© ŽeruHmyz, Martin Vacek

„B“oh-ni“C“

Aktuálně lze registrovat dva koexistující směry-verze budoucnosti (Zeď : Děs). Model NARÁZ (integrované protipóly), znamenající průchod Zdí (proražení bariéry paradoxu) do říše nového, a model NÁRAZ (imitace božského – andělská chiméra) neboli model Konfrontace.

 

„To, co věří v hranice, nemůže potkat to, co je nemá.“

Mnozí stále čekají, že k nim přitančí moudrost předků nebo že někam převibrují – a ono pořád nic. Přitom to je tak jasné: srdce ví a nanebevzatí mistři už ani nestačí na nové channelingy tisknout peníze. Hlavní je držet se osvědčené dvojice stoperů Mooji – Tolle a nenechat se zviklat myšlením. Květiny a ptáky přece stvořilo vzduchoprázdno, krucinál, které tak strašně milovalo nic, až se stal zázrak a v Bohnicích dostali vycházky. smile

 

WIKIPEDIE

 

Několikrát jsem už psal o tom, že v případě lidské bytosti jsou emoce nerozlučně spjaté s myšlením, že to je obsažené jedno v druhém a že tvořivá energie ani nemůže jinak fungovat, nežli díky tomuto „paradoxu dva v jednom“. Pokusím se to tedy vysvětlit ještě jednou a snad už zejména ti, co si říkají „bytosti světla“, pochopí, že emoční-spirituální inteligence bez té mentální-analytické je absolutně neprůrazná a bezperspektivní a dojem komplexnosti a spojení s živou jednotící silou pouze imituje (je nutné takzvaně přehrávat, jelikož to není autentické – skutečně zevnitř pramení pouze obě spolupracující inteligence dohromady). Přirozená inteligence, či chcete-li moudrost, vyplývá z harmonického propojení ženského a mužského principu; kdo to ignoruje, podporuje paradigma oddělenosti.

 

ÚRYVEK ROZHOVORU

„A kdy vy jste vlastně začal závodně fetovat?“

„Myslíte, jako -„

„Jako! To zas je rozhovor…“

„Jako doopravdy, jo tak. Aha. No jo, é -„

„Povězte našim čtenářům, jak k tomu tehdy došlo.“

„Nó, to bylo tak. Jednoho dne jsem takhle zjistil, že nic nedělám, jenom tak jako když čumím doblba – tady a teď, chápete? No a vlastně pak jsem si přečetl tu knížku a manželka povídá -„

„Vaše žena, která nejspíš také četla tu knihu od -„

„Jo, přesně. Tak vona na mě vykulila voči a prej: ‚Ty vole, dyk ty vypadáš přesně jak tuhle ten magor, co rejžuje prachy za to, že žije v přítomnosti. Samozřejmě narozdíl vod nás, kteří nejspíš žijeme někde v prdeli. Ty jseš najednou celej takovej poklidnej, až z toho běhá mráz po zádech.‘ A já, ani nevím proč jsem to řekl: ‚Brzo asi budu muset někoho zabít…‘ No a to bylo právě, když jsem dosáhl toho osvícení. Můžu vám říct: byl to úžasnej zážitek, navíc hlavně takhle pěkně o víkendu…“

„I počasí se vydařilo.“

„To hlavně.“

 

 

Stejně jako lze brát množinu jako jednotku vyššího řádu, dokáže individuální vědomí vnímat součtovou dynamiku vibrujícího celku (tvořeného souborem částí) souhrnně jako jeho sdílenou nediferencovanou hodnotu – kvalitu, čili jakost celku.

Když to maximálně zjednodušíme a pohrajeme si s anagramem:

PAMĚŤ = EM-PAT-JJ = EMPATIE.

Daná zákonitost se v realitě obousměrně uplatňuje mnoha způsoby.

 

WIKIPEDIE

 

 

Důvod, proč tolik z nás pokládá za nesmysl, že by někdo dokázal kontrolovat sedm miliard lidí a vmanévroval je do role otroků, kteří si ani nevšimli, že jimi jsou, je ten, že klíčovým prvkem manipulace je ovlivňování naší kolektivní paměti z úrovní k tomuto sdílenému poli relativně mnohem přístupnějších ve srovnání s našimi možnostmi (jedná se o stimulace a programování spodních pásem mřížky kolektivního vědomí z astrální, éterické a nejspíš i nějaké skryté „mezi“ roviny – samozřejmě za předpokladu, že to ono energeticko-informační pole svou odezvou umožní). Trik je v tom, že lidstvo se pak z valné části kontroluje úplně samo (rozděl a panuj, princip hierarchie, soupeření, boj o pozice, kariéra, ego, peníze, úřady, paragrafy…).

Síla, které někdo říká „globální prediktor“, je jen zrcadlem našeho nevědomí a podvědomí a zdaleka není tak mocná, jak si mnozí myslí; většině věcí se POUZE věří, stačí pochopit princip, jak to funguje a vetřelci se automaticky buďto stáhnou nebo konstruktivně integrují.

