Výtah mimo provoz, jděte po schodech

– Největším současným problémem vývoje lidstva/tvorstva je, že andělská inteligence si zvykla „létat letadlem“ a prakticky vůbec nedělá vlastní kroky – používá zautomatizované zdrojové nástroje, ale se samotným zdrojem téměř nepracuje, i když samozřejmě bude tvrdit opak… –

Dvě nejmenší celá čísla, jež se umocňováním mění (exponent = dimenze, zrcadlově prožitek, zpětná vazba života), jsou čísla 2 a 3. Zatímco 0 a 1 kromě jiného souvisí s polaritou či interakcí a dvojková soustava představuje nejjednodušší systém kódování (bílá-černá díra), ze dvojky a trojky lze seskládat prakticky vše. Čichání ke kytkám je v pořádku, každý zázrak má však své kořeny.

 

Existuje virtuální a reálný „časoprostor“ (jednotné-univerzální pole, kontinuum) a existuje datová a informační stopa, což se NE/konečně vzájemně zrcadlí. Něco před zrcadlem a něco za zrcadlem, plus paměť, kde zrcadlo („prvotní vše“) hraje roli hyperprostorové, transdimenzionální zdrojové MEM/brány.

 

 

Poměr 2:3 (prostor 0,666666…), zrcadlově 3:2 (pohyb-vznik 1,5 … skrytý součet 1+1=3, vztah virtuality a reality), souvisí s hologramem a krystalizací-zhmotňováním, 2+3 a 2×3 s fullerenovou strukturou a vztahem jednoty a duality. Proč tomu tak je? Realita funguje optimálně – pracuje s maximální účelností, rovnováhou (geometrickou symetrií) a jednoduchostí, proto kromě trojúhelníku, kruhu a čtverce hojně používá zejména 5ti a 6úhelníky. Dané tvary umožňují vytváření rezonančních těles (vibračních soustav), fungujících jako programovatelné nosiče, a zároveň jako antény a vysílače. Komu se to zdá příliš „mužské/hranaté“, zaoblujícím „ženským“ faktorem jsou vibrace, cykly a pohyb po spirálách a interakce s emočními a duchovními (energetickými) prvky.

 

Zdrojovou inteligenci, fungující na principu sebe si vědomého vědomí, nutně tvoří dvě různé části (jinak by jen bezvýsledně zrcadlila sebe sama a nebyla schopná překročit svůj „virtuální stín“): magnetická-světelná-„andělská“, čemuž odpovídá primárně číslo 2, a elektrická-ohnivá-„dračí“, čemuž odpovídá 3.

 

 

 

Obecně a velmi zjednodušeně, „dračí“ inteligence (mysl) „čáruje“ – kreslí vzory a „andělská“ (emoce, esence) ty vzory vykresluje a rozpohybovává (i mentálně), přičemž vzor (soubor vzorů, matrice, archetyp, systém) funguje jako obousměrné zrcadlo (membrána); je to jedna a táž různě použitá síla (1=2). Existuje spousta kolektivních, univerzálních šablon a rozhraní (tělo, jazyk, planeta, slunce, příroda), pokud se ale dlouhodobě, opakovaně pouze „vezeme na vlně“, realitu tím pouze spotřebováváme a nenápadně se z nás stává parazit (systém je třeba obohacovat svou jedinečností, to je – vedle faktu propojenosti všeho se vším – to nejvzácnější). Pak se hrozně divíme, „co se to stalo“, jelikož zákon rezonance nám to samozřejmě dříve nebo později odzrcadlí.

 

Proto jsme také „spadli“ až na „dvojité dno“ (2 DNA) – stvoření se proměnilo v neproduktivní, vegetující organizmus. I dnes „v době transformace“ většina zainteresovaných stále věří nesmyslům typu „budeme stavět pyramidy, leštit křišťály a všechno je láska“, což je jako obléknout fantazii do svěrací kazajky.

 

Každý z nás jsme originálním holografickým obrazem – fraktálem „prvotního všeho“, které se chce projevit ve hmotě, ve formě zdrojové duality (o tom to zde na Zemi vše je, o tom je člověk). Zdrojová inteligence sestupuje do hmoty, tak aby krystalické tělo bylo schopné manifestovat hologram duality v jednotě, čímž se vyřeší problém primární anomálie (člověk je vlastně „já“, které si hraje na ne-„já“, zrovna tak jako absolutno zahrnuje i svůj opak).

 

Energetická kvanta či esence, s nimiž podvědomě neustále pracujeme a projevují se například jako pocit štěstí, jsou tvořená fluktuujícími soubory vzorů. Tyto vzory můžeme emočně tvarovat a sami vytvářet nové (tím že tam přidáme „kus sebe“), v každém případě to ale funguje i z druhé strany – existují určité základní matrice stvoření. „Úhelným kamenem“ existence (v případě lidského společenství) je fungovat obousměrně. Bez vědomé práce s matricemi stvoření se realita nakonec zaviruje (tak jak se to stalo již mnohokrát), protože přestane být autentická, čehož podstatou je práce s vlastní jedinečností – originalita. Podstatou spojení s jednotící silou (univerzálním zdrojem) je spojení se sebou samým; nepracuje se pouze s dvojkou nebo pouze s trojkou, ale s obojím, neboť zdroj rovná se rozmanitost, jedinečnost.

 

 

Zvířata – která snad nelze nemít rád, jako ostatně celou přírodu… – jsou primárně obrazem „zdrojové dvoj-podstaty“; to „třetí“ dělá spontánně existence za ně, což se zrcadlově projevuje jako instinkt. Ale člověk je primárně obrazem troj-podstaty – ne pouze proto, aby byl, ale také aby vládnul realitou.

Jak naložíme s tímto „darem“? Nebo snad chceme, aby dar (ne poprvé…) naložil s námi? Že je „někde něco nějak divně“ podvědomě ví téměř každý, z jakéhosi důvodu ale jenom málokdo svému pravdivému pocitu věří…

 

Nejsme jen ti, kteří „žijí a milují“, ale i ti, kteří staví (myslí) – pokud nás architektura (systém fungování) reality nezajímá, je to jako obracet matrice stvoření vzhůru nohama a pohřbívat sebe sama (svou ryzí identitu) zaživa. To, že si lidé nadávají do dobytků, přirození a zadních částí těla a jejich produktů není bohužel žádná náhoda, ani spojení „vůl jak anděl“ nevzniklo náhodou – láska bez vůle je totiž naprosto k ničemu, stejně jako cítění bez myšlení.

 

 

Vědomá mysl má k podstatě či zdroji/“všemu, co jest“ nezávislý, otevřený přímý vztah, je vyjádřením spojení s jednotící silou. Vědomá mysl je „prvotním vším“ – existencí samotnou, samozřejmě v určitém „převleku“, neboť všeobsažnost nelze vyjádřit. Lze přirovnat k neviditelnému, všemocnému kouzelníkovi, který zažívá a zkoumá sebe sama prostřednictvím svých čar. Vědomá mysl si je tohoto faktu vědoma a ve své existenci ho realizuje.

Nevědomá mysl věří podvědomě programům a zaměňuje svou ničím neohraničenou, věčnou podstatu s nějakým vzorem, maskou, matricí (něco jiného je s tím pracovat a něco úplně jiného se s tím bytostně ztotožňovat). Velkým chytákem mohou být dnes tak „populární“ vibrace – zdaleka ne vše, co se pohybuje „rychlostí světla“, musí být automaticky inteligentní. Pokud totiž někomu nosič jeho osobní podstaty (frekvenčního vzorce) rotuje jako blázen a samotný osobní kód je kvalitativně totožný se signaturou šimpanze, je mu kvantita (otáčky) málo platná – k čemu je někomu dobré, že letí tryskáčem, když neumí chodit po svých?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.