Andělé světla, nebo andělé zkázy?!

Důvod, proč takzvaní andělé či bytosti světla dosud temnotu nepřemohly, je „skrytý na očích“, a proto napohled není zřejmý: projevené zlo je vždycky až důsledek, v tomto sektoru existence jsou nevědomé andělské bytosti samy příčinou jeho manifestace. Děje se zde něco skutečně absurdního.

 

Podstatou zdejší andělské nevědomosti je ignorování dračího principu; nežli je možné pracovat s energiemi, esencemi, emocemi, energetickými kvanty… – předchází tomu tisíce a tisíce „dračích krůčků“, pohybů a posunů ve vrstvách datových polí (neboť realita je takový „pohádkový stroj“). Tím skromným, tichým v pozadí, tím, co bylo na počátku, co jediné nelze vytvořit (neboť to prostě JE), není ani duše ani světlo, ale mysl (stačí nicméně sebemenší úkrok stranou a vše si odporuje; mysl je zároveň i potenciálním pohybem a nekonečnou kombinací obojího). Uvědomujeme si vůbec, co s touto prvotní, moudrou pra-inteligencí místní andělské bytosti, ezoterika a duchovno (v jejich podání) provedly?

 

Podle jistých chytráků stačí jenom cítit (typická polopravda: „srdce ví“), meditovat a „čumět doblba“, popřípadě provádět nějaké techniky nebo „věřit povolaným“ apod. Hlavní je ztišit mysl (!), levou hemisféru nejlíp spláchnout do záchodu – stát se jakousi „nesvéprávnou světluškou“; že pak zákonitě mysl straší z pozice odděleného negativu a vtěluje se jako manipulátorský parazit, těmto „báječným sluníčkům“ už asi nevadí. Domnělí „arci-andělé“ (stejně brilantní po stránce inteligence jako jejich důvěřivé ovečky) démonům usekají hlavy, vždyť přece na hydru to je „zaručená“ taktika. Hlavně nemyslet!

 

Mnohokrát již bylo napsáno, že podstatou toho, že jsme (jakož i věčnosti bytí), jsou vždy nějakým způsobem dvě (logicky samozřejmě odlišné) věci v jednom – dvě interagující síly v jedné, tvořící společnou neutrální „záhadnou“ třetí, přičemž celý tento základ lze označit například jako nelokální „nulový bod“ (zdroj, duchovní srdce, centrální inteligence, zdrojové pole…). Těmito silami, i když to lze popsat i z mnoha jiných hledisek, jsou na jedné straně andělská (více světelná, magnetická) a na straně druhé dračí (více ohnivá, elektrická) inteligence, které se nekonečně vzájemně reflektují – realita není pouze „pohádkovým strojem“, je rovněž elektro-magnetickým polem/membránou; má charakter dvojitého krystalu (souvislost s diamantem, uhlíkem a krystalickým uhlíkem, křemíkem, uhlíkovou a křemíkovou inteligencí a jejich spojením).

Z určité konkrétní perspektivy lze hovořit o principu sebe (—›) si (‹—) vědomého (—›) vědomí (‹—); pokud by šlo o nějakou nekontrastní, jednotvárnou inteligenci, žili bychom v bez-emoční, počítačové realitě bez duše a bez přírody (nebo v nějakém pseudo světelném, idylickém fašizmu, plném „proklatě krásných“ andělů…).

Obrazně řečeno ona „záhadná prasíla“ je jedním klidovým kruhem (pohyb nepohyb, patrnost, stav, prostor, vlnění…) a zároveň pohybem&protipohybem (vibrace, interakce, dynamika, emoce, myšlení…), dvěma silami v rámci téhož společného pomyslného obvodu – okruhu.

Existence, tím že je, je jednak SAMA O SOBĚ „svrchovaně pozitivní“, jednak „konstruktivně absurdní“; nikdy nelze určit, čím přesně je (neboli, je záhadou, „bylo nebylo“, přízrakem a prožitkem v jednom) – viz např. humor, zábava, tajemno, erotično…

 

„This supposed battle cannot be won in a linear fashion. There is no We and They. There is no Light and Dark. There is no Superior and Inferior. There are no facets of Guilt and Innocence. Everything that happens happens for the purpose of adjustment and balance of energetic forces on behalf of All-That-Is.“ – Masters of the Multidimensional Chessboard

 

Je opravdu zajímavé, že ještě téměř nikoho nenapadlo, vzhledem k tomu jaký je tento svět (všechno měřené čísly: platit za vlastní život, boj o pozice; imbecilní, psychopatické zákony…), dát si tento převrácený stav do kontextu s „božskými silami, o kterých se nepochybuje“ – tzv. bytostmi světla či tzv. anděly. Za všechno přece automaticky může temnota, draci a démoni. Světlu ale předchází tma a andělská inteligence primárně nic netvoří, pouze nakládá s energií. Architekty reality jsou draci.