 

Důležité je vědět, že oni kontroloři („vězenští dozorci“) či „jemnohmotní dravci“ se mohou pohybovat pouze v rámci parametrů polarizovaného schématu – nepolarizovaná energie či inteligence (v rozporu se systémovou vůlí) manipulovat nemůže, a ani polarizovaná nemůže manipulovat nepolarizovanou, jelikož každá operuje v jiném frekvenčním rozpětí-systému uspořádání.

Podstatou nepolarizované (neboli neprotikladné, neutrální) energie je jednota protikladů – silová rovnováha, kterou může vyvolat pouze vyvážené-konstruktivní spojení mužského a ženského principu. Nejde pouze o autentičnost, aktivitu energetických center, živou sílu a projev emoční inteligence – neméně tak jde i o aktivitu inteligence mentální-analytické, virtuální datová pole (ze kterých všechno „vyrůstá“) a architekturu reality.

 

 

Příběh života (jedince a kolektivu) je primárně určen kontaktem s pamětí – datovým, respektive energeticko-informačním polem. Zvláště v případě člověka, jenž se od zbytku přírody neliší emocemi, nýbrž schopností analyticky myslet – jsme obrazem zdrojové, tvořivé inteligence.

Emoční inteligence má v procesu bytí rovnocenný význam; člověk ale není anděl křížený se zvířetem, nýbrž (duální) holografický obraz a (neduální) fraktál „prvotního všeho“ – sebe-organizující se mysli jakožto virtuálního stavitele (mysl=mysl) a mysli jako reálného, dýchajícího-pulzujícího organizmu (mysl=vše=cokoliv). Mentálně-analytická inteligence pracuje primárně s jednotkami a soubory (kvantitou) – podobně jako počítačová síť či internet, emoční inteligence pracuje hlavně s živly, esencemi a kvanty (kvalitou, souhrny), což se dále vzájemně zrcadlí. Jedno je více mužské-hranaté, druhé je více ženské-kulaté. Jedno se pomalu přesouvá a má zpětnou vazbu v celku, druhé se projevuje jako samostatná vibrující část a má zpětnou vazbu v sobě samém. Oba druhy inteligence jsou neoddělitelné – ale také nezaměnitelné.

 

S datovými poli nejsme spojeni pouze neviditelně „tam uvnitř“ – dokonce i vnější svět je „široširé“ datové pole (z-ornice). Žijeme v reálné virtuální hře. Tato hra má spoustu úrovní a spoustu pater, vrstev, bublin, dimenzí, rozměrů, labyrintů… V určitém okamžiku se systém realitních polí spontánně přeskládá a započne nová hra v novém uspořádání, s novými pravidly, přičemž fantomová ozvěna vyhasínající staré verze ještě po nějaký čas trvá. Systém zohledňuje především svůj vlastní – to jest náš, nejsme-li s tendencemi systémové vůle v rozporu – optimální vývoj; řada věcí je dost paradoxní – princip rovnováhy, relativní jednoduchosti a maximální účelnosti a živosti je však nezměnitelný.

 

Mnoho snílků žije v domnění, že se stačí obklopit papoušky a žonglovat s roztomilými koťaty, posílat si pusy… – a to že je ten vysněný vrchol. Dokonce to prý je každému, kdo „vidí srdcem“, jasné a není vůbec co řešit. Osobně si takto ideální realitu sám z velké části představuju. Panenská, rajská příroda plná barev, chutí a fantazie… Lze si představit něco skvostnějšího, nežli absolutně nezávislý, poklidný i dobrodružný život v kouzelném domě někde v lese nebo u moře, život, ve kterém lze každému důvěřovat, život s lidmi, které milujeme, život v hojnosti a beze strachu, plný tvořivosti, zábavy a humoru? Nejlíp ještě život v nesmrtelném těle nebo s možností se proměnit v kouli světla a kdykoliv si jen tak někam odletět… V podstatě by opravdu jen stačilo „místo peněz používat lásku a zdravý rozum“.

Kdyby to ale nemělo háček, tak to nejspíš dávno takto už je. V minulosti jsme takto podobně snad i žili… Problém je, že realita takovýto bezstarostný, idylický (utopický) život nemůže „tolerovat“ věčně, a to ne že by to byl něčí rozmar nebo nějaká škodolibost. Nebo vlastně může – pokud součástí té dokonalosti jsou VÝVOJ a ZMĚNA. Jakkoliv to zní „neromanticky“, síly utvářející realitu nejsou papírové – jsme v neustálé interakci se svým informačním obrazem a s univerzálním datovým polem (pamětí). Nemůže se donekonečna opakovat tentýž vzorec – realita si žádá NOVOST, ORIGINALITU, NEOPAKOVATELNOST. Musí to mít prostě šťávu. I když o tom sama nejspíš přímo neví (funguje spontánně), z hlediska individuálního vědomí je existence vlastně dobrodružná. Vždycky nás nakonec přiměje k pohybu, nasměruje do neprobádaných oblastí…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *