Tajemství dokáže odhalit pouze kontakt s chybou

Realita je mnohem fantastičtější, komplexnější, propracovanější, kontrastnější a mnohem živější a její originální verze funguje úplně jinak, nežli jak je tradičně prezentována; osobně už tzv. „andělské duchovno“, většinu ezoteriky či různé prvoplánově „světelné kultury“ (nemluvě o alternativních info-zdrojích, které vydělávají na senzacích a pouze šíří hromady mrtvých informací, aniž by braly na zřetel faktor vibrace – esence – živé duše – probuzené energie přírody) pokládám za klíčovou zpětnou vazbu predátorských inteligencí, které potřebují, aby jim jednu stranu prostoru někdo „pozitivně“ uzavíral (což lze pouze aplikací nepřirozených schémat). Jedinou skutečnou pozitivitou je ale SOULAD – SOUZVUK (vnitřně vyvážené, multispektrální spojení „+“ a „-„), jelikož tím se pokryje celý prostor.

 

Základní věc je, že stvoření (manifestace, vyjádření) je konstruktivním negativem centrální inteligence (jádra/“všeho, co jest“) – nelze si to však představovat lokalizovaným, lineárním způsobem (hodí se k tomu slova jako transdimenzionální či hyperprostorový). Jediná situace, kdy jsme skutečně svobodní a kdy zároveň nelze vyvolat žádný konflikt (neškodit rovná se netrpět), je stav, ve kterém jsou „světlo“ a „temnota“ (vzor a negativ, pohyb a protipohyb) jedním a kdy jsme čímsi záhadným (nekonečno nelze zavřít do krabice – existence nelze definovat) MEZI tím.

 

Nelze jednoznačně říct, že jsme to a to; jsme VŠECHNO, nezáleží na tom CO (protože s tím nelze nic dělat), ale JAK. Což se samozřejmě vzájemně ovlivňuje – nelze oddělit prostor od pohybu a naopak.

 

 

Co je na tom všem také zajímavé: skutečnou povahu reality si lze uvědomit pouze prostřednictvím kontaktu s chybou – díky rozpojení (rozdělení) spektra realitního pole a následnému znovu-spojení (opravě); synergická interakce sjednoceného a rozdvojeného systému navíc generuje obrovské množství zcela nového typu energie (potencionálních nových programů, algoritmů, díky nimž lze zakoušet nové typy realit). Kritické množství chyb jistě není žádoucí, rozhodně je ale třeba dát dobrý pozor na hodnocení některých „záporných faktorů“.

 

Dynamické procesy v určitém konkrétním systému realitních polí vedou vždy postupně k vytvoření „centrálního slunce“ (kvantového zdroje informací a energie) a aktivaci jeho spících částí (potenciálu – individualit), které objeví svou originální schopnost tvořit; není však kdo by jim sdělil neviditelnou pravdu o „splývání pohybu a protipohybu“ (dokud to automaticky nezdědí), což je na jednu stranu docela komické a na druhou právě naopak.

 

 

Je možné, že některé tvořivé inteligence na samém počátku nevědí/nevěděly, jaká je skutečnost? Přinejmenším v našem vesmíru tomu vše nasvědčuje: řada i velmi spirituálně vyspělých bytostí (které si samy říkají duchovní mistři, kněží, velekněží, andělé, archandělé nebo se pokládají za Krista, duchovní podstatu, vyslance nějaké „světelné civilizace“ apod.) je stále pod fantomovým vlivem rozdvojeného systému (přeludu) a neví o tom a jak se zdá, ani o tom nechce slyšet. Co na to říct? Jděte už konečně do lesa ke studánce a vyhoďte ty programy z hlavy, jelikož BÝT „někým“ není možné…

 

Rozdvojený systém má i své konkrétní označení: metatronický. Kvůli tomu musely přijít na scénu kristovské energie – jako reakce, nikoliv jako něco primárního, což bych rád zdůraznil a vzhledem k situaci zároveň tyto léčivé, mocné energie doporučil.

