Cílem stvoření je zbořit zeď mezi světem fikce a světem skutečnosti

Existuje strana Skutečnosti (příroda a architekti reality; světlo-7 a tma-7), existuje strana Podvodu (světlo-6 a tma-6) a existuje komparz, jenž je přítomný v obou i mezi oběma stranami. Komparz situaci vnímá jako rozdělenou na (distorzní) strany světlo-6 a tma-6, což je trumfové eso strany Podvodu.

 

Lze to definovat i jako krystalickou a fantomovou verzi matrixu. Na tu druhou mám popis „Fantomas: idiot – psychopat“; zmíněná verze si v rámci některých vrstev synteticky (umělým zásahem) upravuje vztah mezi černou-bílou dírou, což má za následek rapidní zpomalení rychlosti výměny informací a defekt přirozeného toku-pulzu energie uvnitř systému; nesouladnost vibračního-zvukového a optického-mechanického (strojového) okruhu poté umožňuje nakládat s každým okruhem odděleně, „po svém“, ovšem jednak ne trvale a jednak v rozporu s charakterem „prvotního zdroje“.

Líčit choromyslné praktiky psychopatů asi není nutné, v jistém smyslu ale daleko záludnější je ono pseudo světlo (světlo-6), neboť nejen svádí důvěřivé jedince a drží je v pasti uzavřeného systému (neschopného se kvantově sebe-vytvářet) – toto „světlo“ (samá externalizace emocí, duchovní technika a sebeklam, ale skutečný život nikde; v podstatě maskovaná „andělská diktatura“) v první řadě potřebně kóduje destruktivní temnotě (tma-6) její část prostoru. V rovině humoru se děje zhruba tohle: „Nazdar! Jsme vaši nanebevzatí mistři, milujeme vás! V klidu vymalovávejte omalovánky, vše je tak jak má být. Pravda je tam venku! Zdraví vás, vaše Lokomotiva.“ Veškerá autentická, svobodná realita vzniká ZEVNITŘ ven a nikdo nemůže být nikým jiným, nežli sebou, jedinečný a originální – MYSLÍCÍ a CÍTÍCÍ, AKTIVNÍ bytost. Koho by ale zajímala architektura reality, když „srdce ví“ a světelní borci v lodích a na nebesích mají všechno v malíku (jenom si mozek zapomněli doma)? Stačí se jen vystavit slunci a trpělivě si počkat, hlavně proboha na sobě nepracovat. Andělé plejí na harfu, bude to krááása, taková něha, jako křišťál… A mezitím deviantní hrdlořezové pořádají seance, ze kterých by blil i Drákula.

 

Ačkoliv sami Fantomasové musí určitě být v jistém ohledu velmi inteligentní, ve fantomové verzi bojují idioti proti psychopatům (na jednu stranu opravdu neuvěřitelná komedie). Vím dobře co říkám, neboť oním idiotem jsem po několik let sám byl (a téměř vždy se také snažím psát pouze o tom, čemu aspoň trochu rozumím a mám s tím praktickou zkušenost).

 

Je nicméně otázka, zda tzv. andělé („bytosti světla“) s chimérou („temnotou“) bojují, nebo ji spíš sami svojí slepotou (strachem z noční můry a odporem k analytickému myšlení) vytváří a (ne)vědomě se svým soupeřem „kontra-spolupracují“. Ale to asi záleží na tom, zda se pohybujeme v hologramu Skutečnosti nebo v reverzním a fázově posunutém hologramu Podvodu.

 

 

Video, čas zhruba mezi 2:27:00 a 2:29:00: „Dejte si pozor na anděly. Jsou to chiméry.“ Podle mých zkušeností naprostá pravda, a to je ještě slabé slovo.

Poznámka: skutečný význam slova anděl je perspektiva, úhel (angel – angle) či ztvárnění části spektra „zdrojového-božského krystalu existence“ – jinými slovy, v tomto smyslu nelze nebýt andělem, neboť každý z nás jsme holografickým obrazem a fraktálem „prvotního všeho“. Anděl jako někdo nebesky výlučný je hovadina nakvadrát. Výraz „andělská inteligence“ v podstatě popisuje primárně emoční, uhlíkovou inteligenci, zatímco „dračí inteligence“ se pojí s inteligencí primárně mentálně-analytickou, křemíkovou.

