Lektor reflektor

Krystalické kódy domény vyššího řádu způsobují spontánní re-organizaci systému realitních polí (vztaženému k našemu aktuálnímu působišti), jehož prostupnost se rapidně zvyšuje, což umožňuje výraznější projev centrální inteligence (která tvoří mj. i přírodu, pokud to někomu zní moc věcně), prostřednictvím jejích holografických částí/celků, tj. například nás.

 

Naše působení souvisí hlavně s dechem (průzračností) a představivostí (pohybu a mysli se meze nekladou) – je třeba být opravdu (bez sebeklamu) v souladu s tím, „jak vše funguje“, přičemž živelnost a rozporuplnost je toho nedílnou součástí. V opačném případě jsme stále v pasti uzavřeného systému (omezenost, „rudé peklo“), zatímco původně vše běží v systému otevřeném (neomezenost, „blankytné nebe“). Paradoxně pokud mysl pracuje v režimu „andělská modrá“, prostředí (nikoliv vnucené, ale zvolené) může být klidně „ohnivě červené“, nebo chcete-li démonické, chápeme-li, že klíčem ke VŠEMU je vnitřní rovnováha a neporušenost.

 

Je rozdíl mezi archetypem temnoty a realizovanou (pokřivenou) temnotou, podobný jako mezi stínem zla a zlem samotným (nebo mezi formou a obsahem; podobně jako v humoru zde jde o kombinovaný vztah 2D a 3D-projekce – jde o prioritu/kontrolu, energetický faktor/prožitek a ve dvourozměrné realitě energie neexistují, čili duše a svoboda na prvním místě).

 

Manifestované stvoření je systémově konstruktivním negativem (zrcadlem) centrální inteligence (potenciální všebytosti) a není vytvářeno pouze z důvodů přitažlivosti bytí k sobě samému (bez samostatných vědomých jednotlivostí by neexistoval žádný celek/organizmus, ale pouze prázdno nebo nějaká matematická realita), ale také zejména z důvodů vytváření oživujícího (co možná nejpestřejšího) kontrastu, což umožňuje nejoptimálnější a nejefektivnější cirkulaci energie, nejefektnější oslavu života.

 

YOUTUBE

 

Nelze proti zrcadlu postavit obraz zrcadla, to by pro existenci znamenalo definitivní stav, čili energetickou smrt – bohužel přesně toto z valné části způsobuje tzv. duchovno, ezoterika nebo snaha stát se jakousi osvícenou nebo světelnou kulturou (ve skutečnosti spíš osvíceneckou a rádoby světelnou): všechno to je naprosto jinak. V podstatě bychom neměli bojovat (primárně) proti zlu, nýbrž proti příčině, která zlovolnosti dává prostor se projevit – neboť zlo je vždy pouze až následek. Destrukci aktivuje nevědomost (vybuzuje z hlubin nevědomí) a důvodem je strach ze začlenění archetypu temnoty (stínu zla) do reality. Je komické, že jedni se dali na duchovní střídmost a cestu seberealizace, kdežto druzí klidně dál vysedávají po hospodách a holdují sexuálnímu dobrodružství, nebo třeba poslouchají death metal… – jako kdyby bylo kdovíjak kacířské to skloubit dohromady.

 

 

Umění myslet, umění cítit a umění žít – pouze to je opravdu naplňující a jediné skutečné. Soucit nebo láska, opravdovost, úcta k živému, nejsou ničím jiným nežli oním vnitřním světlem (reflektorem – pravým uvědoměním); pokud „to tam je“, nikdo přece po nikom nechce, aby byl nějakým „prostitutem světla“. Je v první řadě třeba také dokonale zvládnout opačnou stranu a ne ji odvrhnout (natož potlačit), ale použít. Spiritualita je jen energetický nástroj (jakkoliv zatím v tomto chaotickém světě potřebný, kvůli vnitřnímu klidu) – život sám je o dobrodružství, příbězích, fantazii, rozmanitosti, prožitcích.

 

To, že budeme milující, přirozenou bytostí, je jistě dobré, ale zdaleka ne nějaké „konečné řešení“. Důležité je zajímat se a postupně chápat, jakým způsobem funguje mysl, jak se (sebe)organizují energeticko-informační (datová) pole, jaký vztah mají jakožto obraz/negativ (zrcadlo) k živé předloze atd.

 

PAN-DO-RA

 

WIKIPEDIE

 

STRÁŽCI

 

Přesouvat se rovinami vědomí (systémem realitních polí) lze díky myšlenkové a intuitivní/emoční rezonanci s příslušnými strukturami a energiemi, proto je tak důležitá nejen bytostná průzračnost, ale i poznání/uvědomění – jinak není možné se patřičně naladit, synchronizovat, „dostat se do zákrytu“, splynout s požadovaným (dokonce to někdo může dělat za nás, prostřednictvím mřížky kolektivního vědomí). Naše vnitřní „já“ dříve nebo později následuje i fyzická/jemnohmotná forma (pokud si nezvolíme či nedosáhneme existence ve stavu čirého vědomí).

 

Je na místě dodat, že takzvané domény existence či roviny vědomí nejsou zdaleka jen něco „nezáživně energetického“ – jedná se mnohdy o docela fantastická příběhová rozhraní. Stačí si jen uvědomit, co vše lze zažít zde na Zemi… – většinou jde o různě namíchané elektro-magnetické/polaritní „výboje“, vycházející či vyplývající ze stavu klidu; čím hlubší klid – opravdovost, tím širší možnosti akce a reakce, pohybu a protipohybu – SKUTEČNÁ láska/jednota protikladů umožňuje mnoho „nevídaně protichůdného“.

 

POHYBY

Dochází k optickému znovu-spojování a vibračnímu znovu-rozdělování krystalického a fantomového matrixu (přírodní a experimentální/“umělecké“ reality). Reality uvnitř realit uvnitř realit se přeskupují do zcela nového vzorce (trans-harmonický&zpětný/reverzní pohyb, re-konfigurace). Přechodně to lze vnímat jako individuálně-vědomý a kolektivně-nevědomý matrixový konglomerát.

Dimenzionální/spektrální prostupy mezi realitami fungují koncentricky (mění se intenzita spojení, rychlost výměny informací), s tím, že reality blíže vibračnímu středu/optickému kraji (povrchu) mají charakter systémové jednoty a posvátné duality zároveň, zatímco reality od středu vzdálené mají přehozené priority (posvátná jednota, systémová dualita). Potěšující je okolnost, že se mnohonásobně zvyšuje kontrola nad systémem jakožto celkem (eliminace extrémů – „rozlepení“ či „roztřepení“ vrstev/realitních polí, což je/byla podstata zvůle, zneužití či potlačení volních schopností).

 

DODATEK

Prvotní přičinou vzniku predátorských sil je nevědomá strana světla – nezralého ducha (v tomto univerzu či vesmíru); to, že si někdo „zvolil“ temnotu ve smyslu destrukce, nebylo spontánní rozhodnutí, ale důsledek vlivu/tlaku prostředí. Odstranit následek (zlo) je jako vyrvat plevel, který mezitím vyroste někde jinde (pouze to nevidíme). Je třeba vyléčit příčinu – tím automaticky zmizí i následek.

Myšlení a cítění jsou nerozlučným výrazem téže inteligence – onu nerozlučnost nevědomé světlo neustále ignoruje neuvěřitelným způsobem. Jako kdyby všechno byla jenom vibrace (světlo, láska) nebo nějaká duchovní technika (práce s energiemi). Reflexe (reflektor) má dva významy zároveň: světlo (cítění) a myšlení (uvědomění). Realita je prostor a pohyb v jednom a jediné, co nelze vymyslet, je mysl samotná – která je neustále „tam kdesi“, tiše přítomná…

Někdy to tak vypadá, jako kdyby se někdo rozhodl vygumovat z reality jakékoliv dobrodružství a živelnou fantazii, skutečný život. Nekontrastní, jednotvárná koncepce je horší než smrt.

„Zvítězit“ lze pouze v rovině vědomí, pochopením, o čem je skutečně realita. A realita je VŠE – záleží pouze, jak se to použije, buď inteligentně nebo ne…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.