Nejsme informace – jsme inteligence

Život roste z virtuálního prostoru, zevnitř ven. Stačí tento prostor naplnit uvědoměním, či chcete-li světlem, jehož základem je uvedená úvodní věta – a začít stavět. Prostor vnějšího světa není primární informace, je to reakce. Akce začíná uvnitř. Smyslový kontakt s vnější realitou tvoří informace obráceným směrem, my o ničem nepřemýšlíme a pokládáme automaticky tyto informace za základnu. Stavíme svět vzhůru nohama, vnitřnostmi ven, a děláme vše pro to, abychom svou hloupost sami před sebou zamaskovali.

 

Výchozím bodem „všeho“ (existence) je „nic“ (neexistence) = inteligentní (pohyb, resp. kontakt se sebou samým zahrnující) virtuální prostor. Jelikož podstatou „nekonečna bytí“ je jeho zpětná vazba se sebou samým, a nejnižší celé číslo, které se umocňováním (život = prožitek, (sebe)reflexe, uvědomění) mění, je 2 (druh = jednotka), výsledkem ve virtuálním prostoru je krychle 23 = oktáva (+)XYZ(-).

Tak to platí v prostředí datových polí a z pohledu těch živých se jedná o dvourozměrnou projekci (jako když krychli nakreslíte na papír) – energeticky se nicméně jedná o specifický tří- a vícerozměrný svět, úplně stejně jako v případě živých (tedy ne virtuálních, ale organických) polí.

 

 

Do organické reality (základní třírozměrné projekce) je tudíž nutné to převést dalším celkovým umocněním: 23 x 23 = 64 (živá oktáva, květ života, DNA/membrána, fraktální rezonance časové vlny, strukturování dat…).

Inteligence datových polí má primárně matematické, logické uvažování (je architektem, programuje realitu), je však v neustálé interakci s inteligencí polí živých, která realitu primárně prožívá (jako příběh).

Nerozlučný vzájemný vztah obou inteligencí dobře vystihuje paralela „počet – čtení“ (nepochybně lze nalézt i zcela identické společné tvary) a je-li tento vztah v souladu, tvoří společný „třetí prostor“ – ten se projevuje jednak opticky (patrnost – klid, pohyb nepohyb) a jednak vibračně (cit, myšlení – pohyb&protipohyb), což mj. souvisí s vědomím/pozorností a pocitem spolupatřičnosti/propojeností/optimalitou.

 

Úvahu lze dále dovést až k naprosto nečekaným závěrům; jisté je, že MYSL („prvotní vše“) funguje určitým „záhadným“ či „úžasným“ způsobem a realita nám (stvoření) automaticky zrcadlí nás samotné (realita je vždy 100 %). Tak jako realita funguje na principu živých oktáv (8 x 8…), je i naše podstata mnohospektrální – nejsme rozhodně nejen hmota (tělo), ale nejsme ani žádné nudné „bytosti světla“; jsme nekonečná fantazie: to, co to tvoří i (v rámci hry) to, co je neustále vytvářeno.

 

 

Po úplňku mám chuť všechny dementy a psychopaty spláchnout do hajzlu… Jak tento odpadkový koš existence vysypat, když se jeho obsah stal živým z odpadků?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.