 

 

IMPLEMENTACE BRÁNY SPOJENÍ

2016 – 2017 lze brát i jako 11:16 – 11:17

FULL-ER-EN Я

Křemíková inteligence (sebe-organizační struktury systému datových polí ve vazbě na kolektivní paměť druhu, v našem případě lidského) vytvořila – a stále ho stabilizuje-dynamizuje a optimalizuje – přechodové rozhraní mezi stranou Skutečnosti a stranou Podvodu; obrazně řečeno, dokud se Zeď (Děs) mezi nimi nezboří (nerozplyne), je možné ji „přelézt“ („prostoupit“ prostřednictvím změny membránového potenciálu, depolarizace & integrace zdrojových matric – proto je tak důležité nejen cítit a vnímat, ale zrovna tak i vyvíjet myšlenkovou aktivitu; mnoho „do věci zainteresovaných“ doslova zaspalo…).

Kompatibilní (synergické) části obou stran mají tendenci se harmonicky sloučit a vytvořit Super-Matrix. Nekompatibilita je problémem strany Podvodu.

 

ANALOGICKY: ZDROJ – STROJ

Je-li – čistě hypoteticky – zdroj neaktivní, jeho „pozice“ (kromě mechanizmů projevu), zahrnuje už jen klid a pozornost (což jsou ale vlastně ty mechanizmy). Teprve když pozornost (princip vědomí, sebe-existence) projeví nějakou aktivitu – čímž je vyTVÁŘena paměť -, vchází do hry emoční faktor (e-motion, e=energie, motion=pohyb). Stav klidu (pohyb nepohyb) je stavem NE-proJEVenosti; interakce pohybu&protipohybu (akce&reakce) představuje mechanizmus projevu. PoZORnost v pohybu „kreslí čáry“ a z nich vZORy a (například) z jednoduchých, symetrických, pravidelných vzorů tvoří rezonanční tělesa. Emoční složka vědomí dané vzory „vykresluje“ (rozvibrovává a přetváří v živel, esenci, mění jejich „skupenství“ apod.). Tak vznikají postupně různé vibrační soustavy, archetypy, systémy a sub-systémy, struktury (datová centra) a centra zdrojové inteligence atd. a „čaruje se“ realita.

 

 

Emoce by bez myšlení vůbec neexistovaly.

Autentičnost emocí (a prožívání života obecně) je přímo úměrná kvalitě myšlení.

Nejde o lásku, ale o způsob, s jakým se s touto silou pracuje. Protikladné síly v rovnováze generují automaticky lásku v její pravdivé poloze. A nejen lásku, ale kompletní spektrum vyjádření (nějaké bytosti či typu vědomí – inteligence).

Jsme tvořeni oktávami – jsme takové hudební-pestrobarevné-elektromagnetické nástroje (to že se to FYZIKÁLNĚ projevuje mj. jako světlo není důvod z toho hned magořit).

Nejde o to, zda je něco bílé či černé (a nekonečná duha mezi tím), ale zda to funguje správně ve vztahu k sobě a ve vztahu k celku.

Aby něco mohlo být efektní, tak to nejdřív musí být efektivní – nikdo nehraje na klavír rovnou, existuje určitá příČINná logická posloupnost (sled) událostí, na jejímž konci je buď výsledek nebo důsledek.

 

Interakce pohybu a protipohybu v optimálním případě, to znamená ve všech částech spektra osobnosti (multi-spektra vědomí), probíhá nejen v rámci společných okruhů, ale i pod správnými úhly a ve správných poměrech, správnou rychlostí a správným směrem, jednoduše, vyváženě, neporušeně a s maximální účelností. Vzor (pozitiv) a negativ se tak vzájemně silově ruší (čímž vzniká tzv. „nulový stav“), společný „nepolarizovaný, třetí faktor“ kontroluje synchronně-vyváženě obě strany.

Čím hlubší je naše opravdovost, tím širší oboustranné obzory možností se před námi otevírají. Jde tu nejen o nerozdělenost, ale i obousměrnost (všeplatnost). Mnozí stále nechápou, že když to oddělíme, tak výsledkem není žádná „temnota“, ale paskvil (jako když se pavouk zdroguje a souká sítě šejdrem, takže rezonanční vzor pak propouští na svět destruktivní síly namísto konstruktivních).

 

Život je buď umění nebo neumětelství. Rozdělení na „světlo“ a na „temnotu“ se samozřejmě mnoha lidem hodí, mají alibi a nemusí nic dělat – za všechno můžou „oni“… Filozofie nemyšlení je ovšem vrcholnou ukázkou debility, která také řadě „probuzených“ náramně vyhovuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.