Život v přeludu

Z nové knihy Davida Icka „Život v přeludu (a jak se z něj probudit!)“. Vychází 6. 9.

 

„Sféru Nekonečného Já shodně popisují lidé, kteří mají zážitky blízké smrti a další, kteří byli nějak osvobozeni od krátkozrakosti těla a mysli nepravého Já. Jeden z nich tento mimotělní stav popsal takto: „…všechno od začátku, můj porod, mí předkové, děti, manželka, všechno vnímám naráz v jeden okamžik. Viděl jsem všechno týkající se mě a všech, kdo byli kolem mne. Viděl jsem všechno, co si mysleli v tom okamžiku i předtím, co se dělo dříve i co se dělo v danou chvíli. Neexistuje tam čas, neexistuje časová posloupnost událostí, není tam žádné omezení, ať již vzdáleností, dobou, místem. Mohl jsem se v jeden okamžik ocitnout zároveň kdekoliv jsem chtěl být.“

 

 

To je Nekonečné Já (nebo alespoň jeho část), ale ve většině lidí ho síla, kterou zde odhalím, umlčela, aby mohla masově ovládat celé lidstvo. Jakmile je naše pozornost uvězněna v nepravém Já, bez jakékoliv další perspektivy, stáváme se prosťáčky v rukou despotické skryté síly, která vytvořila a ovládá lidskou společnost, v jaké dnes žijeme. Nepravé Já není to, kdo jsme, ale to, co zažíváme. Na zaměňování těchto dvou věcí (a manipulaci vedoucí k tomuto zaměňování) stojí ovládání lidstva, programovaná omezení a celosvětové vnímání bezmocného „malého já“. Nekonečné vědomí můžeme přirovnat k oceánu a smyslové vědomí k hřebenu vlny nebo zaměřenému bodu v oceánu. V okamžiku, kdy pět smyslů ztratí kontakt s oceánem a jedná samostatně, v izolaci, stává se nepravým Já. Říká se, že věci vidíme ne takové, jaké jsou, ale takové, jací jsme my.“

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.