Trans, formace a transformace

Je úplně jedno, jaké interpretační masky kdo používá k popisu toho, co se aktuálně děje. Místo našeho aktuálního působiště je propletencem autentických/přírodních/“znělých“ a ne-autentických/fázově posunutých/“neznělých“ realitních polí – konec Velkého Cyklu vyvrcholí v závěrečném „hodnotovém přepočítání“, údobí „přivírání oka“ (tolerance systému k zneužívání oddělených polarit) bude spontánně ukončeno a pokud zkrátka někdo „neumí existovat“, bude systémem vyvržen na okraj mezi energeticky sobě-podobné.

 

Zákon rezonance a energetické soběpodobnosti či stejnorodosti nelze obcházet věčně a Síla Celku se nakonec vždy projeví. O tom, co je „ryzí hodnota“, naštěstí nikdo ze smrtelníků, ba ani z nesmrtelníků rozhodovat nebude; nový vzor na „Rubikově kostce“ (x krát x) multi-dimenzionálního, multi-paralelního Super-Matrixu seskládá zdrojová inteligence (nelokální podstata silového komplexu systému realitních polí).

 

V principu jde jako vždy o totéž: neporušený vzor, rovnováha vzoru (pozitivu) a negativu; (+)XYZ(-). Každé individuální vědomí je spojené s individuálním a kolektivním fyzickým a kolektivním nefyzickým rozhraním (např. tělo, planeta a slunce v rámci dimenze; u někoho mohou některá rozhraní splývat) a má multi-spektrální charakter; podstatou spektra (jeho živosti, přirozeného objemu) je kontrast (jednota protikladů) a souzvuk (harmonie). Přirovnáme-li to ke hře na klavír, jde jednak o správnou posloupnost tónů, jednak rozsáhlost a celkový dojem skladby (vibrační vzorec) – univerzální rezonanční membrána každého automaticky „propustí“ na adekvátní místo.

 

 

Spektrum vyjádření projevu (nějaké bytosti, kolektivu, silového či informačního komplexu – systému…) tvoří dynamicko-vibrační souhrny a soubory „memů“ (paměťových jednotek), které jsme po tisíce let „programovali“ svými nápady, přesvědčeními a touhami a zhmotňovali tak svoje sny; neboť realita je vlastně takový „snočas“… Realita tzv. skutečného života je v neustálé interakci se svým paměťovým (datovým, energetickým) obrazem, který funguje jako zrcadlo; schází-li někde vyvážený negativ (nebo naopak pozitiv), absence rovnováhy se dříve nebo později nutně projeví. Jádrem fungování přirozené („rajské“) reality je zrušená polarita – harmonická konjunkce (zarovnání) pozitivu a negativu, čímž se tvoří společný neutrální prostor; jak pozitivní, tak negativní náboj se pak primárně projevuje jako nepolarizovaný a oba protipóly se dokonale vzájemně „kontrolují“, tudíž nelze vyvolat žádný „vážný konflikt“. Je-li toto pravidlo ignorováno, zákonitě dojde k reakci odděleného protipólu.

 

Pozitivně-pozitivní (nebo naopak negativně-negativní) schéma ohýbá zmíněné spektrum vyjádření tak, aby „na druhou stranu kopce nebylo vidět“ (pořekadlo „co oči nevidí, to srdce nebolí“ by se spíš mělo změnit na „lež má krátké nohy“). Nekontrastní (resp. přeexponované) schéma postrádá přirozený živý objem a realita je VŽDY 100 %; to je opravdu dobré si uvědomit. Žádná jednostranně „sluníčková idyla“ (nevědomá polarizovaná projekce) nikdy nevydrží a podprahově tvoří (vybuzuje z egregorů) predátory – mezi virem světla a virem temnoty není rozdíl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.