Asi nejsou donošení

„Já ty lidi fakt žeru.“ – Neo Tesánek, stodola, 7. června

Venku bylo opravdu překrásně, pak se ale znenadání zvedl prudký vítr, takže zdaleka už tak překrásně nebylo.

 

Během chvíle se ochladilo snad o patnáct stupňů – uběhlo sotva pár minut, a strhl se šílený rachot. Krupobití, jaké u nich ve vsi ještě nezažili.

Za čtvrt hodiny už se ale sluníčko zase procházelo po rozpálené obloze…

 

„Čáp s vámi, sousedko.“

„Čáp, čáp… Zdá se mi to, nebo to je doopravdy?“

„Iluze zdání hmoty,“ odplivnul si Vidlák-Tydýt, kterému to úplně rozbombardovalo slepice. „Toho až potkám, tak ho vážně uškrtím.“

„Nechte syna na pokoji,“ zamračila se stará Tesánková. „Něčím se živit musí.“

„Vejce abych snad teď snášel sám!“

„No, nevím jak jste daleko, ale… fokus pozornosti -“

„Tohle slovo už přede mnou nikdy nevyslovujte.“

„Já jsem vám to říkala, že máte slípkám pořídit brnění.“

„Prosím?“ Starý sedlák měl rovněž dojem, že se mu to všechno snad zdá. „Po kom on to zblbnutí ten váš… má. Ti lidi taky asi uvěří všemu.“

 

Doma stará Tesánková namazala Neovi obří krajíc chleba, připravila mu konvici kakaa a vystoupala po schodech nahoru do podkrovního pokoje. V okně se však jenom tajemně hýbaly záclony – jinak nikde ani noha (jen ta dole ve sklepě v mrazáku).

 

Ezoterik, filantrop Neo Tesánek přetrvával v jakémsi mystickém meziprostoru a jeho hlava, ze které se kouřilo, připomínala pomačkanou, ledovou kouli. Defilovaly v ní skutečně šílené věci:

 

„(…) oni melou furt totéž, blázni, normálně blázni. Místo aby se vyvíjeli, zajímali se o matrice stvoření, architekturu reality, strukturování energeticko-informačních polí, vztah mezi emoční a analytickou inteligencí, podstatu reality – pořád dokola jenom kdákají o vibracích a o emocích a nadávají na zlo, které sami svou slepotou tvoří. Kokokodááák, kikirikííí! Pááá-papapapa. Kvokodááák! Za pět let, co je zná, se nepohnuli ani o píď, jenom dokola blábolí a papouškují, mluví o srdci a o lásce a místo aby aktivovali svá energetická centra, ŽIVOU SÍLU, srovnali se a pracovali na integraci ženského a mužského principu – dělají vtipy o prdech a masturbaci. A říkají si vzestoupení mistři, vyslanci unie světla nebo dokonce archandělé. Uvěří tomu někdo? Kam se hrabe kanibalizmus.“

 

To on proti nim je růžolící nemluvně…

Tesánkovi zakručelo v břiše. Zítra ten článek vydá. To si za rámeček nedají.

„Neo? Jseš tam?“

„Už jdu! Trochu jsem meditoval,“ lhal obratně. To si ale jen myslel – nebo říkal virtuálně? Každopádně slyšet nic nebylo.

 

Najednou tam stál, kde se vzal, tu se vzal. Starou Tesánkovou málem ranila mrtvice.

„Kolikrát ti mám -“

„Už jsem tady. Jé, moje oblíbená pomazánka.“

Po chvíli řekla: „Aby ti to líp myslelo.“

„Díky, díky.“ Letmo mámu vzal za ruku. Vrhnul zasněný pohled mezerou mezi záclonami. „Mohlo by sprchnout.“

Paní Tesánková, kterou už to ani nepřekvapilo, se krátce zasmála. Dalo by se dokonce říct, že se zachechtala.

„Jo… Tydýtům na dvoreček.“

 

 

INSPIRACE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.