Život je fantazie, nejhorší jsou duchovní klauni

Realita je prostor a pohyb v jednom: to, čemu můžeme říkat třeba zdroj/jsoucno (absolutno) nebo pra-inteligence, jakožto celek nutně může existovat pouze jako souhrn energií nebo soubor částí (jednotlivostí) – je to tudíž JEDNO jádro (kapacita) a NEKONEČNO vyjádření (potenciál) zároveň. Beztvarý souhrn (esence) se projevuje jako cítění (vjem, prožitek), interakce součástí (tvarů – vibračních vzorů, individuálních vědomí) jako myšlení (tvoření, představivost).

 

Z určité konkrétní (zjednodušené) perspektivy, pra-inteligence („božské vševědomí“ – „duchovní srdce/zřídlo“ – diamant 3x7x37 – křišťálový „květ života“…) je tvořena souborem geomantických vědomí, tvořivých inteligencí, což jsou primárně elektrické, ohnivé bytosti.

 

 

Jsou stejné jako my, což je dobré si připomenout; my jsme jen více světelní a magnetičtí (i když se to samozřejmě i prolíná, reflektuje). Primárně částicové stvoření je konstruktivním negativem toho, co ho tvoří – vlnové pra-inteligence.

 

Náš obraz dělá vše za nás a my děláme vše za náš obraz.

 

Ačkoliv je pravda, že od určité vibrační úrovně (hustoty, dimenze) je technicky nemožné, aby ve stvoření došlo k nějaké kritické chybě nebo zneužití (vědomému působení proti systémové, vnitřní rovnováze), vesmíry jako ten náš doposud proti této možnosti nebyly imunní a jedno z oněch geomantických vědomí (dalo by se říct rozdvojené) pracuje na vytvoření „pekelné verze“. Obvykle se hovoří o fantomovém nebo hybridním matrixu. Je zde na místě říct, že zdaleka ne vše ve fantomovém matrixu je vyloženě špatné či zlé; paradoxně některé věci mohou být v kontextu celého stvoření nakonec mimořádně užitečné. Také je dobré upozornit na to, že tvořivá inteligence, která se rozhodla (nebo pod vlivem okolností) působit proti podstatě zdroje/jsoucna, sama o sobě není žádné „zosobněné zlo“, spíš lze říct „výstřední umělec“; co se ale patrně předem nevědělo, bylo to, že některé části či projevy energeticko-informačního obrazu stvoření (zrcadla, které nás neustále provází) se v tomto případě mohou stát skutečným zlem, které to myslí „automaticky vážně“ – z našeho hlediska zosobněnou choromyslností. Existuje tedy nejen neutrální světlo a temnota, ale konstruktivní a destruktivní světlo i konstruktivní a destruktivní temnota, a tak některé „proudy bytí“ se aktuálně spojují a jiné právě naopak. Až se realita přeskládá (v současnosti to lze přirovnat k pobytu v galaktické fotokomoře), každý opět zapadne na své místo (viz zákon rezonance).

 

 

Fantastická záhadná realita

Definitivní peklo není možné vytvořit, jelikož některé z částí VŽDY musí spolupracovat a zlo nemůže být destruktivní samo k sobě, protože tím by jaksi zhatilo svoje plány. Plyne z toho zřetelně, že to celé není o světle a o temnotě, ale o inteligenci. Temné prvky (něco akčního) lze použít, ale podstatou a středem fungujícího systému musí být něco univerzálního a integračním bodem s nejvyšší hodnotou (vibrací, konektivitou, stupněm soudržnosti) je CIT/SOUCIT/LÁSKA, empatie, schopnost vžít se do druhého, úcta k životu a živému stvoření – to nejživější živé – opravdovost, přirozenost, autenticita, vědomí zázraku, radost, živelnost, humor… Cokoliv jiného je existenciální demence.

 

Strašidelný hrad nad propastí, v temném lese za bouřlivé noci, ve spojení například s něčím smyslným, u vědomí, že jsme nejen světlo (živá inteligence), ale vlastně i takové „přízraky smrti“ (jelikož se neustále metamorfujeme) – orgazmus bytí, extáze polarit ve spojení se skutečným citem, o tom to všechno je. Jde prostě o to, spojit „magnetizmus lásky“ s „elektrickým ohněm dobrodružství“ (u elektřiny si nelze nevzpomenout na rockovou a metalovou hudbu, případně i cover verze klasiky…), rozhodně nejde primárně o žádné impotentní duchovno (přirozená spiritualita je jen nezbytný nástroj, nikoliv smysl).

 

Transformace

Po delší době mám znovu pocit, že nejde ani tak o „pravdivost informací“ (internet je jimi doslova zavalen), ale o to, na který matrix mají vazbu – zda na ten původní přírodní (živá duše), nebo na ten hybridní fantomový (virtuální mysl, která se za duši jen chytře vydává), který navíc tvoří více jak 90 % upraveného originálu (jde o kopii celého multidimenzionálního vesmíru, navázanou na 4D/astrál). A tak zvěstování zdánlivé „pravdy“ může být tou největší skrytou léčkou, vzhledem k tomu, že řada faktorů může opravdu „sedět“.

 

Vůbec bych se nedivil, kdyby někteří „zdivočelí neználkové“ – kteří například s oblibou vysedávají po hospodách, opilec nemá čas se přetvařovat smile – měli větší šanci přejít zpět do plnospektrální reality (můžeme říct „rajských světů“), nežli většina ezo-ducho chodících papoušků; řadu zdrojů už jsem přestal sledovat, někdy už jsem si fakt říkal, zda to vůbec někdo myslí vážně („šla jsem do lesa a z křoví na mě vyskočil sex“ – tito lidé by si měli hlavně uvědomit, že vibrovat může jen vzor, takže vibrace/emoce je nerozlučně spjatá s myšlením; vibrující nic je totéž jako pověstné „čumění doblba“ nebo někomu ŘÍKAT „bezpodmínečně tě miluji“, místo toho ho skutečně milovat; takovíto lidé skutečně existují). laugh

 

„Technicky“, pokud jde o rozdíl mezi oběma matrixovými realitami, jde o způsob manifestace hologramů – ty jedny se projektují tak, že nejsou z druhého matrixu vidět (projektují se pod jiným úhlem a pohybují na opačnou stranu, většinou také v nižším frekvenčním pásmu, jakoby za nějakou oddělující clonou). Projektované částice/vlnění navíc ovlivňují stav vědomí. Určitě to mnozí znáte: do někoho můžete hučet milión let a nepochopí ani to, že mu něco říkáte. laugh

 

Podstatou nekonečna je, že cokoliv nenulového (patrného) lze nekonečně dělit. Něco takového se teď děje: tříbení.

 

Jediné, co nelze věrně napodobit, je právě to, čím skutečně jsme – a to je v první řadě velmi živé a nejednoznačné (bez kontrastu a zdánlivé rozporuplnosti jsme jen chodící mrtvoly), proto mají ezo-ducho kvákalové problém, jelikož se uměle blokují hovadinami, které nějaký vševěd někde řekl nebo napsal. Energie asi těžko bude proudit přirozeně, když ze sebe uděláme nějaké ezoteriky a duchovní bambinoty, hňupy v bílých hadrech a bez špetky fantazie. Je to hodně o dechu a průzračnosti (průzračném víření) a jak známo, nejlepší učitelé jsou malé děti, zvířátka a příroda.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.