Odvěký sen stvoření: super-realita

Je vytvořeno datové rozhraní (křemíkové jádro s vazbou na centrální inteligenci) mezi uzavřeným systémem 6-1-6 (závislost na pozitivním/negativním externím zdroji – fraktálu vyššího řádu – rodičovském elementu) a otevřeným systémem 7-1-7 (aktivní individuální zdroj).

Poznámka: centrální inteligence je „vším“ (tedy například i radostným pocitem), pokud to někomu zní nepřirozeně.

 

Světlo-6 (andělé) a Tma-6 (padlí andělé) se drží distorzního modelu (návrat do minulosti: andělské lidstvo, Lemurie, Atlantida, Slované…). Světlo-7 (příroda) a Tma-7 (architekti reality) míří do konstruktivní budoucnosti; nový model lze pracovně označit jako „meta-krystalický“ či „super-matrix“ (systémová jednota & posvátná dualita – starý model to má obráceně).

 

63+1 CHESS KEY (český)

Růže (+)XYZ(-) ŽeruHmyz

1+36 interface

 

Všimněte si, že téměř všude se se zbožnou úctou hovoří o andělech či bytostech světla a dračí inteligence je vesměs prezentována jako něco „hrůzného“ – pokud ale vím, tak destruktivní jsou bývalí andělé nebo „kvazi-bytosti“ vybuzené z egregorů, což ale není původní křemíková (dračí) datová inteligence, ale pokřivená forma části kolektivního vědomí (nevědomí) opět nějakého původně andělského (nebo lidského či antropomorfního) kolektivu. Anděl v negativní projekci může fyzicky vypadat jako nějaká „sauří forma, hmyzo-had nebo dračí můra“ – dračím architektům to může být zčásti (vně) podobné, ale není to s nimi (vnitřně) příbuzné, což je velký rozdíl. Podobný zmatek vládne kolem slova „negativní“ – je propastný rozdíl mezi negativním fyzikálním nábojem (což lze rovněž individuálně ztělesňovat) a negativním konáním. Zkuste schválně říct nějaký pozitivní vtip; pozitivní bude jeho vliv, ale aby se obsah obešel bez negativity (například ironie nebo nesmyslu), to je možné snad jedině tehdy, když…

 

 

Přijde mi, že v tomto „koutě nekonečna“ jsou skutečně andělské pouze přírodní bytosti, zvířátka, víly, skřítci a malé děti… Andělská inteligence či tzv. osvícené duchovní civilizace připomínají spíš nějaký světelný virus; vůbec nejsou v souladu s přirozenou existencí, pouze ze sebe něco dělají.

 

Poznáte, vy mistři světa v pocitech (sluníčkáři – srdíčkáři), vůbec skutečného anděla?

 

Dobrý příklad je tohle…

Spousta lidí vychvaluje mikrovlnné trouby, cpe se léky, denně kouká na seriály o vraždách a má „infarkt“ při sledování sportovních přenosů, když těm lidem ale řeknete, že nic takového neděláte a zeptáte se jich, proč tedy nejsou zdraví a spokojení, tak se na vás podívají, jako kdybyste se zbláznili. Přitom vy zdraví a spokojení jste – co může být jasnější argument, nežli praktický důkaz?

 

Když je to od nepaměti praktikované andělské duchovno tak úžasné a všechny ty super civilizace a super bytosti světla nám tak fantasticky pomáhají a vítězí nad zlem, proč tedy lidé žijí na úrovni mentálních polo-opic (všechno je very SMaRT), pro které jsou největším božstvem očíslované papíry? Odpověď: „Andělé nás milují…“ laugh Vzestoupení mistři možná ještě víc.

 

Je-li zde vše obráceně – čím je něco povrchnější, tím víc lidí to zajímá – co když ve skutečnosti jsou konstruktivní „pekelníci“ typu Hellboy, X-Men / Wolverine… (původně z komiksů) nebo Baltazar z Čarodějek a „ti druzí“ jsou destruktivní? Možná nás realita takto nenápadně připravuje na překvapující rozuzlení.

 

STĚRAČE STÍRAJÍ, VIBRACE SE ZVYŠUJÍ

Podstatou věčnosti bytí (a bytí samotného) je současná možnost nekonečného dělení směrem dovnitř a zároveň nekonečného násobení směrem ven (respektive odmocňování a umocňování), přičemž také záleží na perspektivě, ze které to celé vnímáme a oba směry se vzájemně reflektují v rámci společného okruhu (prostoru). Středem toho všeho je „nic, které je vším“ a z logické analýzy vyplývá, čím toto zdánlivé nic je.