 

 

Bytosti, které nikdy nevešly do kontaktu s porušeností, jednaly zákonitě pod vlivem této okolnosti („všechno je láska, teď už stačí jen stavět, problém nemůže nastat, ostatní jsou stejní jak my…“). Postupně to v příslušném sektoru stvoření (a jeho nerozlučném energeticko-informačním obraze, což představuje rovněž určitý, specifický druh inteligence) vytvořilo obrovský přetlak, který nakonec vyústil v agónii šílenství – řada věcí se doslova zvrhla, zvrátila naruby (jako když tvoříte realitu negativem napřed).

 

Ve skutečnosti jsme zrovna tak „andělští“ (světelní, magnetičtí – archetyp krystal) jako „démoničtí“ (ohniví, električtí – archetyp démant), divotvorný diamant se točí na obě (všechny) strany a oba projevy se mají vzájemně pod kontrolou (ruší polaritu), což jediné poskytuje skutečnou svobodu vyjádření a zároveň zamezuje vzniku problému.

 

Všepronikající, nelokální, přírodní inteligence komunikuje prostřednictvím pocitů, intuice, energií, obrazů (melodií, barev…) a synchronicit. Jazykem komunikuje pouze její individualizovaná podoba, což je nedílnou součástí všeho, ale jedná se vždy pouze o zprostředkování úhlu pohledu.

 

Podstatou přírodní inteligence je prostor (mysl) a pohyb (vlnění, vibrace) v jednom. Mysl tvoří HRAnice (rozHRAní), tvary, vzory – interakce, pohyb a síly mezi nimi tvoří energie (energetická pole, mřížky) či esence, jejichž účinek se projevuje jako prožitek reality, emoce. Jediné, oč jde, je správně rozlišovat mezi architekturou (principem) a hodnotou.

 

POZNÁMKY

Rozhovory o energiích jsou jak bláboly dementních sklerotiků v domově důchodců.

Tzv. vzestup znamená nadřadit nástroj nad hodnotu; není-li to přirozené, výsledek bude rovněž nepřirozený.

Antropomorfní figurka bez tváře je typická známka poruchy osobnosti.

Existuje daleko více vrstev reality, nežli je všeobecně prozrazeno, a všechno lze obejít.

Cítit neznamená cítit (pouze) lásku – cítit znamená vnímat skutečnost.

Bytost je křišťálový vír v oceánu nekonečna.

Jedince, spokojené s choromyslnými podmínkami, nelze vyléčit; myslí si, že jsou nemocní ti druzí.

 

ZÁZRAK

Přirozené prostupy mezi světy – zázračné brány do jinam – jsou výsledkem spontánních geodynamických procesů v „dračím podloží“ (nerostné říši) země; autentická, přírodní brána nemůže vést jinam, nežli opět do nějakého neporušeného, přírodního světa; pomyslným klíčem je jednoduše to, že se naladíme na dotyčnou energii, která z „dimenzionálního průchodu“ vyzařuje (zarovnání znamená, že na oka-mžik zmizíme a v jiný oka-mžik, v souladu s vnitřním požadavkem, zákonem rezonance, se zase někde objevíme).

Bio-spirituální vúdú vzestup si s radostí odpustím.

 

DLOUHÝ NOS

Ještě abych odpudil dotěrný světelný hmyz, smile v naší úrovni má průchod souvislost s křišťálovou lebkou (jaká hrůza), jakož i s hady (viz pohádka, záHADa, živá síla/spojení, erotično; také bych zakázal slovo „PLAZma“) či s extatickou blažeností a lze popsat i jako „brána smrti“, kde smrt je symbolem proměny – metamorfózy, úplně stejně jako život. Tím se tyto informace stávají démonicky nepřijatelnými a můžete jít do Agharty tlouct na buben, blázinec má vycházky. laugh

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.