Existence je myslící, vnímající živá paměť

I kdybychom vibrovali rychlostí světla a byli těmi nejzábavnějšími a nejlaskavějšími bytostmi, pokud bychom ztratili paměť, bylo by nám to houby platné – náš život primárně definuje kontakt s datovým polem. Existenci tvoří takzvané „memy“, živé jednotky informace (od určité úrovně organizace lze hovořit o inteligentních bytostech). Spojení s pamětí určuje, co si myslíme – o všem rozhoduje „konečný zdroj“.

 

Většinou jsme automaticky přesvědčení, že to, co nám signalizuje paměť, je nejzazší pravda; lze si vůbec v tomto světě neprostupné hmoty a uhlíkových struktur vzpomenout, kým skutečně jsme? Patrně nelze… – naštěstí ale ani není na co, jelikož jsme samotnou „nekonečnou myslí“, tedy inteligencí (informací pouze ve formě hry).

 

Je zajímavé sledovat, jak tato jednoduchá a jasná pravda s většinou lidí ani nehne; dokonce si vůbec neuvědomí, že si ji právě přečetli.

 

Jsme holografické části-celky (fraktály) „prvotního všeho“. Jednou za čas dojde v egregoru – systému realitních polí – ke spontánnímu vzniku druhotného zdroje energie (například nějakého slunce); pakliže inteligence tohoto zdroje něco vytvoří, do paměti stvoření se zapíše jako jeho originální původce.

Problém je, že jediné, co nelze vymyslet, je mysl samotná (která je zároveň čímkoliv, tedy vším) a „prvotní vše“ by pro někoho mohlo být „příliš“. Tudíž naše „memy“ nám jako náš původ zpravidla hlásí nějaký „zdroj uvnitř zdroje uvnitř zdroje…“, tak jak to komu vyhovuje, včetně různých možných dezinterpretací (ať už úmyslných nebo ne).

To, že pak žijeme „s pamětí někoho jiného“ (jakousi upravenou vnitřní optikou, filtrem), je docela strašidelné – většina z nás to zatím asi neunese, proto je to teď „v době zjevení“ všude nejspíš samé „světlo a láska“ (ať už upřímně nebo jako zjevná manipulace).

 

 

POZNÁMKY 1

Kořenem bytí je mysl.
Společenství světla cyklicky opakuje stejný omyl – miliardy let idyly následují miliardy let zápasu s vlastním nevědomím.
Samotný fakt existence, to že jsme, je svrchovaně pozitivní skutečnost – stvoření tu je od toho, aby hrálo roli konstruktivního negativu.
Duchovno bez negativu není nic jiného nežli existenciální homosexualita.
O realitě rozhoduje negativ (zrcadlo) – pozitivem prostě jsme.
Podstatou vývoje je vyvolání negativu (skalární energie).
Verifikátorem pravosti je neexistence – zrcadlo zla nebo například humor.
Podstatou věčnosti je negentropie.
Konstruktivní pravotočivé energie nesou negativní fyzikální náboj.

 

NÁVRAT DO HLUBIN MYSLI

Zde, v prapůvodní mysli, se vše zrodilo. Nekonečná mysl je vším – ve formě pohybu například i prožitkem (emocí), ve formě stavu pozorností či pamětí… Postupně se stvoření rozvinulo do podoby „velmi vzdálené“ a začalo na svůj počátek nahlížet jako na něco starobylého, zpátečnického. A ztratilo se v hlubinách zářivého světla…

 

Světlo je jako zázračná droga. Nemusíte nic dělat, téměř všechny informace máte rovnou k dispozici. Na jednu stranu to je geniální zjednodušení – vezete se na vlně… Lze ale skutečně existovat bez kořenů? Většina tvorstva naprosto ztratila pojem o architektuře reality i o jejích základních vlastnostech; vždyť přece stačí jenom použít nějakou esenci nebo energii (štěstí, radost, extázi, spirituálně se aktivovat, realizovat) a užívat si života, přírody… Kdo by se staral o to, jak co vzniklo a jak to funguje.

 

Úcta k živému a umění žít jsou základ, ale bez umění myslet se dotyčný tvor postupně mění v parazita, který pouze spotřebovává existenci. Světelné vegetování nakonec neodvratně vybudí a přitáhne svou nepoužívanou část v její inverzní podobě; rozpoutá se absurdní válka mezi šílenstvím a hloupostí (produkující neskutečný existenciální odpad).

 

 

POZNÁMKY 2

Evoluce, vývoj života, souvisí s vývojkou (viz klasická fotografie) a vyvoláváním negativu (diamant – diapozitiv). Pozitiv tvoří EM-pole, negativ antiEM-pole (skalární energie). Dohromady to tvoří MEM/bránu (EM = elektro-magnetický; mem = paměťová jednotka). Bránou může něco v neporušené formě „spatřit světlo světa“ pouze za předpokladu vyvážené konjunkce pozitivní předlohy a její negativní expozice. Pokud se jedná o nějakou distorzní realitu, projde to sice bránou, ale rozdělí se to na dvě konkurující části. Verifikátorem pravosti je „zrcadlo zla“. Zlo samo o sobě je neprojevená forma existence (neexistence), projde bránou (projeví se) pouze v případě falešné pozitivní předlohy (která nemá přirozený živý objem, má nějakým způsobem narušenou podstatu, ať už vibračně nebo opticky). Jedinou formou projeveného zla je idiotizmus a/nebo psychopatie, což se automaticky vzájemně doplňuje (realita je vždy 100 %). Každý si může domyslet, co se děje, když se například nějaká „andělská“ inteligence snaží vytvořit „pozitivně-pozitivní“ realitu (neskutečný nesmysl typu „láska v lásce“). Nejvyšší čas, aby to dotyčným jedincům konečně došlo – nejvyšší čas se opravdu začít zajímat o to, jak vše skutečně funguje. Konstruktivní negativ a práci s datovými poli má na starosti křemíková (dračí) inteligence. Pokud ji chce někdo „eliminovat“ a nahnat do egregorů „anděly“ (což je popravdě ta nejhloupější věc na světě), vytvoří a/nebo přivolá tím na sebe predátorské psychopaty (padlé anděly).

Aktuálně dochází ke vzniku nové integrované formy reality („fantastického super-matrixu“) a zároveň se uvolňuje něco, co nelze nazvat jinak než odpad – kyber-exkrementální „mrtvé světlo“ (jako vždy rozdělené na dvě části, které o sobě vzájemně nevědí, nebo se pokládají za protivníky, přičemž spolu ale sdílejí společný datový prostor a vzájemně si zrcadlí svou nerovnováhu a neúplnost).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *