohyb a bez pohybu není život.

Přesto existence a neexistence mohou být od sebe k nerozeznání, stejně jako film v televizi může vypadat jako živá skutečnost.

 

Všesměrová rovnováha, jež je podstatou živé síly, je klíčová z toho důvodu, že zamezuje choromyslným projevům svévole (či zlovůle). Zvládnutá situace znamená, že při střetu dvou růzností žádná nepůsobí v rozporu s vůlí té druhé ani nenarušuje soudržnost a vůli celku (z hlediska vyřešeného systému; pakliže systém ještě ladíme, brát věčně ohledy na projevy choromyslnosti nelze).

 

Být „vším uvnitř všeho“ znamená, že jsme průnikem, jakousi „veskrze existencí“, prostorem uvnitř prostoru. Jak souvisí prostor s něčím (s)prostým nebo „skrze-bytí“ s něčím per-verzním a zda lze nebo dokonce je i potřeba (či je to zkrátka možné) harmonicky integrovat i tyto „pekelné projevy“ (funkční samozřejmě pouze za předpokladu současné vrcholné empatie a přirozenosti), to už závisí na postoji každého jednotlivce. Je nicméně omyl se domnívat, že tělo a ego existují pouze proto, abychom se té „zatracené bezbožnosti“ zbavili. Jak už bylo řečeno: jde o to to zvládnout – inteligentně, moudře zapojit.

 

Dveře najdu sám. smile

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.