Všechno je myšlenka, jenom světlušky jsou letadlo

Když pomineme blázny, kteří věří tak kolosální věci, že hromada z masa a kostí může myslet nebo zažívat pocit štěstí, většina lidí, kteří už nějakým způsobem vědí, že naše podstata je nefyzická, ke své existenci využívá jakýsi „vyšší automatický systém“, vyvíjený a neustále zdokonalovaný zdrojovou inteligencí.

 

Je to na jednu stranu geniální zjednodušení – máme k dispozici rovnou poslední (nebo téměř poslední) vývojovou verzi; na stranu druhou, pokud si na ten komfort příliš zvykáme, spektrum vyjádření toho, kým jsme, postupně ztrácí přirozený objem (bledne) a tvoří se v něm spontánně „mezery“ (známý pocit „něco tomu chybí“). Dané části sice nikdy nejsou prázdné úplně, něčím „neutrálně univerzálním“ to vždy systém „formálně“ vyplní – realita ale miluje rozmanitost a „očekává“ od nás, že budeme SVÍ, že to naplníme něčím opravdu VLASTNÍM. Jak už bylo mnohokrát řečeno, jednota není jednostejnost (uniformita) – jednota je symfonie (soulad) jedinečnosti, čili dá se říct „posvátná mnohotvárnost“.

 

To, co máme všichni společné, je, že se chceme cítit co nejlíp, podstatou onoho „všichni“ je však ORIGINALITA, spočívající v RŮZNÉM MYŠLENÍ. Těžko může někdo myslet stejně, když má jiný „vibrační podpis“. Jsme „živé úhly“ téhož (původní význam slova „anděl“ byl totálně externalizován; ve skutečnosti angel = angle = úhel = perspektiva zdrojové inteligence; lze to dobře přirovnat k třpytícímu se, „průzračně pestrobarevnému“, pulzujícímu či „dýchajícímu“ diamantu – křišťálu)to, co tvoří podstatu svobodného lidského kolektivního vědomí, je současná „jednota srdce“ (spolupatřičnost, vzájemnost) lidských jedinců a současná „originálnost mysli“ každého.

 

Myslet přes kopírák znamená zabíjet v realitě život. Jízda s autopilotem je krásně pohodlná, ale měla by se podílet pouze na rozsahu a intenzitě našeho vnitřního klidu – slouží k tomu určité „shluky centrální inteligence“ (absolutna, „božského jsoucna“…), energetické centrály, silové rozvaděče, jejichž „kvantový charakter“ je individuální cestou neuchopitelný -; systém realitních polí, což zahrnuje i matrici kolektivního vědomí lidského druhu, musí ŽÍT, „tepat životem“, měla by v něm co možná nejplynuleji, přirozeně a volně obíhat, proudit energie – „srdcem“ systému jakožto celku je jednak samotný fakt propojenosti všeho se vším (magnetizmus – přitažlivost – láska), toto „srdce“ však zároveň funguje jako pumpa („středové slunce“) a průchodnost, průraznost a efektivita impulzů mezi jednotkami (jednotlivými součástmi) závisí také na míře „zarovnání“ každého jedince se sebou samým. Nelze mít skutečnou úctu k ostatním živým bytostem, když mám rozhozený svůj vlastní vnitřní „perimetr“; opravdovost, bezpodmínečná láska, schopnost (dar) soucitu či empatie – to vše pramení v zřídle jedinečnosti, dané specifickým způsobem MYŠLENÍ.

 

Není nic horšího nežli „atrofované“ napodobování vzorů, bezhlavá víra ve vnější autority nebo nesmyslné nauky jistých „osvícených guruů“, pro které je vrcholem všeho „spočinout v nemyšlení“. Stav bez myšlení si lze užít jako osvěžující meditaci, jinak ovšem platí pouze to, že „jsme inteligence a ne informace“ – tedy primárně to, co myslí, nikoliv to, co je myšleno; je směšné, jak takzvaní spirituálně či ezotericky založení lidé podvědomě věří takové hlouposti, že mozek je vlastně ďábel, který nám chce ukrást poklad (duši).  Kdyby to bylo obráceně, zdá se, že v mnoha případech ani není co ukrást. smile

 

Myšlení je diferencovaný typ energie a některá energetická centra tuto energii zpětně přeposílají v její nediferencované podobě, což lze vnímat emočně, intuitivně či duchovně. Jedná se o různé druhy projevů jedné a téže komplexní inteligence. Existují určité „vlastnosti a zákonitosti mysli – architekta a paměti“, jako například směr a protisměr (+, -) nebo prostor „x, y, z“, zrcadlení – symetrie, analogie, asociace, soběpodobnost, vrstvení a pohyb/čas, (samo)organizace dat/informací/myšlenek, fragmenty, segmenty, sekvence, fraktály, spontánní vznik „jednotek či center vyššího řádu“ atd. – tím, že „budeme láskou“ a dál už jenom spokojeně hledět do prázdna, způsobíme pouze to, že nám nakonec naše vlastní anti-myšlení vtrhne do života opravdu jako onen zmíněný ďábel (plať a makej, řiď se zákony psychopatů a poslouchej idioty – hlavně když jseš tak úžasně „duchovní“)…

 

 

Zázrak bytí spočívá v tom, že v něm zúčastněné síly z nějakého „záhadného“ důvodu nejen fyzikálně působí, ale jsou i „nad-fyzikálně“ působivé – vědí, co je krása, radost, oslava života.

Emoce, prožitky, faktor estetična „žensky zakřivují – zaoblují“ myslí tvořené, „hranaté mužské“ archetypy a matrice, vylaďují proudění energií, barevnost esencí a živost tvarů… – spojení obojího vede ke všem těm všudypřítomným a dechberoucím přírodním nádherám a různým zdánlivým „nemožnostem“, jako jsou vyšší automatické systémy jemnohmotných těl či multidimenzionální organický internet (super-matrix), jehož branami se jednou budeme procházet.

 

Někteří to celé budou sledovat z prostoru kosmického „ano, máte pravdu, pane Bláha“ a budou v oddělení světla vyšívat anděly. smile

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.