Transformační mozková vymývárna

Představte si, že se vám někdo vykálí na hlavu a zavře vás do klece… Problém, jak z toho ven, vypadá zdánlivě jako něco nad slunce jasného, co by měl člověk řešit, a většinu z nás přitom vůbec nenapadne, že ještě mnohem důležitější je přijít na to, proč se to stalo. Něco takového se totiž nestane jen tak – přesto někteří lidé (a bohužel nejen oni) jsou tak neuvěřitelně naivní, že si myslí, že projdou nějakou zázračnou bezpracnou transformací, promění se v motýla („světelnou bytost“ – vzestoupeného mistra! – logos boha!!!) a housenka (symbolicky otrok s „odpadní“ DNA) „definitivně přestane existovat jako možnost“.

 

Jak může něco přestat existovat, když vůbec nechápeme PODSTATU DĚNÍ?

 

Jako potenciál housenka bude existovat do té doby, dokud neodstraníme příčinu (CO způsobuje, že někdo někoho může zmanipulovat, mentálně uvěznit?); a pokud ji opravdu neodstraníme, což lze jedině vnitřním pochopením, „zlatý věk“ se (jistým jedincům) nakonec promění v ještě větší paskvil a exkrement, než jaký existuje nyní (nebo doposud existoval). Tak to bohužel opravdu je. Osobně, pokud jde o skutečně soudné a otevřené jedince, jsem docela optimista (nic skutečně hodnotného nemůže bez lásky existovat), zmíněné vygumované mozky ale vážně lituji; zatím jsem si všimnul, že ať dělám co dělám, světelní chytráci jsou k těm svým bezobsažným blábolům o „navyšování energií“ stále přisátí jako parazitická chobotnice a odmítají myslet za každou cenu. Myšlení je zlo, všechno je vibrace. Smyslem života je být vysokorychlostní dement. Důležité je pouze cítit, jinak všechno vzniká… prostě „nějak“ (to je přece jedno, né, he he he, hlavně že šly bovisy nahoru).

 

S koncem roku 2015 narazila místní andělská inteligence (říkají si také „bytosti světla“, jako kdyby světlo bylo lustr a ne poznání) na strop a dál se nevyvíjí. Všude je buď ticho po pěšině, nebo dokolečka recyklují naprosto tytéž neplodné informace (KDO anebo CO to blokuje?). Dnes jsem na procházce potkal u rybníka, kde je kynologické cvičiště, několik úžasných psích tvorů, s vyplazeným jazykem, úsměvem a očima plnýma radosti… – naprosto dokonalé vyjádření zázraku života. Přesto si nedokážu představit, že bych se prezentoval jenom texty o lásce, přátelství, přírodě, pozitivním přístupu a podobně. Člověk v sobě nemá pouze toho „anděla štěstí, krásy a inspirace“, je otiskem DUCHA ve hmotě, obrazem zdrojové inteligence. A zdrojová inteligence je kromě jiného architektem reality. Skládá se ze dvou částí: „andělské“ a „dračí“, která projektuje a řídí struktury. Realita je prostor a pohyb v jednom, stav (-itel) i dynamika (prožívač), projevuje se opticky a vibračně (efektně i efektivně), jako mysl a jako emoce v jednom. Přestat myslet a soustředit se už jen na energie a na vibrace je jako nechat si dům navrhnout gynekologem. Co mohou jedinci s takovýmto absurdním přístupem k realitě od budoucnosti očekávat, to je snad lepší radši ani nevědět (v rámci humoru to je dobré, ale jinak samozřejmě právě naopak).

 

 

Dvě přímky se buďto mohou protnout nebo ne, na čemž lze zjednodušeně ilustrovat dva základní typy energií (silových polí): elektrickou a magnetickou. Zrovna tak existují dva druhy paměťových polí: datové (virtuální) a energeticko-informační (reálné), kde to datové vzniká primárně jako akce (uvnitř) a informační jako reakce (na vnější svět) a dál se vše „v rytmu NE/konečna“ zrcadlí. Neustále také existuje něco MEZI, neutrální úZEMí, společný třetí faktor (například zvuk, vlastní jak elektrickému ohni, tak magnetickému světlu). Realita je inteligentní organizmus (dvojitý krystal), vše je určitým způsobem živé či vědomé a má dřímající charakter bytosti – individuálně andělské či dračí inteligence; jedná se o pohled z jedné a pohled z druhé strany na totéž (DIAMANT) a něco manifestovat (vně projevit, zhmotnit) lze pouze synchronizovanou součinností (zarovnáním, spojením) obojího. Pouze ignorant může věřit, že tma je „zvrhlým“ opakem světla – opakem skutečného světla (tedy poznání, uvědomění) je notorická blbost, tma je opakem světla asi tak jako je had opakem hadru na nádobí…

 

Zlo jako takové je obrazem neexistence – je to zrcadlo samo. Manifestovat se může pouze prostřednictvím ne-souzvuku (porušenosti, disharmonie), ve formě choromyslnosti nebo hlouposti, nevědomosti.

 

 

Falešná verze reality nemá ke zdroji a podstatě „všeho, co jest“ bezprostřední nezávislý vztah, není schopná kvantového sebe-vytváření (což lze pouze v případě kontaktu s centrální inteligencí, principem „dva v jednom“) – pouze se tak tváří navenek, jelikož ústředním motivem a bodem dané verze není prapůvodní živoucí beztvaré/formotvorné zřídlo či jádro stvoření, ale nějaký tvar – maska, byť třeba „jen“ nějaká jemnohmotná forma (i když někdy je opravdu, nebo alespoň zdánlivě, těžké té „andělské nádheře“ neuvěřit, respektive je velmi lehké se nechat zmást – zvláště když je člověk LÍNÝ JAKO PRASE sám něco dělat a rozvíjet své poznání a jedinečnost a zvláště když většina info-zdrojů k projevům vnitřní aktivity a k originalitě vůbec neponouká, všechno za nás dělá centrální slunce a lodě Galaktické federace, my už můžeme jen sedět na prdelích a číst channelingy).

 

Falešná verze reality svévolně ohýbá spektrum (multi-spektrum) vědomí, je mimo přirozený rytmus a řád bytí, pročež v příslušném poli energie vzniká distorze – lze to přirovnat k rovině, kde přes kopec není vidět na druhou stranu. A tak jedna strana kopce bojuje naslepo s druhou, chybějící hybridní částí sebe sama (nebo něčím, co s tím rezonuje – co tomu energeticky odpovídá).

 

 

Systém realitních polí naší (této) galaktické hvězdné úrovně se přeskupuje do zcela nového vzorce (uspořádání) s rozšířenými možnostmi, pevnější vazbou a jemnější (integrovanější) polaritou. V zásadě jde hlavně o čtvrté skupenství hmoty (plazma, éter), respektive tekuté světlo (hvězdné krystaly). Není to o vibracích, ale vibračních vzorech (způsobu pohybu a obsahu paměti). Fixace na starý model reality bude po nějakou dobu nadále umožněná – hráči v těchto doménách existence buďto objeví jeho chybu (špatně nastavená funkce, respektive vztah mezi protiklady) a opraví ji, nebo ne. Blázny to, zdá se, nakonec sežere zaživa a mnozí si konečně zhluboka oddechnou…

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.