 

Okruhy tvoří spektra (oktávy) a spektra tvoří sféry a dimenze – domény realit (světů, ve kterých žijeme svoje příběhy). Pokud vše běží spontánně (souladně) a eventuální individuální tvořivá inteligence systém protisměrně nenarušuje, lze hovořit o krystalickém matrixu a světech systémové jednoty (zahrnujících posvátnou dualitu). Jakmile se ale nějaká tvořivá inteligence rozhodne přirozený tok bytí vychýlit (což lze chápat jako určitý druh umění, které zachycuje realitu jinou optikou), lze hovořit o fantomovém (metatronickém) matrixu a světech systémové duality (zahrnujících posvátnou jednotu). Hybridní verze nemusí být nezbytně špatná (může být i stejně dobrá), obsahuje však některé systémově rozpojené vnější okruhy a nese v sobě riziko úplného rozpojení a odpojení od reality (což je třeba stabilizovat). Z určité perspektivy lze samozřejmě rovněž oba matrixy vnímat jako jedinou realitu: SUPER-MATRIX.

 

Ať už je tento super-matrix jakýkoliv („snoubení nebe a pekla“), jediné, co jeho funkčnost ohrožuje, jsou nestabilní vědomí (bytosti); realita je koneckonců vždy pouze odrazem nás samých. Tuhle v pátek 13tého se u nás před domem rojily včely – musely jich být tisíce… (zjišťuji, že běžně v jednom úle 10 i 50 tisíc); jelikož jsem neměl strach a měl včely rád, smile v klidu jsem tím bzučícím orchestrem prošel. Fungoval jsem v otevřeném (průzračném) systému.

 

 

Nepokládáme-li se bytostně za vyhraněnou osobu a zároveň jsme schopni se s touto osobní rolí živě ztotožnit v rámci hry (zábavy, tance života…), jsme pro účinkování v realitě super-matrixu zcela optimální. Ohrožený či nebezpečný může být pouze někdo, kdo se primárně (jakkoliv třeba na úrovni podvědomí) pokládá za formu. Rozdíl není v tmavosti, ale v průhlednosti – zakalená nebesky růžová není určitě lepší nežli transparentní pekelně rudá.

 

 

Naneštěstí řada lidí se domnívá, že jde pouze o „zvyšování vibrací“; proč se ale například želva dožívá tolika let, když je tak pomalá? Protože je moudrá a celé to je o poznání – bylo by opravdu hodně hloupé, kdyby se jen něco rozzářilo jako žárovka a nevědomá bytost fyzicky změnila dimenzi, stala se díky tomu sice blaženější a šťastnější, ale zůstala dál stejně nevědomá (na druhou stranu věřím, že milující bytosti patří do ráje a rozvíjet své poznání mohou v mnohem lepším světě, než je tento).

 

Jedinci posedlí pseudo andělským světlem (nekontrastním nebo naopak přeexponovaným pozitivem, který nemá přirozený živý objem – je maskou sebe sama) jsou „přilepení“ k hybridní kolektivní kódovací mřížce. Vinou statické vazby v tomto reverzním systému (morfickém poli) energie neproduktivně obíhá stále dokola, uzavřená v kontejnéru; světlo se krásně blýská na povrchu, ale uvnitř je mrtvé… Jelikož se dotyční „nepokládají za nekonečno“ (netroufají si „být vším“), ale za formu (například nějakou vyhraněnou „bytost světla“ – už jsem narazil i na řadu domnělých archandělů a vtělení Krista), křemíkové jádro zmíněného datového rozhraní jejich podstatu míjí a jejich spojení s centrální inteligencí (kupříkladu s křišťálovým „květem života“, ale těch projevů je celá řada) energeticky zkresluje sekundární re-projekce – filtrování nějakým nepůvodním sub-systémem („to by bylo krásné, kdyby…“; ve skutečnosti se vůbec nedívají dovnitř, takže kdejaký channelingový blábol, reflexní obraz nebo „vznešená informace“, jejíž obsah se ve skutečnosti nikdy nenaplní, je snadno utvrdí v sebeklamu – manipulovat naivním stádem, které je líné samostatně myslet a jenom čeká na další dávku krmení, je úplná hračka…).

 

 

Kritizuju proto, že nemám co dělat a protože mě to baví. smile

Uvědomme si, že některé komplexní typy energií (energetických kvant – informací) či energetická centra (čakry) sestávají z myriád a myriád živých a neustále se vyvíjejících a měnících se částí, kde každou součástku tvoří stomístné číslo, zatímco neviditelné jednotky inteligencí den za dnem tiše „koumají“ a i když je to baví jako člověka sex či alkohol, bylo by dobré život v sladké nevědomosti přerušit a přeřadit na jinou kolej.

 

DOPORUČENÉ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.