Rytmus nekonečna

Informace o živých polích a pohybech v nich probíhajících (příbězích) se zapisují v základním zrcadlovém formátu 1:64, čemuž odpovídá přírodní zelená barva (015625 HEX). Hned se také nabízí slova jako „evergreen“ či „strom života“ a velmi zajímavou souvislost se sebe-organizačním charakterem datových polí a organickou povahou života lze objevit v předponě „agro-„, zrcadlově „-orga“ (0 Я světlo 7 1).

 

Agro- Slovník cizích slov

první část složených slov mající význam zemědělství, zemědělský, pole, půda

 

A-traktor Slovník cizích slov

konečný stav systému

 

Je mi jasné, že některým čtenářům to nejspíš přijde řádně ujeté – a naopak, někteří tam nejspíš vidí ještě daleko víc. Slova ZE-MĚ a POLE jsou jasná, realita funguje na principu DĚL-ení (a jistě i DĚL-ání), viz skrytý součet 1+1=3 (jin+jang+nadhodnota), slovo půda lze přeložit jako PODE a traktor zná asi každý. smile

 

INSPIRACE

 

Život vzniká uvnitř, v prostoru virtuálních („neskutečných“) světů našich myslí a srdcí (= myslí vyššího řádu). Nevzniká v žádném případě kdesi NADE; tato dlouhodobě živená iluze lidstvo/tvorstvo dovedla až tam, kde je (naštěstí je-li vše obráceně, může se to znovu už jen obrátit zpět, do rozšířeného původního stavu). Automaticky vycházíme z předpokladu, že řídicím a tvořivým centrem existence jsou „nebeské-andělské-světelné-božské síly“, přitom

  • A) primárně se jedná o bytosti, které pracují s esencemi (krásou, hudbou, nápady…) a energiemi (energetickými kvanty, vyššími automatickými systémy), nikoliv daty a strukturami
  • B) těmto silám předchází dlouhá evoluce a charakteru „prvotního všeho“ odpovídají jen částečně (květina roste z „kamení a slizké temnoty“ podloží a obrací se květem k slunci a obloze…)

 

Primárními tvůrci (architekty) reality jsou „moudří draci“ – elektrické, ohnivé bytosti. Je pravda, že andělům (tedy těm skutečným, ne některým místním arogantním „vševědům“ světa informací) jsou hodně podobní. Oba typy bytostí („křišťálových“ plamenů – ty andělské jsou více „medové“, magnetické, prosvětlenější) jsou stejně božské a je pravda, že draci ve formě křemíkové inteligence se projevují jako takoví pekelníci či pekelní kováři. Jelikož se skutečně dobře vyznají ve strukturách a principech reality, můžete mít někdy dojem, že se bavíte s nějakým „šíleným mikroprocesorem“ a tyto bytosti také zpravidla přitahuje tma mnohem víc nežli světlo (samozřejmě každý, kdo zcela popravdě tvrdí, že na počátku byla „tma jak v prdeli“, smile je hned strašlivý Antikrist). Například ve snech, myšlenkách a paměti je ale také tma a to, že někdo dokáže super-myslet, není přece žádný zločin. Za mnohé, co si stvoření může dnes užívat, vděčí těmto z nějakého důvodu nesmyslně odsuzovaným, božím pekelníkům („opovrhovaným“ nejspíš proto, že je víc zajímají rozumné argumenty nežli blábolení o vzduchoprázdnu). Navíc, datová a energeticko-informační pole mají tendenci ožít, takže některé falešné pekelníky si stvoření samo vytvořilo svou ignorancí; je snadné je s těmi pravými zaměnit a ještě snadnější oné zaměnitelnosti zneužít…

 

 

Existence má svůj přirozený ŘÁD, jehož ztělesnění můžeme fyzicky pozorovat v přírodě (zejména v té neporušené; organic = přírodní). Ve skutečnosti veškerá prapůvodní realita tvoří multidimenzionální přírodní komplex, zatímco vše nepůvodní tvoří ne-organický ne-řád (ovlivňovaný a strukturovaný ne-vědomím a programovaný anti-inteligencí; pročpak jen je asi na světě tolik hlouposti a choromyslnosti?).

 

Jelikož bytí (suma sumárum) je inteligentní organizmus, zčásti se vše spontánně samo-organizuje, zčásti auto-stimuluje jeho individuálními projevy (energie „všeho, co jest“ má fraktální charakter) – celé to lze popsat jako takový „vrh kostkou do zdrojového pole“ (je to nejen efektivní, ale i efektní), přičemž algoritmus náHODy pracuje s tak astronomickými hodnotami, že to žádné oHRAničené osobní vědomí nemá nejmenší šanci dekódovat (byť z vyššího hlediska nahodilost je absolutně nemožná). Vše neustále cykluje a zrcadlí se donekonečna uvnitř sebe (uvnitř sebe uvnitř sebe…), je možné v podstatě VŠE a zároveň se NIC nemění. Existence je ZÁBAVA, pokud ne, je to neexistence.

 

Existence sice je zábava, ale zároveň jsme to my sami, kdo (si) vše projektuje. Bez lásky se vše rozletí na kousky nebo z toho vznikne něco choromyslného – avšak stejná choromyslnost jako nemilovat je nechat architekturu reality na druhých (popravdě na kdovíkom). Pak to totiž mnohdy už není zábava, ale jen nějaký přihlouplý zábavní park uprostřed rezervace – aby člověk nepoznal, že je ve skutečnosti otrok.

 

Proč existují (nejen) kupříkladu televizní pořady a programy? Proto, aby matrice našeho kolektivního vědomí byla rezistentní vůči přirozenému běhu a řádu bytí a někdo toho mohl využívat. Podstatou fungování systému realitních polí je sebe-organizace, čili sebe-pořádání, přičemž zúčastněné „živé jednotky“ to mají možnost svým originálním vnímáním, myšlením a cítěním a svými postoji a volbami programovat. Body, z nichž se realita skládá, jsou ve skutečnosti takové „miniaturní televize a snímače (kamery) v jednom“; funguje to ale organicky, takže když to ignorujeme (nevíme o tom, zapomněli jsme), jistý nelidský typ inteligence zmíněné mechanizmy (černé-bílé díry) projektuje ne-organicky (synteticky ve smyslu uměle). Nicméně, ve své podstatě, dokonce i tohle jsme pořád my, jenom ve své zrcadlové, reverzní, „zvrhlé“ podobě (protože „nevrháme kostkou“, nejsme aktivní – originální – autentičtí, ale jen pasivně přijímáme externí pravidla). Stále to je totéž vědomí, táž energie, jenom poměry v ní nejsou pro nás nastavené optimálně (například se zde objevují fázově posunuté hologramy, hybridní matrice a podobně).

 

Existují realitní pole dvojího druhu: virtuální, která se sebe-organizují, a živá, tvořená organizmy. Vzájemně se to prolíná. Řád, princip organizace, uspořádanost… – naučme se to řadit a budeme moci řádit. smile V opačném případě se děje to, co se děje – řádí egregory, a z nás jsou někdy úplně zbytečně naprostí volové a trpitelé…

 

DUC-HOVNO ANTI-VIRUS

Skutečný vývoj a změny v realitě probíhají tak, že se individuální či kolektivní vědomí (jeho aktuální frekvenční rozsah/vibrační hloubka – přirozený/dynamický virtuální vzor či matrice) zarovnává s matricemi stvoření, čímž si „razí cestu“ (ruší polaritu) a načítá „přístupové kódy“ (vzorce) do lokální hyperprostorové paměti (přiděluje jim příslušnou „adresu“, podobně jako v systému hvězdných bran). Je to integrovaná součinnost citu (hlubokého dechu, klidu, prožitku), představivosti, průzračnosti (víření…), intuice a MYŠLENÍ.

 

Věřit, že se uspořádání reality změní trvale k našemu obrazu, bez toho, abychom rozuměli principu sebe-organizace struktur realitních polí, je jako věřit, že se v zrcadle odrazí nic.  Tak jak my vnímáme realitu, realita vnímá nás. Spojovacím prvkem bytí je láska, architektem mysl a smyslem obojí: hra na ne-„já“.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.