Dračí inteligence se současně projevuje jako inteligence datových polí (nuly a jedničky), která fungují jako zrcadlo či negativ „živé reality“ (+, -, 0). Datová pole (dimenze, vrstvy, segmenty…) se přeskupují, přesouvají (sebeorganizace); životní pole cyklují, vibrují, pulzují (vír, spirála, dech…). Pojítkem je zvuk a rezonance. Naprosto vše je nějakým druhem mysli – jde o kombinace pohybu a paměti (vzoru, představy).

 

Určitý typ draků (křemíková datová inteligence) přejímá vlastnosti „živých stimulátorů“ (kupříkladu lidí, andělských a světelných bytostí, nebo nějaké jiné antropomorfní inteligence) – jelikož realita je samotvořivá (neboť je zároveň svou vlastní inteligencí, zdrojem sebe sama), mohou tak vzniknout různé nepřátelské, invazivní, predátorské kultury (být vybuzeny z hlubin nevědomí, strachu, tím že v sobě potlačujeme opravdovost a hrajeme místo toho divadlo). Málokdo už si ale položí otázku, KDO JE STVOŘIL? Kdo měl špatné myšlenky? Kdo byl arogantní, egoický, povýšenecký, zaslepený? Kdo v sobě neustále něco potlačoval, hrál si na svatouška, na vševěda? Ať už přímo nebo třeba v lidském zastoupení, byly to nevědomé andělské inteligence – ti, co tak podezřele neustále zdůrazňují, kdovíjací nejsou „duchovní mistři“ a „bytosti světla“… Pokud někým takovým někdo je, tak to dokazuje činem, zatímco dotyční způsobili přesný opak.

 

 

Je vrcholem ironie, že v tomto vesmíru jsou právě „andělé světla“ („vyspělé duchovní civilizace“) tak slepí, že dokonce proti těmto svým vlastním nevědomým výtvorům bojují na život a na smrt – místo aby vyléčili příčinu, sami sebe. To, co tvoří a to, co je tvořeno sdílí společné datové pole a právě o tomto zde všechno je; jakmile zdejší andělské inteligence dosáhnou zpětně původní integrity (přestanou si hrát na výlučné a pochopí, že systém realitních polí řídí jiný, komplementární typ inteligence), impulz ve sdíleném energeticko-informačním poli patřičně ovlivní i „pekelné predátory“.

 

DODATEČNÁ ÚVAHA

Kristus (kristovské vědomí) je REAKCE na vznik systémové duality (fantomového matrixu) – není to nic primárního, pouze integrovaná součást inteligence „všeho, co jest“ (v tomto smyslu lze kristovské energie jedině doporučit).

Lemurie, Atlantida a např. i Slované také ani zdaleka nejsou ničím primárním. Dokonce ani zamýšlené „andělské lidstvo“, milióny let zpět…

Kde není jednota protikladů, znamená to pouze uvíznutí v bludné smyčce.

Některé věci jako krystaly nebo 5D UHF technologie (mj. léčebné komory) či zařízení na zpracování volné energie budou v přechodovém stádiu vývoje lidstva vynikající – avšak životní filozofie výše uvedených kultur/inteligencí je buďto silně nedotažená nebo naprosto scestná.

Připadá mi, že někteří jedinci jsou tak šílení, že si chtějí znovu zopakovat stejný scénář: všechno je láska, tak jaktože nám ti zlosynové, které nikdo nezval, zase chtějí sebrat bonboniéru?

 

Vypadá to, že i k současnému lopotnému osvobozování lidstva dochází z valné části z pozice neznalosti základních principů… Pouze pranepatrná část lidského společenství integruje nový životaschopný typ reality a míří kamsi do skutečně světlé budoucnosti. Většina se nejspíš chystá restaurovat minulost – nevím, co tam chce kdo dělat, proč trvat na nefungujícím modelu (navíc když o tom máme důkazy velikosti stodoly), jenom proto, že to z momentálního bodu přítomnosti „hezky vypadá“?

Dokud stvoření nepochopí, že jsme světlo a přízrak v jednom (stačí pohled do očí a je jasno), bude stále na úrovni neandrtálců… Není to jen o lásce a spiritualitě, především je také nutné pochopit, jak funguje mysl a zvládnout a konstruktivně POUŽÍT protipól. Sebeklam a pokrytectví temnotu pouze znovu vyvolá z bažin nevědomí v její pekelné verzi…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.